I.ÚS 3905/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3905/14 ze dne 25. 11. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Heleny Horové, právně zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Sokolská 60, Praha 2, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2014 sp. zn. Nt 620/2014, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Řádně a včas podanou ústavní stížností ze dne 12. 12. 2014 se stěžovatelka domáhá vydání nálezu, ve kterém by bylo konstatováno, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. Nt 620/2014 byla porušena její základní práva a svobody zaručené v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), resp. čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (déle jen "Listina"), čl. 90 věta první Ústavy, čl. 7 odst. 1 Listiny, čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, a z tohoto důvodu aby bylo předmětné usnesení zrušeno. 2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a veškeré přiložené dokumentace, na základě návrhů soudce obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") ze dne 8. 8. 2014 sp. zn. 20 Nt 1597/2014, který byl Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud") doručen dne 12. 8. 2014, městský soud vydal dne 14. 10. 2014 pod sp. zn. Nt 620/2014 usnesení, kterým podle § 85b odst. 9 trestního řádu nahradil souhlas zástupce České advokátní komory (dále jen "komory") stran seznámení se s obsahem částí listin zajištěných při prohlídce jiných prostor a pozemků, provedené v sídle stěžovatelky dne 30. 7. 2014 v trestní věci vedené Policií České republiky, Útvarem pro odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, odborem závažné hospodářské trestné činnosti pod sp. zn. OKFK-311/TČ-2011-251102 (dále též pouze "nahrazení souhlasu zástupce komory"), a to zejména souborů vytištěných z počítače a šanonů, a podle § 85b odst. 10 trestního řádu per analogiam zbývající část listin vrátil zástupci komory. 3. Stěžovatelka brojí proti usnesení městského soudu v Praze, kterým byl nahrazen souhlas zástupce komory z vícerých důvodů. Městskému soudu vytýká, že ji nevyrozuměl o konání veřejného zasedání, vytýčeného k projednání návrhu obvodního soudu na nahrazení souhlasu zástupce komory (srov. § 85b odst. 7 trestního řádu), ačkoliv byla přímo dotčena rozhodnutím, ke kterému městský soud došel na tomto veřejném zasedání. Dle stěžovatelky je účast na veřejném zasedání nevyhnutelným předpokladem pro realizaci ústavně zaručených práv jednotlivých osob, které mohou být přímo dotčeny na ním vydaných rozhodnutí, zejména práva účastnit se zasedání, vznášet námitky, připomínky a k věci se obecně vyjádřit. 4. Dále stěžovatelka městskému soudu vytýká samotnou skutečnost, že rozhodl o nahrazení souhlasu zástupce komory stran seznámení se s obsahem celkem 15 kusů šanonů s listinami, vícero obálek s listinami, jakož i dvou pevných disků a kompaktního disku, bez toho, aby se s obsahem listin seznámil takovým způsobem, aby mohl posoudit, zda se na listiny vztahuje povinnost advokátní mlčenlivosti. Stěžovatelka spatřuje ústavní nekonformnost postupu městského soudu v tom, že seznamování se s obsahem listin během veřejného zasedání trvalo 1 hodinu 50 minut, jakož i ve skutečnosti, že soud pro tento účel nebyl technicky vybaven a nepřibral znalce k zobrazení obsahu listin na elektronických nosičích. 5. Nad rámec těchto argumentů stěžovatelka poukazuje na to, že při prohlídce jiných prostor došlo k zajištění věcí, na které se příkaz k prohlídce jiných prostor nevztahoval, a soud tak rozhodl o nahrazení souhlasu zástupce komory stran seznámení se s obsahem zajištěných listin mimo zákonnou legitimaci. Orgánům činným v trestním řízení taktéž vytýká prohledání místnosti, ve které vykonává advokátní praxi jiná advokátka, ačkoli v příkazu k prohlídce jiných prostor bylo uvedeno, že listiny významné pro trestní řízení by se měly nacházet v prostorách užívaných stěžovatelkou. 