I.ÚS 3883/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3883/14 ze dne 25. 2. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Kateřiny Šimáčkové a Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti stěžovatele Ch. D., zastoupeného JUDr. Klárou Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 2, Španělská 6, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2014, č. j. 19 Co 319/2014-2066, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 3. 2014, č. j. 16 P 72/2011-1994, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. 1. Ústavní soud obdržel dne 10. 12. 2014 návrh stěžovatele na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen na svých ústavně zaručených právech. Namítá porušení práv dle čl. 2 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 6 odst. 1, čl. 8, čl. 14 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 3. 2014, č. j. 16 P 72/2011-1994, byl výrokem I. zamítnut návrh stěžovatele (otce) na snížení výživného na nezletilého syna a výrokem III. byl změněn předchozí rozsudek Krajského soudu v Brně v části týkající se úpravy styku otce s nezletilým, a nově byl tento styk upraven v rozsahu 2x ročně v každém roce vždy první úterý v měsíci červnu a první úterý v měsíci prosinci každého roku od 14:00 do 15:00 hod. na uvedeném specializovaném pracovišti za účasti odborného pracovníka tohoto zařízení. 3. Pokud jde o úpravu styku otce s nezletilým, soud přihlédl k tomu, že během řízení o úpravě poměrů nezletilého došlo postupně ke zhoršení vztahů mezi nezletilým a otcem, čemuž odpovídala i postupná úprava styků nezletilého s otcem ve smyslu jeho zužování a postupného přechodu od styku za přítomnosti matky ke styku na specializovaném pracovišti za přítomnosti odborného pracovníka. Neasistovaný styk (stanovený předchozím rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2011, č. j. 44 Co 211/2010-1011) se ani jednou nerealizoval. Z jednotlivých důkazů (zprávy PhDr. V. Masákové z Pedagogicko-psychologické poradny, zprávy Fondu ohrožených dětí, znalecký posudek PhDr. Pavláta, znalecký posudek doc. PhDr. Kocourkové a MUDr. J. Koutka, Ph.D.) vyplynulo, že zdravotní stav nezletilého se postupně zhoršoval (zvyšující se neurotické projevy), u nezletilého se rozvíjí neurotická porucha s převahou úzkostných rysů. Soud vzal rovněž za prokázané, že otec není ochoten spolupracovat pod vedením odborníka z Pedagogicko-psychologické poradny na zlepšení vztahů se synem, komunikuje s nedostatkem empatie, opakovaně synovi předkládá negativní hodnocení členů jeho rodiny (matky, manžela matky, atd.). Asistované styky, které dosud proběhly, nepřinesly zlepšení a pozitivní posun, pokud jde o posílení vztahů mezi otcem a dítětem. V řízení bylo prokázáno, že styk nezletilého s otcem ve formě, v jaké probíhá, se zásadním způsobem projevuje na psychickém zdraví nezletilého ve smyslu jeho postupného zhoršování, přičemž pokusy o obnovení vztahů mezi synem a otcem, probíhající řádově v délce několika let, žádnou pozitivní změnu nepřinesly. Soud na druhou stranu přihlédl k tomu, že otec je, resp. by měl být, identifikační vzor pro syna a uzavřel, že omezení četnosti styků by mohlo vést ke zklidnění situace a postupnému zlepšení vztahu mezi otcem a dítětem. 4. Co se týče návrhu stěžovatele na snížení výživného, soud se zabýval otázkou, zda od předchozího rozhodování o výživném došlo ke změně poměrů na straně rodičů a nezletilého. Předchozím rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2011, č. j. 44 Co 211/2010-1011, bylo uloženo otci platit výživné ve výši 15 000,- Kč. Obvodní soud pro Prahu 2 nyní neshledal na straně otce takové změny, které by odůvodňovaly snížení výživného o jakoukoli částku. Po shrnutí jednotlivých příjmů a výdajů pak uzavírá, že je i nadále schopen dosahovat příjmů ve výši 100 000,- Kč měsíčně. Poukázal též na to, že i přes opakované výzvy soudu otec své poměry řádným způsobem nedoložil; i proto soud prvního stupně uzavřel, že návrh otce na snížení výživného není důvodný. 5. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2014, č. j. 19 Co 319/2014-2066, byl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o snížení výživného potvrzen a ve výroku o styku nezletilého s otcem změněn tak, že je otec oprávněn stýkat se s nezletilým každé první úterý v měsíci březnu, červnu, září a prosinci, a to od 14:00 hod. do 15:00 hod. na specializovaném pracovišti za účasti odborného pracovníka tohoto zařízení. 