I.ÚS 3308/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3308/14 ze dne 21. 4. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky M. L., zastoupené JUDr. Klárou Long Slámovou, advokátkou se sídlem Urbánkova 3360, Praha 4, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 1. 2014 č. j. 16 P 214/2010-358 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2014 č. j. 28 Co 198/2014-407, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Stěžovatelka, matka nezletilé, narozené v září 2009, nebyla nikdy vdaná, žije v bytě a v domácnosti s matkou a bratrem, v době řízení byla na rodičovské dovolené. Vedle nezletilé má syna, narozeného v říjnu 2012. Otec nezletilé nebyl nikdy ženatý, žije v bytě a v domácnosti s rodiči a pracuje jako dělník. 2. Nezletilá byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 11. 2010 č. j. 25 Nc 549/2010-24 podle dohody rodičů svěřena do výchovy stěžovatelky a otci byla uložena vyživovací povinnost. Stěžovatelka však opakovaně mařila styky otce s dcerou v termínech stanovených ve zmíněném rozsudku nebo dohodnutých prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen "OSPOD"), nedbala ani výzvy soudu. Iniciovala zahájení úkonů orgánů činných v trestním řízení za účelem prošetření podezření ze spáchání sexuálně motivované trestné činnosti stěžovatelem na nezletilé. V důsledku toho byl na návrh opatrovníka předběžným opatřením dočasně upraven styk tak, že se otec po dobu, kdy probíhaly úkony v trestním řízení, stýkal s nezletilou v pobočce Fondu ohrožených dětí. Po odpadnutí důvodu dočasného omezení styku se styk dále řídil předchozí úpravou zmíněným rozsudkem a částečně byl upraven formou předběžného opatření. Stěžovatelka však styk otce s nezletilou nadále mařila, nerespektovala rozhodnutí soudu ani dílčí dohody sjednané prostřednictvím opatrovníka. Otec průběžně podával návrhy na výkon rozhodnutí upravujícího styk s nezletilou. 3. Stěžovatelka podala 19. 11. 2012 k soudu návrh na omezení styku otce s nezletilou, který odůvodnila jeho neschopností o ni pečovat. Soud prvního stupně provedl důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie a z odvětví dětské psychiatrie. Z vyšetření nezletilé, jejích rodičů a babičky z matčiny strany bylo zjištěno, že nezletilá je adaptovaná na soužití se stěžovatelkou a polorodým bratrem, otec nezletilé má však z dlouhodobého hlediska lepší výchovné předpoklady pro výchovu nezletilé. Změna výchovy by nicméně byla pro nezletilou krátkodobým traumatem v důsledku vytržení ze stávajícího prostředí. Pokud by však měla nezletilá zůstat v péči stěžovatelky, považovali znalci za vhodné zachovat co nejširší kontakt nezletilé s otcem. Upozornili však na reálné nebezpečí maření styku ze strany stěžovatelky, a především matky stěžovatelky. Vyšetření neprokázalo podezření ze spáchání sexuálně motivované trestné činnosti na nezletilé. 4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že stěžovatelka dlouhodobě maří styk otce s nezletilou, nedodržuje soudní rozhodnutí a snaží se všemi možnými prostředky styku nezletilé s otcem zcela zamezit. Příčinou tohoto počínání je především povaha její osobnosti, která je nezralá, jednodušší, závislá, a dlouhodobě a neměnně zcela pod vlivem své matky, tj. babičky nezletilé. S tou žije ve společné domácnosti, přičemž babička nezletilé má zcela záporný vztah k otci nezletilé a své mínění prosazuje i u stěžovatelky, která není schopna jejímu vlivu čelit. Situaci se pokoušel řešit opakovaně i opatrovník, nicméně v důsledku postoje stěžovatelky a babičky nezletilé bez úspěchu. 5. Soud prvního stupně zdůraznil, že nezletilá má právo stýkat se se stěžovatelkou i otcem. Ti jsou povinni umožnit styk s druhým rodičem, aby byla nezletilá zajištěna nejen po stránce hmotné, ale také nehmotné, a aby tak mohl probíhat příznivý duševní vývoj. Od doby posledního rozhodnutí pak podle soudu prvního stupně došlo k takové změně poměru účastníků, že bylo v zájmu nezletilé odlišně uspořádat její výchovné poměry. S ohledem na okolnosti pak svěřil nezletilou do střídavé péče obou rodičů s intervalem jednoho týdne, která je podle něj nejvhodnější a měla by zajistit pravidelný kontakt nezletilé s oběma rodiči. 