I.ÚS 2558/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2558/24 ze dne 14. 10. 2024 Subjekty oprávněné nabízet převzetí záruky za dovršení nápravy odsouzeného   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky) a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele S. N., t. č. Věznice Plzeň, zastoupeného Mgr. Petrem Tišerem, advokátem, sídlem Jiráskovo náměstí 816/4, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 6 To 230/2023-155 ze dne 19. června 2024, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. 6 To 230/2023-155 ze dne 19. června 2024 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 6 To 230/2023-155 ze dne 19. června 2024 se zrušuje. Odůvodnění: I. Vymezení věci, rekapitulace procesního vývoje a obsahu napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky ("Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). 2. Napadeným rozhodnutím Krajský soud v Plzni ("krajský soud") rozhodoval - již podruhé - o stížnosti státního zástupce proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ("okresní soud") č. j. 33 PP 62/2023-75 ze dne 6. září 2023. Tím byl stěžovatel podmíněně propuštěn z výkonu trestů odnětí svobody uložených celkem čtyřmi pravomocnými rozsudky. Okresní soud současně stanovil zkušební dobu v trvání sedmi roků za současného stanovení dohledu a přijal záruku obchodní společnosti Mateřská škola X ("Mateřská škola") za dovršení nápravy stěžovatele. 3. Krajský soud usnesením č. j. 6 To 230/2023-89 ze dne 25. října 2023 usnesení okresního soudu zrušil v celém rozsahu, návrh stěžovatele na podmíněné propuštění z výkonu trestů odnětí svobody zamítl a nepřijal záruku za dovršení nápravy stěžovatele nabídnutou Mateřskou školou. 4. Proti rozhodnutí krajského soudu podal stěžovatel ústavní stížnost, které Ústavní soud vyhověl a nálezem sp. zn. IV. ÚS 106/24 ze dne 27. března 2024 rozhodnutí krajského soudu zrušil. 5. Krajský soud pak rozhodl znovu, a to napadeným rozhodnutím. Opět vyhověl stížnosti státního zástupce a rozhodnutí okresního soudu v celém rozsahu zrušil a návrh stěžovatele na podmíněné propuštění z výkonu trestů odnětí svobody zamítl. O přijetí či nepřijetí záruky tentokrát vůbec nerozhodoval. Podle krajského soudu nebyla u stěžovatele splněna zákonná podmínka podmíněného propuštění spočívající v předpokladu vedení řádného života a Mateřská škola nebyla oprávněna nabízet záruku na dovršení nápravy odsouzeného, neboť nemá povahu zájmového sdružení občanů ve smyslu § 3 odst. 1 trestního řádu, takže záruka nabídnutá touto právnickou osobou v posuzované věci nemohla mít žádný význam, resp. o ní ani nemělo být rozhodnuto. 6. Krajský soud zaujal právní názor, že obchodní společnost (provozující jako zde např. mateřskou školu) ze své povahy není zájmovým sdružením občanů ve smyslu § 3 odst. 1 trestního řádu, které by bylo oprávněno nabízet záruku na dovršení nápravy odsouzeného, neboť nespadá do kategorie subjektů, které toto ustanovení v definici zmiňuje (tedy se nejedná o odborovou organizaci, organizaci zaměstnavatelů, občanské sdružení, církev, náboženskou společnost ani o právnickou osobu sledující v předmětu své činnosti charitativní účely). II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel odmítá zmíněný závěr krajského soudu, že když Mateřská škola definičně nespadá pod zájmové sdružení občanů, tak jí nabídnutá záruka není pro posouzení možnosti podmíněného propuštění stěžovatele relevantní. Poukazuje na to, že v praxi jsou běžné záruky nabídnuté různými spolky a společnostmi, popř. dokonce fyzickými osobami, a odkazuje též na analogii s § 73 odst. 1 písm. a) trestního řádu, podle něhož záruku za obviněného v rámci nahrazení vazby může nabídnout mj. důvěryhodná osoba, za kterou označuje právě i Mateřskou školu. Výklad krajského soudu ohledně okruhu osob, které mohou poskytovat záruku za dovršení nápravy podmíněně propuštěného, tak považuje účelový, mechanický a irelevantní. 