I.ÚS 2891/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2891/24 ze dne 12. 3. 2025 Odvolání nezletilého proti rozhodnutí o nařízení ústavní výchovy; OSPOD jako opatrovník   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky D. K. a nezletilého D. K., zastoupeni JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem, sídlem Mánesova 1175/48, Praha 2, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 24. července 2024 č. j. 70 Co 116/2024-2097 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. února 2024 č. j. 0 P 699/2004-2028, 36 P a Nc 253/2023, 36 P a Nc 32/2024 za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci jako účastníků řízení a T. K. a P. Š., jako vedlejších účastníků řízení takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. V tomto nálezu se Ústavní soud zabývá namítaným porušením ústavně zaručených práv nezletilého, kterému byla nařízena ústavní výchova, a jeho babičky, jíž byl v důsledku napadených rozhodnutí odebrán z péče pěstounky. 2. Okresní soud v Olomouci (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 15. listopadu 2023 zahájil z moci úřední ve věci nezletilého stěžovatele řízení o uložení výchovného opatření, o nařízení ústavní výchovy a řízení o zrušení pěstounské péče. Účastnicí tohoto řízení byla i druhá stěžovatelka, babička nezletilého, která do vydání napadených rozhodnutí byla jeho pěstounkou. Bezprostředně po zahájení řízení okresní soud jmenoval nezletilému kolizního opatrovníka podle § 469 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, a to statutární město Olomouc. 3. Zahájení těchto řízení předcházel přípis, který zaslal okresnímu soudu Magistrát města Olomouc, odbor sociálních věcí, jako orgán sociálně-právní ochrany dětí (dále jen "OSPOD"). V tomto přípise ze dne 9. listopadu 2023, nazvaném "Mimořádná zpráva o průběhu pěstounské péče", OSPOD popisuje situaci ohledně nezletilého a jeho babičky. Zmiňuje, že je spolupráce s rodinou složitá a chování nezletilého ve škole se velmi zhoršilo. Popisuje též několik situací, ke kterým došlo, a kroky, které OSPOD učinil. V posledním odstavci uvádí: "Dáváme tímto soudu na zvážení, zda by nebylo vhodné nařízení některého z výchovných opatření, například napomenout pěstounku, aby si začala více plnit své povinnosti pěstouna, zvyšovat své výchovné kompetence a spolupracovat, neboť se obáváme, že s tímto výchovným přístupem se bude chování nezletilého pouze zhoršovat." 4. Okresní soud napadeným rozsudkem nařídil nezletilému ústavní výchovu na dobu jednoho roku a rozhodl o jeho umístění do konkrétního zařízení, zároveň tento výrok vyslovil jako předběžně vykonatelný. Dále zrušil pěstounskou péči, do které byl babičce nezletilý původně svěřen (taktéž s předběžnou vykonatelností), a konečně zrušil výživné dříve stanovené otci nezletilého. 5. Z odůvodnění rozsudku okresního soudu plyne, že podle něj pěstounská péče u nezletilého neplní svůj účel, jelikož jeho babička nemá dostatečné výchovné kompetence. Na základě provedeného dokazování okresní soud dospěl k tomu, že se neustále stupňuje nevhodné chování nezletilého a jeho negativní přístup k plnění školních povinností. Nezletilý není zvyklý respektovat autority a mít nastavené hranice. Jeho babička pak neprojevuje jakoukoliv sebereflexi, není schopna či ochotna změnit svůj přístup a dbát poskytnutých doporučení a řádné spolupráce. Vedlejší účastníci - rodiče nezletilého - o něj neprojevují žádný zájem. Podle okresního soudu je tedy řádný vývoj nezletilého ohrožen, ne-li již narušen, a to do té míry, že je to v rozporu se zájmem nezletilého. 6. Proti rozsudku okresního soudu podali oba stěžovatelé - jak nezletilý, tak jeho babička - společné odvolání. Nezletilý je podal svým jménem a sám je podepsal. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") odvolání nezletilého odmítl jako podané osobou zjevně neoprávněnou. Podle krajského soudu nezletilý nebyl k podání odvolání procesně způsobilý a jeho jménem je mohl podat jen kolizní opatrovník, ten je však nepodal, naopak s rozsudkem okresního soudu souhlasil a zcela se s ním ztotožnil. Jelikož odvolání podala spolu s nezletilým i jeho babička, zabýval se krajský soud dále věcně jednotlivými odvolacími námitkami, které uplatnili oba stěžovatelé. I odvolání stěžovatelky však krajský soud nepovažoval za důvodné a rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil. 7. Jednou z námitek stěžovatelů bylo to, že OSPOD neměl být jmenován kolizním opatrovníkem nezletilého, jelikož podal podnět k zahájení řízení, a byl tak ve střetu zájmů. Krajský soud této námitce nepřisvědčil, jelikož OSPOD podle něj nepodal návrh na zahájení řízení, ale jen podnět, nestal se tedy účastníkem řízení jako navrhovatel a může vystupovat jako opatrovník nezletilého. 