I.ÚS 2515/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2515/14 ze dne 14. 10. 2014   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Nárožného, zastoupeného Mgr. Markem Svojanovským, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2014, č.j. 1 Co 485/2013-26, usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 15. 10. 2013, č.j. 74 C 67/2013-22, a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 2. 6. 2014, č.j. 74 C 67/2013-32, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 28. 7. 2014, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jemu garantované právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na přístup k soudu a právo na právní pomoc v soudním řízení ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny a princip rovnosti účastníků řízení ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny. II. 2. Stěžovatel se svou žalobou domáhá po žalované Jaroslavě Svozilové (zde vedlejší účastnice) zveřejnění omluvy a dále náhrady nemajetkové újmy ve výši 1.000.000,- Kč za to, že stěžovatel a jeho matka byli opakovaně poškozeni na dobré pověsti výroky žalované, kterými je tato měla křivě obvinit z celé řady trestných činů (mj. z vraždy jejích rodičů), přičemž nejdále měla zajít dne 19. 12. 2012 v pořadu TV Nova "Na vlastní oči", kde o stěžovateli uvedla, že si je na sto procent jistá tím, že vrahem je stěžovatel. Stěžovatel ve své žalobě soudu navrhl, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a byl mu ustanoven právní zástupce. 3. O návrhu stěžovatele na osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 15. 10. 2013, č.j. 74 C 67/2013-22, tak, že stěžovateli se přiznává osvobození od soudních poplatků v rozsahu 1/2 (výrok I.). Zástupce z řad advokátů stěžovateli ustanoven nebyl (výrok II.). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že sociální a majetkové poměry prokázané stěžovatelem odůvodňují osvobození od soudních poplatků v rozsahu jedné poloviny. Výjimečné důvody, pro něž by mohlo být stěžovateli přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu, soud neshledal, neboť stěžovatel neprokázal, z jakého důvodu je nezaměstnaný, jak spolupracuje s úřadem práce, jaká místa mu byla nabízena a z jakých důvodů na místa přijat nebyl. Za podstatné pak soud prvního stupně označil to, že se stěžovatel podanou žalobou domáhá ochrany svých práv nepřiměřeným způsobem, když kromě omluvy žádá též náhradu nemajetkové újmy ve výši 1.000.000,- Kč. Ze skutkových tvrzení uvedených v žalobě však dle názoru soudu prvního stupně vyplývá, že intenzitě tvrzeného zásahu stěžovatelem požadovaná výše náhrady nemajetkové újmy neodpovídá, neboť není adekvátní povaze uplatněného nároku. Soud prvního stupně v této souvislosti odkázal na ustálenou soudní judikaturu, z níž vyplývá, jakým způsobem je určována výše přiměřené satisfakce, přičemž za adekvátní výši přiměřené náhrady soud prvního stupně označil částku do 200.000,- Kč. Stěžovatelem požadovanou výši nemajetkové újmy pak soud prvního stupně označil za "zjevně přemrštěnou a nepřiměřenou". Ve vztahu k návrhu stěžovatele, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů, soud prvního stupně uvedl, že neshledal, že by ustanovení zástupce dle § 30 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), bylo v nyní posuzované věci nezbytné z hlediska ochrany zájmů stěžovatele, neboť tento je dle názoru soudu prvního stupně schopen svá práva v řízení hájit sám. 4. Shora uvedené usnesení soudu prvního stupně bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2014, č.j. 1 Co 485/2013-26. Toto své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil tím, že i on má za to, že pouhé vyjádření úsudku žalované (i kdyby toto vyjádření bylo následně shledáno jako nepřiměřené) neodůvodňuje stěžovatelem požadovanou výši náhrady nemajetkové újmy, která je tak i z pohledu odvolacího soudu přemrštěná. I když tedy stěžovatel nemá jiné příjmy než příspěvek na živobytí ve výši necelých 3.500,- Kč měsíčně, pak s ohledem na stěžovatelem požadovanou nepřiměřenou výši satisfakce nejsou dle názoru odvolacího soudu ve věci dány důvody pro výjimečné osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně o tom, že se stěžovateli zástupce z řad advokátů pro řízení neustanovuje, odvolací soud uvedl, že i on má za to, že s přihlédnutím k tomu, že žaloba stěžovatele netrpí žádnými vadami a nejde o komplikovanou věc, není ustanovení zástupce stěžovateli nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. 5. Usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 2. 6. 2014, č.j. 74 C 67/2013-32, byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 5.000,- Kč. III. 6. Všechna výše uvedená rozhodnutí stěžovatel napadl ústavní stížností. V ní namítal, že soudu doložil svůj příjem a žádné další informace soudem žádány nebyly. Poukázal přitom na to, že již dříve mu bylo v jiných soudních řízeních osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu přiznáno, stejně jako bylo vyhověno jeho žádosti o ustanovení právního zástupce. Stěžovatel dále vyjádřil přesvědčení, že soudy pochybily, když se ve svých rozhodnutích zabývaly meritem věci a zejména pak tím, je-li jím požadovaná výše náhrady nemajetkové újmy přiměřená či nikoli. Takové posouzení je dle názoru stěžovatele předčasné, neboť v řízení dosud nebylo provedeno žádné dokazování. Stěžovatel zpochybnil též závěr soudů o tom, že se jedná o nekomplikovaný případ. Vyjádřil naopak přesvědčení, že s pomocí právního zástupce by soud přesvědčil o tom, že jím požadovaná výše náhrady nemajetkové újmy je přiměřená. IV. 7. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], přičemž dospěl k závěru, že tomu tak v části, v níž ústavní stížnost směřuje proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 2. 6. 2014, č.j. 74 C 67/2013-32, výroku II. usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 15. 10. 2013, č.j. 74 C 67/2013-22, a části usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2014, č.j. 1 Co 485/2013-26, jíž byl potvrzen výrok II. usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 15. 10. 2013, č.j. 74 C 67/2013-22, není. 8. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). 9. Napadá-li stěžovatel výrok II. usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 15. 10. 2013, č.j. 74 C 67/2013-22, a tu část usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2014, č.j. 1 Co 485/2013-26, jíž byl potvrzen právě uvedený výrok II. usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, že stěžovateli se zástupce z řad advokátů neustanovuje, je nutno považovat ústavní stížnost za nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. To proto, že proti této časti rozhodnutí odvolacího soudu lze brojit dovoláním ve smyslu § 236 a násl. občanského soudního řádu, o čemž byl stěžovatel v rozhodnutí odvolacího soudu řádně poučen. Dotazem učiněným u soudu prvního stupně bylo navíc zjištěno, že stěžovatel této možnosti využil; o podaném dovolání však dosud nebylo rozhodnuto. S přihlédnutím k uvedenému tedy nelze než dovodit, že ústavní stížnost ve shora podrobně specifikované části byla podána předčasně; jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. 10. Nepřípustným podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu shledal Ústavní soud návrh stěžovatele též v části, v níž tento brojil proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 2. 6. 2014, č.j. 74 C 67/2013-32, kterým byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku. 11. Problematikou usnesení soudu, jehož obsahem je výzva k zaplacení soudního poplatku, se zabývalo plénum Ústavního soudu, které přijalo dne 23. 4. 2013 stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13, podle něhož "ústavní stížnost proti usnesení soudu, kterým byl účastník ří