I.ÚS 3598/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3598/14 ze dne 21. 4. 2016 N 74/81 SbNU 285 K povinnosti soudu ustanovit nezletilému účastníku řízení opatrovníka (jízda nezletilého načerno)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Tomáše Lichovníka a soudců Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a Kateřiny Šimáčkové - ze dne 21. dubna 2016 sp. zn. I. ÚS 3598/14 ve věci ústavní stížnosti A. J., zastoupené Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou, se sídlem Praha 1, Husova 242/9, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. září 2009 č. j. 19 EC 110/2009-52 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. března 2010 č. j. 23 EC 18/2009-70, jimiž byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit částky nezaplaceného jízdného a přirážek k němu, za účasti Okresního soudu Plzeň-město jako účastníka řízení a DRY CLEANER LINE, s. r. o., IČO 27587053, se sídlem Praha 8 - Libeň, V Holešovičkách 1579/24, jako vedlejší účastnice řízení. I. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. března 2010 č. j. 23 EC 18/2009-70 bylo porušeno základní právo stěžovatelky podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, aby byla její věc projednána v její přítomnosti a aby se mohla vyjádřit ke všem prováděným důkazům. II. Rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. března 2010 č. j. 23 EC 18/2009-70 se ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavnímu soudu byla dne 14. listopadu 2014 doručena ústavní stížnost, kterou stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozsudků z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, vyhlášené pod č. 104/1991 Sb. II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. září 2009 č. j. 19 EC 110/2009-52 byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 1 006 Kč s příslušenstvím (výrok I), jakož i náklady řízení ve výši 8 154 (výrok II). Uvedená částka představovala nezaplacené jízdné a přirážku k němu. Stěžovatelka totiž měla být dne 28. ledna 2008, kdy jí bylo 9 let, podrobena přepravní kontrole v dopravním prostředku obchodní společnosti Plzeňské městské dopravní podniky, a. s., aniž by se prokázala platným jízdním dokladem. Rozsudkem téhož soudu ze dne 24. března 2010 č. j. 23 EC 18/2009-70 byla stěžovatelce z obdobných důvodů uložena povinnost zaplatit tutéž částku s příslušenstvím (výrok I) a na nákladech řízení částku 8 220 Kč (výrok II). Tentokrát se tak však stalo v souvislosti s jízdou, k níž mělo dojít dne 10. ledna 2008. Vedlejší účastníce se stala nabyvatelem obou pohledávek na základě jejich postoupení od původního věřitele. 3. V době konání řízení o žalobách vedlejší účastnice, jež předcházela vydání napadených rozsudků, byla stěžovatelka ve věku 11 let. Jejím zákonným zástupcem byla její matka, přičemž obě měly trvalé bydliště evidováno na adrese Úřadu městského obvodu Plzeň 1. Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. února 2009 č. j. 22 Nc 1502/2009-8, vydaným krátce po zahájení obou soudních řízení, bylo nařízeno předběžné opatření, jímž byla stěžovatelka umístěna do dětského domova. Rozsudkem téhož soudu ze dne 15. května 2009 č. j. 99 P 126/2006-440 jí byla následně nařízena ústavní výchova. 4. Okresní soud Plzeň-město jednal po celou dobu řízení vedeného pod sp. zn. 23 EC 18/2009 s matkou stěžovatelky jakožto její zákonnou zástupkyní, jíž se v rámci řízení snažil doručit písemnosti na adresu, kterou stěžovatelka uvedla v záznamu o provedené přepravní kontrole, jakož i na některé další adresy, kde se mohla zdržovat. Napadený rozsudek jí byl nakonec doručen na adresu trvalého pobytu, když se - v důsledku uplynutí lhůty 10 dnů od uložení zásilky na doručovací adrese - uplatnila fikce doručení podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Právní moci nabyl dne 7. června 2010. 5. Pokud jde o řízení vedené pod sp. zn. 19 EC 110/2009, uvedený soud usnesením ze dne 3. srpna 2009 č. j. 19 EC 110/2009-21 ustanovil stěžovatelce z důvodu jejího neznámého pobytu opatrovnici Mgr. Martinu Juhovou, asistentku soudce téhož soudu. Důvodem byla skutečnost, že navzdory pátrání soudu po aktuálním pobytu matky stěžovatelky se mu nepodařilo zjistit, kde se nachází. Soudní písemnosti se nepodařilo doručit na žádnou ze zjištěných adres. Napadený rozsudek byl tedy doručen uvedené opatrovnici a právní moci nabyl dne 16. října 2009. 