I.ÚS 3247/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3247/24 ze dne 22. 1. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky A. M., zastoupené Mgr. Kateřinou Mrkvovou, advokátkou, sídlem Vodičkova 791/41, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 100 Co 218/2023-2010 ze dne 21. srpna 2024, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a M. M. a nezletilé J. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka (matka) se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím Krajský soud v Praze porušil její základní práva a základní práva nezletilé vedlejší účastnice (dcery) zaručená v čl. 10, 31, 32, 33 a 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 3, 6, 12, 16, 24, 28, 31 Úmluvy o právech dítěte. Žádá o přednostní projednání věci a odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku. 2. Rodiče spolu žili v době narození dcery v Německu. V roce 2014 se stěžovatelka s dcerou vrátila do České republiky. Napadeným rozsudkem krajský soud svěřil dceru do střídavé péče rodičů. Předtím, podle rozhodnutí z roku 2015, byla dcera svěřena do péče stěžovatelky. Rozhodnutím z roku 2018 byl upraven styk otce s dcerou (ob víkend v běžném roce a o prázdninách v zvláštním režimu). 3. Řízení o změnu péče zahájil první vedlejší účastník (otec) návrhem podaným u Okresního soudu v Berouně v červenci 2021. Žádal, aby dcera byla svěřena do jeho péče. Upozorňoval na možné manipulativní jednání stěžovatelky zjištěné v řízení o styku mateřské babičky s dcerou (vnučkou) zahájeném v roce 2017. Ze znaleckých zkoumání tam vyplynulo, že u stěžovatelky (i mateřské babičky) se projevuje smíšená porucha osobnosti a že dcera je na stěžovatelku fixována, přejímá matčino hodnocení životních a osobních událostí a matčinu péči vnímá jako jedinou plně ochraňující. Na otcův návrh reagovala stěžovatelka v prosinci 2021 návrhem na změnu úpravy styku otce s dcerou na styk asistovaný, současně podala na otce (další) trestní oznámení. Předtím, v listopadu 2020, podala stěžovatelka návrh na zbavení otce rodičovské odpovědnosti, který později vzala zpět, a návrh na nařízení předběžného opatření, aby se otec zdržel osobního styku s dcerou J. pro podezření z fyzického týrání a z důvodu špatného psychického stavu a enurézy, který okresní soud zamítl. Podávala na otce také četná trestní oznámení. Z vyjádření OSPOD, dětské lékařky, psycholožky, ani ze šetření Policie České republiky nic z toho, co tvrdila stěžovatelka o otci, nevyplynulo; současně zjištění potvrzovala silný vliv stěžovatelky na dceru. 4. V průběhu řízení o návrhu otce na změnu péče a návrhu stěžovatelky na změnu úpravy styku nechala Policie České republiky v souvislosti s trestním oznámením stěžovatelky vypracovat dvěma znalci znalecké posudky. Vyplynulo z nich, že je dcera minimálně psychicky týraným dítětem s viktimizačním syndromem, a to v důsledku dlouhodobě stresujících a neurotizujících konfliktních životních podmínek, a až psychicky splývá se stěžovatelkou. I v opatrovnickém řízení nechal soud vypracovat znalecký posudek. Znalec uvedl, že vztah stěžovatelky vyjadřuje touhu po těsném a silném vztahu s úzkostí a obavou ze ztráty dcery a stěžovatelka je až hyperprotektivní, vztah otce je racionální a otec je málo empatický vůči aktuálnímu psychologickému stavu dcery. Znalec doporučil narovnání vzájemných vztahů dcery a otce a vytvoření vztahu s manželkou otce namísto změny výchovného prostředí, která by mohla vést k psychickému zhroucení dcery. 5. Okresní soud rozsudkem č. j. 25 P 149/2017-1457, 19 P a Nc 83/2021, 19 P a Nc 27/2022 ze dne 16. ledna 2023 zamítl návrh otce (výrok I) i matky (výrok II). Rozhodl o náhradě nákladů řízení státu (výroky III a IV) a mezi účastníky (výrok V). 6. Okresní soud zhodnotil, že oba rodiče jsou schopni zajistit péči a výchovu dcery, mají k ní silný vztah a mají o péči zájem. Vztahy rodičů jsou však i po letech vyhrocené, dcera jakožto velmi citlivé dítě s intenzivní vazbou na stěžovatelku vypjaté vztahy rodičů vnímá a z dokazování měl soud za zjevné, že dcera je schopna odhadnout požadované odpovědi na dotazy k trávení času s otcem. Vytržení ze stávajícího prostředí (od stěžovatelky, školy, kamarádek) považoval za příliš riskantní se zásadními důsledky pro její zdravý vývoj, proto J. do péče otce nesvěřil. Okolnosti pro zúžení styku neshledal, naopak jej považoval za fungující. Vzhledem ke srovnatelnému procesnímu neúspěchu uložil každému z rodičů hradit polovinu nákladů na znalecký posudek. 