I.ÚS 3667/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3667/14 ze dne 15. 9. 2015 U 12/78 SbNU 667 K posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření podle občanského soudního řádu a přezkoumávání správního aktu v občanskoprávním řízení   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Usnesení Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudců Kateřiny Šimáčkové a Davida Uhlíře - ze dne 15. září 2015 sp. zn. I. ÚS 3667/14 ve věci ústavní stížnosti 1. BLAŽEK PRAHA, a. s., se sídlem Praha 10 - Hostivař, U Továren 261/27, a 2. BF shops, s. r. o., se sídlem Český Krumlov, náměstí Svornosti 2, obou zastoupených JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem, se sídlem Praha 1, Dlouhá 705/16, proti výrokům II a III usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2014 č. j. 4 Co 4/2014-54, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že byly zamítnuty návrhy stěžovatelek na nařízení předběžných opatření, kterými mělo být občanskoprávním soudem uloženo Celnímu úřadu pro hlavní město Prahu vrátit a propustit do celního režimu volného oběhu 5 650 párů obuvi, které byly zadrženy celním úřadem ve správním řízení, za účasti Vrchního soudu v Olomouci jako účastníka řízení a Prabos plus, a. s., se sídlem Slavičín, Komenského 9, zastoupené JUDr. Borisem Vágnerem, advokátem, se sídlem Brno, tř. Kpt. Jaroše 19, jako vedlejší účastnice řízení. Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Průběh řízení před obecnými soudy 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 11. 2014, se stěžovatelky domáhaly zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2014 č. j. 4 Co 4/2014-54, kterým bylo rozhodnuto o navrhovaných předběžných opatřeních, a to pro tvrzený rozpor s ústavně garantovaným právem na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a s právem na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Předmětem řízení před obecnými soudy byl návrh stěžovatelek na nařízení předběžných opatření, kterými by bylo občanskoprávním soudem uloženo Celnímu úřadu pro hlavní město Prahu (dále též jen "celní úřad") vrátit a propustit do celního režimu volného oběhu 5 650 párů obuvi, které byly zadrženy celním úřadem ve správním řízení. Obchodní společnosti Prabos plus, a. s., (vedlejší účastnici řízení před Ústavním soudem) bylo navrhováno uložit povinnost zdržet se do právní moci rozhodnutí soudu o určení, zda je držitelkou autorského práva ke vzhledu (designu) podešve obuvi, všech jednání, úkonů, žádostí a námitek směřujících proti propuštění zboží (celoročních a letních polobotek dodávaných stěžovatelkou 1 na základě kupní smlouvy České republice - Ministerstvu vnitra) do celního režimu volného oběhu. 3. Stěžovatelka 1 nechala v zahraničí vyrobit 5 650 párů obuvi (polobotek), a to ke splnění závazku dodat 5 570 párů obuvi kupujícímu, České republice - Ministerstvu vnitra, na podkladě kupní smlouvy č. PPR-4217-80/ČJ-2012-990640, vycházející z veřejné zakázky. Stěžovatelka 2 byla pověřena zajištěním převzetí zboží u zahraničního výrobce, přepravou zboží do České republiky, proclením a předáním zboží stěžovatelce 1. V rámci celního řízení v České republice bylo stěžovatelkou 2 navrženo propuštění předmětného zboží do celního režimu volného oběhu. Namísto propuštění zboží však Celní úřad pro hlavní město Prahu dne 15. 7. 2014 rozhodl o zadržení celé zásilky 5 650 párů obuvi podle čl. 17 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 608/2013 ze dne 12. 6. 2013 o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 (dále jen "evropské nařízení č. 608/2013"), a to pro tvrzenou existenci důvodného podezření, že dovezené zboží porušuje práva duševního vlastnictví vedlejší účastnice. O zadržení zboží bylo rozhodnuto na základě dříve vydaného rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj o schválení žádosti vedlejší účastnice k přijetí opatření celních orgánů ve vztahu ke zboží podezřelému z porušení práv duševního vlastnictví, z důvodu namítaného porušení autorských práv vedlejší účastnice k designu podešve (podrážky) obuvi. 4. Vedlejší účastnice v řízení před obecnými soudy tvrdila, že je oprávněna vykonávat majetková autorská práva ke vzhledu (designu) podešve obuvi, který byl do 21. 2. 2012 chráněn jako průmyslový vzor zapsaný v rejstříku průmyslových vzorů vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví pod číslem zápisu 33977, a že obuv dovážená stěžovatelkou 2 pro stěžovatelku 1 tato majetková autorská práva porušuje. Stěžovatelky dne 21. 