6. Proti rozsudku soudu prvního stupně se odvolala jak stěžovatelka, tak otec nezletilé. Stěžovatelka namítala především obtížnou proveditelnost střídavé péče, a to pro vzdálenost zaměstnání a bydliště otce a mateřské školy nezletilé. Stěžovatelka, která je na rodičovské dovolené, může přitom zajišťovat péči o nezletilou nepřetržitě, kdežto otec, jenž pracuje ve směnném provozu, nikoliv. Stěžovatelka dále namítala, že střídavou péčí nelze nahrazovat neumožnění několika styků otce s nezletilou. Kromě několika případů styky probíhaly, což otec stvrzoval svým podpisem. Otec navíc nezletilé nevěnoval dostatečnou péči, v důsledku čehož například v jednom případě onemocněla. Nezletilá je podle stěžovatelky citově fixována na ni, na babičku a na svého polorodého bratra. Podle vlastních slov má nezletilá otce a babičku z otcovy strany ráda, ale chce tam pouze jezdit na návštěvy. Při jednání odvolacího soudu stěžovatelka přednesla, že je proti ní opatrovník nezletilé zaujatý a přenáší svůj spor s její matkou do řízení. 7. Otec ve svém odvolání poukázal na dosud prokázané skutečnosti v řízení, zdůraznil dosavadní chování a postoj stěžovatelky a její matky, jejich dlouhodobé a úmyslné narušování vazeb mezi ním a nezletilou, maření styku a neprokázané nařčení z pohlavního zneužívání. Nezletilou přitom vodí k stále novým vyšetřením, na kterých se pokoušejí získat potvrzení svědčící pro své návrhy. Uložení střídavé péče proto považuje otec za nepřiléhavé, neboť za současného stavu, kdy stěžovatelka není schopna a ochotna s otcem spolupracovat a snaží se jej z výchovy vyloučit, nemůže náležitě fungovat. Vzhledem k tomu, že je schopen zajistit všestranný rozvoj nezletilé, navrhl, aby byla nezletilá svěřena do jeho péče. Návrh otce byl v odvolacím řízení podpořen také opatrovníkem nezletilé. 8. Odvolací soud nejprve přezkoumal činnost opatrovníka nezletilé a konstatoval, že jej nelze považovat za podjatého vůči stěžovatelce. Dále konstatoval, že neshledal důvod k revizi znaleckého posudku vypracovaného v řízení před soudem prvního stupně, neboť jeho závěry nebyly kvalifikovaným způsobem zpochybněny, znalci při jednání soudu prvního stupně zodpověděli dotazy soudu i účastníků, dostatečně vysvětlili svůj postup i své závěry, a pouhý nesouhlas s těmito závěry ze strany účastníků není důvodem pro zadání revizního posudku. 9. Následně odvolací soud přistoupil k samotnému posouzení věci. Konstatoval, že jeho úkolem je posoudit zejména (a) zda rodiče mají o výchovu nezletilé upřímný zájem a jakou mají schopnost výchovu a její potřeby zajistit; (b) zda bude zachována identita nezletilé a jejích vazeb v případě jejího svěření do střídavé péče či do péče jednoho z rodičů; a (c) jaké je přání dítěte. Vyšel při tom z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014, kde bylo mj. řečeno, že všechna kritéria musí být u všech osob, které projevují o svěření do péče upřímný zájem, posouzena zvlášť, a až v případě, kdy jsou u všech osob naplněna stejnou měrou, je žádoucí svěřit dítě do střídavé péče těchto osob. 10. Co se týče prvního kritéria, odvolací soud vzal v potaz zejména skutečnost, že o nezletilou dosud pečovala stěžovatelka. Péče stěžovatelky o nezletilou však probíhala v domácnosti a pod zásadním vlivem její matky a byla vedena snahou eliminovat vliv otce na výchovu nezletilé, omezit jeho styk s nezletilou a jeho roli pouze na placení výživného. Za tímto účelem stěžovatelka také iniciovala vyšetřování pro podezření z pohlavního zneužívání nezletilé a celou řadu lékařských a psychologických vyšetření nezletilé pro její údajné zdravotní potíže a traumata zapříčiněná otcem. Toto jednání podle odvolacího soudu devalvuje stěžovatelčinu schopnost zajistit vývoj nezletilé a její fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby. 11. Stěžovatelka má podle odvolacího soudu o péči o nezletilou upřímný zájem, její schopnosti zajistit všechny potřeby nezletilé jsou však omezeny její osobností, která je jednodušší, nezralá, závislá a nedostatečně stabilní, a závislostí na své matce, která má k otci nezletilé záporný vztah, jenž přenáší také na stěžovatelku. Otec o výchovu nezletilé taktéž projevuje upřímný zájem. Na základě zhodnocení osobnosti otce, která je simplexní, strukturovaná bez výraznějších anomálií a dostatečně stabilní, a dále na základě spisového materiálu a provedených důkazů, vzal odvolací soud za zjištěné, že byť otec dosud neměl příležitost soustavně a dlouhodobě o nezletilou pečovat, má pro takovou péči osobnostní i materiální předpoklady a je schopen takovou péči zvládnout. Lepší výcho