I.ÚS 244/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 244/24 ze dne 6. 3. 2025 Pravidla dokazování a procesní povinnosti odvolacího soudu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Štukavce, zastoupeného JUDr. Milanem Zábržem, advokátem, sídlem Veveří 486/57, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 2264/2023-270 ze dne 26. 10. 2023 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 38 Co 20/2022-227 ze dne 22. 3. 2023, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a obchodní korporace KAEIRE s. r. o., sídlem Posvátná 47, Ratíškovice, zastoupené JUDr. Davidem Kučerou, advokátem, sídlem třída Kpt. Jaroše 1844/28, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 38 Co 20/2022-227 ze dne 22. 3. 2023 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu ve spojení se zásadami rovnosti účastníků řízení podle článku 36 odst. 1 a článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a proto se uvedené rozhodnutí spolu s usnesením Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 2264/2023-270 ze dne 26. 10. 2023 ruší. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V nyní projednávané věci Ústavní soud posuzoval, zda odvolací soud ústavně konformně odůvodnil zamítnutí žaloby, kterou se stěžovatel domáhal nahrazení projevu vůle vedlejší účastnice k prodeji části pozemku a zřízení služebnosti inženýrských sítí. 2. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily jeho základní práva zaručená především v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). II. Skutkové okolnosti a procesní vývoj věci 3. V lednu 2018 stěžovatel a jeho manželka jako prodávající uzavřeli kupní smlouvu s obchodní korporací (vedlejší účastnicí) jako kupující. Uvedenou smlouvou manželé na obchodní korporaci převedli vlastnické právo k pozemku, jehož součástí byla výrobní hala. Manželé dále vlastnili dva sousední pozemky, jejichž součástmi byly jiné budovy. 4. V roce 2020 se stěžovatel a jeho manželka žalobou u civilních soudů domáhali nahrazení projevu vůle vedlejší účastnice, a to jednak k uzavření smlouvy o zřízení služebnosti inženýrských sítí ve prospěch pozemků manželů, jednak k uzavření kupní smlouvy, kterou by se malá, nově oddělená část prodaného pozemku převedla zpět na manžele. Dále se domáhali uložení povinnosti vedlejší účastnici zřídit přípojku elektřiny, plynu a zajistit přepojení stávajících rozvodů ÚT a TUV pro pozemky manželů. 5. Okresní soud v Hodoníně ("nalézací soud") rozsudkem č. j. 22 C 320/2020-165 ze dne 4. 11. 2021 původním žalobcům vyhověl a nahradil vůli vedlejší účastnice k uzavření v rozhodnutí specifikovaných smluv o zřízení služebnosti inženýrských sítí a koupi oddělené části prodaného pozemku; současně vedlejší účastnici uložil povinnost zajistit přípojku elektřiny a plynu a přepojení stávajících rozvodů ÚT a TUV. Nalézací soud své rozhodnutí odůvodnil následovně: Smluvní strany si již v době procesu prodeje pozemku uvědomovaly existenci faktických a právních problémů spojených s inženýrskými sítěmi; uvědomovaly si rovněž možnost jejich potenciálního prohloubení v případě, že všechny nemovitosti nebudou prodány jako soubor jednomu kupujícímu. Z výpovědi zaměstnanců společnosti, která prodej zprostředkovala, z poznámek uvedených ve smlouvě o zprostředkování a z dodatku ke smlouvě o úschově vyplývá, že již v době uzavření kupní smlouvy smluvní strany počítaly jednak s oddělením části prodávaného pozemku a jejím (bezúplatném) zpětném převodu na manžele, a dále se zřízením služebnosti inženýrských sítí ve prospěch pozemků, které manželům zůstaly. Původním úmyslem smluvních stran bylo docílit, aby všechny nemovitosti měly svoji přípojku, což se promítlo i do znění kupní smlouvy. Hlavním důvodem, proč oddělení části prodávaného pozemku a její zpětný prodej neproběhly ještě před podpisem kupní smlouvy, byly přísné podmínky banky, která poskytla vedlejší účastnici úvěr na koupi nemovitostí. Manželé fakticky vyšli kupující obchodní korporaci vstříc, aby se prodej mohl uskutečnit bez komplikovaného vyjednávání s bankou, avšak recipročně očekávali následné uzavření příslušných smluv a realizaci dalších kroků typu zřízení přípojek, aby byl problém s inženýrskými sítěmi definitivně vyřešen. Kupní smlouva ve spojení s jednáním smluvních stran prokazuje, že smluvní strany se dohodly uzavřít v budoucnu kupní smlouvu o části pozemku i smlouvu o zřízení