I.ÚS 2419/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2419/24 ze dne 20. 11. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky) a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatelky A. P., zastoupené JUDr. Petrem Hoškem, advokátem, sídlem Vysoká 92, Rakovník, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 32 Co 87/2024-256 ze dne 27. května 2024, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1. A. Č., zastoupeného JUDr. Janem Běleckým, advokátem, sídlem Dukel. hrdinů 59, Rakovník, a 2. nezletilé M. Č., zastoupené Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, opatrovníkem, sídlem Šilingrovo náměstí 3/4, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Rekapitulace procesního vývoje a obsahu napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím Krajský soud v Praze porušil její základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Stěžovatelka ("matka") dne 3. června 2023 opustila s nezletilou vedlejší účastnicí, tehdy ve věku 9 měsíců ("dcera" nebo také "nezletilá"), společnou domácnost sdílenou s vedlejším účastníkem ("otec") a otcovskými prarodiči a odstěhovala se do bydliště své matky a jejího partnera (v O.), vzdáleném cca 440 km od předchozího společného bydliště rodiny v B. (okres R.). Před narozením dcery žili rodiče v B. Matka k odstěhování do O. přistoupila pro agresivní jednání otce trvající takřka dva roky od ledna 2021 do 10. února 2023 (škrcení, chytání za bradu, fackování). Otci byla za toto jednání (přestupek proti občanskému soužití) uložena Úřadem městské části Brno-střed správní pokuta. 3. Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Rakovníku sp. zn. 0 P 140/2023 vyplynulo následující: Oba rodiče v řádu dnů po matčině odstěhování podali návrh na úpravu péče k dceři. Otec s přestěhováním dcery nesouhlasil a vyjádřil se tak již 19. června 2023. Posléze podal návrh na nařízení předběžného opatření, aby soud matce uložil povinnost dceru navrátit do obvodu okresního soudu. Okresní soud návrh usnesením ze dne 24. července 2023 zamítl. Krajský soud usnesením ze dne 8. září 2023 k odvolání otce usnesení okresního soudu změnil tak, že návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověl a otci uložil podat návrh ve věci samé. 4. Rodiče následně uzavřeli dohodu, že nezletilá zůstane v péči matky, otec se bude s dcerou stýkat každý sudý víkend od pátku do neděle a místem předání dcery určili hlavní vlakové nádraží v P. Dohodu rodičů schválil okresní soud rozsudkem ze dne 27. září 2023. Dohoda se netýkala určení místa bydliště dcery. 5. Dne 6. listopadu 2023 podal otec v souladu s rozhodnutím o nařízení předběžného opatření návrh ve věci samé na určení místa bydliště dcery a na uložení povinnosti matce navrátit bydliště dcery do obvodu okresního soudu. Okresní soud tento návrh rozsudkem ze dne 11. ledna 2024 zamítl a rozhodl o nákladech řízení. 6. Okresní soud vyšel z následujícího skutkového stavu: Matka již dříve navrhovala změnu bydliště kvůli nevyhovujícímu stavu domu v B., v únoru 2023 se rozhodla od otce odejít, avšak kvůli jeho sebevražedným výhrůžkám zůstala. Otec se dopouštěl agresivního jednání vůči matce od ledna 2021 do února 2023. Matka nemá v okrese R. žádné zázemí, žila v něm krátkou dobu (od narození dcery), je neslyšící a dcera vyžaduje celodenní péči matky. Opatrovník navrhoval návrhu otce vyhovět, doplnil, že matka se na opatrovníka s žádostí o vyhledání vhodného bydliště ani neobrátila. S odkazem na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1138/23 ze dne 5. července 2023 okresní soud konstatoval, že se nejednalo o svévolnou změnu bydliště dcery, v O. u rodiny má matka nyní zázemí a pomoc s péčí o dceru. Připomněl, že otec, který se dopouštěl na matce agresivního jednání po delší dobu, nemůže těžit ze svého protiprávního činu. Nelze proto po matce spravedlivě požadovat změnu bydliště tak, aby otec měl snadnější styk s dcerou. Rozsudek o úpravu péče a styku hodnotil jako rušivou okolnost podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu pro výkon předběžného opatření o povinnosti matky navrátit bydliště dcery do obvodu okresního soudu. Opatrovníkovi vytkl, že sám aktivitu k zajištění vhodného bydlení pro matku a dceru nevyvinul. Závěrem doplnil, že případná protiprávní změna bydliště dítěte se může odrážet v rozhodnutí o péči či styku, ale že v této věci rozsudkem ze září 2023, který je pravomocný a vykonatelný, již schválil dohodu rodičů. 