I.ÚS 2451/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2451/14 ze dne 13. 10. 2014   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Ludvíka Davida a soudce Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. H., právně zastoupeného Mgr. Petrou Valčíkovou Borákovou, advokátkou se sídlem Hoblíkova 491/2, Nový Jičín, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2014 č. j. 13 Co 244/2012-411, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavnímu soudu byl dne 22. 7. 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí odvolacího soudu s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na nerušený rodinný život ve smyslu čl. 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i k porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. 2. Napadeným rozsudkem krajského soudu byl rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 91 Nc 188/2010 ze dne ze dne 13. 3. 2012, jímž byl upraven styk stěžovatele s jeho nezletilým synem změněn tak, že stěžovatel je oprávněn se s nezletilým stýkat každý první čtvrtek v měsíci od 14.00 do 17.00 hodin, přičemž je povinen strpět přítomnost rodičů. 3. Stěžovatel je biologickým otcem nezletilého. V rodném listě je však jako otec uveden současný manžel matky nezletilého (dále též "matrikový otec"), a to na základě souhlasného prohlášení rodičů ze dne 29. 4. 2010. U Okresního soudu v Novém Jičíně byla nejvyšším státním zástupcem podána žaloba podle § 62 zákona o rodině na popření otcovství. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. 17 C 20/2012 a bylo ukončeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2014 č. j. 13 Co 550/2013-278, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobu zamítl (soud I. stupně žalobě vyhověl). V řízení u obecných soudů se stěžovatel domáhá úpravy styku s nezletilým synem, neboť matka syna a její partner (nyní manžel) mu od července 2010 ve styku se synem brání. 4. Okresní soud návrhu stěžovatele na úpravu styku vyhověl a upravil jej v "návykovém režimu" tak, jak je ve výroku tohoto soudu uvedeno. Krajský soud rozhodnutí soudu I. stupně změnil tak, že návrh na úpravu styku zamítl. Uvedl, že stěžovatel se může domáhat styku s nezletilým analogicky k ustanovení § 27 odst. 4 zákona o rodině pouze jako třetí osoba, jejíž právní postavení je v tomto řízení výrazně slabší, než by bylo právní postavení otce dítěte, a dokud v rodném listě nezletilého nebude navrhovatel zapsán jako otec, nelze přisvědčit jeho argumentům o nutnosti ochrany práv stěžovatele proti zásahům do jeho rodinného života. Zájem dítěte krajský soud posoudil tak, že zájem nezletilého vyrůstat v klidném a harmonickém prostředí rodiny, v níž je pevně zakotven, za dané situace převažuje nad zájmem stěžovatele udržovat s nezletilým kontakt, i nad do budoucna nezpochybnitelným právem dítěte znát svého biologického rodiče. 5. Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu ústavní stížnost, jíž Ústavní soud nálezem ze dne 23. 4. 2012 sp. zn. II. ÚS 4160/12 vyhověl a rozsudek zrušil. Důvodem pro jeho zrušení bylo porušení čl. 36 Listiny (tzv. překvapivost rozhodnutí) a porušení práva chráněného čl. 10, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, neboť "odvolací soud nevzal v úvahu všechny aspekty a specifika věci, ale při hodnocení zájmu dítěte na úpravě styku s biologickým otcem zcela formálně přihlédl pouze k současnému postoji malého dítěte, ovlivněného přáním matky a jejího manžela, aniž by zhodnotil předchozí již pevný a citový vztah s jeho biologickým otcem a právě v tomto kontextu posuzoval zájem dítěte při rozhodování o úpravě styku s biologickým otcem". 6. Krajský soud tedy na základě nálezu Ústavního soudu a doplněného dokazování nově rozhodl napadeným rozsudkem (již podle § 927 občanského zákoníku), přičemž určil styk stěžovatele s nezletilým omezeným způsobem pouze na jedno odpoledne v měsíci. Dokazování bylo doplněno v řízení o popření otcovství zpracovaným znaleckým posudkem ze dne 3. 3. 2013. Z jeho závěrů plyne, že vztah nezletilého k matce je pozitivní a vřelý, matka je pro nezletilého nejbližší vztahovou osobou, hezký vztah má nezletilý k právnímu otci, kterého považuje za svého otce. Sourozenecké vazby v rodině jsou stabilní a neporušitelné. K biologickému otci se vztah nezletilého změnil, dřívější vzpomínky jsou již zcela překryty systematickým ovlivňováním dítěte v současné rodině a nezletilý se v současnosti ke stěžovateli staví výrazně negativně a negativní hodnocení se rozšiřuje i na další členy rodiny stěžovatele, vztah nezletilého k biologickému otci již nese znaky zavržení. Po stránce citové a sociální vnímá nezletilý jako otce svého matrikového otce. 7. S nezletilým byl dne 1. 