6. Pokud jde o výši výživného, dospěl k závěru, že nebyla prokázána změna poměrů, která by otcem navrhované snížení odůvodňovala. Jinak řečeno, pokud bylo výživné rozsudkem soudu prvního stupně stanoveno příliš vysoké, nelze ho reparovat dalším rozsudkem bez zásadní změny poměrů. 7. Úpravu styku otce s nezletilým odvolací soud shledal nedostatečnou, když má za to, že je třeba pokusit se o styk syna s otcem alespoň 1x za 3 měsíce v podobě asistovaného styku. Až další, následný vývoj ukáže, zda vztahy otce a syna mají postupně tendenci se do určité míry stabilizovat či nikoliv. 8. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2014, č. j. 19 Co 319/2014-2006, a výroku I. a III. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 3. 2014, č. j. 16 P 72/2011-1994, podává stěžovatel ústavní stížnost. II. 9. V ústavní stížnosti stěžovatel nejprve rekapituluje průběh řízení předcházející ústavní stížností napadeným rozhodnutím. Ve věci tak rozhodoval nejprve Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 83 Nc 120/2005, a následně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 2. 2011, č. j. 44 Co 211/2010-1011. Proti těmto rozhodnutím podal stěžovatel rovněž ústavní stížnost, která však byla odmítnuta. 10. Stěžovatel poukazuje na to, že matka nezletilého prakticky ihned (8 měsíců) po právní moci rozhodnutí podala zcela nový návrh na úpravu poměrů k nezletilému, aniž by prokázala jakoukoli změnu poměrů. Má za to, že ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů se nezabývala otázkou změny poměrů ve věci styků nezletilého s otcem. Změnou poměrů se tak zabývaly pouze ve vztahu snížení výživného k nezletilému. Stěžovatel proto považuje odůvodnění napadených rozhodnutí, pokud jde o absenci zkoumání změny poměrů, za nepřezkoumatelné a v rozporu s požadavky na spravedlivý proces. 11. Stěžovatel považuje též rozhodnutí Městského soudu v Praze, resp. jeho odůvodnění týkající se omezení styku nezletilého s otcem, za extrémně rozporné s požadavkem na řádné odůvodnění rozsudku. 12. Stanovený rozsah styků s nezletilým je podle stěžovatele naprosto nedostatečný, neumožňující dostatečné výchovné působení stěžovatele na nezletilého, jakož ani upevňování jejich citové vazby. 13. Rovněž pokud jde o určení výše výživného má za to, že obecné soudy dostatečně nehodnotily další okolnosti (zvláštní invalidita otce), které byly dokazovány a mají vliv na stanovení přiměřeného výživného. Závěr odvolacího soudu, že otec je s to dosahovat příjmů 80 000,- Kč měsíčně, nevyplývá z dokazování a jde o pouhou spekulaci soudů. Stěžovateli je kladeno za vinu, že údajně dostatečně netvrdil před soudy, jaká je povaha finančních prostředků na účtech. 14. Pokud jde o samotnou úpravu styku, stěžovatel soudu prvního stupně vytýká, že při omezení styku otce s nezletilým v rozsahu 2x ročně vycházel pouze z neuceleného a dezinterpretujícího výkladu znaleckého posudku. Odvolací soud tento stav změnil a upravil styk nezletilého na 4 x ročně, opomněl však hodnotit, proč došlo k tak významnému zúžení styku oproti předešlé úpravě. 15. Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje v tom, že se mu nedostalo ani v jednom rozhodnutí řádného odůvodnění, a to především ve směru k dokazování vhodnosti či nevhodnosti styku s nezletilým a jeho rozsahu. Jediným argumentem soudu je neurčité odkázání na závěry znaleckého posudku. Odkazuje též na rozsudek ESLP ve věci Kutzner vs. Německo, v němž pokud je prokázáno rodinné pouto, je třeba, aby stát umožnil toto pouto rozvíjet. 16. Stěžovatel má též za to, že oba soudy upřednostňovaly matku ve všech směrech, aniž by si zajistily dostatečné podklady pro rozhodnutí. 17. Poukazuje na nález Ústavního soudu (necituje však již konkrétní spisovou značku), podle kterého úkolem soudů je upravit styk rodičů s dětmi, a nikoli jej omezit či dokonce vyloučit. Byla tak porušena i práva stěžovatele jako rodiče. 18. Porušení práva na spravedlivý proces shledává i v otázce určení výživného. Obecné soudy nezdůvodnily výši stanoveného výživného a důvody, proč nedošlo ke změně poměrů, když otec n