I.ÚS 308/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 308/24 ze dne 27. 6. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Baxy (soudce zpravodaje), soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele C. P., zastoupeného Mgr. Evou Balíčkovou, advokátkou, sídlem Ctiborova 3091, Kladno, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2023 č. j. 101 Co 147/2023-939 a rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 30. března 2023 č. j. 42 P 163/2017-580, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, a M. V., a nezletilých I. P. a S. P., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (otec nezletilých) domáhá zrušení obou v záhlaví uvedených rozsudků s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Napadenými rozsudky měla být porušena i práva nezletilých zaručená v čl. 30 odst. 2 ve spojení s čl. 5 a čl. 18, dále pak i v čl. 19 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Kladně (okresní soud) sp. zn. 42 P 163/2017 se podává, že okresní soud svěřil obě nezletilé dcery do péče matky (výrok I.) a upravil jejich styk se stěžovatelem každou lichou sobotu od 10:00 do 17:00 se zvláštním režimem během Vánoc (výrok V.). Zbývající výroky se týkaly výše výživného a náhrady nákladů řízení. Do té doby probíhala na základě předchozího rozhodnutí z roku 2017 společná péče rodičů v místě bydliště matky. Matka podala návrh na svěření nezletilých do své výlučné péče zejména z důvodu nerespektování dohody stěžovatelem a jeho zhoršeným vztahem s nezletilými. Otec navrhoval svěření nezletilých do střídavé péče. 3. Okresní soud po rozsáhlém dokazování zahrnujícím mj. (opakované) výpovědi nezletilých a rodičů; lékařské zprávy; znalecký posudek z oboru zdravotnictví, psychiatrie, klinická psychologie; výpověď znalkyně, zprávy psychoterapeutky nezletilých atd., shledal, že po několika letech fungující společné péče došlo ke zhoršení vzájemných vztahů, což znemožnilo v nastaveném režimu pokračovat. Nezletilé jsou v péči stěžovatele nespokojené a nechtějí se s ním stýkat, protože v něj nemají důvěru a mají z něj strach. V průběhu řízení bylo poukázáno na několik slovních konfliktů různé intenzity i fyzický konflikt mezi stěžovatelem a manželem matky. Každý z rodičů má jiný názor na to, co je příčinou odmítavého postoje nezletilých vůči stěžovateli. Nezletilé jsou s ohledem na svůj věk schopné formulovat svá přání a představy o dalším soužití s rodiči, což vyplývá i z jejich pohovorů. Tento závěr koresponduje také s výsledky znaleckého zkoumání, které potvrdilo výrazně narušený vztah stěžovatele a nezletilých. Při stanovení styku vycházel okresní soud z vyjádření nezletilých, které nechtěly u otce přespávat, ale byly ochotné setkat se s ním jednou za 2 týdny v rozsahu několika hodin. 4. Proti rozsudku okresního soudu podali odvolání oba rodiče. Krajský soud doplnil dokazování zejména o další pohovory a vyjádření nezletilých, ale i zprávu rodinné poradny či opatrovníka. Na tomto základě následně změnil výrok V. napadeného rozsudku okresního soudu tak, že styk stěžovatele s nezletilými neupravil, neboť se (zjednodušeně podáno) vztah nezletilých vůči otci zhoršil a pozitivní výsledky nepřinesla ani předběžná opatření či individuální sezení v rodinné poradně. Za rozhodující okamžik označil krajský soud napadení mezi stěžovatelem a manželem matky. Od té doby se nezletilé důrazně brání jakémukoli kontaktu se stěžovatelem. Úprava styku není fakticky možná, a to i s ohledem na věk nezletilých a jejich odůvodněný postoj vůči stěžovateli. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti nejprve ze svého pohledu shrnul průběh společné péče i následného soudního řízení o úpravě péče s nezletilými a přidružená řízení o výkonu rozhodnutí a předběžných opatřeních. V souvislosti s napadenými rozsudky uplatnil dva okruhy námitek - nepřiměřená délka řízení; vadné dokazování a související přílišné zohledňování přání nezletilých. 6. Ve vztahu k prvnímu okruhu spatřuje stěžovatel porušení svých práv zejména v tom, že řízení bylo zahájeno dne 15. 9. 2021 a k vydání napadeného rozsudku krajského soudu došlo až o více než dva roky později, 7. 11. 