I.ÚS 3511/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3511/14 ze dne 22. 9. 2015 N 173/78 SbNU 577 Nepřípustně extenzivní výklad "věcí důležitých pro trestní řízení"   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Ludvíka Davida a soudců Kateřiny Šimáčkové (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře - ze dne 22. září 2015 sp. zn. I. ÚS 3511/14 ve věci ústavní stížnosti Oberbank AG, se sídlem A 4020 Linz, Untere Donaulände 28, Rakouská republika, právně zastoupené JUDr. Ladislavem Smejkalem, advokátem, se sídlem Platnéřská 4, 110 00 Praha 1, proti příkazu k odnětí věci podle § 79 odst. 1 trestního řádu ze dne 11. 7. 2014 a proti příkazu k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků podle § 83a trestního řádu ze dne 8. 8. 2014, vydaným Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 10 T 1/2010, za účasti Krajského soudu v Brně a Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Brno, jako účastníků řízení. I. Příkazem k odnětí věci vydaným Krajským soudem v Brně dne 11. 7. 2014 a příkazem k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků vydaným Krajským soudem v Brně dne 8. 8. 2014, oba v řízení vedeném pod sp. zn. 10 T 1/2010, bylo porušeno základní právo stěžovatelky vlastnit majetek zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i princip, dle kterého státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Tyto příkazy se proto ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Rekapitulace ústavní stížnosti a dosavadního průběhu řízení 1. Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka s odkazem na porušení svých ústavně zaručených práv domáhá zrušení v záhlaví citovaných příkazů vydaných Krajským soudem v Brně (dále též jen "krajský soud"). 2. Usnesením policejního orgánu ze dne 30. 12. 2008 č. j. OKFK-314-492/TČ-2008-28 byly na bankovním účtu č. X1 vedeném u Oberbank AG Pobočka Česká republika pro společnost EDBUSY, a. s., postupem podle § 79a trestního řádu zajištěny peněžní prostředky do výše 228 822 593 Kč, jelikož skutečnosti zjištěné v trestním řízení proti dvěma osobám obviněným z trestných činů podvodu podle § 250 odst. 1, 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "trestní zákon") a neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona, spáchaných ve formě spolupachatelství, nasvědčovaly tomu, že se jednalo o výnos z trestné činnosti nebo prostředky určené k jejímu spáchání. Okamžikem doručení usnesení stěžovatelce byly zakázány veškeré dispozice s peněžními prostředky na účtu. 3. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2010 byl nařízen výkon pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu, podle nějž měla společnost EDBUSY, a. s., zaplatit jiné společnosti částku odpovídající pohledávce ve výši 91 963 485 Kč. Exekuce na majetek společnosti EDBUSY, a. s., byla provedena soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem exekučním příkazem, který nabyl právní moci dne 19. 4. 2011, a to přikázáním pohledávky z účtu společnosti EDBUSY, a. s., vedeného u stěžovatelky. Na základě exekučního příkazu podal vedoucí zaměstnanec stěžovatelky příkaz k provedení platby částky 98 268 189 Kč (výše pohledávky zvýšená o náklady exekuce) ve prospěch účtu exekutora, přestože zajištění peněžních prostředků na předmětném účtu u stěžovatelky podle trestního řádu dosud trvalo a stěžovatelka si nevyžádala souhlas soudu s dispozicí na účtu. Na účtu se od té doby nenachází žádné peněžní prostředky. Pro neoprávněné převedení finančních prostředků z účtu společnosti EDBUSY, a. s., přes existující zajištění podle trestního řádu bylo proti vedoucímu zaměstnanci banky zahájeno trestní řízení pro podezření ze spáchání trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. 4. Rozsudkem krajského soudu ze dne 22. 4. 2011 sp. zn. 10 T 1/2010 byli oba obvinění shledáni vinnými ze spáchání trestného činu podvodu a neoprávněného podnikání a odsouzeni k trestu odnětí svobody a k náhradě škody způsobené více než šesti tisícům poškozených. Rozsudek nabyl právní moci v roce 2012. 5. Poté, co se krajský soud na základě žádosti o sdělení informací k předmětnému účtu od stěžovatelky dozvěděl, že peněžní prostředky na účtu byly i přes trvající zajištění převedeny na účet exekutora na základě exekučního příkazu a žádné další prostředky se na něm nenachází, dne 21. 