I.ÚS 3432/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3432/24 ze dne 23. 4. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky prof. PhDr. Ing. Antonie Doležalové, Ph.D, zastoupené JUDr. Markem Bilejem, advokátem, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4 - Krč, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 2696/2023-996 ze dne 19. září 2024, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 30 Co 300/2022-839 ze dne 3. ledna 2023 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 17 C 285/2016-746 ze dne 15. prosince 2021, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a Vysoké školy X, zastoupené Mgr. Vladislavem Kutějem, LL.M., advokátem, sídlem Vinohradská 2133/138, Praha 3 - Vinohrady, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Vedlejší účastnice je veřejnou vysokou školou. Stěžovatelka byla u vedlejší účastnice zaměstnána a žalobou se domáhala po vedlejší účastnici zaplacení 1 573 120 Kč s příslušenstvím. 2. Požadovaná částka sestává jednak z nároků z titulu nerovného zacházení a diskriminace z důvodu pohlaví, a to na zaplacení 1 200 000 Kč z důvodu nevyplacení odměn za kvalifikovanou publikační činnost dle RIV bodů v klouzavém evaluačním období let 2007 až 2013 (nárok A), 125 120 Kč z důvodu nepřiznání osobního příplatku ve výši 50 % její tarifní mzdy za období od srpna 2013 do června 2014 (nárok B) a částky 200 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy za snížení dobré pověsti a důstojnosti stěžovatelky (nárok C), jednak z částky 48 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení odpovídajícího odměnám za vedení diplomových prací, včetně vypracování posudků vedoucího práce a účast na obhajobě a odměny za činnost školitelky studentů v doktorském studiu, po skončení pracovního poměru (nárok D). 3. Obvodní soud pro Prahu 3 napadeným rozsudkem žalobě vyhověl co do částky 239 520 Kč s příslušenstvím (výrok I), ohledně zbytku žalované částky žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Žalobu považoval za nedůvodnou ohledně nároků A a B. Naopak za plně důvodnou měl žalobu ohledně nároku D. Dále obvodní soud uznal, že stěžovatelka byla diskriminována tím, že na rozdíl od svých kolegů s ní vedlejší účastnice neuzavřela pracovní poměr na dobu neurčitou. V právní sféře stěžovatelky se to projevilo tím, že kdyby místo uplynutí doby skončil její pracovní poměr výpovědí ze strany zaměstnavatele, měla by nárok na mzdu rovněž po dobu plynutí dvouměsíční výpovědní lhůty. Proto přiznal stěžovatelce částku 45 780 Kč odpovídající této mzdě. Konečně obvodní soud dovodil, že stěžovatelka byla diskriminována zařazením do nesprávné mzdové třídy a přiznal stěžovatelce 145 740 Kč jako rozdíl mezi mzdou, kterou dostávala, a mzdou, na kterou by měla nárok při zařazení do správné mzdové třídy. Ve zbytku měl žalobu za nedůvodnou. 4. Městský soud v Praze k odvolání obou stran napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu zrušil ve výroku I co do částky 48 000 Kč s příslušenstvím a v nákladovém výroku III a v tomto rozsahu vrátil věc obvodnímu soudu k dalšímu řízení (výrok I), změnil ve výroku I co do částky 191 520 Kč s příslušenstvím tak, že žaloba se zamítá (výrok II) a potvrdil v zamítavém výroku II (výrok III). 5. Městský soud stěžovatelku vyzval k upřesnění ohledně nároku C. Požadoval, aby stěžovatelka vyčíslila, jakou částku požaduje za které z vytýkaných jednání vedlejší účastnice, aby bylo možno posoudit vznesenou námitku promlčení. Stěžovatelka uvedla, že požaduje 100 000 Kč za neprodloužení pracovní smlouvy v červnu 2014 (nárok C1), 2 x 20 000 Kč za nepovolení zahraničních cest ve dnech 24. února 2014 až 10. března 2014 do USA a ve dnech 22. června 2014 až 30. června 2014 do Cambridge (nárok C2), 10 000 Kč za bránění ve výuce mimosemestrálního kurzu ve dnech 27. května 2014 až 29. května 2014 (C3), 10 000 Kč za urážlivou komunikaci ze strany Z. (C4), 10 000 Kč za vyvíjení nátlaku na snížení pracovního úvazku od podzimu 2013 (C5), 10 000 Kč za zařazování do nižší platové třídy (C6), 10 000 Kč za neuvádění prací ve výročních zprávách (C7), 5 000 Kč za znemožnění účasti ve výběrovém řízení na pozici vedoucího katedry hospodářských dějin (C8), 5 000 Kč za neumožnění podílet se na výuce nového oboru hospodářské a politické dějiny od podzimu 2012 (C9). 