6. Dne 20. října 2014 požádala stěžovatelka Okresní soud Plzeň-město o zaslání obou rozsudků, k čemuž došlo dne 4. listopadu 2014. Následně dne 21. listopadu 2014 podala - z důvodu procesní jistoty - proti oběma z nich (vedle tehdy již podané ústavní stížnosti) rovněž žalobu pro zmatečnost, v jejímž odůvodnění nicméně sama připustila, že nemusí být přípustná. Někdejší právní úprava, která se použije ve vztahu k posouzení této žaloby, totiž neumožňovala namítat odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu § 229 odst. 3 občanského soudního řádu, jestliže směřovala proti rozhodnutí soudu prvního stupně. O žalobě pro zmatečnost doposud nebylo rozhodnuto. III. Argumentace stěžovatelky 7. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že v průběhu svého pobytu v dětském domově získala náhodně vědomost o dvou exekucích vedených proti ní. Začala tedy pátrat po tom, na základě jakého titulu byly tyto exekuce nařízeny, přičemž o napadených rozsudcích se dozvěděla teprve 4. listopadu 2014, kdy jí byly doručeny na základě její žádosti. 8. Podstata námitek stěžovatelky ve vztahu k oběma řízením vedeným u Okresního soudu Plzeň-město spočívá v tom, že jí měla být odňata možnost jednat před soudem, účastnit se na řízení a domoci se v něm svých práv, uvádět skutková tvrzení ve svůj prospěch, navrhovat k jejich prokázání důkazy a vyjadřovat se ke všem skutečnostem a prováděným důkazům. Tím mělo být porušeno její základní právo podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Není přitom podstatné, že v obou řízeních byla zastoupena. V případě řízení vedeného pod sp. zn. 23 EC 18/2009 ji zastupovala její matka, která se však o ni v té době nebyla schopna postarat ani do té míry, aby zajistila její základní potřeby, což vedlo k nařízení ústavní výchovy. Tato osoba tak zcela jistě nemohla zajistit řádný výkon jejích práv. Nadto měl u ní existovat střet zájmů, neboť by to byla právě ona, kdo by měl povinnost uvedené částky zaplatit. 9. Ustanovení asistentky soudce opatrovnicí v řízení vedeném pod sp. zn. 19 EC 110/2009 pak stěžovatelka zpochybňuje poukazem na některé nálezy Ústavního soudu, podle nichž hrozí, že takovýto opatrovník nebude brojit proti postupu a rozhodnutí soudu v dané věci a nebude dostatečně chránit zájem účastníka řízení na plném zachování jeho práv. Správně jí měl být opatrovníkem ustanoven advokát. Zároveň mělo být umožněno i jí samotné, aby se - přes její tehdejší nízký věk - k žalobě vyjádřila. To, že se tak nestalo, mělo mít za následek zásah do jejích práv podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 32 odst. 1 Listiny. 10. Poslední okruh námitek se týká postupu Okresního soudu Plzeň-město, který projednával každou ze žalob zvlášť, ačkoliv nic nebránilo tomu, aby řízení o nich z důvodu hospodárnosti spojil. S ohledem na formulářovou povahu žalob neexistuje ani žádný důvod k tomu, aby stěžovatelka musela hradit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení ve stanovené výši. IV. Řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud si pro účely tohoto řízení vyžádal spisy vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 23 EC 18/2009 a 19 EC 110/2009, s jejichž obsahem koresponduje výše uvedené shrnutí, a vyzval účastníka a vedlejší účastnici řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti. Této možnosti využil pouze účastník řízení, a to samostatně ve vztahu ke každé z uvedených věcí. 12. Ve vyjádření ze dne 17. prosince 2014, jež se týkalo věci vedené pod sp. zn. 23 EC 18/2009, Okresní soud Plzeň-město uvedl, že postupoval v souladu s § 20 odst. 1 a § 22 občanského soudního řádu. Stěžovatelce nejdříve doručoval elektronický platební rozkaz (jenž byl následně zrušen pro nemožnost doručení), poté výzvu podle § 114a občanského soudního řádu, včetně žaloby, a nakonec i rozsudek do vlastních rukou její matky jako zákonné zástupkyně. Ta přitom nebyla zbavena rodičovské zodpovědnosti (tato nebyla ani pozastavena) ani omezena ve způsobilosti k právním úkonům. V době, kdy stěžovatelka použila dopravní prostředek, aniž by si označila jízdenku, byla v péči matky a až teprve následně jí byla nařízena ústavní výchova. Žádný střet zájmů či jeho nebezpečí nebyly v případě zastoupení stěžovatelky její matkou shledány. 13. Ve vyjádření ze dne 22. prosince 2014, jež se týkalo věci vedené pod sp. zn. 19 EC 110/2009, uvedený soud zdůraznil, že pátral po zákonném zástupci stěžovatelky a že z listinných důkazů bylo patrno, že ani stěžovatelka, ani její matka se nez