10. 2013 vydal pokyn stěžovatelce, aby z vlastních zdrojů doplnila finanční prostředky na účtu a převedla je na depozitní účet soudu. Dne 25. 11. 2013 pak vydal příkaz k převodu částky 93 672 477,96 Kč na depozitní účet soudu. Neuposlechnutí tohoto příkazu krajský soud sankcionoval pořádkovou pokutou, která však byla ke stížnosti stěžovatelky zrušena usnesením Vrchního soudu v Olomouci, který konstatoval, že trestní řád institut příkazu k převodu peněžních prostředků tak, jak jej vydal krajsky´ soud, nezná. 6. Následně krajsky´ soud ve snaze dosáhnout převedení finančních prostředků na depozitní účet soudu opatřením ze dne 12. 5. 2014 vyzval stěžovatelku podle § 78 odst. 1 trestního řádu k vydání věci důležité pro trestní řízení, konkrétně "peněžních prostředků v částce 93 672 477,96 Kč, které byly zajištěny jako výnos z trestné činnosti na účtu společnosti EDBUSY, a. s.". 7. Jelikož stěžovatelka výzvě k vydání věci nevyhověla, krajsky´ soud vydal dne 11. 7. 2014 příkaz k odnětí věci podle § 79 odst. 1 trestního řádu. Tento příkaz byl stěžovatelce doručen dne 8. 9. 2014, kdy se do její pobočky v Praze 1, náměstí I. P. Pavlova 5, dostavil policejní orgán a vyzval ji k vydání peněžních prostředků. 8. Následně policejní orgán provedl na základě ústavní stížností napadeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků dne 12. 9. 2014 prohlídku v prostorách stěžovatelky v Praze a v Brně, kde současně vykonal napadeny´ příkaz k odnětí věci fyzickým odnětím hotovostních prostředků v celkové výši 30 091 650 Kč. Policejní orgán pokračoval v provádění prohlídky a dne 17. 9. 2014, kdy též v prostorách stěžovatelky odňal hotovostní prostředky v celkové výši 63 580 828 Kč, tedy celkově odňal stěžovatelce hotovostní prostředky ve výši 93 672 478 Kč. 9. Veškerá opatření krajského soudu vůči stěžovatelce zaměřená na získání finančních prostředků odpovídajících částce zajištěné jako výnos z trestné činnosti byla činěna pod spisovou značkou 10 T 1/2010 již skončeného trestního řízení dvou obviněných, kteří byli pravomocně odsouzeni ze spáchání trestných činů podvodu a neoprávněného podnikání. 10. Napadeným rozhodnutím krajského soudu, tj. příkazu k odnětí věci a příkazu k provedení prohlídky jiných prostor vydanému k provedení výkonu příkazu k odnětí věci, stěžovatelka vytýká porušení základních ústavních principů a svých ústavně zaručených práv, a to principu garantovaného čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina"), podle nějž státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, dále čl. 4 odst. 1 Listiny, podle nějž povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod, ústavní zásady rovnosti a zákazu diskriminace dle čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny a konečně práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny. 11. Zásah do svých ústavně zaručených práv stěžovatelka spatřuje v tom, že napadená rozhodnutí krajského soudu byla vydána v rámci již pravomocně skončeného trestního řízení, a tedy mimo pravomoc vydávajícího soudu. Rozporuje argument krajského soudu, že rozhodoval ve vykonávacím řízení (tedy probíhajícím trestním řízení), a to podle § 81a ve spojení s § 80 odst. 1 trestního řádu, neboť poškození uplatnili právo na vydání zajištěných výnosů z trestné činnosti, s poukazem na to, že hlava dvacátá první trestního řádu pojednávající o vykonávacím řízení neumožňuje soudu vydávat příkaz k vydání či odnětí věci ani vydávat rozhodnutí podle § 81a ve spojení s § 80 odst. 1 trestního řádu. Stěžovatelka upozorňuje, že poškození neuplatnili právo na vydání zajištěných výnosů z trestné činnosti podle § 80 odst. 1 trestního řádu, nýbrž toliko nárok na náhradu škody podle § 43 trestního řádu, v čemž jim bylo ve většině případů v odsuzujícím rozsudku ve věci dvou obviněných osob vyhověno. Stěžovatelka poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu (R 50/1977-I), dle které právo na věc ve smyslu § 80 odst. 1 trestního řádu není přiznaný nárok na náhradu škody. Stěžovatelka dále vytýká krajskému soudu, že dle vlastního odůvodnění příkazu k odnětí věci vykonává rozhodnutí o zajištění nároku poškozeného dle § 47 trest