I.ÚS 3199/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3199/14 ze dne 19. 11. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce Davida Uhlíře a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele Michala Nešuty, zastoupeného Mgr. Jindřichem Lvem, advokátem se sídlem Murmanská 1475/4, Praha 10, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 7. 2014, č.j. 30 C 261/2013-26, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Stěžovatel je právním nástupcem poškozené H. V., jejíž vozidlo bylo poškozeno provozem jiného vozidla, které bylo pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pojištěno u České pojišťovny a.s. Poškozená si nechala opravit své vozidlo u autodopravce, který jí za opravu vystavil fakturu ve výši 53.285,-Kč. Pojistné plnění vyplacené poškozené činilo 43.925,-Kč. Poškozená smlouvou o postoupení pohledávky postoupila stěžovateli pohledávku ve výši 9.360,- Kč jako nárok na pojistné plnění. Uvedená částka má představovat rozdíl mezi skutečně vzniklou škodou a vyplaceným pojistným plněním. Stěžovatel se tedy jako právní nástupce poškozené žalobou domáhal náhrady škody z titulu odpovědnosti za škodu z provozu dopravního prostředku, která představovala rozdíl mezi stanovenou výší skutečné škody a pojistným plněním vyplaceným poškozené ze strany žalované České pojišťovny a.s., jakožto pojistitele viníka dopravní nehody. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 7. 2014, č.j. 30 C 261/2013-26, byla zamítnuta žádost stěžovatele, aby žalované (Česká pojišťovna a.s.) byla uložena povinnost zaplatit mu částku 9.360,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 9.360 Kč od 27. 12. 2012 do zaplacení. Obvodní soud dospěl k závěru, že částka, kterou stěžovatel požadoval, není v příčinné souvislosti se škodnou událostí, vzhledem k tomu, že účelné náklady opravy žalovaná zaplatila. Požadavek stěžovatele na zaplacení další částky není dle obvodního soudu důvodný. V konkrétním případě se podle soudu jednalo ze strany poškozené o exces ze služeb a použití materiálu oproti standardním částkám za opravu vozidel tohoto typu, stáří a počtu najetých kilometrů, čehož si byl vědom nejen opravce, ale také samotná poškozená, která vůči žalované navíc učinila prohlášení o tom, že bere na vědomí, že případný rozdíl mezi fakturovanou částkou a pojišťovanou vypočteným plněním nejde k tíži žalované České pojišťovny a.s. II. Stěžovatel má za to, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jeho základních práv garantovaných v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení práva na spravedlivý proces stěžovatel spatřuje především v nesprávném hodnocení důkazů a v tom, že právní závěry učiněné soudem dle něj nekorespondují se skutkovými zjištěními. Stěžovatel je také přesvědčen, že se obvodní soud dostatečně nevypořádal se všemi navrženými a provedenými důkazy a také odůvodnění rozsudku shledává jako nedostatečné. Konkrétně stěžovatel namítá, že soud v rámci hodnocení důkazů bral zřetel výhradně na závěry znaleckého posudku, bez ohledu na jejich správnost a na povinnost obecného soudu hodnotit tento důkaz ve vzájemné souvislosti s ostatními provedenými důkazy. Znalecký posudek dle názoru stěžovatele nemůže obstát, neboť jeho závěry reflektují toliko technické zhodnocení vozidla provedenou opravou, absentují v něm však jakékoli závěry o zvýšení, resp. snížení tržní ceny vozidla. Stěžovateli také není zřejmé, z jakých skutkových zjištění obvodní soud dovodil toto zhodnocení vozidla, stejně jako jak dospěl k závěru, že při opravě poškozeného vozidla byly měněny náhradní díly několikrát bouraného vozu. Z provedených důkazů podle něj tyto tvrzení nikterak neplynou. Dle stěžovatele je účelem institutu náhrady škody úplná kompenzace způsobené škody, aniž by byla paušalizovaným způsobem snižována náhrada majetkové újmy v případech, kdy byla poškozena věc, která sice není nová, ale kterou poškozená nějakou dobu užívala a důvodně předpokládala, že ji takto ještě používat bude. Tímto