I.ÚS 3930/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3930/14 ze dne 16. 6. 2015 N 115/77 SbNU 685 K interpretaci procesních předpisů k ochraně práv žadatele o informace   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Ludvíka Davida a soudců Kateřiny Šimáčkové (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře - ze dne 16. června 2015 sp. zn. I. ÚS 3930/14 ve věci ústavní stížnosti Seznam.cz, a. s., se sídlem Radlická 10, Praha 5, zastoupené JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D., advokátem, se sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 26/2014-62 ze dne 19. 11. 2014, jímž byla odmítnuta stěžovatelčina žaloba a byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2014 č. j. 62 A 85/2013-47, kterým byla vedlejší účastnici řízení uložena povinnost vyřídit stěžovatelčinu žádost o poskytnutí informace, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a CHAPS, spol. s r. o., se sídlem Bráfova 21, Brno, zastoupené JUDr. Vilémem Podešvou, LL.M., se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1683/127, jako vedlejší účastnice řízení. I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 26/2014-62 ze dne 19. 11. 2014 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na informace podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Toto rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví tohoto rozhodnutí uvedený rozsudek a navrhla jeho zrušení pro rozpor se svými ústavně zaručenými právy na informace a spravedlivý proces. Přitom odkázala na čl. 17 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Dne 21. 11. 2011 se stěžovatelka obrátila na společnost CHAPS, spol. s r. o., (dále jen CHAPS) se žádostí o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Požadovala kompletní a aktualizovaná zdrojová data celostátního informačního systému o jízdních řádech. CHAPS totiž byla na základě smlouvy s Ministerstvem dopravy pověřena vedením celostátního informačního systému o jízdních řádech podle § 17 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. 3. CHAPS stěžovatelce dopisem sdělila, že není povinným subjektem dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Ministerstvo dopravy tento názor následně potvrdilo. 4. Dne 7. 6. 2013 však Krajský soud v Brně sdělení Ministerstva dopravy a CHAPS, která považoval za rozhodnutí ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, zrušil a rozhodl, že CHAPS je v případě vedení celostátního informačního systému o jízdních řádech veřejnou institucí, a vztahuje se na ni tedy při této činnosti povinnost poskytovat informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Krajský soud tento svůj závěr založil na skutečnosti, že CHAPS byla pro potřeby veřejnosti pověřena veřejnoprávní smlouvou ze dne 27. 7. 2001 vedením celostátního informačního systému o jízdních řádech ve smyslu § 17 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Kasační stížnost CHAPS proti tomuto rozhodnutí byla dne 27. 9. 2013 odmítnuta. 5. Stěžovatelka požadované informace od CHAPS ani po rozhodnutí krajského soudu nezískala a neobdržela ani žádné rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí požadované informace. Proto podala dne 6. 9. 2013 proti postupu CHAPS stížnost k Ministerstvu dopravy podle § 16a odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím, který dává žadateli o informaci možnost podat stížnost, pokud mu po uplynutí lhůty nebyla poskytnuta informace nebo nebylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Následně podala stěžovatelka dle § 79 soudního řádu správního žalobu na nečinnost CHAPS ve vyřizování její žádosti ze dne 21. 11. 2011. 6. Dne 23. 1. 2014 Krajský soud v Brně žalobě vyhověl a uložil CHAPS vyřídit žádost stěžovatelky o poskytnutí informací ze dne 21. 11. 2011 ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku. Námitku CHAPS, že stěžovatelka nepodala včas stížnost podle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím, neshledal důvodnou. 7. Podle krajského soudu lhůta pro vyřízení žádosti stěžovatelky uplynula již v roce 2011 a CHAPS ji měla vyřídit poté, co krajský soud postavil najisto, že je povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Ustanovení § 16a odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím, které stanoví třicetidenní lhůtu pro podání žádosti, se na tuto situaci přímo nevztahuje. A není namístě ani analogická aplikace lhůty, neboť by pro stěžovatelku byla neproporcionální a významně k její tíži. Navíc podle krajského soudu povinností stěžovatelky ani vůbec nebylo podat stížnost podle § 16a odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť CHAPS již jednou ve věci rozhodl. 