I.ÚS 3395/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3395/14 ze dne 3. 3. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Davida Uhlíře mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti KUBDAT Software, s.r.o. "v likvidaci", IČ: 25351036, se sídlem v Ostravě, Volgogradská 74, zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1719/5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2014 č. j. 29 Cdo 1104/2014-523, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. července 2013 č. j. 5 Cmo 149/2013-420, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2013 č. j. 42 Cm 140/2006-347 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. prosince 2006 č. j. 42 Cm 140/2006-33, spojené s návrhem na zrušení řízení vedených u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 42 Cm 53/2007, sp. zn. 42 Cm 56/2007, sp. zn. 42 Cm 57/2007, sp. zn. 42 Cm 58/2007, sp. zn. 42 Cm 59/2007, sp. zn. 42 Cm 60/2007, sp. zn. 42 Cm 61/2007, sp. zn. 42 Cm 62/2007, sp. zn. 42 Cm 63/2007, sp. zn. 42 Cm 64/2007, sp. zn. 42 Cm 115/2007, sp. zn. 28 Cm 53/2007 a sp. zn. 28 Cm 54/2007, a to od počátku, a návrhem, aby Ústavní soud uložil zákaz Nejvyššímu soudu, Vrchnímu soudu v Olomouci a Krajskému soudu v Ostravě porušovat ústavně zaručená práva a svobody a přikázal jim, aby ve věci žaloby stěžovatelky obnovily stav řízení před usnesením ze dne 14. prosince 2006 č. j. 42 Cm 140/2006-33, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení a Ing. Milána Mikuše, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 24. října 2014, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí a řízení z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 11 odst. 1 a 3, čl. 26 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, při současném porušení čl. 1 odst. 1 a 2, čl. 2 odst. 3, čl. 4, čl. 9 odst. 2 a 3, čl. 89 odst. 2, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Současně navrhla, aby Ústavní soud zakázal účastníkům řízení porušovat její ústavně zaručená práva a svobody a přikázal jim, aby obnovily stav před usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále též "soud prvního stupně") ze dne 14. prosince 2006 č. j. 42 Cm 140/2006-33, a dále aby Ústavní soud podle § 62 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovatelce náklady tohoto řízení. 2. Stěžovatelka se žalobou ze dne 7. srpna 2006, kterou jejím jménem podal její jednatel (a společník) Libor Kubala, domáhala proti svému druhému jednateli (a rovněž společníkovi) Ing. Milánu Mikušovi (dále jen "vedlejší účastník) zaplacení celkové částky 16 231 972 Kč jako náhrady škody způsobené jednatelem společnosti porušením povinnosti jednat při své působnosti s péčí řádného hospodáře, k čemuž mělo dojít čtrnácti různými skutky. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. prosince 2006 č. j. 42 Cm 140/2006-33 byla tato žaloba v rozsahu, ve kterém se týkala třinácti skutků, vyloučena k samostatnému projednání do 13 dalších řízení. Pod původní sp. zn. 42 Cm 140/2006 zůstala projednávána pouze v rozsahu částky 243 287,20 Kč, později rozšířené i o příslušenství této částky. Škoda v této výši měla stěžovatelce vzniknout v důsledku toho, že vedlejší účastník jako její jednatel v rozporu se svými povinnostmi vyvedl za pomoci a ve prospěch třetích osob ze společnosti jediný předmět její činnosti - šíření díla zákony na PC, čímž byla fakticky zbavena jediného zdroje příjmů. Učinit tak měl prostřednictvím Smlouvy o sdružení ze dne 25. července 2002, kterou uzavřel se společností Arnet-účetnictví, daně s.r.o., jejímž jediným společníkem měl být švagr vedlejšího účastníka. Dalším důvodem vzniku škody pak mělo být vypovězení nájemní smlouvy ze sídla společnosti na ulici Volgogradské v Ostravě-Zábřehu v únoru 2002 a jeho faktické přemístění na adresu v ulici Michálkovické ve Slezské Ostravě, k němuž došlo zcela nedůvodně, proti zájmům stěžovatelky a bez souhlasu její valné hromady. Částka 243 287,20 Kč měla představovat náklady spojené se stěhováním, jakož i nájemné a služby spojené s nájemným v nových nebytových prostorách. 3. