I.ÚS 3046/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3046/14 ze dne 27. 2. 2015 N 49/76 SbNU 669 Porušení práva na spravedlivý proces nevyhlášením rozsudku veřejně   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudců Kateřiny Šimáčkové a Davida Uhlíře - ze dne 27. února 2015 sp. zn. I. ÚS 3046/14 ve věci ústavní stížnosti 1. T. R., 2. nezletilého T. R. a 3. nezletilé B. R., právně zastoupených Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem, advokátem, se sídlem Wenzigova 1004, Praha, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 12. 2013 č. j. 0 P 35/2012-2833 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2014 č. j. 28 Co 234/2014-3551, jimiž bylo rozhodnuto o výchově a výživě nezletilých dětí stěžovatele, za účasti 1. Obvodního soudu pro Prahu 8 a 2. Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, J. R. jako vedlejší účastnice řízení a nezletilých dětí 1. T. R. a 2. B. R., zastoupených opatrovníkem - Městskou částí Praha 8, se sídlem Úřad městské části Praha 8, Zenklova 35/1, Praha 8. I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 12. 2013 č. j. 0 P 35/2012-2833 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2014 č. j. 28 Co 234/2014-3551 bylo porušeno právo stěžovatele T. R. na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Postupem Obvodního soudu pro Prahu 8 při vyhlašování rozsudku ze dne 18. 12. 2013 č. j. 0 P 35/2012-2833 byl porušen čl. 96 odst. 2 Ústavy České republiky. III. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 12. 2013 č. j. 0 P 35/2012-2833 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2014 č. j. 28 Co 234/2014-3551 se ruší. IV. Ústavní stížnosti nezletilých stěžovatelů T. R. a B. R. se odmítají. Odůvodnění I. Obsah ústavní stížnosti a průběh řízení před obecnými soudy 1. Ústavnímu soudu byl dne 16. 9. 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů ve věci péče o nezletilé. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil Ústavní soud následující skutečnosti. 3. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 18. 12. 2013 č. j. 0 P 35/2012-2833 zamítl návrh otce na změnu výchovy nezletilých dětí B. a T., o níž bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Praha-západ č. j. 11 Nc 109/2010-45 ze dne 29. 11. 2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 30 Co 115/2011-101 ze dne 8. 6. 2011, vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí řízení o návrhu otce na snížení výživného, zamítl návrhy otce na výkon rozhodnutí, rozhodl, že obě děti budou i nadále navštěvovat Základní Školu Praha 8 - Dolní Chabry, upravil styk dětí s otcem, vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí řízení o návrhu na stanovení dohledu nad výchovou dětí a rozhodl o nákladech řízení a předběžné vykonatelnosti. 4. Předtím bylo o výchově a výživě dětí rozhodováno v souvislosti s rozvodem manželství rodičů, kdy byly děti svěřeny do výchovy matky a otci bylo stanoveno výživné 6 500 Kč měsíčně pro nezletilou B. a 5 500 Kč měsíčně pro nezletilého T. Soud prvního stupně nyní po obsáhlém dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění rozsudku. Uvedl, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá zjištění a proč neprovedl důkazy další. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání stěžovatel a matka nezletilých. Opatrovník nezletilých nepodpořil návrh stěžovatele na změnu výchovy a navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích týkajících se výchovy nezletilých. Městský soud v Praze rozsudek v zamítavých výrocích potvrdil, změnil jej ve výroku o rozsahu styku otce s dětmi a ve výroku o nákladech státu. 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soud prvního stupně nevyhlásil rozsudek veřejně, ačkoliv výjimka z tohoto pravidla není přípustná, navíc k jeho "vyhlášení" došlo za stavu, kdy vůbec nebylo rozhodnuto o námitce podjatosti soudce, vznesené dne 5. 12. 2013 stěžovatelem. Soud ani nevyhověl návrhům stěžovatele, zejména návrhům na provedení důkazu znaleckými posudky ke zjištění kvality vztahu nezletilých dětí ke stěžovateli, aniž to soud dostatečně odůvodnil, a to ačkoliv těžištěm předmětného řízení je zájem nezletilých dětí; znalecké posudky navrhované stěžovatelem byly vypracovány znalci v oboru klinické psychologie-pedopsychologie, přičemž znalecké posudky opatřené z podnětu účastníka řízení jsou zásadně rovnocenné těm, které zpracuje znalec ustanovený soudem. Aniž tento postup soud řádně odůvodnil, při ústním jednání konaném dne 16. 