I.ÚS 306/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 306/24 ze dne 28. 2. 2024 N 36/122 SbNU 366 Princip kontradiktornosti řízení při rozhodování o vazbě   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudců Jaromíra Jirsy a Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti S. K., t. č. ve Vazební věznici Olomouc, zastoupeného Mgr. Martinou Šamlotovou, advokátkou se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 11 To 318/2023-67 ze dne 19. prosince 2023 a usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. 0 Nt 807/2023-17 ze dne 30. října 2023, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, jako účastníků řízení a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Stručné shrnutí podstaty nálezu 1. Ústavní soud posuzoval, zda nedošlo k porušení tzv. principu kontradiktornosti v řízení při rozhodování o vazbě stěžovatele. Stěžovatel uvedl, že jemu ani jeho obhájkyni nebyl doručen návrh na rozhodnutí o prodloužení vazby. Zároveň nebylo konáno vazební zasedání. Ústavní soud po posouzení všech rozhodných okolností dospěl k závěru, že základní práva stěžovatele porušena nebyla, jelikož mu, zjednodušeně řečeno, prostor k vyjádření se ve věci dán byl. Ústavní soud však vytknul orgánům činným v trestním řízení některá dílčí porušení zákona, kterých se dopustily. Tento nález proto mj. ilustruje i to, jak porušení "prosté" zákonnosti nemusí vést k protiústavnosti napadených rozhodnutí. Nález zároveň také stanoví minimální standard související s kontradiktorností řízení při rozhodování ve vazebních věcech. Samotným důvodům vazby se Ústavní soud nevěnoval, jelikož je ani stěžovatel sám v ústavní stížnosti nerozporuje. II. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 2. Stěžovatel je trestně stíhán pro skutek kvalifikovaný jednak jako zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku, jednak jako zločin organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Uvedená trestná činnost měla spočívat v úplatném zajišťování tzv. nelegální migrace. 3. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou vzal stěžovatele do vazby usnesením č. j. 0 Nt 708/2023-55 ze dne 15. 6. 2023. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost. Krajský soud však potvrdil existenci vazebních důvodů. Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud, který usnesením sp. zn. I. ÚS 2909/23 ze dne 13. 12. 2023 shledal napadená rozhodnutí jako ústavně konformní a odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou. 4. Obecné soudy dále rozhodovaly o prodloužení vazby. Právě rozhodnutími, napadenými v této ústavní stížnosti, byl stěžovatel ponechán ve vazbě podle § 72 odst. 1 trestního řádu ve spojení s § 67 písm. a), c) trestního řádu. Ústavní soud nepovažuje za účelné na tomto místě podrobněji rekapitulovat, z jakých důvodů byl stěžovatel ve vazbě ponechán. Tyto důvody ve své ústavní stížnosti totiž ani sám stěžovatel nerozporuje. III. Argumentace stěžovatele, vyjádření účastníků a vedlejších účastníků 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí výhradně proti procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení při rozhodování o prodloužení vazby. Stěžovatel namítá porušení práva na spravedlivý proces a na obhajobu. Uvádí, že okresní soud v rozporu s ustanovením § 62 odst. 2 trestního řádu nedoručil jeho obhájkyni návrh krajského státního zastupitelství (KSZ) na rozhodnutí o dalším trvání vazby. Doplnil, že tento návrh KSZ nebyl doručen ani samotnému stěžovateli. Stěžovateli byl pouze dne 13. 10. 2023 pracovníkem vězeňské služby předložen přípis soudu, ve kterém byl dotazován, zda žádá nařízení vazebního zasedání. Tímto postupem soudu bylo stěžovateli znemožněno, aby se vyjádřil k návrhu státního zástupce. 6. Ústavní soud si k posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení. Vzhledem ke značné rozsáhlosti spisového materiálu si současně Ústavní soud k ověření zásadních tvrzení stěžovatele nevyžádal celý trestní spis, ale pouze jeho dílčí fragmenty, které považoval za rozhodné pro posouzení věci. Ústavní soud si však vyžádal celý spis ve věci o trvání vazby sp. zn. 0 Nt 807/2023, který je pro posouzení věci zásadní. 7. Ústavní soud proto nejprve dne 7. 2. 