I.ÚS 2690/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2690/24 ze dne 18. 11. 2024 Řádné odůvodnění úvah soudu při rozhodování o snížení odměny soudního exekutora s ohledem na dosaženou fázi exekučního řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky) a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Zdeňka Rothbauera, zastoupeného Mgr. Petrou Hrubou, advokátkou, sídlem Školská 694/32, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 24 Co 759/2024-465 ze dne 8. července 2024, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a Mgr. Michala Suchánka, LL. M., soudního exekutora, Exekutorský úřad Praha 9, sídlem Pod Pekárnami 245/10, Praha 9 - Vysočany, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Výrokem I usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 24 Co 759/2024-465 ze dne 8. července 2024 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 24 Co 759/2024-465 ze dne 8. července 2024 se ve výroku I, ve výroku II v rozsahu potvrzení výroku III usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 48 EXE 928/2016-448 ze dne 5. dubna 2024 a ve výroku III ruší. III. Ve zbývající části se návrh odmítá. Odůvodnění: I. Úvodní vymezení věci 1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Stěžovatel zajistil dluh třetí osoby. Soudní exekutor vedl exekuční řízení k uspokojení vymáhané peněžité pohledávky oprávněné. Exekuce byla prováděna prodejem nemovité zástavy ve vlastnictví stěžovatele jako povinného v dražbě. Dražba se opakovala, byl udělen příklep na nejvyšší podání, které ale vydražitelé nikdy nezaplatili. Původní oprávněná v průběhu řízení postoupila vymáhanou pohledávku třetí osobě ("nová oprávněná"). Nová oprávněná se se stěžovatelem jako povinným dohodla na jiném způsobu uspokojení pohledávky a s jeho souhlasem navrhla zastavení exekuce, čemuž bylo vyhověno; soudní exekutor v důsledku toho žádné plnění nevymohl. Okresní soud v Českých Budějovicích ("okresní soud") usnesením, které bylo napadeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ("krajský soud") částečně změněno, rozhodl o nákladech exekuce, které má stěžovatel jako ten, kdo zastavení exekuce zavinil, zaplatit soudnímu exekutorovi. Protože soudní exekutor vzhledem k popsanému průběhu exekuce a jejímu zastavení plnění nevymohl a okresnímu soudu ani nebyla známa výše úplaty za postoupení pohledávky, vyšel okresní soud při stanovení odměny soudnímu exekutorovi jako součásti nákladů exekuce z částky odpovídající nejnižšímu podání v opakované dražbě. Odměnu pak s ohledem na neprovedení závěrečné fáze exekuce redukoval na 4/5 (80 %). Na základě uvedené úvahy uložil stěžovateli zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce 251 534,80 Kč. K odvolání soudního exekutora krajský soud v napadeném rozhodnutí pro účely výpočtu odměny vyšel - na rozdíl od okresního soudu - z částky odpovídající nejvyššímu podání, na které byl udělen příklep, a odměnu nesnížil, přestože nebyla provedena závěrečná fáze exekuce. Stěžovateli tak uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce 832 201,70 Kč, tedy přibližně 3,3krát více než okresní soud. 3. Ústavní soud se zabýval otázkou, zda z ústavněprávního pohledu obstojí, vychází-li soud při stanovení odměny soudního exekutora z nejvyššího podání v dražbě, ač soudní exekutor - zde přes provedené čtyři dražby - takovou částku nevymohl a ani pak vymoci nemohl, neboť vydražitelé částku nezaplatili a exekuce byla po dohodě oprávněného a povinného na jiném způsobu uspokojení pohledávky zastavena, a zda je z ústavněprávního hlediska nutné při stanovení výše odměny zvažovat, že soudní exekutor v důsledku zastavení exekuce vykonal menší rozsah činnosti, než kdyby exekuci dovedl až k rozvrhu výtěžku, a odměnu přiměřeně snížit. II. Rekapitulace procesního vývoje a obsahu napadeného rozhodnutí 4. Proti stěžovateli coby povinnému vedl vedlejší účastník (soudní exekutor) pod sp. zn. 220 EX 3368/16 exekuční řízení k uspokojení vymáhané peněžité pohledávky obchodní společnosti Česká spořitelna, a. s. Exekuce byla prováděna prodejem nemovité zástavy v dražbě podle občanského soudního řádu (stěžovatel coby osoba poskytující zajištění dluhu dlužníka obchodní společnosti BONUS obchodní agentura, spol. s r. o., poskytl předmět dražby jako zajištění pohledávky ve výši 77 518 860 Kč s příslušenstvím). Soudní exekutor vedl celkem čtyři dražební jednání, v žádném z nich ovšem nebylo doplaceno nejvyšší podání, a tedy zpeněžena nemovitá zástava. V průběhu exekučního řízení uzavřela původní oprávněná smlouvu o postoupení pohledávky s obchodní společností PH Finance, s. r. o., která pak jako nová oprávněná se souhlasem stěžovatele coby povinného navrhla zastavení exekuce. 