I.ÚS 279/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 279/24 ze dne 12. 2. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti a) Petera Friedricha Nosisky, b) doc. RNDr. Petra Firbase, CSc., c) Vladimíra Pfeffera, d) Ing. Libora Pohanky, e) Mgr. Ing. Pavla Kolmačky, všech zastoupených Mgr. Lenkou Kotulkovou, advokátkou se sídlem Kopečná 241/20, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2023 č. j. 2 As 224/2022-105, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 8. 2022 č. j. 65 A 3/2017-2056, a návrhu na zrušení části § 19 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavebního zákona), za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení a Jihomoravského kraje, Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Řízení před správními soudy, z něhož vzešla napadená rozhodnutí, se týkalo návrhu na zrušení opatření obecné povahy - Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje ze dne 5. 10. 2016 (ZÚR JMK). Stěžovatel a) před správními soudy vystupoval jako navrhovatel, ostatní stěžovatelé měli v řízení před Krajským soudem v Brně postavení osob zúčastněných na řízení. Krajský soud návrh stěžovatele a) zamítl. Nejvyšší správní soud dále poté společnou kasační stížnost nynějších stěžovatelů zamítl. Stěžovatel je rakouský občan obce Steinebrunn, který bydlí cca 400 metrů od silnice A5 a cítí se dotčen plánovanou trasou dálnice D52 z Pohořelic do Mikulova a s ní související koncepcí dopravních toků v Jihomoravském kraji v ZÚR JMK. 2. Společnou ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení obou rozsudků správních soudů s tvrzením o porušení jejich základních práv zaručených čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 35 odst. 1, 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Listina), čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva), čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě a čl. 7, čl. 17 odst. 1, čl. 37 a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie. Dále namítají porušení čl. 4 odst. 4 Listiny a nerespektování čl. 10 a čl. 49 Ústavy České republiky. Ústavní stížnost spojili s návrhem na zrušení části § 19 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavebního zákona). 3. Ústavní soud nepovažuje za účelné podrobně rekapitulovat obsah vcelku rozsáhlých napadených rozsudků, neboť je účastníkům řízení znám, ani ústavní stížnosti, která je do jisté míry opakováním předchozí argumentace stěžovatelů. Zaměřil se proto primárně na okruhy stížnostních námitek, které mohou mít ústavněprávní relevanci, a jim odpovídající argumentaci správních soudů. 4. Krajský soud o návrhu stěžovatele a) samostatně rozhodoval poté, co NSS vyhověl kasační stížnosti tohoto stěžovatele proti (výroku II) rozsudku krajského soudu ze dne 20. 12. 2017 č. j. 65 A 3/2017-931. Tímto rozsudkem krajský soud zamítl návrh všech ostatních navrhovatelů po věcném přezkumu jejich návrhových bodů, zatímco stěžovatele a) nepovažoval za aktivně legitimovaného k podání návrhu na zrušení ZÚR JMK, takže jeho návrh odmítl. Po kasačním zásahu NSS se už krajský soud zabýval v napadeném rozsudku návrhem stěžovatele a) věcně. Rozhodoval až poté, co jeho rozsudek z roku 2017 potvrdil NSS rozsudkem ze dne 30. 5. 2019 č. j. 2 As 122/2018-512. Ústavní stížnost proti tomuto rozsudku NSS a jemu předcházejícímu rozsudku krajského soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl Ústavní soud usnesením sp. zn. IV. ÚS 2682/19. 5. V napadeném rozsudku krajský soud nejprve vymezil, že některé návrhové body stěžovatele a) považoval za opožděné, protože je stěžovatel a) formuloval až v doplnění návrhu po kasačním zásahu NSS, tedy až po zákonné koncentraci řízení. Námitky vznesené stěžovatelem b) krajský soud vzal na zřetel, ale nepřistupoval k nim jako k návrhovým bodům, protože tento stěžovatel figuroval jako navrhovatel již v první linii soudního řízení a nyní mu svědčilo jen postavení osoby zúčastněné na řízení, které ale nenáleží právo disponovat předmětem řízení. Žádné řádně uplatněné návrhové body pak neshledal krajský soud důvodnými a s ohledem na obsahovou podobnost návrhové argumentace s argumentací původních navrhovatelů několikrát odkázal na některé své závěry z rozsudku z roku 2017, které v mezidobí obstály v přezkumu NSS. Současně krajský soud odmítl, že by stěžovatel a) mohl polemizovat prostřednictvím rozhojnění návrhové argumentace s tímto rozsudkem z roku 2017. 