I.ÚS 3194/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3194/24 ze dne 19. 12. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky) a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Langáška o ústavních stížnostech stěžovatelky L. S., zastoupené Mgr. Lucií Hrdou, advokátkou, sídlem Pod Marjánkou 1680/31, Praha 6 - Břevnov, proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 36 Co 284/2024-755 a 36 Co 284/2024-760 ze dne 10. října 2024 a usnesením Okresního soudu v Liberci č. j. 0 P 200/2023-686, 26 P a Nc 45/2024, ze dne 19. srpna 2024, sp. zn. 0 P 200/2023 ze dne 9. září 2024, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, a M. H. a nezletilých M. H. a R. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily její základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a 4 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Usnesením pléna ze dne 4. prosince 2024 Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatelky původně vedené pod sp. zn. I. ÚS 3194/24 a IV. ÚS 3195/24 spojil ke společnému řízení vedenému pod sp. zn. I. ÚS 3194/24. 3. Stěžovatelka (matka) a vedlejší účastník (otec) se v roce 2021 dohodli na úpravě péče a styku tak, že nezletilí vedlejší účastníci (děti) budou svěřeni do péče matky a otec bude s nezletilými každý sudý týden od čtvrtka do úterý. Dohodu schválil Okresní soud v Jablonci nad Nisou. Po osmi měsících rodiče dohodu upravili a nechali ji opětovně schválit soudem. 4. Okresní soud v Liberci ("okresní soud") po dalších dvou letech rozsudkem sp. zn. 0 P 200/2023-639 ze dne 13. března 2024 změnil úpravu styku otce na každý sudý týden od čtvrtka 16 hodin do neděle 16 hodin a zároveň soud zamítl návrh matky na nahrazení souhlasu otce se změnou trvalého bydliště dětí. Změnu bydliště nepovažoval za souladnou se zájmy dětí, vzal za prokázané, že od narození se pohybují v regionu L. - J., navazují zde vztahy jak v okolí bydliště, tak ve školských a zájmových zařízeních, a mají zde otce. K L. má vazby matka, která odtud pochází, děti k tomuto místu vyjma prarodičů a psa nic jiného nepoutá. 5. Dne 12. srpna 2024 podala matka nový návrh na nahrazení souhlasu otce se změnou bydliště a školského zařízení a spojila jej s návrhem na nařízení předběžného opatření. Napadeným usnesením okresní soud zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, aby bylo matce dovoleno změnit trvalé bydliště dětí na adresu L. (výrok I) a změnit základní školu na ZŠ a MŠ X (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Okresní soud vzal v potaz události po posledním rozhodnutí ve věci, konkrétně ukončení matčina zaměstnání výpovědí z její strany ze dne 17. června 2024 a výpověď z bytu ze strany pronajímatele ze dne 29. května 2024. Soud zjistil, že mezi matkou a pronajímatelem vznikla dne 13. srpna 2024 dohoda o zániku nájmu k 15. srpnu 2024 a že proti původní výpovědi ze strany pronajímatele matka nebrojila námitkami a nezahájila soudní řízení. Existenci výpovědi z nájmu a zároveň dohodu o zániku nájmu s dvoudenní lhůtou považoval okresní soud za problematickou. Dále soud ověřil nabídku pronájmů bytu v rámci L. ve srovnatelné cenové hladině a dospěl k závěru, že pro matku mohlo být nejsnadnější pokračovat jak v nájemním vztahu, tak v pracovním vztahu u stejného zaměstnavatele. Rovněž nepovažoval z matkou doložených důkazů za zřejmý matkou zamýšlený úmysl skloubení pracovního života s péčí o děti vzhledem k vzdálenosti místa výkonu práce a nového bydliště. Soud tak uzavřel, že matka jednala účelově, v návaznosti na předchozí neúspěch obdobného návrhu v březnu 2024 činila aktivní kroky k zpřetrhání svých vazeb na l. region a fakticky by to znamenalo přinejmenším velké omezení možností otce na styk s dětmi (čtyřhodinové cesty). 6. Matka se přesto s dětmi do L. přestěhovala. Otec v reakci na to podal 2. září 2024 návrh na nařízení předběžného opatření o uložení povinnosti matce předat děti do jeho péče do doby pravomocného rozhodnutí ve věci. Okresní soud otci druhým napadeným usnesením z 9. září 2024 vyhověl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Okresní soud shledal, že matka jednostranným rozhodnutím zasáhla významně do práv dětí a měl za prokázané, že se matka zcela úmyslně snažila omezit kontakty otce s dětmi a zpřetrhat mezi nimi vazby, jelikož kontakt je vzhledem k několikahodinové cestě prakticky neproveditelný. Pro změnu bydliště nebyly podle soudu dány žádné skutečně relevantní důvody, a to ani profesní život matky a ani bydlení v rodinném domě, které samo o sobě není nosné a stěžejní. Matka děti vytrhla ze stávajícího stabilního prostředí a od vrstevníků a kamarádů. Významnou změnu bydliště dětí proto považoval za změnu poměrů vyžadující nové rozhodnutí. 