služebnosti inženýrských sítí. Mezi smluvními stranami nebyla ve smyslu § 1785 občanského zákoníku sjednána žádná lhůta, a proto se aplikuje zákonná lhůta roční. Přestože manželé v uvedené lhůtě vedlejší účastnici formálně písemně nevyzvali, není pochyb o tom, že výzva byla učiněna jinou formou. Existence ústně provedené výzvy k uzavření obou smluv v dané konkrétní věci vyplývá z jiných provedených důkazů, zejména z faktického jednání smluvních stran: vypracování geometrického plánu oddělení části pozemku, získání souhlasu od stavebního úřadu s takovým dělením, informování úvěrující banky o oddělení, částečné plnění povinnosti uvedených v kupní smlouvě ze strany vedlejší účastnice (zřízení přípojky vody a postavení dělící zdi). 6. Stěžovatel v průběhu následného odvolacího řízení vstoupil do řízení namísto zemřelé manželky a stal se jediným žalobcem. III. Obsah napadených rozhodnutí 7. Krajský soud v Brně ("odvolací soud") prvostupňové rozhodnutí nalézacího soudu změnil a žalobu stěžovatele zamítl. 8. Odvolací soud ve shodě s nalézacím soudem dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že smluvní strany uzavřely smlouvy o smlouvě budoucí jednak ohledně zřízení služebnosti inženýrských sítí, jednak o kupní smlouvě ohledně části prodaného pozemku. Podle odvolacího soudu bylo zároveň zjištěno, že smluvní strany před uzavřením kupní smlouvy i po jejím uzavření činily aktivní kroky směřující k zamýšlené smlouvě o zřízení služebnosti inženýrských sítí a kupní smlouvě na část pozemku. Odvolací soud ovšem dospěl k závěru, že stěžovatel (ani jeho manželka) vedlejší účastnici k uzavření budoucích smluv v jednoroční lhůtě nevyzvali. Za takovou výzvu nelze podle odvolacího soudu považovat faktické jednání účastníků směřující k jejímu uzavření; v řízení přitom nebylo prokázáno, že by výzva byla učiněna ústní formou. Povinnost vedlejší účastnice uzavřít předmětné smlouvy proto podle odvolacího soudu zanikla. 9. Odvolací soud nad rámec uvedeného dospěl k závěru, že i v případě učinění včasné výzvy by byly smlouvy o smlouvách budoucích absolutně neplatné. Smlouva o budoucí smlouvě kupní byla neurčitá v otázce kupní ceny, což je podstatná náležitost kupní smlouvy. Budoucí smlouva o zřízení inženýrských sítí podle odvolacího soudu nemá podstatné náležitosti, protože neobsahuje ujednání, kdo ponese náklady na služebnost inženýrských sítí. 10. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl částečně jako vadné a částečně jako nepřípustné. IV. Argumentace stěžovatele 11. Podle stěžovatele bylo od počátku jednání s vedlejší účastnicí zřejmé, že bez zpětné koupě části pozemku a vybudování přípojek by manželé nemovitost neprodali. Soudy protiústavně nevzaly v úvahu smysl ujednání smluvních stran a zasáhly do vlastnického práva stěžovatele, který nyní nemůže se svými nemovitostmi nakládat takovým způsobem, jako kdyby vůle vedlejší účastnice nahrazena byla. 12. Stěžovatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není řádně odůvodněno a je nepředvídatelné. Odvolací soud dospěl k závěru, že výzva k uzavření smluv o zřízení služebnosti inženýrských sítí a koupi části prodaného pozemku nebyla učiněna včas ústní formou, avšak to nebylo v řízení řádně prokázáno; uvedenou skutečnost přitom nezjišťoval a nekladl účastníkům v tomto směru žádné otázky. Svůj jiný právní názor ohledně požadované formy výzvy odvolací soud stěžovateli nepředestřel, ten na něj proto nemohl reagovat. Odvolací soud přitom řádně nevysvětlil svoje pochybnosti ohledně důkazů provedených nalézacím soudem. 13. Stěžovatel dále rozporuje závěr odvolacího soudu ohledně neplatnosti budoucí smlouvy kupní: kupní cena byla mezi stranami dohodnuta od počátku jednání přesně a srozumitelně; následné tvrzení vedlejší účastnice je účelové a nedoložené žádným důkazem. Obdobně závěr odvolacího soudu, že budoucí smlouva o zřízení služebnosti inženýrských sítí nemá všechny náležitosti (chybí ujednání o tom, kdo ponese náklady), je v rozporu s § 1263 a § 1267 občanského zákoníku, na které odvolací soud přitom odkazuje. 14. Nejvyšší soud závěry odvolacího soudu pouze mechanicky převzal. V. Vyjádření k ústavní stížnosti a replika 15. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval účastníky řízení a vedlejší účastnici řízení, aby se k ústavní stížnosti stěžovatelů vyjádřili. 16. Nejvyšší soud ve vyjádření odkázal na své rozhodnutí; argumenta