I.ÚS 2739/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2739/14 ze dne 22. 1. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele D. Ch., zastoupeného JUDr. Tomášem Nevečeřalem, advokátem se sídlem Vinohradská 404/19, Praha 2, proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 15. 10. 2013 č. j. 42 P 427/2011-78 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2014 č. j. 26 Co 569/2013-108, za účasti vedlejší účastnice K. K., zastoupené JUDr. Janou Bláhovou, advokátkou se sídlem Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Stěžovatelův nezletilý syn, narozený v listopadu 2009 byl rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 7. 12. 2011 č. j. 42 P 427/2011-13 svěřen do péče matky. Stěžovatel následně u soudu podal návrh na změnu výchovy tak, aby byl nezletilý svěřen do střídavé péče obou rodičů. 2. Soud prvního stupně při dokazování ze zprávy opatrovníka zjistil, že matka bydlí v udržovaném družstevním bytě, ve kterém má nezletilý vlastní pokoj. Matka byla v době řízení vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a pobírala podporu v nezaměstnanosti ve výši 7 800 Kč, přičemž předtím byla zaměstnána jako recepční v hotelu a v době řízení si zaměstnání aktivně sháněla. Stěžovatel matce měsíčně hradí výživné na nezletilého ve výši 3 500 Kč, do svého bydliště nezletilému nakoupil všechno potřebné vybavení včetně oblečení a obuvi. Ze zprávy dále vyplynulo, že nezletilý navštěvuje mateřskou školu, vyjma plochých nohou je zdravý, má běžné potřeby odpovídající dětem jeho věku, působí spokojeně a je komunikativní a usměvavý. 3. Matka vyjádřila nesouhlas se střídavou péčí, neboť podle jejího názoru je pro nezletilého vzhledem k jeho věku náročná a narušující jeho pravidelný režim, což se týká například dojíždění do mateřské školy. Stěžovatel pracuje jako číšník a má dvanáctihodinové směny, přičemž matce sdělil, že si je může vzít tak, aby pracoval 7 dní v kuse a následovně by měl nezletilého u sebe. Podle matky by však pro stěžovatele bylo náročné mít tolik dlouhých směn několik dní po sobě a poté pečovat o dítě, znamenalo by to, že by byl v podstatě bez odpočinku. V stěžovatelově péči matka neshledala žádné nedostatky, ovšem chtěla by si nezletilého ponechat ve své péči a byla by ochotná rozšířit styk nezletilého se stěžovatelem. 4. Ze zprávy Městského úřadu Prahy 7 soud prvního stupně zjistil, že stěžovatel má v dlouhodobém pronájmu zrekonstruovaný a nově zařízený byt 2+1, ve kterém má nezletilý vlastní pokoj. Stěžovatel má měsíčně téměř 15 dní volna, a chtěl by proto trávit více času s nezletilým. Ze zprávy psycholožky, kterou zadala a soudu předložila matka, dále soud prvního stupně zjistil, že nezletilý je veselý a komunikativní a má pozitivní vztah k oběma rodičům. Kvůli jeho nízkému věku je důležitá vzájemná komunikace mezi rodiči, která však podle matky neprobíhá, a proto psycholožka střídavou péči nedoporučila. Pokud by byla komunikace mezi rodiči v budoucnu vhodně nastavena, střídavá péče by byla možná, přičemž vhodné by bylo střídání v kratších intervalech tří až čtyř dnů, aby si péči nezletilý podle svých vývojových dovedností mohl dobře představit. 5. Soud prvního stupně na základě zmíněných skutečností dospěl k závěru, že nejsou naplněny předpoklady pro změnu výchovy nezletilého. Péče matky o nezletilého je bez závad. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vztahy mezi rodiči nejsou na dobré úrovni a je mezi nimi evidentní napětí. V takové situaci by rozhodnutí o střídavé péči bylo v rozporu se zájmem nezletilého. V případě zavedení střídavé péče a odloučení dítěte hrozí nebezpečí separační úzkosti, problematické je i to, že by nezletilý po dobu pobytu u otce musel buď každodenně dojíždět z Prahy 7 do mateřské školy v Neratovicích, případně by do mateřské školy vůbec nedocházel. Nejvhodnějším modelem je tak podle soudu prvního stupně svěření nezletilého do péče matky a široká úprava styku se stěžovatelem, čímž bude zajištěno dostatečné působení druhého rodiče na nezletilého. Pokud bude styk nezletilého s otcem probíhat bez problémů a rodiče postupně v jeho zájmu přijmou pravidla běžné komunikace, zvyšuje se i pravděpodobnost rostoucí emocionální vazby nezletilého na oba rodiče a jeho pozitivního psychického vývoje. Soud prvního stupně dodal, že nezletilý je zatím ve věku, kdy nelze zjistit jeho názor na věc, a upozornil na to, že pokud rodiče nebudou do budoucna řešit otázku výchovy dohodou a bude docházet k opakovaným soudním řízením, pak je pravděpodobné, že doprovodné jevy soudního řízení, jako jsou pohovory s cizími osobami k otázce výchovného prostředí, budou mít negativní vliv na jeho psychickou pohodu a jeho dětský svět bude zatížen. 