12. 2013 a 23. 6. 2014 se nevypořádal s návrhy stěžovatele na provedení uvedených důkazů a následně v odůvodnění rozsudku soud předem devalvoval stěžovatelem označené znalecké posudky pomocí zástupných důvodů (znalec si nevyžádal spis ve věci, nekonzultoval věc s psychiatrem atd.). Dále soud neumožnil stěžovateli, aby se k důkazům prováděným při ústním jednání vyjádřil, v daném případě např. tím, že ačkoliv se stěžovatel z ústního jednání řádně předem omluvil a z jeho podání je zřejmá žádost, aby soud jednání odročil, soud přesto jednal a prováděl důkazy, čímž z výkonu těchto procesních práv a úkonů stěžovatele vyloučil. Soud neposkytl stěžovateli dostatečnou lhůtu, a tedy fakticky možnost přednést ve věci svůj závěrečný návrh a při ústním jednání soud vyloučil nejméně v sedmi případech přítomnost veřejnosti, ačkoliv tento postup nebyl důvodný. 6. Stěžovatel v ústavní stížnosti dále namítá, že mu byla opakovaně zamítnuta žádost o přidělení bezplatného právní zastoupení a osvobození od soudních poplatků, a to soudy obou stupňů a bez řádného odůvodnění. Soud rovněž porušil zásadu rovnosti účastníků tím, že přes řádnou omluvu stěžovatele ze zdravotních důvodů se žádostí o odročení jednání nařízeného na den 16. 12. 2013 jednání přesto proběhlo. Naopak vůči matce bylo vyhověno žádosti o odročení dne 4. 7. 2013 z důvodu dovolené právní zástupkyně matky. Dále byla stěžovateli odmítnuta jeho žádost nahlížet do spisu u Městského soudu v Praze, což je v rozporu s právy účastníků řízení. Navíc při "kontrole" spisu stěžovatelem dne 10. 7. 2014 chyběl nejen protokol o výslechu nezletilých dětí ze dne 18. 6. 2014, ale rovněž chyběl krátkou cestou soudu dne 23. 6. 2014 předaný rozpis styku stěžovatele s dětmi v době letních prázdnin 2014. V ústavní stížnosti pak stěžovatel namítá další procesní pochybení soudů obou stupňů při vedení řízení. 7. Stěžovatel má za to, že byl rozhodnutím soudů obou stupňů zkrácen na svých základních právech, zejména že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo rodiče na péči a výchovu vlastních dětí ve smyslu čl. 32 odst. 4 Listiny. Rovněž tak bylo zasaženo do jeho základního práva na rodinný život ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny. II. Vyjádření účastníků řízení 8. Ústavní soud si k obsahu ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníků i vedlejší účastnice řízení - matky nezletilých dětí. Obvodní soud pro Prahu 8 ve svém vyjádření uvedl, že veřejnost byla u jednání soudu přítomna, a to až do dne 16. 5. 2012, kdy se přítomné osoby chovaly velmi nepřípustným a nepřístojným způsobem, nebyly respektovány pokyny soudkyně k zachování klidu a důstojnosti jednání, veřejnost odmítla podrobit se i pokynům přítomné justiční stráže v jednací síni a došlo k velmi vážnému incidentu, v jehož rámci byla justiční stráž nucena proti osobám přítomným v jednací síni jako veřejnost zasahovat, čímž byl velmi hrubým způsobem narušen průběh jednání. O průběhu tohoto ústního jednání je záznam jak v protokolu z ústního jednání ze dne 16. 5. 2012, tak na videozáznamu (č. l. 314 soudního spisu). Vzhledem k tomu, že soud byl veden snahou o rychlé a účinné ukončení řízení ve věci samé, považoval pokračování takto nepřístojného jednání veřejnosti - otcových přátel a známých - za nežádoucí. Zcela jednoznačně byly naplněny zákonné důvody k tomu, aby soud veřejnost vyloučil a mohl důstojným způsobem v řízení dále pokračovat. Pokud byla vyloučena veřejnost též při ústním jednání dne 18. 12. 2013, kdy byl vyhlášen rozsudek při vyloučení veřejnosti, jednal soud pod dojmem těchto událostí. Nejevilo se jako žádoucí, aby veřejnost rušila důstojný průběh vyhlášení rozsudku tak, jak tomu bylo ve shora uvedeném případě. Vyloučení veřejnosti dne 18. 12. 2013 nemělo žádný vliv na rozhodnutí ve věci samé, neboť toto jednání bylo odročeno pouze za účelem vyhlášení rozsudku. Skutečnost, že ani otec, ani veřejnost nerespektovali pokyny soudu, potvrzuje i sdělení otce o tom, že předkládá jako důkaz videozáznam jednání soudkyně (str. 6 ústavní stížnosti), přestože při žádném ús