I.ÚS 2876/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2876/24 ze dne 30. 10. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky) a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Zdeňka Otčenáška, zastoupeného Mgr. Pavlou Krejčí, advokátkou, sídlem Vinohradská 938/37, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 A 66/2024-99 ze dne 14. října 2024, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a 1. Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, 2. volební strany ANO 2011, 3. volební strany SILNÍ LÍDŘI pro kraj - ODS, KDU-ČSL a VÝCHODOČEŠI, 4. volební strany Čtyřkoalice STAROSTOVÉ, TOP 09, HDK, LES, 5. volební strany HLAS samospráv - pro spravedlivý rozvoj Královéhradeckého kraje, 6. volební strany SPD, Trikolora, PRO a Svobodní, 7. volební strany STAČILO!, koalice Komunistické strany Čech a Moravy a České strany národně sociální, 8. Ing. Rostislava Jireše, 9. Mgr. Evy Kaprálové, MBA, 10. MUDr. Miroslava Havrdy, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že došlo k porušení čl. 1 odst. 1 a čl. 5 Ústavy České republiky ("Ústava"), čl. 3 a čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") v souvislosti s průběhem voleb do Zastupitelstva Královehradeckého kraje konaných ve dnech 20. a 21. září 2021. 2. Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové zamítl stěžovatelův návrh na vyslovení neplatnosti volby všech zvolených kandidátů a jejich případných náhradníků za šestou vedlejší účastnici, volební stranu SPD, Trikolora a Svobodní ("volební strana") a rozhodl o nákladech řízení. 3. Krajský soud se nejprve zabýval povahou stěžovatelova návrhu. Stěžovatel jej výslovně označil jako návrh na neplatnost volby kandidáta (kandidátů) i s výslovným odkazem na § 53 odst. 4 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů. Ratio tohoto typu volebního návrhu spočívá v soudním přezkumu nikoliv výsledku celých voleb, nýbrž pouze volby jednoho či několika kandidátů. Ačkoliv to není v žádném volebním zákoně výslovně uvedeno, nelze podle krajského soudu zcela vyloučit ani návrh na neplatnost volby náhradníka. Nejčastěji půjde o situaci, kdy došlo k nezákonnosti ve volebním procesu až v jeho nejzazší fázi, tedy při počítání hlasů a vyhlašování výsledků hlasování. Takový návrh může být úspěšný ale i tehdy, pokud daný kandidát nesplňuje podmínky pasivního volebního práva anebo se (samotný) dopustil takového protizákonného excesu, že je dán důvod pro neplatnost jeho volby (např. by prokazatelně sám vyhrožoval voličům, zastrašoval je, kupoval by jejich hlasy). V návrhu však stěžovatel s žádnými takovými tvrzeními nepřišel. Neplatnost volby všech kandidátů a náhradníků volební strany spatřuje v tom, že volební kampaň vedla volební strana (nikoliv jednotliví kandidáti či náhradníci) v rozporu s v návrhu citovanými ustanoveními Ústavy a Listiny. Podstatou návrhu na neplatnost volby kandidáta je, že při jejím zjištění nastupuje místo něho jiná kandidující osoba, která byla řádně zvolena. Toho se však navrhovatel zjevně nedomáhal. Šlo mu o to, aby soud konstatoval neplatnost volby všech kandidátů (a náhradníků) volební strany, kteří se voleb účastnili. Na takový případ ale volební zákon nepamatuje a takové rozhodnutí soudu neumožňuje. Mandáty získané kandidáty volební strany nemohou zůstat neobsazeny. V úvahu také nepřichází, že by tyto mandáty přerozdělil krajský soud. Takový postup by se zcela vymykal kompetenci soudu a měl by i protiústavní dimenzi, neboť důsledkem by bylo nahrazení vůle voličů projevené volbou kandidátů pozitivním rozhodnutím soudu o tom, který kandidát měl být zvolen. Návrhový petit tedy nebyl v souladu se zákonem. Už jenom z toho důvodu by návrh na neplatnost volby kandidáta nemohl být úspěšný. 4. Stěžovatelův návrh krajský soud podle obsahu vyhodnotil jako návrh na neplatnost voleb podle § 53 odst. 3 volebního zákona. Za účastníky řízení krajský soud pokládal jak ty, kteří přicházejí v úvahu jako účastníci řízení na vyslovení neplatnosti volby kandidáta, tak ty, kteří přicházejí v úvahu jako účastníci řízení na vyslovení neplatnosti voleb. 