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. listopadu 2009 č. j. 42 Cm 140/2006-132 byla žaloba zamítnuta, přičemž tento rozsudek byl k odvolání stěžovatelky potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci (dále též "odvolací soud") ze dne 10. září 2010 č. j. 5 Cmo 110/2010-178. Obě rozhodnutí byla nicméně následně zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu (dále též "dovolací soud") ze dne 11. dubna 2012 č. j. 29 Cdo 745/2011-268, načež ve věci znovu rozhodl soud prvního stupně, a to rozsudkem ze dne 30. ledna 2013 č. j. 42 Cm 140/2006-347, kterým tuto žalobu opětovně zamítl. 4. Z odůvodnění posledně uvedeného rozsudku vyplývají následující závěry. Soud prvního stupně považoval za prokázané, že podmínky ve stěžovatelkou původně užívaných nebytových prostorech se zhoršily do té míry, že tvořily překážku řádného vykonávání její činnosti. Z výpovědí svědků vyplynulo, že šlo o výpadky elektrické energie, výskyt hlodavců, vlhkost, plíseň, chlad a hluk. Rozhodnutí jednatele o přemístění společnosti do jiných prostor proto bylo lze považovat za legitimní, přičemž za dané situace by k němu byl oprávněn a povinen každý podnikatel nakládající s vlastním majetkem. Přiměřené náklady vzniklé v souvislosti se změnou prostor byly vynaloženy ve prospěch společnosti, a tudíž vedlejší účastník při jejich vynaložení jednal s péčí řádného hospodáře ve smyslu § 194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Ze všech účetních dokladů o takto vynaložených nákladech i výpovědí svědků a vedlejšího účastníka vyplynulo, že všechny výše uvedené náklady byly vynaloženy účelně a v souvislosti s nebytovými prostory na ulici Michálkovické, kde se společnost následně přestěhovala. Nic na tom nemění ani skutečnost, že na této adrese stěžovatelka působila pouze od června do listopadu 2002. Tou dobou totiž měla už jen jediného zaměstnance, a to vedlejšího účastníka, přičemž ze žádných provedených důkazů nevyplývá, že by tento věděl v době vynaložení výše uvedených nákladů, že přestěhování bude jen dočasné a že nakonec dojde k přemístění společnosti do ještě menších prostor. 5. Předmětné jednání vedlejšího účastníka spadalo podle názoru soudu prvního stupně do rozhodování o obchodním vedení společnosti, což znamená, že jednatel nebyl povinen vyžádat si k němu souhlas společníků nebo valné hromady. Faktickým přemístěním místa vedení stěžovatelky nicméně nedošlo ke změně jejího statutárního sídla, k němuž by s konstitutivními účinky došlo až ke dni zápisu změny sídla do obchodního rejstříku, a to na základě rozhodnutí valné hromady o změně obsahu společenské smlouvy, jejímž obligatorním obsahem je i stanovení sídla společnosti. Přenesl-li proto jednatel fakticky sídlo stěžovatelky do jiných prostor, aniž by došlo k odpovídající změně společenské smlouvy, nepochybně tím porušil zákonem stanovenou povinnost, aby bylo sídlo společnosti zapsané v obchodním rejstříku sídlem skutečným, a vystavil tak stěžovatelku hrozbě zrušení soudem podle § 29 odst. 6 obchodního zákoníku, ve znění účinném do 29. února 2008 (čímž jednal v rozporu s péčí řádného hospodáře). Zároveň však platí, že uvedeným jednáním jí nezpůsobil žádnou škodu, neboť s ohledem na stav stávajících nebytových prostor by ke změně její provozovny muselo v každém případě dojít. Protože stěžovatelka mohla být v řízení úspěšná pouze za předpokladu, že stav předmětných nebytových prostor změnu provozovny nevyžadoval a jedinou příčinou nákladů by bylo přemístění sídla, soud žalobce v řízení opakovaně poučil (naposledy u jednání soudu dne 27. června 2012) ve smyslu § 118a odst. 3 občanského soudního řádu o nutnosti označit k tomuto tvrzení důkazy a důsledcích nesplnění takové výzvy. Stěžovatelka přesto důkazní povinnost v tomto směru neunesla. 6. Z provedeného dokazování nakonec nevyplynulo ani to, že by vedlejší účastník přemístil sídlo společnosti a provozovnu za účelem omezit kontrolu společnosti druhým společníkem, nebo aby zakryl údajné "vytunelování společnosti". I kdyby pohnutky vedlejšího účastníka k této změně byly jiné, než neuspokojivý stav stávajících nebytových prostor (což v řízení prokázáno nebylo), rozhodující příčinou vzniku předmětných nákladů byl právě objektivní stav těchto prostor, jenž tvořil překážku řádného vykonávání činnosti společnosti. Za této situace tak mezi stěžovatelkou tvrzeným omezením kontroly a "vytune