I.ÚS 3943/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3943/14 ze dne 2. 8. 2016 N 144/82 SbNU 287 K výjimečnému uplatnění určovací žaloby v případě uplynutí restitučních lhůt   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudců Tomáše Lichovníka a Kateřiny Šimáčkové - ze dne 2. srpna 2016 sp. zn. I. ÚS 3943/14 ve věci ústavní stížnosti Dipl. Ing. Pavla Hoffmanna, zastoupeného JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Pellicova 8a, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. října 2014 sp. zn. 28 Cdo 2595/2014 o odmítnutí stěžovatelova dovolání a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. ledna 2014 sp. zn. 30 Co 630/2012, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně a byla zamítnuta stěžovatelova žaloba na určení vlastnictví k žalobou specifikovaným nemovitostem, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, jednajícího prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 10. 2014 sp. zn. 28 Cdo 2595/2014 a rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. 1. 2014 sp. zn. 30 Co 630/2012 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, základní právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, právo na respektování soukromého a rodinného života podle čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i právo dědit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Uvedená rozhodnutí se proto zrušují. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Včas podanou ústavní stížností, splňující i další náležitosti, se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to s poukazem na porušení jeho základních práv zaručených v čl. 90 a 95 Ústavy, čl. 11 odst. 1, čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Na základě kupní smlouvy ze dne 30. 8. 1906 nabyli prarodiče stěžovatele (rodiče jeho otce) MUDr. Otto Hoffmann a Hermína Hoffmannová dům v obci Mimoň pod č. p. X1, postavený na pozemku, tehdy vedeném pod p. č. X2, a pozemek tehdy vedený pod p. č. X2, vše zapsané v knihovní vložce č. X3 katastrální obec Mimoň, soudní okres Česká Lípa (po provedené změně číslování parcel se jedná o pozemky p. č. Y1, Y2, Y3, Y4 a Y5, na LV č. Y6 okres Česká Lípa, k. ú. Mimoň). 3. Podle ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky ze dne 12. 5. 1939 Říšské sbírky zákonů, ve spojení s výnosy říšského ministra vnitra ze dne 12. 7. 1939, Ia 1594/39/3810, a říšského místodržícího v sudetské župě ze dne 29. 8. 1939, II Wiobl Jd. 7126/39, byly výše uvedené nemovitosti zkonfiskovány Německou říší jako židovský majetek. Konfiskace je zapsána pod č. 719 v pozemkové knize v knihovní vložce č. X3 ke dni 30. 12. 1943. Na základě opatření Tajné státní policie (gestapa), služebny Státní policie Liberec ze dne 29. 3. 1944 dle ustanovení § 1, 3, 4 vyhlášky o konfiskaci majetku patřícího nepřátelům národa a státu v sudetoněmeckých oblastech ze dne 12. 5. 1939, Říšská sbírka zákonů I, strana 911, ve spojení s výnosem říšského ministra vnitra ze dne 12. 7. 1939, Ia 1594/39/3810, a říšského místodržícího v sudetské župě ze dne 29. 8. 1939, III Wi/Jd. 7126/39, bylo vloženo do pozemkové knihy, knihovní vložky č. X3, vlastnické právo pro Velkoněmeckou říši, finanční správu říše, a to zápisem v pozemkové knize č. X4 ze dne 3. 5. 1944, a poznámka o konfiskaci ze dne 30. 12. 1943 byla vymazána. 4. Po skončení 2. světové války byl na základě dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, (dále jen "dekret č. 108/1945 Sb.") majetek po stěžovatelových prarodičích (v té době vedený ve vlastnictví bývalé Německé říše a dříve v držení německého občana Otto Wollmanna) zkonfiskován ve prospěch Československé republiky (k 20. 8. 1946 v národní správě MUDr. Václava Kotta), neboť tento majetek byl označen jako majetek bývalé Německé říše. Okresní národní výbor v České Lípě provádějící konfiskaci výměrem č. j. 28604 ze dne 28. 8. 1946 se otázkou, zda jsou splněny podmínky pro konfiskaci podle dekretu č. 108/1945 Sb., vůbec nezabýval. Přitom na základě ustanovení § 1 dekretu č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů, (dále též jen "dekret č. 5/1945 Sb.") byly zneplatněny veškeré majetkové převody provedené po 29. 