8. Toto rozhodnutí krajského soudu však napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud zrušil a rozhodl, že se žaloba odmítá, neboť stěžovatelka řádně nevyčerpala procesní prostředky nápravy, které měla k dispozici ve správním řízení, neboť stížnost podle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím podala opožděně. 9. Podle Nejvyššího správního soudu je žadatel o informace povinen nejdříve podat stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace podle § 16a odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím a teprve poté podat žalobu podle § 79 soudního řádu správního, a to i v případě, že se domáhá ochrany proti nečinnosti správního orgánu poté, co soud jeho původní rozhodnutí o žádosti o informace zrušil. I za této situace totiž stále existuje možnost, že bude nápravy dosaženo přímo u správních orgánů, a bude tak možné předejít soudnímu řízení. 10. Nejvyšší správní soud současně zdůraznil, že využití možnosti ochrany před nečinností u správního orgánu předpokládá, že účastník bude respektovat zákonem stanovené požadavky pro uplatnění takového prostředku. Podle § 16a odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím je stížnost nutno podat u povinného subjektu do třiceti dnů ode dne uplynutí lhůty pro poskytnutí informace. 11. Podle Nejvyššího správního soudu začala CHAPS běžet pro vyřízení žádosti stěžovatelky nová patnáctidenní lhůta od právní moci rozsudku krajského soudu ze dne 7. 6. 2013. Tato lhůta skončila dne 2. 7. 2013 a následujícího dne začala běžet třicetidenní lhůta pro podání stížnosti na postup při vyřizování žádosti stanovená v § 16a odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. Tato lhůta stěžovatelce marně uplynula dne 1. 8. 2013, a proto její stížnost podaná dne 6. 9. 2013 byla opožděná. Nejvyšší správní soud dodal, že pokud měla stěžovatelka zájem na rychlosti řízení, bylo namístě, aby se o počátek běhu lhůty k vyřízení své žádosti o informace včas zajímala. II. Argumentace stran 12. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že výklad zákona o svobodném přístupu k informacím provedený Nejvyšším správním soudem, konkrétně aplikace lhůty podle § 16a odst. 3 tohoto zákona, byl přepjatě formalistický a zasáhl do jejího ústavně zaručeného práva na informace. Podle stěžovatelky je analogická aplikace tohoto ustanovení nepřípustně extenzivní. Ustanovení § 16a odst. 3 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím jednoznačně směřuje pouze na případy, kdy povinný subjekt zůstane nečinný po podání či doplnění žádosti. Toto ustanovení tedy nikterak neupravuje situaci, kdy je povinný subjekt nečinný poté, co bylo jeho rozhodnutí zrušeno správním soudem. 13. Navíc stěžovatelka nemohla v době po zrušujícím rozsudku vůbec vědět, od kdy by jí snad měla plynout lhůta pro podání stížnosti. Nejvyšší správní soud na stěžovatelku klade nároky, které nijak nevyplývají ani ze zákona, ani ze zavedené praxe a soudní judikatury. 14. Napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu také dle stěžovatelky vede k absurdnímu stavu, při kterém je CHAPS povinen její žádost o informace vyřídit, avšak stěžovatelka nedisponuje žádnými prostředky ochrany proti nečinnosti CHAPS, a tato povinnost je tak nevynutitelná. 15. CHAPS ve svém vyjádření navrhla, aby ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, neboť jejím obsahem je pouhý nesouhlas stěžovatelky s výkladem podústavního práva. CHAPS s tímto výkladem, tak jak byl proveden Nejvyšším správním soudem, souhlasí. Nesouhlasí s výkladem poskytnutým krajským soudem, podle kterého je fakticky jedno, kdy je stížnost podle § 16a odst. 3 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím podána. Taková situace by pro povinné subjekty představovala značné narušení jejich právní jistoty, neboť by pozbyly jistoty, zda jim stále hrozí úspěšné podání žaloby na nečinnost. CHAPS také ve věci nespatřuje žádný zásah do práva stěžovatelky na informace, neboť jí nic nebrání, aby žádost podala opětovně. III. Hodnocení Ústavního soudu A. Obecné principy 16. Podle člá