I.ÚS 2878/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2878/24 ze dne 30. 10. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky: Mgr. Edita Stejskalová, zastoupená Mgr. Pavlou Krejčí, advokátkou, sídlem Vinohradská 938/37, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. října 2024 č. j. 21 A 2/2024-25, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a 1) Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, 2) koalice SPD, Trikolora a PRO, jednající volebním zmocněncem Bc. Pavlem Smetanou, 3) MUDr. Jana Síly, 4) Libora Hřivnáče, 5) Petera Harvánka a 6) Pavla Staňka, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka namítá porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 5 Ústavy, čl. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 10 odst. 1 Listiny v souvislosti s průběhem voleb do Zastupitelstva Moravskoslezského kraje konaných ve dnech 20. a 21. září 2021. 2. Stěžovatelka se návrhem podaným ke Krajskému soudu v Ostravě domáhala vyslovení neplatnosti uvedených voleb. Odůvodnila jej tím, že volební kampaň koalice SPD, Trikolora a PRO [vedlejší účastnice 2), dále též "volební strana"] byla neslučitelná s hodnotami demokratického právního státu. 3. Krajský soud návrh vyhodnotil podle obsahu jako návrh na neplatnost volby kandidátů zvolených za volební stranu, tj. vedlejších účastníků 3) - 6). Dále uvedl, že stěžovatelka neuvedla konkrétní skutečnosti, které by mohly zpochybnit volbu těchto kandidátů. Krajský soud sice shledal stěžovatelčinu kritiku kampaně volební strany přiléhavou, upozornil však, že etická a morální rovina nestačí ke zpochybnění volby kandidátů. Poukázal též na to, že volební kampaň je pouze jedním z faktorů, které ovlivňují rozhodování voličů. S názorem stěžovatelky, že pro zásah soudu do volebního procesu postačuje hrubé narušení některého ústavního principu, se krajský soud neztotožnil. Volební stranu nelze tímto způsobem trestat za vedení volební kampaně. 4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že kampaň volební strany vyvolávala silný pocit strachu, xenofobie, homofobie, působila rasisticky a propagovala prvky násilí jako řešení společenských problémů. V některých občanech musela vyvolávat pocity méněcennosti. Tento způsob vedení volební kampaně považuje stěžovatelka za neslučitelný s hodnotami demokratického právního státu, nebezpečný a nezodpovědný vůči občanům s ohledem na vypjatou atmosféru, v níž se volby konaly. Podobně vedená kampaň posouvá morální hranice. Stěžovatelka si nepřeje, aby se volby konaly v takové atmosféře a aby bylo možné používat v rámci volební kampaně podobné argumenty. Takové volby nepovažuje za demokratické. 5. Stěžovatelka se dále věnovala tzv. algoritmu soudního přezkumu voleb. Jeho východiska považuje obecně za správná, nesouhlasí s nimi však bezvýhradně. Nelze vyprázdnit právo občanů na soudní ochranu voleb. Zmocnění zákonodárce, aby stanovil rozsah soudního volebního přezkumu, v čl. 20 Ústavy neznamená, že by zákonodárce (či volební soud výkladem) mohl stanovit rozsah volebního přezkumu natolik úzce, aby jej v podstatě vyloučil, respektive aby vyloučil naplnění základního účelu, kterému volební soudnictví slouží (ochrana demokratického systému a právního státu). Princip ochrany mandátu, na který odkazoval krajský soud, je třeba chápat tak, že ne každé drobné porušení volebního zákona automaticky povede k vyhovění návrhu na neplatnost voleb (volby kandidáta). Dle názoru stěžovatelky musí volební soud zasáhnout minimálně ve dvou případech, a sice (a) pokud byla porušena ustanovení upravující vlastní volební proces, hlasování, zjišťování výsledku voleb a jeho vyhlašování a (b) pokud byl hrubě narušen některý ústavní princip. Tento minimální rozsah volebního přezkumu nemůže zákonodárce zákonem vyloučit. V současné době nastavený algoritmus přezkumu voleb chrání především demokratický princip suverenity lidu. Pokud však osoba uplatňující pasivní volební právo nerespektuje demokratické principy nebo svobodu voleb, je zcela namístě, aby volební soud vyslovil neplatnost volby, respektive vyloučil takovou osobu z voleb, bez ohledu na to, zda volební kampaň ovlivnila svobodnou vůli voličů. 6. Požadavek, aby stěžovatelka prokázala, jak nezákonná kampaň ovlivnila vůli voličů, je nesmyslný, neboť takový důkaz je zcela nemožný. Tím pádem jej nelze ani žádat a soudy musejí pro stěžovatelčin případ zvolit jiný algoritmus. 