I.ÚS 3363/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3363/14 ze dne 17. 5. 2016 N 86/81 SbNU 435 Ke způsobu zjištění výše škody způsobené neoprávněným odběrem elektrické energie v trestním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka - ze dne 17. května 2016 sp. zn. I. ÚS 3363/14 ve věci ústavní stížnosti A. Š., zastoupeného Mgr. Tomášem Kaplanem, advokátem, se sídlem Havlíčkova 404/2, Hradec Králové, proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 5. 8. 2013 č. j. 2 T 133/2011-242, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 1. 2014 č. j. 50 To 429/2013-263, jimiž byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání zločinu krádeže, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014 č. j. 4 Tdo 893/2014-21, kterým bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Tachově jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství jako vedlejšího účastníka řízení. I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014 č. j. 4 Tdo 893/2014-21, usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 1. 2014 č. j. 50 To 429/2013-263 a rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 5. 8. 2013 č. j. 2 T 133/2011-242 byla porušena základní práva stěžovatele podle čl. 37 odst. 3 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Rekapitulace průběhu řízení a obsahu ústavní stížnosti 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 20. 10. 2014, stěžovatel podle jejího obsahu napadl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014 č. j. 4 Tdo 893/2014-21. Nejvyšší soud tímto usnesením odmítl dovolání stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 1. 2014 č. j. 50 To 429/2013-263. Tím odvolací soud zamítl odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 5. 8. 2013 č. j. 2 T 133/2011-242. Okresní soud v Tachově stěžovatele uznal vinným ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 a odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "trestní zákoník"). Měl se ho dopustit neoprávněným odběrem elektřiny. Poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., (dále jen "poškozená") tím měl způsobit škodu ve výši 1 182 810 Kč. 2. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva. Konkrétně namítal porušení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces spolu se zákazem diskriminace na základě uplatňování svých majetkových práv ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Soudu prvního stupně vytýkal, že nevyhověl návrhu obhajoby na doplnění dokazování. Navrhoval výslech svědka Rudolfa Krále a prohlídku na místě. Tyto návrhy soud prvního stupně s prostým odůvodněním o nadbytečnosti odmítl. Soudy prvního a druhého stupně pak nesprávně vyšly z výpovědí zcela nevěrohodných svědků. Ponechaly naopak stranou výpovědi jiných neutrálních svědků. Vyšly navíc z výpovědí svědků z přípravného řízení, které jim soud prvního stupně v hlavním líčení předestřel. Neodstranily však rozpory v jejich výpovědích. Tím došlo k porušení kontradiktornosti řízení. 3. Stěžovatel dodal, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že se nepodařilo prokázat, kdo neoprávněné připojení provedl. Orgány činné v trestním řízení ani nezodpověděly otázku, jakým způsobem a kde mělo docházet k propojení veřejné sítě elektřiny s dotčeným objektem. Stejně tak neuvedly, jak se na tom měl účastnit stěžovatel. Nedošlo ani částečně k uspokojivé specifikaci období, kdy mělo údajně docházet k neoprávněnému odběru elektřiny. Je navíc zcela nepochopitelné, že distributor neprovedl kontrolu nepřipojeného odběrného místa po dobu více než tří let. Stěžovatel nemohl mít o možném neoprávněném odběru povědomí. Pracovník poškozené při zjišťování "neoprávněného odběru" ani nenaměřil žádný odběr elektřiny. Mělo dojít jen k blíže nespecifikovanému propojení veřejné sítě s dotčeným objektem. 