7. Krajský soud k odvolání otce napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu změnil a určil místem bydliště dcery obvod okresního soudu a matce uložil povinnost zajistit, aby v takto určeném místě dcera skutečně bydliště měla a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. 8. Krajský soud vyšel z toho, že místem bydliště dcery na základě dohody rodičů byl B. Rozhodnutí matky odejít nebylo nutným a náhlým řešením nastalé situace, nýbrž matka odchod s dcerou plánovala delší dobu (od února 2023). Jiné bydlení v přiměřené vzdálenosti od dosavadního bydliště dcery matka nehledala a ani o něm neuvažovala. Odkaz na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1138/23 nepovažoval krajský soud pro rozdílné skutkové okolnosti za přiléhavý. V posuzované věci totiž matka ve společné domácnosti mohla zůstat. Matkou tvrzená nezbytnost přestěhování se k rodičům za účelem zajištění péče o dceru nebyla prokázána, matka i přes svůj handicap vyřizuje záležitosti dcery sama, případně pouze s tlumočníkem. Krajský soud tak uzavřel, že matka upřednostnila své zájmy nad zájmy nezletilé a právem obou rodičů na péči a styk s dcerou. Vymezil se k právním závěrům okresního soudu k vztahu dohody rodičů o péči a souhlasu otce s přemístěním dcery a uzavřel, že dohoda takový souhlas nenahradila. II. Argumentace stěžovatelky 9. Matka má za to, že jí krajský soud nemohl nařídit, aby se společně s dcerou navrátila do obvodu okresního soudu, neboť 1) nemá v tomto místě zázemí, 2) nemá na něj bližší vazby, 3) v O. jí s péčí pomáhá její - též neslyšící - matka a 4) má zde jako neslyšící potřebná zařízení. Domnívá se, že z § 858 občanského zákoníku neplyne absolutní omezení svobody pohybu rodiče, který je cílem dlouhodobé agrese ze strany druhého rodiče a navíc je primárním pečovatelem o dítě útlého věku. Matka spatřuje přestěhování rovněž v zájmu dcery, jelikož matka jako primární pečovatelka nebude nucena setrvat v neznámém prostředí bez zázemí, a opakuje důvody, proč má zůstat v O. Namítá proto, že nešlo o svévoli, jak změnu místa bydliště dcery posoudil krajský soud, nýbrž matka měla pro takovou změnu ospravedlňující důvody, a to dlouhodobé domácí násilí, ve smyslu usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 955/15 ze dne 14. března 2017. Uzavírá, že nebýt domácího násilí, s dcerou by se neodstěhovala. III. Vyjádření účastníků řízení 10. Ústavní soud vyzval k vyjádření k ústavní stížnosti krajský soud, otce a dceru, respektive za ni Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, který pro kolizi zájmů dcery a rodičů ustanovil jako opatrovníka, současně vyzval i město R., které plnilo funkci procesního opatrovníka nezletilé před obecnými soudy. 11. Otec navrhuje ústavní stížnost matky odmítnout jako zjevně neopodstatněnou, jelikož argumentace matky náleží do nalézacího řízení, je pouhou nespokojeností s rozhodnutím krajského soudu a nemá přesah do ústavněprávní roviny. Několik méně závažných násilných incidentů, ač páchaných po delší dobu, ze strany otce vůči matce neospravedlňují vytržení dítěte z dosavadního prostředí, života otce a širší rodiny, nedošlo tedy ani k porušení práva matky na ochranu soukromého a rodinného života. Otec poukazuje na svou vstřícnost rozumně se během řízení dohodnout ohledně bydliště dcery, což matka nijak nereflektovala a trvala na bydlení v O. Předkládá písemnou dohodu rodičů ze dne 28. srpna 2024, tj. uzavřenou po rozsudku krajského soudu a téhož dne, kdy matka podala ústavní stížnost. Z dohody plyne, že skutečným bydlištěm nezletilé M. je od 1. září 2024 obvod městské části P., dále že otec se nebude domáhat výkonu rozsudku krajského soudu a tohoto práva se výslovně vzdává a konečně že místem předání dcery ke styku s otcem je autobusové nádraží v R. Otec tak má za to, že dohodou ohledně bydliště dcery byly poměry znovu upraveny. 12. Krajský soud nepovažuje ústavní stížnost za důvodnou. Má za to, že se námitkami matky poměrně podrobně zabýval. Domácí násilí ze strany otce akceptoval jako důvod pro ukončení soužití a rodinné domácnosti. Ve vztahu k handicapu zvažoval velmi pečlivě důsledky svého rozhodnutí a měl za to, že matka zázemí v příslušných zařízeních pro neslyšící nepotřebuje, neboť své záležitosti vyřizuje sama za pomoci tlumočníka. Sama je schopna zajistit péči o dceru, byť samozřejmě pomoc ze strany její matky (babičky nez