6. NSS neshledal žádnou z kasačních námitek stěžovatelů důvodnou. Rozsudek krajského soudu považoval za velmi podrobný a přezkoumatelný v rámci řádně a včas uplatněných návrhových bodů. Některými návrhovými body se navíc krajský soud zabýval navzdory tomu, že by je dle NSS bylo možné považovat za opožděné. Krajský soud dokonce pojal míru dotčení stěžovatele a), který žije na území jiného státu a je podle NSS dotčen pouze částí trasy D52, šířeji a poskytl tak stěžovateli a) benevolentnější přezkum. K námitkám ostatních stěžovatelů NSS uvedl, že patřili do skupiny původních navrhovatelů, o jejich návrhu již bylo rozhodnuto jak krajským soudem, tak NSS. Postavení osob zúčastněných na řízení jim nezakládá právo na nové posouzení. II. Argumentace stěžovatelů 7. Stěžovatelé v obsáhlé ústavní stížnosti namítají vadný a nezákonný postup přijetí ZÚR JMK, vůči kterému jim správní soudy neposkytly efektivní soudní ochranu, protože ZÚR JMK nezrušily. Správní soudy podle stěžovatelů nerespektovaly rozsah aktivní legitimace stěžovatele a), přestože na něj mají vliv zásadní změny dopravních toků v Jihomoravském kraji jako celku. Krajský soud se nezabýval tvrzením o mezistátním a přeshraničním vyhodnocení SEA, které v rozsudku z roku 2017 nemohl řešit, jestliže pouze stěžovatel a) mohl vznést takový návrhový bod. 8. Obecně podle stěžovatelů nedošlo k dostatečnému vyhodnocení ZÚR JMK z hlediska dopadů na životní prostředí. Stěžovatelé se vymezují vůči až superlativnímu hodnocení krajského soudu, které je diametrálně odlišné než posouzení téže materie v jiném jeho rozsudku č. j. 66 A 1/2023-175, kterým zrušil územní plán Moravských Knínic. Nesouhlasí s tím, že správní soudy považovaly za opožděný návrhový bod jejich námitku rozporného postupu pořizovatele ZÚR JMK s čl. 5 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. 6. 2001, o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (směrnice SEA). Judikaturu správních soudů považují zanesprávnou a volají po přímém účinku směrnice, která podle nich vyžaduje rovnocenné vyhodnocení rozumných variant. Správní soudy v jejich věci měly položit Soudnímu dvoru EU (SDEU) předběžné otázky, které stěžovatelé NSS navrhli. III. Hodnocení Ústavního soudu 9. Ústavní soud považoval ústavní stížnost za včasnou, přípustnou a splňující veškeré požadované náležitosti. Podali ji oprávnění stěžovatelé, kteří jsou řádně zastoupeni advokátkou. Nemají žádné další zákonné prostředky ochrany práv, které by mohli využít. Ústavní soud je k projednání jejich ústavní stížnosti příslušný. 10. Jejich ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná. 11. Ústavní soud předesílá, že prakticky na každou zastřešující stížnostní námitku lze nalézt v napadených rozsudcích méně či více podrobnou odpověď. To platí o stěžejní mnohovrstevnaté argumentaci k nedostatečnému posouzení ZÚR JMK z hlediska dopadu na životní prostředí, o jejich tvrzeném rozporu s Politikou územního rozvoje, o aplikovatelnosti mezivládní dohody s Rakouskou republikou, o volbě trasy dálnice D52, o zatížení Znojma, o nezahrnutí obchvatu Břeclavi do ZÚR JMK, ale i o tvrzeném rozporu se směrnicí SEA nebo o návrhu předběžných otázek SDEU. 12. Pokud jde o stěžovatele b) až e), Ústavní soud v ústavní stížnosti nenalezl relevantní argumentaci k jejich vlastní právní sféře, s výjimkou tvrzeného nevypořádání jejich námitek krajským soudem, potažmo NSS. Zde se Ústavní soud plně ztotožňuje s tím, že jako osoby zúčastněné na řízení tito stěžovatelé mohli přinášet určitou argumentaci do řízení. Správní soudy ale byly povinny se jí zabývat jen v mezích navrhovatelem, tedy stěžovatelem a), řádně a včas uplatněných návrhových bodů. Jejich vlastní návrhy byly posouzeny v první linii řízení o návrhu na zrušení ZÚR JMK. Správní soudy tedy v napadených rozsudcích nijak, natož ústavně relevantně, nepochybily. Ve zbytku se Ústavní soud zabýval stížnostní argumentací vztaženou ke stěžovateli a). 13. Není povinností správních soudů strukturovat argumentaci tak, jak ji staví účastníci řízení, ani odpovídat na každou jednotlivou námitku samostatně. Tato praxe byla v minulosti aprobována i Ústavním soudem, který uvedl že, "[n]ení porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry