I.ÚS 3359/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3359/14 ze dne 5. 11. 2014   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Mladá fronta, a.s., se sídlem Mezi Vodami 1952/9, 143 00 Praha 4 - Modřany, zastoupené JUDr. Karlem Čermákem, jr., PhD., LL.M., advokátem se sídlem Elišky Peškové 15/735, Praha 5, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1526/2011-411 ze dne 17. 6. 2014, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Předchozí průběh řízení 1. Ve včasné a řádně podané ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 20. 10. 2014, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu z důvodu porušení jejího ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na zákonného soudce dle čl. 38 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že 12. 12. 2008 podal Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR se sídlem Koněvova 54/1107, Praha 3, (dále jen "žalobce") proti stěžovatelce, společnosti Onetrade, s.r.o. (dále pouze "Onetrade") a CZ.NIC, zájmovému sdružení právnických osob (dále pouze "CZ.NIC") žalobu, jíž se domáhal, aby byla stěžovatelce uložena povinnost ukončit vydávání periodika Zdravotnické noviny i jeho přílohy Lékařské listy, a to včetně jejich elektronické verze přístupné pod doménovým jménem zdn.cz, povinnost vzdát se práv k ochranným známkám "Zdravotnické listy" a "Lékařské noviny" a zdržet se užívání doménového jména www.zdn.cz. Dále žalobce požadoval, aby mu stěžovatelka a společnost Onetrade vydaly bezdůvodné obohacení a aby byla provedena změna registrace držitele doménového jména www.zdn.cz na žalobce. Své nároky opíral žalobce především o existenci smlouvy ze dne 22. 11. 1994, již (společně s dalšími subjekty) uzavřel se společností Strategie Praha, spol. s r.o. (dále pouze "Strategie"), a jíž mělo být na tuto společnost dočasně a za úplatu převedeno právo vydávat periodikum s názvem "Zdravotnické noviny" a užívat při jeho vydávání a v souvislosti s ním grafické logo i grafickou úpravu tohoto titulu. Problematika ochranné známky měla být řešena zvláštní smlouvou, jež však nikdy nebyla uzavřena. Dle tvrzení žalobce si společnost Strategie v rozporu se smluvním ujednáním nechala u Úřadu průmyslového vlastnictví zapsat ochranné známky obsahující slovní prvky "Zdravotnické noviny", příp. "Lékařské listy" a kombinace těchto prvků. K podané žalobě se stěžovatelka vyjádřila dne 30. 5. 2007, přičemž uvedla, že žalobci ve vztahu ke stěžovatelce nesvědčí žádný právní titul, o nějž by mohl své nároky opřít. O podané žalobě Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 12. 1. 2010 č. j. 2Cm 1/2007-229 (ve znění opravného usnesení č. j. 2Cm 1/2007-246), jímž stěžovatelce uložil povinnost zdržet se užívání označení "Zdravotnické noviny" k označování periodika vedeného v evidenci periodického tisku pod ev.č. El5722, ukončit uveřejňování elektronické verze tohoto periodika pod doménovými jmény "zdn.cz" a "zdravotnickenoviny.cz" a zaplatit žalobci částku 477.777,78 Kč. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. 3. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka odvolání dne 17. 2. 2010 s tím, že prvoinstanční soud nesprávně shledal žalobce nositelem vydavatelského oprávnění k periodiku Zdravotnické noviny, neboť tato skutečnost nebyla v řízení prokázána, nesprávně kvalifikoval právní povahu vydavatelského oprávnění, nezabýval se otázkou příznačnosti označení "Zdravotnické noviny" pro stěžovatele a nesprávně zjistil existenci práv žalobce k nezapsanému označení "Zdravotnické noviny". Dne 12. 11. 2010 předložila stěžovatelka podání, jímž informovala, že byly pravomocně zamítnuty návrhy žalobce na prohlášení ochranných známek stěžovatelky "Zdravotnické listy" a "Lékařské noviny" jsou neplatné z důvodu, že jejich přihlášky byly podány ve zlé víře. O odvolání účastníků rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem č. j. 3 Cmo 91/2010-300 ze dne 23. 11. 2010, jímž napadený rozsudek změnil tak, že stěžovatelce uložil povinnost ukončit vydávání přílohy Lékařské listy včetně jejího zveřejňování na internetu prostřednictvím domén www.zdn.cz a zdravotnickenoviny.cz; nárok na vydání bezdůvodného obohacení zamítl co do výše 101.065,78 Kč. Ve zbývajícím rozsahu napadený rozsudek potvrdil. 