7. Judikatura, z níž krajský soud vycházel, dopadá především na porušení etických pravidel volební kampaně. Stěžovatelka však poukazovala na to, že kampaň volební strany vybočila z ústavních mezí pro soutěž politických sil. Základním pramenem volebního práva je Ústava, nikoli volební zákon. Ten, kdo nerespektuje čl. 5 Ústavy, podle něhož se soutěž politických stran musí konat za podmínek respektujících demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů, ztrácí právo být zvolen. 8. Stěžovatelka též označila za velkou vadu, že volební zákony neumožňují soudu zasáhnout ještě před samotným hlasováním. To by totiž umožnilo eliminovat podobná závadné chování volebních subjektů ještě ve fázi vedení volební kampaně. Poukazuje přitom na nález Ústavního soudu ze dne 26. ledna 2005 sp. zn. Pl. ÚS 73/04, N 17/36 SbNU 185, vyhlášený pod č. 140/2005 Sb. (ve věci senátora Nádvorníka). Žádá Ústavní soud, aby opětovně vyzval zákonodárce k zavedení předvolební soudní ochrany jako účinného prostředku ochrany demokratických principů státu. 9. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoli dalším článkem v soustavě obecných soudů. Na rozdíl od volebního soudu nepřezkoumává výsledek voleb, nýbrž pouze zkoumá, zda rozhodnutí volebního (v tomto případě krajského) soudu neporušilo ústavně zaručená práva a svobody stěžovatelky (nález ze dne 27. března 2019 sp. zn. III. ÚS 35/19, N 42/93 SbNU 87, bod 30, či usnesení ze dne 27. září 2023 sp. zn. Pl. ÚS 10/23, bod 18). Ústavní soud posuzuje jen to, zda byly dodrženy pokyny ústavodárce, tedy zda ve volbách rozhodla vůle většiny při respektování menšiny a zda nebyla účelovými kroky předem deformována vůle voličů a rovnost jejich hlasů (nález ze dne 29. března 2011 sp. zn. Pl. ÚS 52/10, N 56/60 SbNU 693, bod 44). 11. Ústavní soud předesílá, že nebude rozlišovat mezi neplatností voleb a volby kandidáta (či hlasování), neboť to pro posouzení ústavní stížnost není podstatné. Pro větší srozumitelnost odůvodnění bude používat jen pojem "neplatnost voleb" jako pojem obecný. 12. Ústavní soud také nebude hodnotit obsah volební kampaně koalice SPD, Trikolora a PRO. Důvodem je zejména to, že jej nehodnotil ani krajský soud, který dospěl k závěru, že stěžovatelčině návrhu na neplatnost voleb nelze vyhovět, neboť neobsahuje tvrzení o tom, jak mělo namítané porušení zákona hrubě ovlivnit výsledek voleb. Na tomto přístupu Ústavní soud neshledává nic neústavního. 13. Judikatura Ústavního soudu i volebních soudů dlouhodobě vychází z již citovaného nálezu ve věci senátora Nádvorníka, v němž Ústavní soud uvedl, že s ohledem na princip suverenity lidu plyne pro procesní úpravu volebního soudnictví vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k vyvrácení této domněnky je povinností toho, kdo volební výsledek namítá. České volební soudnictví nezná absolutní vady volebního řízení (porušení volebního zákona, která by měla za následek automaticky zrušení voleb). Všechny možné vady a pochybení je třeba považovat za relativní a jejich význam je třeba poměřovat jejich dopadem na výsledek voleb, a to podle principu proporcionality (viz též nález ze dne 10. února 2015 sp. zn. III. ÚS 3673/14, N 32/76 SbNU 417, ve věci voleb do Zastupitelstva městské části Brno-sever, body 80 a 81). 14. Ustanovení § 53 odst. 2 až 4 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, zužuje množinu volebních vad, pro které lze vyhovět návrhu na neplatnost voleb, na porušení zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky voleb. Soudní přezkum voleb je tak založen na ústavním principu ochrany rozhodnutí, které vzešlo z vůle většiny, vyjádřené svobodným rozhodováním a respektujícím práva menšin. Právní úprava je založena na předpokladu objektivní příčinné souvislosti mezi volební vadou a složením zastupitelského sboru (přiměřeně citovaný nález ve věci voleb do Zastupitelstva městské části Brno-sever, bod 82). 15. Vyslovení neplatnosti voleb není trestem za porušení volebních předpisů, nýbrž prostředkem k zajištění legitimity zvoleného orgánu. Rozhodující je vliv volební vady nebo volebního deliktu na výsledek konkrétních voleb s konkrétními voliči. Pouhá abstraktní možná příčinná souvislost nepostačuje (nález ve věci Nádvorn