I.ÚS 2931/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2931/24 ze dne 11. 12. 2024 Presumpce správnosti voleb a právní mantinely kontroly výsledků voleb   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky: STAČILO!, koalice Komunistické strany Čech a Moravy a České strany národně sociální, zastoupená JUDr. Sergeyem Zaripovem, LL.M., advokátem, sídlem Václavské náměstí 775/8, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 22. října 2024 č. j. 64 A 5/2024-100, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci jako účastníka řízení a 1) Krajského úřadu Libereckého kraje, 2) Romany Šidlové, 3) MDDr. Daniely Šebestové a 4) politického hnutí Starostové pro Liberecký kraj, sídlem Turistická 197, Hrádek nad Nisou, jako vedlejších účastníků řízení takto: I. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 22. října 2024 č. j. 64 A 5/2024-100 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 22. října 2024 č. j. 64 A 5/2024-100 se ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka ve volbách do Zastupitelstva Libereckého kraje konaných ve dnech 20. a 21. září 2024 získala 4,99 % hlasů. K zisku 5 % hlasů a postupu do skrutinia jí chybělo devět hlasů. 2. Návrhem podle § 90 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, se stěžovatelka domáhala vyslovení neplatnosti volby kandidátů ve volbách do Zastupitelstva Libereckého kraje, a to buď všech kandidátů, nebo vedlejších účastnic 2) a 3), eventuálně neplatnosti těchto voleb jako takových. Doložila sedm čestných prohlášení voličů o pochybení při sčítání hlasů a žádala, aby soud přepočetl hlasy ve všech volebních okrscích, popřípadě alespoň v těch, v nichž stěžovatelka obdržela pět či méně hlasů. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci návrh zamítl napadeným usnesením. Dospěl k závěru, že předložená čestná prohlášení nepředstavují dostatečně významnou indicii způsobilou vyvrátit presumpci správnosti vyhlášených výsledků voleb. Jen jedno z čestných prohlášení se týkalo nezohledněného hlasu, ostatní se zmiňovala o preferenčních hlasech. Krajský soud též poukázal na zásadní roli okrskových volebních komisí při zajišťování zákonného průběhu hlasování a zjišťování výsledků voleb. Stěžovatelka do některých komisí členy nedelegovala, a ztížila si tak své postavení co do možnosti přesvědčivě tvrdit konkrétní porušení volebního zákona. I kdyby se prokázala všechna pochybení dle čestných prohlášení, nemělo by to vliv na celkový výsledek voleb. Tvrzení o pochybeních v dalších okrscích stěžovatelka nijak nedoložila. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení zásady rovnosti a zákazu diskriminace podle čl. 1 ve spojení s čl. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), porušení volebního práva dle čl. 21 Listiny, svobodné soutěže politických stran podle čl. 22 Listiny ve spojení s čl. 5 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a principem vlády většiny respektující ochranu menšin podle čl. 6 Ústavy, dále porušení práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny a zákazu odstranit či ohrozit materiální ohnisko Ústavy (čl. 9 odst. 3 Ústavy). 5. Stěžovatelka trvá na tom, že předložená čestná prohlášení vyvolávají pochybnosti o správnosti výsledků voleb. S ohledem na množství podnětů od členské základny je přesvědčena, že podobná pochybení nastala i v dalších okrscích. Namítá porušení aktivního volebního práva svých příznivců, jejichž hlasy se nepromítly do oficiálních výsledků voleb. Bylo též porušeno pasivní volební právo stěžovatelky. Krajský soud stěžovatelce účelově kladl k tíži, že nezajistila členy v každé jednotlivé okrskové volební komisi v Libereckém kraji, čímž na ni nepřípustně přenáší odpovědnost za kontrolu průběhu voleb. Zamítnutí návrhu s argumentem, že stěžovatelce chybělo devět hlasů, ačkoli tvrdila, že jí chybělo osm hlasů, je ukázkovým případem přepjatého formalismu. Stěžovatelce nelze odepřít soudní ochranu pouze z důvodu historických křivd, s nimiž nemá nic společného. 6. Stěžovatelka též navrhla odklad vykonatelnosti napadeného usnesení. III. Vyjádření účastníka řízení a vedlejších účastníků řízení 7. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění svého usnesení s tím, že nemá za to, že by zasáhl do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv. 8. Krajský úřad Libereckého kraje jen odkázal na své vyjádření v řízení před krajským soudem a navrhl ústavní stížnost zamítnout jako nedůvodnou. 9. Starostové pro Liberecký kraj a Romana Šidlová ve společném vyjádření uvedli, že stěžovatelka nepředkládá tvrzení a důkazy, které by mohly zpochybnit výsledek voleb. Vedlejší účastníci se domnívají, že stěžovatelka svůj návrh vystavěla na mediálních interpretacích, které se ukázaly jako nesprávné. Stěžovatelka doložila pouze jediný případ nezapočteného hlasu a dále šest případů nezapočtených preferenčních hlasů, což nemůže vést k závěru, že zjištěný výsledek voleb je nesprávný a neodpovídá vůli voličů. Stěžovatelka ve svém návrhu odkazovala na podněty od své členské základny, žádný z nich však nedoložila. Požadavek stěžovatelky na přepočet hlasů v okrscích, v nichž obdržela nula až pět hlasů, není podložen ani náznakem systémových podvodů či nesrovnalostí. Těsné výsledky voleb nejsou výjimečné. Zásah volebního soudu musí jednoznačně ukazovat na volební exces. O žádném excesu však v tomto případě nic nesvědčí, žádný volič si nestěžoval. Na závěr vedlejší účastníci vyjádřili politování nad tím, že stěžovatelka bez důkazů zpochybňuje práci členů okrskových volebních komisí v celokrajském měřítku. 10. Ústavní soud zaslal obdržená vyjádření stěžovatelce na vědomí. IV. Posouzení ústavní stížnosti 11. Ústavní soud předesílá, že v řízení o ústavní stížnosti podle § 72 a následujících zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, na rozdíl od volebního soudu nepřezkoumává výsledek voleb (nález ze dne 27. března 2019 sp. zn. III. ÚS 35/19, N 42/93 SbNU 87, bod 30, či usnesení ze dne 27. září 2023 sp. zn. Pl. ÚS 10/23, bod 18). Výklad volebních zákonů a posouzení, zda jsou dány důvody pro rozhodnutí o neplatnosti voleb, hlasování či volby kandidáta, je svěřeno v prvé řadě správním (volebním) soudům (nález ze dne 1. února 2016 sp. zn. I. ÚS 40/15, N 20/80 SbNU 239, bod 18). Ústavní soud následně hodnotí "pouze" to, zda rozhodnutí volebního soudu neporušilo ústavně zaručená práva a svobody stěžovatelky, respektive zda volební soud nevybočil z mezí vytyčených ústavním pořádkem. 12. Pro procesní úpravu volebního soudnictví platí vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá (nález ze dne 26. ledna 2005 sp. zn. Pl. ÚS 73/04, N 17/36 SbNU 185, vyhlášený pod č. 140/2005 Sb.). Povinností volebního soudu potom je vyhodnotit předložené tvrzení a důkazy, tedy zjistit, zda skutečně došlo k porušení zákona a případně posoudit tvrzený průmět tohoto porušení do výsledku voleb z toho hlediska, zda volba odpovídá voliči projevené vůli, a zajišťuje tak legitimitu zvoleného orgánu (usnesení ze dne 18. září 2018 sp. zn. Pl. ÚS 25/18, body 23 a 31). 13. Ustanovení § 53 odst. 4 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, zužuje množinu volebních vad, pro které lze vyhovět návrhu na neplatnost volby kandidáta, na porušení zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek volby tohoto kandidáta. Soudní přezkum voleb je tak založen na ústavním principu ochrany rozhodnutí, které vzešlo z vůle většiny, vyjádřené svobodným hlasováním a respektujícím práva menšin. Právní úprava je založena na předpokladu objektivní příčinné souvislosti mezi volební vadou a složením zastupitelského sboru (přiměřeně nález ze dne 10. února 2015 sp. zn. III. ÚS 3673/14, N 32/76 SbNU 417, bod 82). 14. Ústavní soud dále připomíná, že volební soudnictví chrání především objektivní volební právo (usnesení ze dne 19. října 2004 sp. zn. II. ÚS 540/02, U 51/35 SbNU 603). Předpokladem pro vyhovění tzv. volební stížnosti je hrubé ovlivnění výsledku voleb, tedy jiné rozdělení mandátů, než jaké odpovídá vůli voličů (naopak není, z pohledu ústavního pořádku, třeba se věcně zabývat návrhy, které směřují jen proti nesprávnému údaji o volebním zisku, viz nález ze dne 2. dubna 2019 sp. zn. I. ÚS 4178/18, N 53/93 SbNU 203, bod 75). 15. V řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti voleb nebo neplatnosti volby kandidáta podle § 90 odst. 1 soudního řádu správního nemá soud bez dalšího povinnost provést přepočítání hlasů. Takový postup může být účelný a případně nezbytný teprve v případě, že navrh