7. 2014 podaly proti rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu o zadržení zboží námitky a proti rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj o přijetí opatření celních orgánů učinily dne 23. 7. 2014 podnět k přezkumu rozhodnutí spolu s žádostí o pozastavení jeho vykonatelnosti a jiných právních účinků. Stěžovatelky namítaly, že jimi dovážená obuv práva duševního vlastnictví vedlejší účastnice neporušuje. Žádnému z řečených procesních návrhů stěžovatelek uplatněných v rámci správního řízení, však nebylo ze strany správních orgánů vyhověno. Stěžovatelkám bylo zřejmé, že zásadní spor o existenci nebo neexistenci autorského práva ke vzhledu podešve (podrážky) obuvi může závazně rozhodnout toliko obecný soud v občanském soudním řízení o určovací žalobě. Z důvodu vznikajících i hrozících škod se však stěžovatelky rozhodly před podáním žaloby o určení podat návrh na nařízení předběžného opatření k vydání a propuštění zadržovaného zboží (pozn.: určovací žaloba byla stěžovatelkami podána). 5. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2014 č. j. 23 Nc 58/2014-24 (věcně a místně příslušného vzhledem k nastolené otázce autorskoprávního nároku) bylo návrhu na vydání předběžných opatření vyhověno. Výrokem I bylo odpůrkyni (vedlejší účastnici řízení) uloženo zdržet se do doby právní moci rozhodnutí soudu o určení, zda je držitelkou autorského práva ke vzhledu (designu) podešve obuvi, který byl do 21. 2. 2012 chráněn jako průmyslový vzor zapsaný v rejstříku průmyslových vzorů vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví pod číslem zápisu 33977, všech jednání, úkonů, žádostí a námitek směřujících proti propuštění zboží do celního režimu volného oběhu (zboží bylo představováno celoročními a letními polobotkami dodávanými stěžovatelkou 1 České republice - Ministerstvu vnitra na základě kupní smlouvy č. PPR-4217-80/ČJ-2012-990640, podepsané stěžovatelkou 1 dne 5. 12. 2013 a Českou republikou - Ministerstvem vnitra dne 19. 12. 2013). 6. Ve výroku II usnesení uložil soud prvního stupně České republice - Celnímu úřadu pro hlavní město Prahu povinnost vrátit stěžovatelce 2 zboží představované 5 644 páry obuvi, zadrženými celním úřadem dne 15. 7. 2014 (6 párů obuvi bylo soudem ve výroku IV vyžádáno k provedení důkazu). Výrokem III byla České republice - Celnímu úřadu pro hlavní město Prahu uložena povinnost propustit zboží v podobě 5 650 párů obuvi, zadržených celním úřadem dne 15. 7. 2014, do celního režimu volného oběhu. Navrhovatelky byly ve výroku VI společně a nerozdílně zavázány do 30 dnů od doručení usnesení Krajského soudu v Brně podat návrh na zahájení řízení ve věci o určení, zda je odpůrkyně držitelkou autorského práva ke vzhledu (designu) podešve obuvi. 7. Krajský soud v Brně považoval za prokázanou potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení a vyhodnotil splnění všech předpokladů pro vydání navrhovaných předběžných opatření. Soud prvního stupně podotkl, že proti sobě stojí na straně navrhovatelek majetková ztráta za nerealizovanou část zakázky v hodnotě 3 634 500 Kč, případná ztráta celé zakázky v případě odstoupení kupujícího od smlouvy (sjednáno v kupní smlouvě pro případ prodlení prodávajícího), smluvní pokuta za každý den prodlení apod. a na straně odpůrkyně případná majetková újma způsobená dispozicí s dosud neprokázaným autorským právem k podešvi obuvi. Soud konstatoval, že majetkové újmy hrozící navrhovatelkám jsou bezprostřední a jen obtížně nahraditelné. Ve vztahu k odpůrkyni lze případnou majetkovou újmu sanovat ze složené jistoty ve výši 363 450 Kč nebo vydáním bezdůvodného obohacení v penězích. Z řečených důvodů soud prvního stupně dospěl po zvážení chráněných zájmů účastníků řízení k závěru, že byly osvědčeny všechny předpoklady pro vyhovění návrhu na nařízení předběžných opatření. Ve výrocích II a III rozhodnutí soud uložil podle § 76 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "o. s. ř."), povinnosti jiné osobě než odpůrkyni, neboť s ohledem na zadržení zboží pokládal za oprávněné to na celním úřadu požadovat. 8. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2014 č. j. 4 Co 4/2014-54 bylo v napadené části (tj. ve výrocích I, II a III) změněno rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že veškeré návrhy na nařízení předběžných opatření byly v plném rozsahu zamítnuty. 9. Odvolac