I.ÚS 2903/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2903/14 ze dne 12. 5. 2015 N 94/77 SbNU 377 Zásah do práva na rodinný život předběžným opatřením, jímž bylo na dlouhou dobu dítě odňato z péče rodičů   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Ludvíka Davida a soudců Davida Uhlíře a Kateřiny Šimáčkové (soudce zpravodaj) - ze dne 12. května 2015 sp. zn. I. ÚS 2903/14 ve věci ústavní stížnosti Anny Novákové (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem, se sídlem Rumunská 28, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2013 č. j. 23 Nc 2411/2013-41, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2014 č. j. 16 Co 83/2014-109, usnesení Městského soudu v Brně ze dne 7. 2. 2014 č. j. 23 Nc 2411/2013-98, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2014 č. j. 16 Co 145/2014-M 139, proti postupu Městského soudu v Brně při rozhodování o důvodnosti trvání předběžného opatření nařízeného usnesením ze dne 7. 6. 2013 č. j. 23 Nc 2411/2013-10 a proti postupu statutárního města Brna, Úřadu městské části Brno-střed, jako orgánu sociálně-právní ochrany dětí, ve věci péče o nezletilou Annu Novákovou (jedná se o pseudonym), za účasti Krajského soudu v Brně, Městského soudu v Brně a statutárního města Brna, Úřadu městské části Brno-střed jako účastníků řízení a nezletilé Anny Novákové, t. č. v péči zařízení Chovánek - dětské centrum rodinného typu, příspěvková organizace, se sídlem Vejrostova 1361/8, Brno, zastoupené opatrovnicí Mgr. Annou Šabatovou, Ph.D., veřejnou ochránkyní práv, Adama Pavlíka (jedná se o pseudonym), t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, a Městského státního zastupitelství v Brně jako vedlejších účastníků řízení. I. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2013 č. j. 23 Nc 2411/2013-41 a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2014 č. j. 16 Co 83/2014-109 byla porušena základní práva stěžovatelky zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 7. 2. 2014 č. j. 23 Nc 2411/2013-98 a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2014 č. j. 16 Co 145/2014-M 139 byla porušena základní práva stěžovatelky zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. III. Tato rozhodnutí se proto ruší. IV. Ústavní stížnost se v částech, v nichž směřuje proti postupu Městského soudu v Brně a proti postupu statutárního města Brna, Úřadu městské části Brno-střed, odmítá. V. Krajskému soudu v Brně a Městskému soudu v Brně se ukládá, aby stěžovatelce nahradily náklady řízení před Ústavním soudem ve výši, která bude určena samostatným usnesením Ústavního soudu. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Podanou ústavní stížností stěžovatelka brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně ve věci péče o nezletilou Annu Novákovou (dceru stěžovatelky a vedlejší účastnici v řízení před Ústavním soudem, dále jen "nezletilá"), jakož i proti postupu Městského soudu v Brně v dané věci a proti postupu statutárního města Brna, Úřadu městské části Brno-střed, jako orgánu sociálně právní ochrany dětí (dále též "OSPOD"), ve věci péče o nezletilou. 2. Městský soud usnesením ze dne 7. 6. 2013 č. j. 23 Nc 2411/2013-10 nařídil předběžné opatření podle § 76a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění tehdy účinném (dále též "o. s. ř."), podle něhož se nezletilá odevzdává do péče zařízení Chovánek (dále jen "dětské centrum"), neboť se ocitla bez jakékoliv péče, je ohrožen její život a vážně ohrožen její příznivý vývoj. Trvání předběžného opatření bylo od té doby městským soudem periodicky prodlužováno, naposledy usnesením ze dne 3. 3. 2015. 3. Ústavní stížnost byla podána v době, kdy ještě nebylo rozhodnuto ve věci samé. Napadená rozhodnutí zahrnují usnesení Městského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2013 č. j. 23 Nc 2411/2013-41 o prodloužení trvání nařízeného předběžného opatření o jeden měsíc, do 7. 10. 2013, navazující usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2014 č. j. 16 Co 83/2014-109 o odmítnutí stěžovatelčina odvolání proti předešlému citovanému usnesení městského soudu, dále usnesení městského soudu ze dne 7. 2. 2014 č. j. 23 Nc 2411/201-98 o zamítnutí návrhu stěžovatelky na zrušení předběžného opatření a navazující usnesení krajského soudu ze dne 29. 4. 2014 č. j. 16 Co 145/2014-M 139 o potvrzení předešlého citovaného usnesení městského soudu k odvolání stěžovatelky. 4. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2014 č. j. 23 Nc 2411/2013-247 byla nařízena ústavní výchova nezletilé s umístěním do dětského centra, do jehož péče byla nezletilá umístěna již předběžným opatřením o 16 měsíců dříve. Proti tomuto rozhodnutí si stěžovatelka podala odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Řízení ve věci tedy stále běží. Nezletilá se stále nachází v dětském centru, celkem již po dobu 23 měsíců bez pravomocného rozhodnutí věci. II. Argumentace stěžovatelky, účastníků a vedlejších účastníků řízení 5. Stěžovatelka namítá, že napadenými rozhodnutími obecných soudů, jakož i napadenými postupy městského soudu a OSPOD byla porušena její základní práva, a to práva zaručená čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 4, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a 5, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina"), čl. 6 odst. 1, čl. 8, 13 a 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též "evropská Úmluva") a čl. 5, čl. 13 odst. 1, čl. 23 odst. 2, 3 a 4 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. 6. Stěžovatelka zdůrazňuje, že odnětím nezletilé z její péče bylo zasaženo do jejího práva na rodinný život dle čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 odst. 1 Úmluvy, neboť tento zásah nesplnil dvě ze tří klíčových podmínek, a to podmínku legality (soulad se zákonem) a podmínku přiměřenosti (nezbytnost v demokratické společnosti). 7. Nesplnění podmínky legality zásahu spatřuje stěžovatelka v absenci odůvodnění jak usnesení o nařízení předběžného opatření, tak následujících usnesení o prodloužení trvání předběžného opatření; tato následující usnesení dokonce ani neobsahují část nazvanou "odůvodnění", nýbrž po výroku následuje už jen poučení. Stěžovatelka odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1554/08 ze dne 15. 1. 2009 (N 12/52 SbNU 121) a dále též na zákonnou úpravu, podle níž při prodlužování předběžného opatření po uplynutí 6 měsíců od jeho nařízení musí soud uvést i vážné důvody či objektivní příčiny, proč dosud nebylo možno skončit řízení ve věci samé. 8. Porušení podmínky přiměřenosti zásahu stěžovatelka shledává v neustálém prodlužování trvání předběžného opatření (v době podání ústavní stížnosti po dobu delší než jeden rok). Odnětí dítěte z jeho rodinného prostředí by vždy mělo být jen přechodným opatřením, přičemž stát má pozitivní závazek přijmout kroky k usnadnění co nejrychlejšího znovusjednocení rodiny a s postupem času naléhavost tohoto závazku vzrůstá. Na to však ve stěžovatelčině případě vůbec nebylo dbáno. Obecné soudy pouze mechanicky prodlužovaly trvání předběžného opatření, aniž by skutečně zkoumaly odůvodněnost takového opatření a zvažovaly změnu okolností, která byla ve spise dokládána (stěžovatelka odkazuje zejména na svou spolupráci s nevládními organizacemi, navázanou jen částečně prostřednictvím OSPOD, ve snaze řešit své potíže a okolnosti, které vedly k nařízení předběžného opatření, jakož i na zpracovaný znalecký posudek se závěrem o její schopnosti plnit mateřskou roli za dozoru autority). Navíc v tomto ohledu selhal také OSPOD, na němž především bylo naplnění zmíněného pozitivního závazku státu. Tomuto úkolu OSPOD nedostál, neboť v daném případě - již od zařazení nezletilé do evidence OSPOD - vystupoval spíše pasivně, neposkytoval stěžovatelce nezbytnou podporu, a naopak případně činil až represivní kroky vůči stěžovatelce. Podle stěžovatelky je tak dokonce možné, že celé situaci vedoucí k nařízení předběžného opatření mohlo být i zabráněno. V neposlední řadě pak stěžovatelka kritizuje městský soud, který při rozhodování o stěžovatelčině návrhu na zrušení předběžného opatření konstatoval, že stěžovatelka nedoložila existenci dozoru autority, jak jej zmínil znalec, čímž městský soud nepřípustně přenesl důkazní břemeno na stěžovatelku. 9. Dále stěžovatelka namítá, že coby osobě s postižením a taktéž matce dítěte s postižením se jí nedostalo přiměřené podpory ze strany státu (OSPOD) při péči o nezletilou ve smyslu Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, a tak došlo též k porušení čl. 23 této úmluvy a zákazu diskriminace dle této úmluvy i dle čl. 14 ve spojení s čl. 8 evropské Úmluvy. 10. Konečně stěžovatelka poukazuje na neústavní postup krajského soudu, který odmítl její odvolání proti usnesení o prodloužení trvání předběžného opatření s tím, že na