9. 1938 pod tlakem rasové perzekuce, což se vztahovalo i na nemovitosti po prarodičích stěžovatele židovského původu. 5. Rozhodnutím Osídlovacího úřadu a Fondu národní obnovy o odevzdání konfiskovaného nemovitého majetku obci ze dne 15. 12. 1949 byly podruhé konfiskované nemovitosti odevzdány do vlastnictví obce Mimoň a byly zařazeny do seznamu konfiskovaných nemovitých podstat přicházejících v úvahu pro odevzdání obci. Rozhodnutí o odevzdání konfiskovaného majetku bylo schváleno usnesením Okresního soudu v České Lípě - pobočky v Mimoni ze dne 10. 2. 1950 č. d. 478/50. Usnesení Okresního soudu v České Lípě bylo provedeno a nemovitosti byly převedeny z knihovní vložky č. X3 "vlastnictví Velkoněmecké říše" do knihovní vložky č. X5 "vlastnictví obce Mimoň" a knihovní vložka č. X3 byla následně zrušena. 6. Na základě smlouvy o převodu správy majetku schválené Ministerstvem vnitra dne 20. 5. 1964 byla správa předmětných nemovitostí předána z Městského národního výboru v Mimoni na Krajskou správu Ministerstva vnitra Ústí nad Labem, a to z toho důvodu, že budova byla používána k účelům veřejné bezpečnosti. Nemovitosti byly na základě této smlouvy převedeny z knihovní vložky č. X5 pozemkové knihy na list vlastnictví č. Y6 evidence nemovitostí pro obec Mimoň, okres Česká Lípa, kde bylo zapsáno vlastnictví Československého státu - Krajské správy Ministerstva vnitra, Ústí nad Labem. 7. Podle zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, a na základě žádosti Ministerstva vnitra České republiky ze dne 19. 11. 1996 o změně názvu vlastníka dle dohody o vypořádání majetku České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 14. 12. 1992 bylo vlastnické právo přepsáno z Československého státu - Ministerstva vnitra ČSR na Českou republiku - Ministerstvo vnitra České republiky. Podle opatření o určení příslušnosti hospodařit s majetkem státu ze dne 22. 12. 2009 byly nemovitosti převedeny na LV č. Y7 pro k. ú. Mimoň, okres Česká Lípa, obec Mimoň, kdy se příslušnou složkou k hospodaření stalo Krajské ředitelství policie Libereckého kraje. Dnes jsou tedy předmětné nemovitosti zapsány na LV č. Y7 pro okres Česká Lípa, k. ú. Mimoň, obec Mimoň, a jedná se o budovu č. p. X1, občanská vybavenost, a pozemky p. č. Y1, Y2, Y3, Y4 a Y5. Nachází se v nich služebna Policie České republiky. 8. Stěžovatel se u Okresního soudu v České Lípě svojí žalobou proti České republice, Krajskému ředitelství policie Libereckého kraje, ze dne 27. 6. 2011 domáhal určení, že vlastníky předmětných nemovitostí byli ke dni úmrtí, tj. ke dni 26. 10. 1942, jeho prarodiče MUDr. Otto Hoffmann a Hermína Hoffmannová, každý z ideální jedné poloviny. V řízení prokázal, že všichni členové jeho rodiny zemřeli za války násilnou smrtí v souvislosti s rasovou perzekucí (včetně jeho rodičů MUDr. Jana Hoffmanna a MUDr. Alžběty Hoffmannové, zmíněných prarodičů, strýce Františka Hoffmanna, tety Gertrudy Steinové a jejího manžela Ing. Karla Steina), a stal se tak univerzálním dědicem. Samotný stěžovatel koncentrační tábor, do kterého byl odeslán ve čtyřech letech, přežil. O nemovitosti svých prarodičů v obci Mimoň neměl ani ponětí a dozvěděl se o ní v zásadě náhodou v době, kdy všechny lhůty podle restitučních předpisů již uplynuly. Uplatnil proto určovací žalobu, kterou opřel o shora uvedené skutečnosti dvojí absolutně neplatné konfiskace předmětného majetku Velkoněmeckou říší a Československým státem, o okolnosti zvláštního zřetele hodné, dané rasovou perzekucí, a naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť bez tohoto určení nemůže být obnoveno dědické řízení, v němž by bylo rozhodováno o majetku, který vyšel dodatečně najevo. 9. Okresní soud v České Lípě po provedeném dokazování stěžovateli vyhověl, shledal na jeho straně naléhavý právní zájem a rozsudkem ze dne 21. června 2012 sp. zn. 7 C 103/2011 vyslovil, že předmětné nemovitosti byly ke dni úmrtí, tj. ke dni 26. 10. 1942, vlastněny MUDr. O