8. Stěžovatel dále namítá, že krajský soud nerespektoval závazný právní názor Ústavního soudu vyslovený v předchozím nálezu v jeho věci sp. zn. IV. ÚS 106/24, znovu odkazuje na nález sp. zn. IV. ÚS 575/21 ze dne 13. července 2021. Připomíná, že obecné soudy jsou vždy povinny zohlednit případnou následnou proměnu a nápravu odsouzeného, k níž mohlo dojít během výkonu trestu odnětí svobody, a další relevantní aktuální informace vztahující se k odsouzenému. Tvrdí, že okolnosti, které odsouzený nemůže ovlivnit, včetně své trestní minulosti, nemohou navždy vyloučit možnost podmíněného propuštění. Krajskému soudu vytýká, že napadené usnesení postavil výhradně na jeho trestní minulosti a nezohlednil jeho současnou situaci. V této souvislosti poukazuje zejména na vážnou nemoc své matky, o kterou by chtěl pečovat, a na pomoc ze strany dalších rodinných příslušníků. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Vyjádření účastníků řízení 10. Krajský soud se vyjádřil pouze tak, že v plném rozsahu odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 11. Krajské státní zastupitelství v Plzni Ústavnímu soudu sdělilo, že se vzdává postavení vedlejšího účastníka (§ 28 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) a z tohoto důvodu se k obsahu ústavní stížnosti ani nevyjádřilo. V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 12. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vymezil meze ústavněprávního přezkumu rozhodování obecných soudů o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody podle § 88 trestního zákoníku (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 284/01 ze dne 20. září 2001, sp. zn. III. ÚS 1280/08 ze dne 10. června 2008, sp. zn. III. ÚS 458/09 ze dne 26. března 2009 nebo sp. zn. III. ÚS 338/10 ze dne 25. února 2010). Zdůraznil, že jde o mimořádný prostředek, který dává soudu možnost za stanovených podmínek odsouzeného podmíněně propustit z výkonu trestu odnětí svobody. Podmíněné propuštění přitom představuje možnost. Neexistuje (ani podústavní) subjektivní právo odsouzeného na podmíněné propuštění. Posuzování účelnosti využití tohoto institutu přísluší soudu, který je zákonem povolán ke zhodnocení relevantních okolností, mezi něž lze řadit jak prokázání polepšení odsouzeného, tak i důvodný předpoklad, že odsouzený povede na svobodě řádný život a jeho chování nevyvolává obavy z recidivy trestné činnosti. 13. Z hlediska ústavněprávního přezkumu je proto otázka, zda došlo k naplnění zákonných podmínek pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, plně věcí úvahy příslušného obecného soudu. Ke kasačnímu zásahu Ústavního soudu by mohlo dojít pouze za situace, kdy by napadené rozhodnutí bylo projevem zjevné interpretační libovůle, výrazem faktického omylu, nebo pokud by jeho odůvodnění bylo zatíženo závažnými logickými rozpory. 14. Jelikož krajský soud po předchozím kasačním nálezu nepřehodnotil věcně splnění podmínky předpokladu vedení řádného života a opětovně rozhodl o zamítnutí žádosti stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestů odnětí svobody, soustředil se Ústavní soud předně na to, zda krajský soud respektoval předchozí nález Ústavního soudu a odstranil v napadeném usnesení uvedené nedostatky, a dále pak na to, zda z hlediska ústavněprávního přezkumu obstojí výklad krajského soudu, podle kterého soud může přijmout záruku za dovršení nápravy odsouzeného pouze od osob, které spadají do kategorie subjektů, které zmiňuje § 3 odst. 1 trestního řádu. Dospěl přitom k závěru, že krajský soud pochybil v obou těchto směrech a že je znovu nutný jeho kasační zásah. 15. Podle § 88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku soud může odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, prokázal-li odsouzený po právní moci rozsudku, zejména ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život nebo soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného, a odsouzený vykonal alespoň polovinu uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu odnětí svobody. 16. Trestní zákoník