I.ÚS 3325/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3325/24 ze dne 12. 6. 2025 Náležité odůvodnění rozhodnutí o zrušení výpovědi nájemních či leasingových smluv   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky XENO TRANSFER s.r.o., sídlem Zámostní 1155/27, Ostrava, zastoupené Mgr. Michalem Zahnášem, advokátem, sídlem tř. Svobody 645/2, Olomouc, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. KSCB 26 INS 12115/2023-B-181 ze dne 4. 10. 2024, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, takto: Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 10. 2024, č. j. KSCB 26 INS 12115/2023-B-181, bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a proto se uvedené rozhodnutí ruší. Odůvodnění: I. Shrnutí nálezu 1. Ústavní soud se v této věci zabýval tím, jaké jsou požadavky plynoucí z ústavního pořádku na odůvodnění rozhodnutí insolvenčního soudu v řízení o návrhu na zrušení výpovědi nájemní (či leasingové) smlouvy podle § 256 odst. 2 insolvenčního zákona vydaného při dohlédací činnosti. Ústavní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci insolvenční soud těmto požadavkům nedostál, neboť nereagoval na konkrétní tvrzení stěžovatelky o nepřiměřeném dotčení jejích oprávněných zájmů a vzniku značné škody. II. Rekapitulace skutkových a procesních okolností 2. Stěžovatelka je podnikatelka v oblasti služeb, zemědělství a provozu vnitrostátní dopravy. Od roku 2018 spolupracovala se společností EKOKLIMA a. s., s níž mimo jiné uzavřela několik leasingových smluv na nájem strojů (tahače, traktory, návěsy). 3. V říjnu 2023 byl zjištěn úpadek dlužnice EKOKLIMA a. s. a na její majetek byl prohlášen konkurs. Insolvenční řízení je vedeno u Krajského soudu v Českých Budějovicích ("insolvenční soud") pod sp. zn. KSCB 26 INS 12115/2023. V září 2024 insolvenční správce vypověděl podle § 256 odst. 1 insolvenčního zákona celkem pět leasingových smluv uzavřených mezi stěžovatelkou a dlužnicí. 4. Proti výpovědím se stěžovatelka bránila návrhem na jejich zrušení podle § 256 odst. 2 insolvenčního zákona. Odůvodnila jej tím, že výpovědí leasingových smluv jsou značně dotčeny její oprávněné zájmy. S ohledem na dříve řádně ukončenou leasingovou smlouvu na návěs očekávala v dobré víře, že bude mít možnost předměty leasingu v budoucnu odkoupit. S tímto vědomím stroje pořizovala, jinak by uvažovala o odlišných způsobech jejich pořízení pro své podnikání. Dále by výpověďmi utrpěla značnou škodu v podobě již uhrazených splátek, akontace a vynaložených nákladů na provoz, údržbu a opravu strojů. Škoda by stěžovatelce vznikla také v důsledku ochromení či znemožnění jejího podnikání, neboť příslušné stroje jsou nezbytné pro její podnikatelskou činnost a tržní cena obdobných strojů se pohybuje v řádech statisíců, což by mělo za následek snížení počtu zaměstnanců stěžovatelky. 5. Insolvenční soud stěžovatelčin návrh napadeným usnesením zamítl a své rozhodnutí po rekapitulaci narativních a procesních souvislostí odůvodnil v bodě 13 takto: "Soud komplexně zvážil všechny argumenty nájemce [stěžovatelky], přičemž zohlednil okolnosti uzavírání nájemních, resp. leasingových smluv, zároveň vzal na vědomí skutečnost, že ze strany nájemce nelze přejít výpověď nájemních smluv dle § 256 odst. 2 insolvenčního zákona bez povšimnutí. Soud však nenabyl přesvědčení, že v tomto případě se jedná o nepřiměřené dotčení nájemcových oprávněných zájmů. Jak uvádí litera zákona, insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů [§ 5 písm. a) insolvenčního zákona]. V tomto případě je soud přesvědčen, že insolvenční správce postupoval tak, aby insolvenční řízení probíhalo co nejefektivněji, tedy vypovězení nájemních smluv zde bylo namístě. Zároveň nelze ani pominout skutečnost, že správce postupoval v souladu s vůlí věřitelského výboru. A nelze pominout ani to, že navrhovatel nepotvrdil (a už vůbec nezajistil), že by hodlal předmět nájmu koupit při zpeněžování majetkové podstaty za cenu obvyklou, kdy by měl soud povinnost jeho návrhu vyhovět (§ 256 odst. 2 in fine insolvenčního zákona). Proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení." III. Argumentace stěžovatelky 6. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení; tvrdí, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). 