5. Okresní soud návrhu na zastavení exekuce nejprve nevyhověl, ale po zásahu krajského soudu usnesením č. j. 48 EXE 928/2016-381 ze dne 12. září 2023 exekuci zastavil (výrok I). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o návrhu na zastavení exekuce (výrok II) ani právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III) a soudní exekutor nemá právo na náklady exekuce v řízení o zastavení exekuce (výrok IV). Krajský soud pak usnesením č. j. 24 Co 1213/2023-403 ze dne 10. listopadu 2023 odmítl odvolání soudního exekutora proti výroku I usnesení okresního soudu a ve výroku IV usnesení okresního soudu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Uložil mu, aby se zabýval otázkou, z jakého důvodu byla exekuce zastavena, kdo by měl nést náklady a zda má soudní exekutor nárok na odměnu ve zcela specifické situaci, kdy provedl celkem čtyři dražby, vydražitelé nikdy nezaplatili nejvyšší podání a exekuce nakonec skončila zastavením. 6. Okresní soud poté usnesením č. j. 48 EXE 928/2016-448 ze dne 5. dubna 2024 uložil stěžovateli zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 251 534,80 Kč (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II) ani právo na náhradu nákladů řízení o určení nákladů exekuce (výrok III). 7. Podle okresního soudu spočíval důvod zastavení exekuce v chování stěžovatele, který zavinil, že exekuce musela být zastavena, neboť se dohodl s novou oprávněnou na jiném způsobu uspokojení. Je to tedy povinný (stěžovatel), kdo náklady exekuce uhradí (§ 89 exekučního řádu), a to ve výši stanovené exekutorským tarifem. Jako základ pro výpočet odměny soud použil částku stanovenou jako nejnižší podání v opakované dražbě, tj. 1 732 260 Kč, neboť exekuce neskončila vymožením, a nelze tedy použít pro stanovení odměny částku odpovídající vymoženému plnění, jak předpokládá § 5 exekutorského tarifu. Stanovení částky nejnižšího podání se jeví okresnímu soudu jako spravedlivé. Nadto k tomu došlo i z formálních důvodů, protože ani nová oprávněná, ani stěžovatel, ačkoli k tomu byli soudem vyzváni, nepředložili smlouvu o postoupení pohledávky. 8. Proti usnesení okresního soudu podal soudní exekutor odvolání a své námitky směřoval proti výroku I. Požadoval přiznání odměny ve výši 100 %, vypočítané podle § 5 a 6 exekutorského tarifu ze základu stanoveného z nejvyššího podání dosaženého v opakované dražbě, tj. z 6 270 000 Kč; uvedl, že exekuce byla zastavena ve fázi, kdy opakovaně proběhly dražby nemovitých věcí ve vlastnictví stěžovatele, byl udělen příklep na nejvyšší podání, které ovšem nebylo zaplaceno. Kdyby nebyla exekuce zastavena, bylo by možné domáhat se nároků za obmeškalými vydražiteli, což však kvůli chování účastníků (stěžovatele a nové oprávněné) možné nebylo. 9. Krajský soud napadeným usnesením odvolání vyhověl a usnesení okresního soudu ve výroku I změnil tak, že stěžovateli uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce 832 201,70 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok I), ve výrocích II a III usnesení okresního soudu (nikoli soudního exekutora, jak je zjevně chybně uvedeno v napadeném usnesení) potvrdil (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III). Považoval za nutné přihlédnout k tomu, že exekuce byla zastavena za situace, kdy soudní exekutor učinil veškeré úkony směřující ke zpeněžení zástavy, které mu procesní situace umožnila, a to až do fáze udělení příklepu. Ten byl udělen za částku 6 270 000 Kč. Závěrečnou fázi exekučního řízení, tedy rozvrh výtěžku, exekutor neučinil, ovšem nikoliv z důvodů, které jsou na jeho straně, nýbrž v návaznosti na procesní situaci, kdy exekuce byla zastavena k návrhu nové oprávněné po