4. Druhoinstanční rozsudek napadla stěžovatelka dovoláním, v němž zejména argumentovala, že odvolací soud nesplnil svou poučovací povinnost dle § 118a odst. 2 o.s ř., neboť v rozporu se skutkovými tvrzeními a právní argumentací žalobce posoudil nekalosoutěžní žalobní nároky tak, že se opírají o porušení smluvních povinností žalovaných, ani by měla stěžovatelka možnost se ke změně právní kvalifikace svého jednání jakkoliv vyjádřit nebo se mu odpovídajícím způsobem bránit. Zdůraznila, že žalobní návrh byl označen jako žaloba z nekalosoutěžního jednání, čemuž stěžovatelka přizpůsobila také svou obranu, nekalosoutěžní povaha uplatňovaných nároků pak byla potvrzena také prvoinstančním soudem. Pokud tedy odvolací soud dospěl k závěru, že stěžovatelka je odpovědná z porušení smlouvy, došlo tím k úplnému překvalifikování jednání stěžovatelky, a byl tudíž s ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení a předvídatelnosti soudních rozhodnutí povinen poučit žalované (tedy i stěžovatelku) o potřebě doplnit jejich skutková tvrzení a důkazy k jejich prokázání, resp. zrušit prvoinstanční rozhodnutí a věc vrátit prvoinstančnímu soudu k dalšímu řízení. 5. O dovolání stěžovatelky bylo Nejvyšším soudem České republiky rozhodnuto napadeným rozsudkem č. j. 23 Cdo 1526/2011-411 ze dne 17. 6. 2014, který byl stěžovatelce doručen 21. 8. 2014, jímž bylo dovolání v rozsahu napadajícím měnící výroky druhoinstančního rozsudku zamítnuto, ve zbývající části bylo dovolání odmítnuto pro nepřípustnost. V odůvodnění tohoto rozsudku Nejvyšší soud České republiky zejména uvedl, že dovolání proti potvrzujícím výrokům druhostupňového rozsudku by bylo přípustné pouze za předpokladu, že by napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam (tj. řeší-li právní otázku osud dovolacím soudem neřešenou, rozhodovanou rozdílně jednotlivými soudy, příp. má-li být otázka již dovolacím soudem vyřešená posouzená odlišně). Z uvedeného dle soudu plyne, že dovolací přezkum může směřovat pouze k posouzení otázek právních, nikoliv skutkových. Ve vztahu k dovolacím otázkám stran existence soutěžního vztahu mezi žalobcem a stěžovatelkou Nejvyšší soud konstatoval, že žalobce je oprávněn vydávat periodikum Zdravotnické noviny; zahájením vydávání tohoto periodika tudíž stěžovatelka vstoupila do hospodářské soutěže ve shodné části trhu (oslovuje totožnou část veřejnosti, vytváří prostor k možnému střetu na trhu periodik) a toto jednání tak naplňuje soutěžní záměr. Co se týče posouzení právního postavení žalobce jakožto vydavatele Zdravotnických novin, Nejvyšší soud uvedl, že napadený rozsudek nebyl v tomto směru založen na právní úpravě ochranných známek a nezapsaných označení (jíž se dovolávala stěžovatelka), nýbrž na tvrzeném nekalosoutěžním jednání. Z tohoto důvodu se soud uvedenou otázkou nezabýval. K otázce týkající se posouzení rozporu jednání stěžovatelky s dobrými mravy soutěže Nejvyšší soud uvedl, že tato otázka nezakládá zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, protože soudy obou stupňů shodně dospěly ke skutkovému závěru, že oprávněným vydavatelem Zdravotnických novin je žalobce a po výpovědi smlouvy ze dne 22. 11. 1994 je toto periodikum vydáváno neoprávněně. Nejvyšší soud se ztotožnil také se závěrem odvolacího soudu, že skutkové a právní závěry týkající se vydavatelského oprávnění k periodiku Zdravotnické noviny se vtahují také k jeho příloze Lékařské listy. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka namítá, že napadené usnesení Nejvyššího soudu zasáhlo do jejího práva na spravedlivý proces a na zákonného soudce. Rozhodnutí odvolacího i Nejvyššího soudu podle stěžovatelky zakládá ústavně nepřípustnou překvapivost rozhodnutí, jež je v rozporu s čl. 6 odst. 1 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 36 odst. 1 Listiny. Případy, kdy se odvolací soud odchýlí nejen od skutkových zjištění, jaká učinil soud prvního stupně, ale také od právních závěrů, z těchto zjištění vycházejících, aniž by účastníku řízení umožnil vyjádřit se k jím nově nastolenému meritu věci, totiž dle ustálené judikatury Ústavního soudu zakládají porušení dvojinstančnosti řízení, a tedy odepření práva na spravedlivý proces ve smyslu shora uvedených ustanovení. Dospěl-li tedy odvolací soud k závěru, že žalobou napadené jednání stěžovatele je nutno právně posoudit jinak, než to učinil soud prvého stupně (byť meritorně dospěly ke stejnému závěru), byl povinen ještě před vydáním druhoinstančního rozsudku na to účastníky upozornit a u