7. Proti oběma usnesením podala matka odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ("krajský soud") první napadené usnesení okresního soudu ohledně významných záležitostí potvrdil ve výroku I a II ve znění, že návrh matky na nařízení předběžného opatření, kterým by bylo otci uloženo strpět bydliště dětí (výrok I) a školní docházku v ZŠ a MŠ X (výrok II) se zamítá. Výrok III usnesení okresního soudu změnil tak, že se nevydává (výrok III). Krajský soud přihlédl k obsahu spisu, zejména k dlouhodobému úsilí matky změnit bydliště dětí od roku 2021 a odůvodnění zamítavého rozsudku okresního soudu z března 2024. Měl za to, že matka mohla obdobně jako v roce 2021 hledat odpovídající bydlení v rámci regionu. Výpověď z nájmu bytu nepovažoval za tíživou situaci jakožto ospravedlnitelný důvod pro významnou změnu bydliště ve smyslu "Závěrů rodinně-právního sympozia z roku 2018" a pro nařízení předběžného opatření. Nepřisvědčil ani jiným důvodům ekonomického, pracovního, osobního a rodinného charakteru. Doplnil, že silný vztah dětí k jejich bydlišti nelze nahradit tím, že matka deklaruje svou připravenost umožnit otci s dětmi styk. 8. Druhé napadené usnesení okresního soudu krajský soud ve výroku I potvrdil ve znění, že matce se ukládá povinnost předat děti do péče otce a tuto péči strpět (výrok I) a ve výroku II usnesení změnil tak, že se nevydává (výrok II). Zohlednil, že matka podala opětovný návrh na nahrazení souhlasu otce (jen takřka tři měsíce po právní moci rozsudku) a přes zamítnutí předchozího návrhu děti fakticky přemístila do L., ukončila jejich docházku do základní školy v L. a zajistila jim individuální vzdělávání. Ztotožnil se proto se závěrem okresního soudu, že matka není ochotna pokusit se zajistit péči o děti v nepříliš vzdáleném místě od původního bydliště a že předáním do péče otce bude zajištěno, že děti nebudou přemístěny do značně vzdáleného bydliště matky. K námitce matky, že nebyl upraven styk, poznamenal, že okresní soud může na jednání nařízeném krátce po vydání usnesení krajského soudu styk upravit, ať už k návrhu rodiče, nebo z moci úřední. Pro účely nařízeného předběžného opatření považoval za dostačující, že bydliště otce je bývalé bydliště rodiny a že děti v předchozím řízení krátce před rozhodováním o návrhu matky na nařízení předběžného opatření vyjádřily silný vztah k bydlišti a oběma rodičům. Při jednání před okresním soudem dne 14. října 2024 pak rodiče pak naplánovali styk matky s dětmi do konce roku 2024 včetně pravidel pro předávání. 9. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Rozhodnutí obecných soudů podle názoru matky vykazují znaky libovůle, formalismu, jsou překvapivá a nepředvídatelná. Soudy nezohlednily základní práva všech osob a připravily děti o jedinou jistotu v jejich životě - matku. Obecným soudům vytýká, že si před rozhodnutím o návrzích (matky a otce) nevyžádaly aktuální zprávu od orgánu sociálně-právní ochrany dětí, naopak pracovaly se zprávou z pohovoru s dětmi rok starou. Bez řádného zjištění názoru dětí tak nemohly dospět k tomu, že nejlepším zájmem dětí je bydlet v L. a chodit tam do školy. Tvrdí, že prostředí v L. pro děti nebylo stabilní a soudy dospěly ke špatnému závěru, že větším a zásadnějším důvodem pro zamítnutí návrhu na změnu bydliště je silný vztah k původnímu bydlišti namísto vztahu k matce, tedy že zachování sociálních vazeb dětí převáží nad zájmem být s matkou. Podmínky pro nařízení předběžného opatření o předání dětí do péče otce nebyly podle matky dány, neboť soudy neprověřily, že se v budoucnu nebude uskutečňovat styk v souladu s rozsudkem. Obecné soudy porušily práva stěžovatelky na svobodnou změnu bydliště, svobodnou volbu povolání a právo na rodinný život, nezkoumaly-li průběh styku dětí s otcem, který ani stanovený čas styku nevyužíval a zájem vidět děti neprojevoval. Matka se domnívá, že