7. Otec se proti výrokům I, III, IV a V rozsudku okresního soudu odvolal. Nesouhlasil s tím, že nejsou dány podmínky pro změnu péče, nadále upřednostňoval, aby dcera byla svěřena do jeho péče, ale byl srozuměn i se střídavou péčí. Kolizní opatrovník byl buď pro rozšíření styku, nebo asymetrickou střídavou péči. Stěžovatelka odmítala změnu péče i rozšíření styku. 8. Krajský soud napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu ve výroku I změnil tak, že dceru svěřil do střídavé péče rodičů od 1. října 2024 v týdenním intervalu s časem předání v pátek ve 13 hodin v bydlišti stěžovatelky a od 1. prosince 2024 v 14denním intervalu s předáním otci v neděli v 15 hodin v bydlišti stěžovatelky a s převzetím stěžovatelkou před vchodem do historické budovy hlavního nádraží v Drážďanech v neděli v 15 hodin. Dále upravil zvláštní režim pro školní prázdniny vyjma podzimních prázdnin (výrok I). Dále výrok I změnil tak, že stanovil vyživovací povinnost od 1. října 2024 otci v částce 12 000 Kč a matce v částce 4 000 Kč (výrok II). Matce uložil povinnost náhrady nákladů řízení státu (výrok III). Změnil tak rozsudek okresního soudu č. j. Nc 30055/2015-49 ze dne 22. června 2015 a č. j. 25 P 149/2014-244 ze dne 24. května 2018 (výrok IV). Rozhodl o nákladech řízení (výrok V). 9. Po doplněném dokazování uzavřel, že nebylo prokázáno, že psychická nepohoda nezletilé je důsledkem násilného či jinak nevhodného chování otce, stěžovatelka přesto neustála v dehonestaci otce dalšími oznámeními a následně i faktickým bráněním ve styku. Stěžovatelka stresuje dceru nepřátelským postojem k otci a chová se nepřijatelně. To vygradovalo incidentem na česko-německých hranicích obstoupením vozidla otce s těhotnou manželkou otce a dcerou ozbrojenými policisty se samopaly a oddělení dcery od otce na cca dvě hodiny. Stěžovatelka komunikuje konfliktním způsobem a vystavuje dceru k dosažení svého cíle zamezit otci kontakt bez ohledu na psychický stav dcery. 10. Krajský soud zvážil čtyři základní kritéria plynoucí z judikatury Ústavního soudu při rozhodování o péči o dítě. Vzal za prokázané, že oba rodiče mají skutečný, opravdový zájem o dceru pečovat. I přes silnou citovou vazbu dcery k matce zhodnotil schopnost stěžovatelky zachovat identitu dcery a vazby k otci za nižší oproti otci. To vyplynulo jak ze způsobu komunikace s otcem, tak z jejích vyjádření před soudem. Jde-li o přání dcery, zhodnotil, jak probíhaly jednotlivé pohovory (s opatrovníkem, znalci, policisty) včetně zásahů stěžovatelky do těchto pohovorů a zápisů z nich. Dospěl k závěru, že by bylo neúměrnou zátěží provádět další pohovor vzhledem k předpokladu, že přání, být stále v péči stěžovatelky, se nezměnilo. Soud popsal úvahy o možných podobách péče, vzal v úvahu těsný vztah dcery k matce a uzavřel, že je v nejlepším zájmu dcery eliminovat škodlivý vliv stěžovatelky na její psychický stav a nastolit střídavou péči i přes velkou vzdálenost bydlišť rodičů (700 km). Zhodnotil, že nezletilá zná jak prostředí otce, tak jeho manželku, zůstane jí zachována dosavadní základní škola, avšak s individuálním plánem, a ani německý jazyk a začlenění do německy mluvícího prostředí nepovažoval vzhledem k vícejazyčnému prostředí doma (ruština, čeština, angličtina přítele stěžovatelky a němčina manželky otce) za zásadní problém. Vzhledem k povaze změny stanovil navykací režim střídavé péče v týdenním intervalu a posléze pro snížení zátěže při přejezdech a zajištění prostoru pro volnočasové aktivity o víkendech prodloužil interval na 14 dní. Při vyměření výživného přihlédl mimo jiné k cestovním výdajům otce a k výplatě příspěvku na dítě (Kindergeld) k rukám stěžovatelky. Vzhledem k výsledku řízení uložil povinnost nahradit náklady státu stěžovatelce. 11. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Porušení práva na soudní ochranu spatřuje stěžovatelka v neprovedení nezbytných důkazů (výslech svědka, pohovor s dítětem, psychiatrický posudek otce atd.) a celkovou nevyrovnaností v dokazování včetně práce se zavádějícími důkazy, stejně jako v neumožnění řádného právního zastoupení při prvním odvolacím jednání. Jelikož krajský soud zamítl návrh stěžovatelky na slyšení nezletilé dcery, zasáhl tak do práva dcery na soudní ochranu, a to proto, že nemohla osobně vyjádřit své přání a reagovat na nutnost domácího