I.ÚS 2796/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2796/24 ze dne 30. 10. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky) a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Danielem Tobolou, advokátem, sídlem Revoluční 764/17, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 226/2024-376 ze dne 22. srpna 2024 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 50 Nc 6236/2023-295, 72 P a Nc 258, 259/2023 ze dne 27. března 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a J. H. a nezletilých M. K. a M. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel (otec) se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily jeho základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6, 8 a 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Vedlejší účastnice (matka) se odstěhovala kvůli vyhroceným vztahům a finanční situaci 23. září 2023 ze společného bydliště s otcem v P. s nezletilými vedlejšími účastníky (syny) do H. Na počátku října pak k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 podala návrh na svěření synů do své péče. 3. Obvodní soud napadeným rozsudkem svěřil syny do střídavé péče rodičů tak, že v péči matky budou od neděle 18.00 hodin sudého kalendářního týdne do úterý 10.00 hodin následujícího sudého kalendářního týdne (8 dní) a v péči otce od úterý 10.00 hodin do neděle 18.00 hodin sudého kalendářního týdne (6 dní), speciálně upravil prázdninovou péči a místem předání synů určil místo bydliště matky (výrok I). Otci uložil povinnost platit od 24. září 2023 měsíčně výživné 6 500 Kč pro M. a 5 500 Kč pro M. (výrok II) a matce ve výši 700 Kč pro M. a 500 Kč pro M. (výrok III). Nedoplatek na výživném pro oba syny do 31. března 2024 uložil otci uhradit do 30. června 2024 (výrok IV). Rozhodl o nákladech řízení (výrok V). 4. Obvodní soud zohlednil, že starší syn M. se narodil předčasně, jeho zdravotní stav a vývoj je i nadále pravidelně sledován a je pro něj důležitá stabilita poměrů (proto ani není vhodné, aby navštěvoval v bydlišti otce druhou školku) a absence stresu, současně ale jeho zdravotní stav není překážkou pro střídavou péči s ohledem na jeho již normální psychomotorický rozvoj. Při zvažování návrhu matky na svěření synů jen do její péče odmítl argument citovou vázaností synů na matku, nedostatečnou péčí otce v době společného soužití a nízkým věkem mladšího M., neboť nic nenasvědčovalo tomu, že by střídání nezvládal. Soud nepřisvědčil otci, že by děti již měly silné kamarádské vazby v P., a ani tomu, že by matčin odvoz dětí do H. měl být důvodem pro svěření synů jen do jeho péče. Uzavřel, že oba rodiče mají o syny velký zájem, jsou schopni o ně kvalitně pečovat a fakticky praktikují asymetrickou střídavou péči, byť v jiném rozložení úseků péče (4 dny v jednom týdnu, 2 dny v následujícím týdnu u otce). V asymetrickém modelu péče zachoval poměr dní, jen stanovil ve dvoutýdenním intervalu souvislý úsek 8 dní u matky a 6 dnů u otce, aby tak omezil četnost cestování dětí. Místo předávání v bydlišti matky odůvodnil finanční situací matky a tím, že nemá řidičské oprávnění. 5. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem k odvolání obou rodičů (matky a otce proti běžné úpravě péče, otce proti stanovení výživného oběma rodičům) částečně rozsudek obvodního soudu změnil - ohledně běžné péče změnil pouze počátek běžné péče matky ze "sudé" neděle na "lichou" neděli a změnil místo předávání synů na bydliště rodiče, jehož péče končí (výrok I). Změnil výši výživného - otci uložil povinnost platit pro M. na 5 000 Kč a pro M. na 4 600 Kč (výrok II) a matce zvýšil výživné od 1. června 2024 na 1 400 Kč pro M. a na 1 100 Kč pro M. (výrok III). Rozhodl o nedoplatku na výživném (výrok IV) a o nákladech odvolacího řízení (výrok V). 6. Městský soud konstatoval, že obvodní soud péči každého z rodičů správně zhodnotil a jeho závěr o asymetrické péči v poměru 8 : 6 optimálně bere v úvahu nejlepší zájem synů a individuální okolnosti věci, a to věk a potřeby mladšího M. (2,5 roku v době rozhodování), u něhož matka na základě dohody rodičů o tom, kdo z nich bude na rodičovské dovolené, je primárně pečující osobou. U staršího M. považoval vychýlení péče ve prospěch matky za stabilizační a uklidňující prvek pro zdárný rozvoj po předčasném narození, a rovněž zohlednil, že matka byla v době společné domácnosti rodičů jeho nejbližší osobou. Městský soud vyjádřil přesvědčení, že i v tomto modelu péče bude mít otec dostatečný prostor pro své výchovné působení. Na záměně týdnů se rodiče dohodli během jednání. Vzhledem k dobrému dopravnímu spojení hromadnou dopravou a rozhodnutí samotné matky přestěhovat se do značně vzdáleného bydliště změnil místo předávání synů. Změnu výše výživného otce odůvodnil přepočtem podle doporučení zveřejněných Ministerstvem spravedlnosti se zohledněním rozsahu péče a věku dětí. Matce zvýšil vyživovací povinnost vzhledem k nástupu do zaměstnání. 7. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Otec spatřuje porušení svého práva na ochranu soukromého a rodinného života a rovněž porušení práv synů na rodičovskou péči a výchovu v nesvěření synů do symetrické střídavé péče, protože nebylo prokázáno, že je taková úprava nevhodná. Závěr o asymetrickém poměru péče 8 : 6 obvodní soud blíže podle názoru otce neodůvodnil. Důvod asymetrie spatřuje otec pouze v tom, že si děti měly zvyknout, což považuje za nepřijatelné, neboť faktická asymetrická péče byla jednostranným rozhodnutím matky a děti si zvykly jenom proto, že matka jednala protiprávně a otci se nedostalo soudní ochrany. Vyjmenovává závadové jednání matky týkající se změn bydliště, školky a lékaře dětí bez jeho vědomí a souhlasu, stejně jako její odmítání se s ním na péči dohodnout či jinak spolupracovat. Má za to, že byl porušen princip rovnosti stran kvůli obstrukčnímu jednání matky a následnému odročení jednání. Otec namítá chybějící odůvodnění k volbě určení péče o jarních prázdninách podle okresu H., neboť na předškolním zařízení se rodiče nedohodli, a cítí se být jako otec diskriminován. Městskému soudu otec poté vytýká důraz na věk mladšího syna a dodává, že mladšímu synovi chybí do tříleté hranice už jen 2 měsíce, tato věková hranice z ničeho neplyne a soud má hodnotit skutečný zájem a osobnost dítěte. U staršího syna tvrdí, že se jeho objektivní zdravotní stav nijak do rozhodnutí o symetrické péči nepromítá. Závěrem podotýká, že asymetrická péče není v poměru 8 : 6, ale ve skutečnosti 9 : 5, protože péče matky nekončí v pondělí v 18.00 hodin, ale v úterý v 10.00 hodin. 8. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti - až na dále uvedenou výjimku - příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není - až na dále uvedenou výjimku - nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátem. Ohledně části výroku rozsudku obvodního soudu, která byla rozsudkem městského soudu změněna, Ústavní soud příslušný není, neboť nemůže rušit rozhodnutí, které bylo změněno. V rozsahu prázdninové péče otec rozsudek obvodního soudu nenapadl odvoláním, v tomto rozsahu je tak ústavní stížnost nepřípustná pro nevyčerpání opravných prostředků. 9. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech týkajících se rodičovské odpovědnosti. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Svěření nezletilého do péče jednoho z rodičů, či do jejich střídavé péče, symetrie či asymetrie, úprava styku toho z rodičů, kterému nezletilé dítě do péče nebylo svěřeno, nebo stanovení výše výživného, je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a spadá tak do jejich nezávislé pravomoci. Ústavní soud bere v úvahu, že jsou to právě obecné soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek a vynášejí tak skutková zjištění z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Své rozhodnutí také musí přesvědčivým způsobem odůvodnit. Při rozhodování ve věcech práva rodinného je proto především na obecných soudech, aby vyšly z individuálních okolností každého případu a z nich vyplývajícího zájmu dítěte (srov. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí [srov. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. května 2014 (N 105/73 SbNU 683)]. Soudy musí pečlivě uvážit, jaký výchovný model je v danou chvíli nejvhodnější, a jejich úkolem zároveň je snažit se nalézt takové řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené čl. 32 odst. 4 Listiny. Do rozhodování obecných soudů Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pra