5. Podle krajského soudu stěžovatel v návrhu výslovně netvrdil, že by jím popsaná kampaň volební strany byla v rozporu s požadavky kladenými na ni § 56a volebního zákona (zejména jeho odstavcem čtvrtým, podle něhož volební kampaň "musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a kandidujících politických stranách, politických hnutích nebo koalicích zveřejňovány nepravdivé údaje"). Stěžovatel namítal, že volební kampaní došlo k porušení ústavních principů zakotvených v čl. 1 odst. 1 a čl. 5 Ústavy a v čl. 3 a čl. 10 odst. 1 Listiny. Způsob vedení kampaně považoval za naprosto neslučitelný s hodnotami demokratického právního státu a za maximálně nebezpečný a neodpovědný vůči občanům. Atmosféra ve společnosti tak byla velmi napjatá, volební kampaň volební strany vyvolávala mezi občany silný pocit strachu, xenofobie, homofobie, působila rasisticky a propagovala prvky násilí jako řešení problémů. Tím došlo podle stěžovatele k hrubému ovlivnění výsledků voleb kandidátů kandidujících za volební stranu, potažmo k hrubému ovlivnění výsledků voleb. S žádným jiným tvrzením stran hrubého ovlivnění výsledků voleb kandidátů volební strany, potažmo výsledků voleb, stěžovatel v návrhu nepřišel. Evidentně je toho názoru, že toho není třeba, neboť vzápětí dodal, že i kdyby k hrubému ovlivnění výsledků voleb nedošlo, pak došlo k hrubému narušení ústavních principů, které vymezil v návrhu. Podle krajského soudu stěžovatel neprokázal, respektive se o to ani nepokusil (nepřišel v tomto směru ani s žádným relevantním tvrzením), že by v důsledku jím popsaných a akcentovaných aspektů volební kampaně volební strany došlo k hrubému ovlivnění výsledků voleb nebo k hrubému ovlivnění výsledku volby jím označených kandidátů volební strany (a jejich náhradníků), a navíc k tomu (pak logicky) nenabídl žádné důkazy. Podle krajského soudu tak v řízení nebyla prokázána existence zákonných důvodů potřebných pro rozhodnutí o nezákonnosti voleb či nezákonnosti volby konkrétního kandidáta. 6. V ústavní stížnosti stěžovatel jednak opakuje argumenty, které již uplatnil v řízení před krajským soudem, a jednak kritizuje napadené usnesení. Stěžovatel namítá, že kampaň volební strany vyvolávala silný pocit strachu, xenofobie, homofobie, působila rasisticky a propagovala prvky násilí jako řešení společenských problémů. V některých občanech musela vyvolávat pocity méněcennosti. Tento způsob vedení volební kampaně považuje stěžovatel za neslučitelný s hodnotami demokratického právního státu, nebezpečný a nezodpovědný vůči občanům s ohledem na vypjatou atmosféru, v níž se volby konaly. Podobně vedená kampaň posouvá morální hranice. Stěžovatel si nepřeje, aby se volby konaly v takové atmosféře a aby bylo možné používat v rámci volební kampaně podobné argumenty. Takové volby nepovažuje za demokratické. 7. Stěžovatel se dále věnoval tzv. algoritmu soudního přezkumu voleb. Jeho východiska považuje obecně za správná, nesouhlasí s nimi však bezvýhradně. Nelze vyprázdnit právo občanů na soudní ochranu voleb. Zmocnění zákonodárce, aby stanovil rozsah soudního volebního přezkumu, v čl. 20 Ústavy neznamená, že by zákonodárce (či volební soud výkladem) mohl stanovit rozsah volebního přezkumu natolik úzce, aby jej v podstatě vyloučil, respektive aby vyloučil naplnění základního účelu, kterému volební soudnictví slouží (ochrana demokratického systému a právního státu). Podle názoru stěžovatele musí volební soud zasáhnout minimálně ve dvou případech, a sice (a) pokud byla porušena ustanovení upravující vlastní volební proces, hlasování, zjišťování výsledku voleb a jeho vyhlašování a (b) pokud byl hrubě narušen některý ústavní princip. Tento minimální rozsah volebního přezkumu nemůže zákonodárce zákonem vyloučit. V současné době nastavený algoritmus přezkumu voleb chrání především demokratický princip suverenity lidu. Pokud však osoba uplatňující pasivní volební právo nerespektuje demokratické principy nebo svobodu voleb, je zcela namístě, aby volební soud vyslovil neplatnost volby, respektive vyloučil takovou osobu z voleb, bez ohledu na to, zda volební kampaň ovlivnila svobodnou vůli voličů. 8. Požadavek, aby stěžovatel prokázal, jak nezákonná kampaň ovlivnila vůli voličů, považuje za nesmyslný, neboť takový důkaz je zcela nemožný. Tím pádem jej nelze ani žádat a soudy musejí pro stěžovatelův případ zvolit jiný algoritmus. 9. Judikatura, z níž krajský soud vycházel, dopadá především na porušení etických pravidel volební kampaně. Stěžovatel však poukazoval na to, že kampaň volební strany vybočila z ústavních mezí pro soutěž politických sil. Základním pramenem volebního práva