7. Stěžovatelka namítá, že napadené rozhodnutí není náležitě a srozumitelně odůvodněno; insolvenční soud se omezil pouze na konstatování obecných frází, aniž se zabýval konkrétními okolnostmi případu. Značná část odůvodnění je tvořena větnými konstrukcemi, které jsou ve shodném znění obsaženy v rozhodnutí o návrhu odlišné společnosti, což vzbuzuje podezření, že soud převzal doslovný obsah z jiného rozhodnutí či je vzájemně kopíroval. Napadené rozhodnutí je podpořeno odkazem na vůli věřitelského výboru, kterou nelze z insolvenčního rejstříku ověřit, což dále svědčí o liknavosti insolvenčního soudu. Není ani zřejmé, jaké konkrétní okolnosti uzavření smluv insolvenční soud zohlednil, když se k nim stěžovatelka ani insolvenční správce nevyjadřovali. 8. Stěžovatelka insolvenčnímu soudu vytýká, že nezohlednil jí tvrzené skutečnosti a zejména následky, jež může mít výpověď leasingových smluv na její další podnikatelskou činnost, které v ústavní stížnosti znovu rekapituluje. Nezabýval se konkrétně tvrzenou a vyčíslenou škodou, která stěžovatelce vznikne, primárním účelem leasingové smlouvy, jímž je v prvé řadě pořízení předmětu leasingu, ani dobou, která uplynula mezi zjištěním úpadku dlužníka a výpověďmi smluv (více než 11 měsíců). Insolvenční soud neprovedl stěžovatelkou navrhované důkazy, což neodůvodnil. Stěžovatelka záměrně netvrdila, že hodlá předměty leasingu koupit při zpeněžení majetkové podstaty za cenu obvyklou, neboť nedisponuje nezbytnými finančními prostředky. Již v průběhu několika let hradila splátky na předmětné stroje v souladu s příslušnými smlouvami s cílem zajistit si možnost následného odkupu za částku výrazně nižší než je cena obvyklá. IV. Vyjádření k ústavní stížnosti a replika 9. Insolvenční soud ve vyjádření odkázal na napadené usnesení, jemuž předcházel návrh stěžovatelky a soudem vyžádané stanovisko insolvenčního správce, opřené o souhlasné stanovisko věřitelského výboru. 10. V replice stěžovatelka pouze poukázala na "subtilnost" vyjádření insolvenčního soudu. Odkazuje-li insolvenční soud znovu na souhlasné stanovisko věřitelského výboru, nelze takovou informaci z insolvenčního rejstříku ověřit. 11. Společnost EKOKLIMA, a. s. (dlužnice) se ve stanovené lhůtě k ústavní stížnosti nevyjádřila, a proto má Ústavní soud za to, že se postavení vedlejší účastnice vzdala. V. Předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní stížnost byla oprávněnou osobou podána včas (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. VI. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 13. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 14. V nálezu sp. zn. III. ÚS 3268/24 ze dne 28. 5. 2025 se Ústavní soud zabýval skutkově i právně téměř totožnou věcí - ústavní stížností obchodní společnosti proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zrušení výpovědi leasingových smluv v rámci téhož insolvenčního řízení, které insolvenční soud odůvodnil shodným způsobem. Ústavní soud proto vychází ze závěrů zmiňovaného nálezu, jimiž je podle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky vázán a které dále shrnuje, případně rozvádí a konkretizuje na projednávanou věc. 15. Právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny zahrnuje mimo jiné právo na řádné, přezkoumatelné a srozumitelné odůvodnění soudního rozhodnutí. Míra rozsahu a podrobnosti odůvodnění je rozdílná podle povahy a typu řízení (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 2430/23 ze dne 20. 11. 2024, body 23 a 24). 16. V projednávané věci bylo rozhodováno o návrhu na zrušení výpovědi nájemní smlouvy podle § 256 odst. 2 insolvenčního zákona, tedy v rámci výkonu dohlédací činnosti insolvenčního soudu podle § 11 odst. 1 insolvenčního zákona. Rozhodnutí vydaná při výkonu dohlédací činnosti primárně upravují průběh insolvenčního řízení (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 382/23, bod 34), což je důvodem pro minimalizaci zásahu Ústavního soudu (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3772/19 ze dne 2. 6. 2020). Jeho zdrženlivost však neznamená, že by taková rozhodnutí byla zcela vyňata z přezkumu naplnění požadavků plynoucích z ústavního pořádku - i při výkonu dohlédací činnost