6. Městský soud měl žalobu ohledně nároku D za důvodnou co do základu, avšak měl za to, že je třeba provést další dokazování k výši bezdůvodného obohacení vedlejší účastnice. Městský soud se ztotožnil s rozsudkem obvodního soudu, že žaloba je nedůvodná ohledně nároků A a B. 7. Právo na náhradu újmy odpovídající nárokům C6, C7, C8 bylo podle městského soudu promlčeno. Žalobu ohledně zbylých nároků C1, C2, C3, C4 a C5 měl městský soud za nedůvodnou. Ohledně nároku C9 měl městský soud žalobu za nedůvodnou a zároveň uvedl, že za období od září 2012 do srpna 2013 by bylo právo na náhradu újmy promlčeno. 8. Stěžovatelčino dovolání proti výrokům II a III rozsudku městského soudu napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl, neboť nebylo přípustné pro řešení žádné z otázek předložených v dovolání. II. Argumentace stěžovatelky 9. Stěžovatelka v ústavní stížnosti soudům vytýká, že její nároky hodnotily izolovaně a nezabývaly se situací u vedlejší účastnice komplexně. 10. Odůvodnění nedůvodnosti nároku A založené na tvrzení, že stěžovatelčiny odměny byly na její katedře nejvyšší, pokládá stěžovatelka za nepřezkoumatelné. Samotná skutečnost, že stěžovatelka dostávala vysoké odměny, nepostačuje pro závěr, že nemohla být diskriminována. Navíc v období, které obvodní soud posuzoval, stěžovatelka obdržela vysokou částku za odměny, které jí náležely za předchozí období a vedlejší účastnice jí je zadržovala a vyplatila až na přímý zásah děkana. 11. Stěžovatelka má za vadný rovněž závěr, že námitka promlčení nebyla vedlejší účastnicí vznesena v rozporu s dobrými mravy. Soudy podle stěžovatelky nezohlednily nemravné jednání vedlejší účastnice v době, kdy u ní byla stěžovatelka zaměstnána i v průběhu řízení před soudy, v němž stěžovatelčiny nároky vedlejší účastnice odmítala čistě z formálních důvodů a nesnažila se přispět k objasnění věci. 12. Stěžovatelka uznává, že například vyplácení odměn bylo nenárokovou složkou mzdy a že mezi získanými RIV body a vyplacenou odměnou nebyla přímá úměra. Za diskriminační krok v rozporu se zásadou rovného odměňování nicméně považuje postup vedlejší účastnice, která při rozhodování o vyplácení odměn na základě získaných RIV bodů postupovala zcela netransparentně a nehodnotila objektivní kritéria, ale odměny rozdělovala podle subjektivních osobních preferencí svých představitelů. Kvůli tomu stěžovatelce, jako jediné ženě na předmětné katedře v akademické pozici, byly kráceny vyplacené odměny, a to výhradně z důvodu pohlaví (žádné objektivní kritérium, pro které stěžovatelka byla hodnocena jinak než její mužští kolegové, zjištěno nebylo). Odměny, které stěžovatelka obdržela, byť by byly v absolutních číslech nejvyšší, tak z pohledu stěžovatelky neodpovídaly hodnotě jí odvedené práce (ve srovnání s ostatními kolegy) a jejímu přínosu odpovídajícímu poměru, jakým se podílela na získání finančních prostředků k jejich dosažení. Nadto vedlejší účastnice v předcházejícím řízení netvrdila a nedoložila žádný objektivní a racionální princip, podle něhož by o rozdílení odměn rozhodovala, což samo o sobě nelze považovat za souladné s právními předpisy. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 13. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která je řádně zastoupena advokátem. 14. Při posuzování včasnosti ústavní stížnosti Ústavní soud nepominul, že nároky C2 až C9 mohou mít povahu nároků se samostatným skutkovým základem nepřevyšujících 50 000 Kč. Zároveň však zohlednil, že Nejvyšší soud dovolání v žádném rozsahu neodmítl jako objektivně nepřípustné podle § 238 občanského soudního řádu. Nadto, i pokud by stěžovatelka podala souběžně s dovoláním ústavní stížnost, byla by její ústavní stížnost odmítnuta pro předčasnost a nynější ústavní stížnost by tak nemohla být odmítnuta pro opožděnost. Skutečnost, že takto "marně" nepodala ústavní stížnost souběžně s dovoláním, nemůže jít stěžovatelce k tíži. Ústavní stížnost je proto včasná. 15. Výrokem I rozsudku městského soudu byl zrušen výrok I rozsudku obvodního soudu co do částky 48 000 Kč a odpovídajícího příslušenství a související nákladový výrok III. To má důsledky pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti a příslušnosti Ústavního soudu k jejímu projednání. 16. Ústavní soud není příslušný k projednání ústavní stížnosti proti zrušenému výroku III rozsudku obvodního soudu a proti výroku I rozsudku obvodního soudu v rozsahu, v němž byl zru