6. Konečně stěžovatelka spatřuje pochybení obecných soudů v tom, že návrh na nahrazení souhlasu podal městskému soudu jiný soudce obvodního soudu, než ten, který vydal příkaz k prohlídce jiných prostor. Podle stěžovatelky je k návrhu na nahrazení souhlasu dle § 85b trestního řádu v přípravném řízení příslušný konkrétní soudce, který nařídil prohlídku z jemu známých důvodů na základě konkrétních skutečností plynoucích ze spisu, nikoliv obecně kterýkoliv soudce daného soudu. Provedení prohlídky jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, stěžovatelka považuje za úkon složený ze dvou fází, tedy samotné prohlídky a zajištění listin, a následně její dokončení postupem dle § 85b trestního řádu, k čemuž je oprávněn pouze jeden a tentýž soudce příslušného soudu. Městský soud měl dle stěžovatelky postupovat podle § 85b odst. 6 trestního řádu a k návrhu nepřihlížet, nikoliv návrh projednat a rozhodnout, což stěžovatelka shledává protiústavním. 7. Ústavní soud si k obsahu ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníků i vedlejších účastníků řízení. 8. Městský soud v Praze ve vyjádření došlém dne 9. 10. 2015 stručně rekapituloval průběh řízení o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce komory, který projednal ve veřejném zasedání, o kterém vyrozuměl Městské státní zastupitelství v Praze a na které předvolal zástupce komory. Soud se seznámil s obsahem jednotlivých zapečetěných obálek, resp. pytlů, a po jejich prostudování dospěl k závěru, že ohledně části listin může nahradit souhlas zástupce komory, jelikož neobsahují skutečnosti chráněné advokátním tajemstvím. Dle městského soudu je smyslem § 85b odst. 3 trestního řádu zajištění kontinuity téhož orgánu, nikoliv nutně kontinuitu ve vztahu ke konkrétnímu soudci téhož soudu, a z toho ohledu není pochybením, že návrh na nahrazení souhlasu zástupce komory podal jiný soudce příslušného soudu, než ten, který nařídil prohlídku. 9. Obvodní soudu pro Prahu 9 se ve vyjádření došlém dne 14. 1. 2015 věnoval pouze problematice stěžovatelkou tvrzené nutnosti totožnosti soudce nařizujícího prohlídku a soudce podávajícího návrh na nahrazení souhlasu zástupce komory. Obvodní soud zastává opačný názor, dle kterého je k návrhu podle § 85b odst. 3 trestního řádu oprávněn každý soudce soudu (jako orgánu), který prohlídku nařídil, jemuž podle platného rozvrhu práce přísluší výkon činnosti v rámci přípravného řízení. Soud pro svůj právní názor podporně poukázal na návrh stanoviska Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Tpjn 306/2014, v čase sepisu vyjádření zatím nepřijatého a předloženého do připomínkového řízení. 10. Městské státní zastupitelství v Praze ve vyjádření doručeném dne 3. 2. 2015 reagovalo na všechny stěžejní námitky stěžovatelky, byť uznalo, že ohledně postupu soudů se státnímu zástupci nepřísluší vyjadřovat. Ohledně námitky nevyrozumění stěžovatelky o veřejném zasedání městské státní zastupitelství uvádí, že obecně se tak má učinit, s tím, že pokud soud stěžovatelku nevyrozuměl, nečiní toto pochybení natolik závažný zásah do jejích práv, aby bylo nutno napadené rozhodnutí soudu zrušit. Podobně ohledně námitky nedostatečného seznámení se s obsahem listin městské státní zastupitelství pouze obecně uvádí, že soud disponuje potřebným technickým vybavením a není důvod domnívat se, že soud nemůže zvládnout za téměř dvě hodiny prostudovat spisový materiál. K námitce ohledně překročení rámce prohlídky a zajištění věcí městské státní zastupitelství pouze konstatuje, že ze strany soudu došlo k vrácení takových věcí zástupci komory. Ohledně problematiky totožnosti konkrétní osoby soudce městské státní zastupitelství sdílí právní názor s obvodním a městským soudem. Nad rámec dodává, že zajištěné listiny byly účetními doklady, které stěžovatelka zpracovávala jako účetní obchodní společnosti, a nemohly tedy obsahovat skutečnosti, na které se vztahuje povinnost advokátní mlčenlivosti. 11. Vyjádření orgánů činných v trestním řízení byly stěžovatelce zaslány k replice. V podání došlém dne 22. 10. 2015 stěžovatelka vytýká vyjádřením obecných soudů absenci ústavněprávní argumentace, a následně zejména polemizuje s názorem Městského státního zastupitelství v Praze, dle kterého předseda senátu sice měl ve smyslu § 233 odst. 1 trestního řádu vyrozumět stěžovatelku o konání veřejného zasedání, avšak toto pochybení nedosahuje úroveň protiústavního zásahu do jejích základních práv. Stěžovatelka opakovaně poukazuje na znění § 233 odst. 1 trestního řádu a uvádí, že byla osobou, která může být přímo dotčená rozhodnutím, a též zdůrazňuje, že postupem soudce Městského soudu v Praze dotčena byla, jelikož nedostala prostor při veřejném zasedání realizovat svá procesní práva. Stěžovatelka dále opakuj