8. V rámci odůvodnění svého rozsudku krajský soud odkázal na správná skutková zjištění okresního soudu, pouze doplnil dokazování o zprávu OSPOD, jejíž součástí byla i diagnostická zpráva z dětského diagnostického ústavu, do nějž byl nezletilý po vydání rozsudku okresního soudu umístěn. Z této zprávy krajský soud zjistil, že nezletilý potřebuje pevně nastavená pravidla a důslednost při jejich dodržování, čehož jeho babička není schopna. 9. Krajský soud také (stejně jako okresní soud) přistoupil ke zjištění názoru nezletilého a vyslechl jej. Nezletilý přitom vyjádřil mimo jiné přání, že by chtěl zpátky k babičce. Krajský soud se přáním nezletilého v odůvodnění svého rozsudku zabýval, ale dospěl k tomu, že nenařízení ústavní výchovy není v zájmu nezletilého, neboť proces jeho převýchovy nebyl zdaleka ukončen. Dále uvedl, že v dané věci neshledal žádné známky systémové diskriminace ani sociální segregace a že byly všechny orgány vedeny snahou vyřešit situaci nezletilého jiným způsobem než nařízením ústavní výchovy. Podle krajského soudu je pro nařízení pěstounské péče podstatná existence vhodné osoby, která musí mít předpoklady na dítě řádně výchovně působit, což však stěžovatelka není, a není k dispozici ani jiná vhodná osoba. II. Argumentace stěžovatelů 10. Oba stěžovatelé podali prostřednictvím svého právního zástupce ústavní stížnost proti rozsudku krajského a okresního soudu. Namítají, že jimi bylo porušeno množství ústavně zaručených práv nezletilého i stěžovatelky, plynoucích jak z Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), tak z několika mezinárodních smluv. 11. U nezletilého konkrétně spatřují zejména porušení práva na osobní svobodu dle čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva"), práva na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy, práva na ochranu rodičovství a rodiny podle čl. 32 Listiny, práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Dále namítají porušení některých ustanovení Úmluvy OSN o právech dítěte ("Úmluva o právech dítěte"), konkrétně čl. 3, 5, 9, 12, 16, 29 a 37, které akcentují především nejlepší zájem dítěte, jeho participační práva, právo dítěte nebýt odděleno od svých rodičů, ochranu před svévolnými zásahy do jeho soukromého života a rodiny a ochranu před nezákonným zbavením svobody. 12. V případě stěžovatelky mělo dojít k porušení práva na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy a práva na ochranu rodičovství a rodiny podle čl. 32 Listiny. Oba stěžovatelé odkazují na Úmluvu OSN o odstranění všech forem rasové diskriminace a čl. 3 odst. 1 Listiny a tvrdí, že jejich práva byla porušena též ve spojení se zákazem diskriminace, jelikož jsou romského původu. 13. Svou ústavní stížnost stěžovatelé člení do následujících šesti tematických částí: a. Stěžovatelé namítají absenci účinného zastoupení nezletilého v řízení, kdy opatrovníkem nezletilého byl jmenován OSPOD, který jedná současně jako orgán, který zajišťuje jeho veřejnoprávní ochranu a který navíc řízení o zrušení pěstounské péče a nařízení ústavní výchovy inicioval, byť nikoli formálně návrhem, nýbrž "pouze" podnětem. Právo na přístup nezletilého ke spravedlnosti však bylo porušeno též tím, že jeho odvolání proti rozsudku bylo odmítnuto jako podané osobou zjevně neoprávněnou (odst. 7-25 ústavní stížnosti). b. Podle stěžovatelů soudy v napadaných rozsudcích nezohlednily zvláštní povahu příbuzenské pěstounské péče, tedy skutečnost, že stěžovatele nepojí pouze právní pouto založené rozhodnutím o svěření nezletilého do pěstounské péče stěžovatelky, nýbrž především rodinné pouto mezi vnukem a babičkou, která navíc péči o nezletilého zajišťovala od jeho narození (odst. 26-34 ústavní stížnosti). c. Následně stěžovatelé upozorňují, že důvody zrušení pěstounské péče a nařízení ústavní výchovy souvisely prakticky výlučně s chováním nezletilého na půdě školy