2024 zaslal žádost krajskému soudu o kopii přípisu soudu, kterým byl stěžovatel dotázán, zda žádá konání vazebního zasedání anebo nikoli (č. l. 14, dále jen "přípis soudu"). Zároveň si Ústavní soud vyžádal zaslání doručenky k návrhu státního zastupitelství na rozhodnutí o dalším trvání vazby. Na to krajský soud zaslal přípis soudu a zároveň Ústavnímu soudu sdělil dne 9. 2. 2024, že ze spisu nevyplývá, že by návrh na rozhodnutí o dalším trvání vazby byl stěžovateli doručen. 8. Dne 13. 2. 2024 zaslal Ústavní soud ústavní stížnost k vyjádření okresnímu soudu i krajskému soudu, stejně jako Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové. Ústavní soud se vyjma obecné výzvy k vyjádření výslovně dotázal, zda stěžovateli a/nebo jeho právní zástupkyni (obhájkyni) bylo avizováno rozhodování o prodloužení vazby i jiným způsobem, než zasláním přípisu soudu. 9. Okresní soud na tuto výzvu k vyjádření reagoval dne 15. 2. 2024. Uvedl, že návrh státního zástupce na rozhodnutí o dalším trvání vazby byl obviněnému a jeho obhájkyni zaslán až společně s napadeným usnesením o prodloužení vazby, a to dne 30. 10. 2023. Okresní soud potvrdil, že rozhodování o prodloužení vazby bylo explicitně avizováno pouze skrze přípis soudu, předaný stěžovateli vězeňskou službou. Okresní soud však současně má za to, že obviněnému "(...) byla zcela srozumitelně poskytnuta možnost, aby mohl jednoznačně projevit svoji vůli ve vztahu k dalšímu trvání vazby, (...)". Okresní soud uvedl, že dne 18. 10. 2023 obdržel podání obhájkyně, ve kterém uvádí, že pokud by bylo nařízeno vazební zasedání, je přáním obviněného účastnit se jej prostřednictvím videokonference. Toto podání však okresní soud vyhodnotil pouze jako informaci ze strany obhájkyně o tom, jakou formou by se obviněný chtěl zúčastnit vazebního zasedání, pokud by k jeho konání soud přistoupil. Okresní soud podání obhájkyně nevyhodnotil jako žádost o konání vazebního zasedání. Proto jej soud nenařídil. 10. Krajský soud ve svém vyjádření ze dne 15. 2. 2024 sdělil, že z obsahu spisu nevyplývá, že by návrh na prodloužení vazby byl stěžovateli nebo jeho právní zástupkyni (obhájkyni) doručen. Uvedl také, že ze spisu nevyplývá avizování rozhodování jiným způsobem než přípisem soudu. V podrobnostech krajský soud odkázal na své závěry z napadených rozhodnutí, zejména na bod 11 odůvodnění, ve kterém se zabýval stěžejní stížnostní námitkou procesního charakteru o nařízení, respektive nenařízení vazebního zasedání. 11. Státní zástupce krajského státního zastupitelství se k žádosti Ústavního soudu vyjádřil přípisem ze dne 19. 2. 2023. V něm nejprve uvedl, že návrh na prodloužení vazby podal k okresnímu soudu dne 10. 10. 2023, přičemž ani obviněnému ani obhájkyni jej nezasílal, neboť to trestní řád neukládá. Zároveň uvedl, že stejnopis návrhu na prodloužení vazby se stal součástí spisu dne 11. 10. 2023. V té souvislosti považoval za důležité zmínit, že obhájkyně stěžovatele dne 19. 10. 2023 realizovala nahlížení do spisu. Státní zástupce tedy dovozuje, že obhájkyně musela být s návrhem na prodloužení vazby obeznámena. Poukázal také na to, že obhájkyně v rámci společné obhajoby s JUDr. Jiřím Slezákem zastupuje i bratra stěžovatele, v jehož případě bylo vazební zasedání konáno, a při něm tak byl JUDr. Slezák s to nabýt povědomost o důvodech prodloužení vazby, jelikož ty byly od počátku u obou těchto obviněných (stěžovatele i jeho bratra) v zásadě totožné. Konečně státní zástupce zmínil také, že by na ústavní stížnost mohlo být pohlíženo jako na nepřípustnou, jelikož proti výrokům II., III. a IV. byla přípustná stížnost k Vrchnímu soudu v Praze. Státní zástupce tedy shrnuje, že stěžovatel i jeho obhájkyně měli dostatek času se k návrhu na prodloužení vazby vyjádřit a nejpozději ode dne 19. 10. 2023 (od nahlížení obhájkyně) s ním byla obhájkyně prokazatelně seznámena. 12. Ústavní soud zaslal vyjádření soudů a státního zastupitelství k replice stěžovateli. Právní zástupkyně stěžovatele v něm uvedla nejprve, že sice skutečně nahlížela do spisu dne 19. 10. 2023, avšak s návrhem na prodloužení vazby se neseznámila. Spis je totiž značně rozsáhlý a také podle tvrzení právní zástupkyně není spisový materiálem v rozporu se zákonem opatřen soupisem přijatých dokumentů. Za zcela lichou považuje argumentaci tím, že měla možnost se seznámit s argumentací státního zastupitelství prostřednictvím společného zastupování bratra stěžovatele. Právní zástupkyně zopakovala, že podle ní sk