2023. Soudy neuvedly důvody, které by ospravedlnily překročení zákonem předvídané šestiměsíční lhůty pro rozhodnutí ve smyslu § 471 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních ("z. ř. s."). Délka řízení měla zároveň negativní vliv na vztah stěžovatele a nezletilých, protože matka měla dostatek času je ovlivňovat. 7. Stěžovatel dále namítá, že krajský soud založil své rozhodnutí pouze na názoru matky a nezletilých, které nekriticky převzal. Nevypořádal se s hlavní argumentační linií zastávanou stěžovatelem, že matka nezletilé zmanipulovala a že nezletilé vykazují znaky poruchy přizpůsobení a syndromu zavrženého rodiče. Má za to, že nezletilé nemají objektivní důvod zaujímat vůči němu negativní postoj. Krajský soud neprovedl důkazy, které by tvrzení matky a nezletilých vyvrátily a které by objasnily některé jimi popisované incidenty. Krajský soud nezohlednil ani opakované maření styků s nezletilými tím, že matka nezletilým nabídla možnost volby. Krajský soud nedostál své povinnosti vést matku k respektu k jeho rodičovství. Poukázal na to, že pokud matka do styku nezasahovala, proběhl řádně. To dosvědčuje, že styk je možný. Matka podle něj neučinila maximum možného, aby se styk mohl uskutečnit. V souvislosti se svými námitkami stěžovatel odkázal i na rozhodnutí Ústavního soudu [nález ze dne 26. 7. 2017 sp. zn. I. ÚS 1079/17 (N 133/86 SbNU 261); usnesení ze dne 24. 9. 2020 sp. zn. II. ÚS 2232/20; usnesení ze dne 22. 2. 2022 sp. zn. II. ÚS 237/22; usnesení ze dne 20. 12. 2021 sp. zn. I. ÚS 3289/21]. 8. Ústavní stížnost podle stěžovatele přesahuje jeho vlastní zájmy. Upozorňuje na "odvrácenou tvář" trendu posilování významu postojů nezletilých a související snižování hranice věku, od kterého soudy přisuzují jejich přáním rozhodující váhu. Tento přístup není schopen bránit ovlivňování nezletilých rodiči, agresivním procesním strategiím a prosazování vlastních zájmů rodičů prostřednictvím nezletilých dětí a na jejich úkor. Prohlubování participačních práv dětí umožňuje, aby na nich rodič páchal duševní násilí. Stěžovatel proto žádá, aby Ústavní soud shledal i porušení práv nezletilých. Matka ovlivňuje jejich názor, čímž se snaží vyloučit stěžovatele z péče o ně, soudy se přitom nesnažily této manipulaci zabránit a nezohlednily rozpor mezi projeveným přáním nezletilých a jejich objektivním zájmem na vyváženém vztahu s oběma rodiči. 9. Stěžovatel se dále pozastavuje nad tím, jak mohlo dojít k tak dramatické změně jeho vztahu s nezletilými. Příčinu spatřuje v působení matky a jejího nového manžela, kteří odpovědnost přenáší na nezletilé. V této souvislosti stěžovatel dále popisuje své úvahy, jakým způsobem jsou otcové systematicky vylučováni z péče o nezletilé děti. Stěžovatel namítá, že judikatura Ústavního soudu vede k tomu, že matky z ekonomických důvodů znemožňují stanovení střídavé péče tím, že ničí vztahy nezletilých s otci, což je i jeho případ. 10. Stěžovatel apeluje na Ústavní soud, aby zabránil faktickému rozhodování nezletilých o jejich péči na základě jejich přání. Nezletilé děti tím porušují § 857 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rodičům jsou odnímány výchovné kompetence a povinnosti. Vytváří se tak nerovnost mezi dětmi z úplných a neúplných rodin. Aktuální judikatura "stavící na piedestal názor dítěte deformuje ústavní právo dítěte na řádnou výchovu" a svěřuje jim moc neodpovídající stupni jejich vývoje, což je nepřiměřeně psychicky zatěžuje. Právě proto jsou nezletilé děti nesvéprávné, resp. svéprávné pouze v míře jejich vyspělosti. Stěžovatel je toho názoru, že nezletilý ve věku blízkém dospělosti sice může vstupovat do pracovněprávních vztahů, řídit některá motorová vozidla, být trestně odpovědný či zahájit výcvik pilota, ale "není dostatečně morálně, právně, volně a emocionálně vyzrálý", aby řešil spory rodičů a s rodiči. Přenášení odpovědnosti stěžovatel považuje za týrání dětí, neboť děti potřebují jasná a nepřekročitelná pravidla nastavená rodiči. Ústavní soud by proto měl překonat dosavadní judikaturu týkající se participačních práv dětí. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil procesní předpoklady řízení a shledal, že ústavní stížnost splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a byla podána včas oprávn