postupem bylo podle stěžovatele zasaženo do vlastnického práva nejprve poškozené a posléze i jeho, když byla poškozená nucena vynaložit ze svého finanční prostředky na obnovení provozuschopnosti vozidla, aby nahradila škodu, která jí vznikla bez jejího přičinění. Stěžovatel namítá také to, že v průběhu řízení v této souvislosti upozorňoval, že závěry znaleckého posudku jsou v rozporu s ústavní judikaturou a navrhoval důkaz revizním znaleckým posudkem, kterým by bylo prokázáno, že oprava vozidla byla zcela účelná a nutná a že nedošlo k tržnímu zhodnocení vozidla. Obvodní soud však tento návrh stěžovatele zamítl jako nadbytečný a nedůvodný. III. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným - viz § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. toho, zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávní judikaturou bylo již mnohokrát konstatováno, že procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a aplikace podústavních právních předpisů, jsou svěřeny primárně obecným soudům, nikoli soudu Ústavnímu. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry s nimi nejsou v "extrémním nesouladu" a zda je interpretace použitého práva ústavně konformní. Ústavněprávním požadavkem také je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (blíže viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 621/15 ze dne 26. 3. 2015 a mnohá další, všechna rozhodnutí dostupná na: http://nalus.usoud.cz). Maje na zřeteli výše uvedené zásady ústavně právního přezkumu, dospěl Ústavní soud k závěru, že k pochybením, která by byla v tomto směru relevantní, v projednávané věci nedošlo. IV. Z odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí je zřejmé, že Obvodní soud pro Prahu 1 vzal za prokázané, že dne 27. 10. 2012 došlo k poškození vozidla tovární značky Škoda Fabia, rok výroby 2001, ve vlastnictví poškozené H. V., a to provozem vozidla pojištěného u žalované České pojišťovny a.s. Ke dni nehody bylo vozidlo poškozené H. V. provozováno 12 let a na tachometru vykazovalo 138.188 najetých kilometrů. Poškozená učinila vůči žalované pojišťovně dne 29. 10. 2012 prohlášení, v němž žádá, aby částka, která je součástí plnění z předmětné pojistné události, byla poukázána na účet opravce s tím, že bere na vědomí, že případný rozdíl mezi fakturovanou částkou a pojišťovnou vypočteným plněním nejde k tíži České pojišťovny, a.s. Stěžovatel s poškozenou uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 12. 11. 2012, kterou poškozená postoupila stěžovateli pohledávku ve výši 9.360,- Kč jako nárok na pojistné plnění, a to s odkazem na fakturu č. 428/12, vystavenou opravnou AutoSosnovec s.r.o., která vyúčtovala cenu opravy na 53.285,- Kč včetně DPH. Pojistné plnění v částce 43.925,- Kč bylo dne 14. 11. 2012 vyplaceno dle dispozic poškozené na účet opravce. Podle znaleckého posudku opatřeného doložkou dle § 127a o.s.ř. byla cena opravy dle použití originálních či aftermarketových dílů v rozmezí od 39.200,- Kč až do 33.800,- Kč, časová cena poškozeného vozu ke dni pojistné události byla 55.000,- Kč a technická hodnota vozidla činila 19,3 % hodnoty nového vozidla stejného typu. Soud dále zjistil, že při opravě byly vyměněny náhradní díly vozu, který již byl v minulosti bourán. Výměna konkrétních dílů při použití dílů originálních podle soudu nesměřovala jen k odstranění následků škodné události, ale též k prodloužení životnosti vozidla a k navýšení jeho obecné hodnoty. Soud tak dospěl k závěru, že v daném případě tak byl vůz nejen opraven, tj. uveden do předešlého provozuschopného stavu, nýbrž byl zhodnocen novými originálními náhradními díly, a to na výslovné přání poškozené, která prohlásila, že cenu opravy nad limit stanovený žalovanou zaplatí ze svého. Dle názoru obvodního soudu tak předmětné vozidlo bylo opravou zhodnoceno, když se v daném konkrétním případě jednalo ze strany poškozené o exces ze služeb a použití materiálu oproti standardním částkám za opravu vozidel, tohoto typu, stáří a počtu najet