6. Odvolací soud se ztotožnil s posouzením soudu prvního stupně v tom, že o nové úpravě výchovy by bylo možné uvažovat, pokud by nová úprava lépe vyhovovala zájmu na řádné výchově nezletilého vzhledem ke změně poměrů, která v mezidobí nastala, a to jak podle § 28 zákona o rodině, tak podle § 909 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "nový občanský zákoník"). Stěžovatel však žádnou takovou změnu netvrdil a z dokazování nevyplynulo, že by k takové změně došlo. Poměry rodičů a nezletilého jsou z hlediska předpokladů pro jeho řádnou výchovu stále totožné, v péči matky nebyly shledány žádné nedostatky a matka umožňuje stěžovateli široký styk s nezletilým. Zákonný předpoklad pro změnu přijaté úpravy výchovných poměrů nebyl splněn a návrh byl správně soudem prvního stupně zamítnut. Z toho důvodu odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil v záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne 2. 4. 2014. II. Argumentace stran 7. Ústavní stížností napadl stěžovatel rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího pro rozpor se svým právem na ochranu proti neoprávněnému zasahování do soukromého života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právem na ochranu rodičovství podle čl. 32 odst. 1 Listiny, právem na péči o děti a jejich výchovu podle čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a právem na respektování soukromého života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Evropská úmluva" či "EÚLP"), vykládaném v souladu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 8. Soudy stěžovatelův návrh zamítly i přes to, že pro střídavou výchovu byly podle jeho názoru splněny všechny podmínky a střídavá péče je v nejlepším zájmu nezletilého. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 mezi kritéria, která musí soudy brát při posuzování nejlepšího zájmu dítěte, patří zejména existence pokrevního pouta mezi dítětem a osobou usilující o svěření do péče, míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb, schopnost osoby usilující o svěření do péče zajistit vývoj dítěte a jeho fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a další potřeby a přání. Tato kritéria byla ze strany stěžovatele naplněna, což soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vzal za prokázané. Soudy však vycházely z předpokladu, že péče matky je nejvhodnějším řešením, a na stěžovateli bylo, aby tento předpoklad vyvrátil. Soudy podle stěžovatele rovněž nevzaly v potaz, že s plynutím času a růstem nezletilého dochází ke změně poměrů automaticky a nutnost rozšíření styku se stává intenzivnější. 9. Střídavou péči rovněž nelze vyloučit pouze na základě hodnocení vztahu mezi rodiči. Soud prvního stupně se nezabýval důvodem nesouladu mezi rodiči a závěr o nedostatečné komunikaci opřel pouze o tvrzení matky, že komunikace mezi rodiči je problematická, které nebylo nijak podloženo, a zároveň nepřihlížel k opačným tvrzením stěžovatele. 10. Závěrem stěžovatel formuluje názor, že soudy měly zjišťovat názory nezletilého i přes jeho útlý věk, neboť děti ve věku 4 let jsou již schopny formulovat určité postoje a nízkým věkem není možné odůvodnit naprostou absenci zjištění jeho názoru a přání. Stěžovatel rovněž poukázal na skutečnost, že dojíždění do mateřské školy není pro posouzení relevantní, neboť zabere zhruba 30 minut a nijak nevybočuje z průměrné doby dojíždění i s ohledem na to, že stěžovatel vlastní osobní automobil. 11. Matka jako vedlejší účastnice v řízení o ústavní stížnosti ve svém vyjádření uvedla, že považuje napadená rozhodnutí za věcně správná, a to především závěr, že nebyly dány důvody pro změnu výchovy. Zdůraznila, že záměrem stěžovatele není zájem nezletilého, ale msta za ukončení vztahu, což dokládá tím, že stěžovatel začal střídavou výchovu požadovat až určitou dobu po zahájení řízení u soudu prvního stupně, aniž by takový zájem dříve projevoval. 12. Stěžovatel k vyjádření vedlejší účastnice uvedl, že tvrzení v něm obsažená nepovažuje za rozhodná k posouzení důvodnosti a oprávněnosti ústavní stížnosti, neboť ve vyjádření jsou z větší části pouze opakována tvrzení, která byla vznesena j