11. 2013 proveden pohovor opatrovníkem bez předchozího upozornění rodičů. Po objasnění účelu návštěvy nezletilý uvedl, že ví o tom, že se stále něco děje kolem H., otec s ním mluvil o tom, že má dva taťky, ale neví, proč má dva. Řekl mu, že se o panu H. nechce bavit a že si to vyřeší, až bude velký. On sám si na pana H. nevzpomíná, bydlel s nimi, když byl malý, potom ho neviděl. Nechce se s ním vídat, není na něj zvyklý, nechce chodit do jejich rodiny. Při rozhovoru o rodině nezletilý reagoval podle opatrovníka velmi emotivně, z jeho pohledu jej tato problematika velmi zatěžuje a stresuje, v rámci sebezáchovy se snaží vytěsnit napětí mezi matkou, matrikovým otcem a biologickým otcem, nechce být vytržen ze současné rodiny a touží po klidu. 8. Dne 25. 2. 2014 byl odvolacím soudem proveden pohovor s nezletilým za účelem bezprostředního zjištění jeho aktuálního stanoviska k celé věci. Zpočátku podle soudu nezletilý odpovídal velmi spontánně na obecné dotazy ohledně školy a rodiny, na dotazy zaměřené na navrhovatele odpovídal jednoslovným "ne", na osobní otázky čím dál méně ochotně, přičemž na něm byla patrna zjevná psychická nepohoda až tenze a opakovaný sklon k pláči. Rodiče mu řekli, proč je dnes u soudu. Je pravda, že taťka mu říkal, že má ještě jednoho taťku, nezná ho, neví, jak se jmenuje, nepamatuje si na něho, ani že by pro něho chodil někdy do školky, ani že by ho navštěvoval. Nechce na něho vzpomínat, chce na něj zapomenout. Babička mu řekla, že bil její sestru a že bil i jeho, proto se s ním nechce vídat, nechce k němu chodit, nechce s ním být ani někde venku, nechce poznat strýce a tety, ani jeho děti, nechce s ním být ani tehdy, kdyby za ním šel s taťkou. Bojí se, že by k němu musel jít bydlet. 9. Na základě skutkových zjištění soudu I. stupně a před ním doplněných důkazů učinil odvolací soud závěr, že v daném případě stojí proti sobě právní a sociální realita svědčící otci a zároveň manželovi matky, který plní rodičovskou roli vůči nezletilému se vším všudy po dobu čtyř let, a na druhé straně otcovství biologické svědčící navrhovateli, který plnil roli otce i v sociální rovině do čtyř let věku dítěte, tedy do doby, než došlo souhlasným prohlášením matky a jejího partnera k určení otcovství. Soud konstatoval, že k zásahu do rodinného života navrhovatele, ale především k nepřípustnému zásahu do rodinného života nezletilého, došlo ze strany matky tím, že po souhlasném prohlášení o otcovství zamezila dalším osobním kontaktům nezletilého s navrhovatelem, čímž znemožnila rozvíjení vzájemných vztahů, rozvíjení a prohlubování citových vazeb nezletilého ke svému biologickému otci, nezletilému situaci navíc nevysvětlila (s realitou "dvou otců" seznámil nezletilého právní otec až v průběhu odvolacího řízení), ačkoliv už s ohledem na to, že se svou současnou rodinou matka nadále žije ve stejné obci jako navrhovatel, si musela být vědoma toho, že dříve či později bude nezletilý realitě vystaven. Při hledání spravedlivé rovnováhy mezi protichůdnými zájmy účastníků je primárním hlediskem nejlepší zájem dítěte, tedy nikoliv jen jeho stanovisko a přání, ačkoliv ty soud bere samozřejmě také v úvahu. Nejlepší zájem dítěte v posuzované věci odvolací soud shledává v nápravě nastalé diskrepance tím, že formou styku bude nezletilému dána možnost poznat svého biologického otce, možnost navázat na někdejší vztah nezletilého k biologickému otci, stýkat se s ním a třeba i možnost obrátit se na něj v těžké životní situaci, zároveň ovšem existuje nutnost vyrůstat v harmonickém prostředí současné rodiny, která s významným přispěním právního otce poskytuje nezletilému stabilní zázemí a pevné zakotvení. 10. S ohledem na současný stav, kdy nezletilý je vůči navrhovateli nastaven vyloženě negativně, nelze podle přesvědčení odvolacího soudu prozatím o širším a častějším styku vůbec uvažovat a vzhledem k tomu, že nelze předvídat, jak se situace bude vyvíjet, tj. kdy a zda vůbec bude možno přistoupit k širší úpravě, způ