4. Podle stěžovatele dále došlo k porušení zásady rovnosti ochrany vlastnického práva. Při výpočtu výše náhrady škody jsou totiž pozitivně diskriminováni distributoři elektrické energie. Otázka způsobené škody má dvě roviny. Nejprve rovinu znaku skutkové podstaty trestného činu a jeho nesprávné kvalifikace. A poté rovinu adhezního řízení o náhradě škody, které probíhá v souvislosti s trestním řízením. Ke zjištění částky způsobené škody soud prvního stupně dospěl výhradně a jen ze zprávy společnosti ČEZ Měření, s. r. o. Soud prvního stupně pak odkázal na § 51 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném pro projednávanou věc, (dále jen "energetický zákon"). Podle něj se škoda vypočte způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem, pokud ji nelze stanovit jinak. Tímto právním předpisem byla v posuzované věci vyhláška Energetického regulačního úřadu č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, ve znění účinném pro projednávanou věc, (dále též jen "vyhláška"). Podle odvolacího soudu zjistil soud prvního stupně výši škody v souladu se zákonem. Nevyhověl ani námitce stěžovatele o nutnosti stanovení škody znaleckým posudkem. Soudy obou stupňů tak zcela opomenuly zjistit, byť potenciálně, skutečnou škodu. 5. Stěžovatel v té souvislosti odkazuje na výkladové závěry Ústavního soudu v usnesení sp. zn. Pl. ÚS 29/13 ze dne 1. 4. 2014 (dostupné na http://nalus.usoud.cz). Prováděcí předpis má podle něj toliko konkretizovat způsob náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny. Náhrada škody je v obecných rysech upravena občanským právem. Má mít reparační, nikoli sankční charakter. Obecné soudy proto nesmí vyhlášku o způsobu stanovení náhrady škody aplikovat mechanicky. Musí zohlednit specifické okolnosti případu, aby se zjištěná škoda blížila co nejvíce škodě skutečné, byť tu lze mnohdy v této oblasti zjistit obtížně. V rozporu se zákonem by se mohlo jevit, pokud by výpočet náhrady škody nezajišťoval pouze naplnění kompenzačního principu, ale mělo by jím dojít k jakési "nadkompenzaci" poškozeného či k určité formě sankce neoprávněného odběratele. Obecné soudy mají povinnost v takovém případě prováděcí právní předpis neaplikovat nebo jej aplikovat jen zčásti. Ve zbytku musí postupovat podle obecné občanskoprávní úpravy. Případně mohou obsah prováděcího právního předpisu náležitě modifikovat podle kritérií obecné občanskoprávní úpravy za účelem určení skutečné škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny. Výši škody lze určit i prostřednictvím znaleckého posudku. Obecné soudy musí vždy vypočíst škodu spravedlivým způsobem. Za tím účelem si musí opatřit a provést takové důkazní prostředky, díky kterým lze v konkrétním případě výši skutečné škody prokázat nebo se jí v maximální míře přiblížit. 6. Stěžovatel se s ohledem na uvedené názory Ústavního soudu nemůže ztotožnit se stanovením škody, kterou měl údajně způsobit poškozené. Obecné soudy ji zjistily v rozporu se zákonem. Stanovená škoda odporuje reparačnímu principu. Stěžovatel je proto sankcionován ve dvou rovinách: přísnější kvalifikovanou skutkovou podstatou trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku a sankčním, nikoli kompenzačním, výrokem o uložení povinnosti náhrady škody podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "trestní řád"). II. Obsah vyjádření ostatních účastníků řízení 7. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil Krajský soud v Plzni. Poukázal ovšem pouze na odůvodnění svého rozhodnutí. Stejně postupoval i Okresní soud v Tachově. Krajské státní zastupitelství v Plzni se stejně jako Okresní státní zastupitelství v Tachově vzdalo postavení vedlejšího účastníka. Nejvyšší soud ve svém vyjádření (byť opožděně) uvedl, že se předsedkyně dotčeného senátu nemohla vyjádřit, protože je od 1. 9. 2015 v dlouhodobé pracovní neschopnosti. III. Právní posouzení 8. Ústavní stížnost splňuje všechny požadované náležitosti a podmínky pro její projednání, které stanoví Ústava a zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). 9. Po zvážení argumentace obsažené v ústavní stížnosti i ve všech vyjádřeních účastníků řízení a obsahu napadených rozhodnutí i vyžádaných spisů soudů prvního a druhého stupně dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 10. Ústavní soud úvodem připomíná, že podle článku 83 Ústavy je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána je