I.ÚS 3944/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3944/14 ze dne 18. 5. 2015 N 96/77 SbNU 415 Porušení práva být slyšen při rozhodování o dalším trvání vazby a o žádosti o propuštění z vazby   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Ludvíka Davida a soudců Kateřiny Šimáčkové a Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) - ze dne 18. května 2015 sp. zn. I. ÚS 3944/14 ve věci ústavní stížnosti Daniela Rudzana, t. č. ve Vazební věznici v Brně, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Ortmanem, CSc., advokátem, se sídlem v Hořovicích, Husovo nám. 65/2, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 2014 č. j. 9 To 460/2014-23 a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. října 2014 č. j. Nt 118/2014-10, jimiž bylo rozhodnuto o dalším trvání stěžovatelovy vazby, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Znojmě jako účastníků řízení. I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 2014 č. j. 9 To 460/2014-23 a usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. října 2014 č. j. Nt 118/2014-10 byla porušena základní práva stěžovatele zaručená čl. 8 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 2014 č. j. 9 To 460/2014-23 a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. října 2014 č. j. Nt 118/2014-10 se ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. 1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 17. prosince 2014, doplněné podáními doručenými Ústavnímu soudu dne 22. prosince 2014 a 2. února 2015, stěžovatel podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 8 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel dále navrhoval, aby Ústavní soud rozhodl o jeho propuštění z vazby na svobodu. II. 2. Ústavní soud si za účelem posouzení celé věci vyžádal spis Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. Nt 118/2014. 3. Proti stěžovateli a dalším 14 spoluobviněným bylo zahájeno trestní stíhání pro skutek v něm popsaný, v němž je spatřováno spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, spáchaného ve spolupachatelství podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 trestního zákoníku. Stěžovatel byl vzat do vazby usnesením okresního soudu ze dne 21. března 2014 č. j. Nt 19/2014-18 z vazebních důvodů podle § 67 písm. a), b), c) trestního řádu. 4. Stěžovatel dne 10. října 2014 podal žádost o propuštění z vazby. Podáním ze dne 17. října 2014 navrhl státní zástupce rozhodnout o dalším trvání vazby stěžovatele, neboť nadále trvají důvody vazby podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu. Okresní soud doručil návrh státního zástupce stěžovateli s tím, že dne 27. října 2014 bude soud rozhodovat o návrhu státního zástupce a o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby a do té doby může stěžovatel soudu zaslat případně jeho písemné vyjádření. Stěžovatel ve svém vyjádření ze dne 22. října 2014 navrhl okresnímu soudu, aby návrh státního zástupce na prodloužení vazby nepřijal. Okresní soud usnesením napadeným ústavní stížností nepřijal písemný slib stěžovatele, dohled probačního úředníka nad stěžovatelem, předběžné opatření podle § 88d, 88h a 88l trestního řádu ani nabídku peněžité záruky. Dále okresní soud zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu a ponechal stěžovatele ve vazbě, neboť důvody vazby podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu trvají i nadále. 5. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost. Krajský soud v Brně usnesením rovněž napadeným ústavní stížností podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu podanou stížnost zamítl. III. 6. Stěžovatel v ústavní stížnosti ve věci rozhodujícím soudům vytýkal zejména jejich procesní pochybení v souvislosti se slyšením k vazbě. Stěžovatel namítal, že okresní soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. října 2014, přičemž stěžovatele k tomuto zasedání nepředvolal ani ho o něm nevyrozuměl, pouze 4 dny před konáním veřejného zasedání přípisem sdělil obhájci, že soud bude o vazbě stěžovatele rozhodovat, nebyla však uvedena ani hodina, ani místo konání rozhodování o vazbě. Podle tvrzení stěžovatele nebyl vznesen žádný dotaz, zda se chce stěžovatel rozhodování zúčastnit, a stěžovatel ani nebyl vyrozuměn o tom, kde a kým bude o otázce vazby rozhodováno. Uvedené pochybení pak podle tvrzení stěžovatele nenapravil ani krajský soud. Stěžovatel je přesvědčen, že postup obou obecných soudů je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a s právy, která Listina garantuje. Na podporu svých tvrzení stěžovatel odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 21. října 2010 sp. zn. I. ÚS 1104/10 (N 213/59 SbNU 103), ze dne 22. října 2009 sp. zn. III. ÚS 2198/09 (N 227/55 SbNU 135), ze dne 20. října 2011 sp. zn. II. ÚS 2288/11 (N 182/63 SbNU 111), ze dne 12. října 1994 sp. zn. Pl. ÚS 4/94 (N 46/2 SbNU 57; 214/1994 Sb.) a ze dne 23. března 2004 sp. zn. I. ÚS 573/02 (N 41/32 SbNU 397). 7. Okresní soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 11. února 2015 uvedl, že novelizací trestního řádu, provedenou zákonem č. 459/2011 Sb., s účinností od 1. ledna 2012 byly nově v trestním řádu podrobně upraveny podmínky pro konání vazebního zasedání, proto nelze argumentovat nálezem Ústavního soudu ze dne 20. října 2011 sp. zn. II. ÚS 2288/11 a předcházejícími obdobnými rozhodnutími. Trestní řád v § 73d odst. 3 výslovně specifikuje, kdy se koná - v případě jiných rozhodnutí než vzetí do vazby - vazební zasedání. Obviněný je zastoupen obhájcem, při vzetí do vazby byl náležitě poučen i podle § 73d trestního řádu, jak vyplývá z písemného vyhotovení usnesení zdejšího soudu ze dne 21. března 2014 č. j. Nt 19/2014-18, kterým byl vzat do vazby. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že se vazební řízení koná, jestliže o to obviněný výslovně požádá nebo soudce považuje osobní slyšení za potřebné. Před rozhodnutím soudu o návrhu státního zástupce na vydání rozhodnutí o dalším trvání vazby mu byl tento návrh řádně doručen, bylo mu sděleno, že bude zároveň rozhodováno o jeho žádosti o propuštění, s ohledem na vazební lhůty byl sdělen i termín, kdy soudce bude rozhodovat, a také, že má možnost se k návrhu písemně vyjádřit. Obviněný nevyužil svého práva, o kterém byl poučen při vzetí do vazby, byl si tohoto práva nesporně vědom a nepožádal o konání vazebního zasedání. Soud takový postup zvolil s ohledem na význam ustanovení § 73d odst. 3 trestního řádu, vědom si rozhodovací činnosti Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Vzhledem k tomu, že soudce nepovažoval za potřebné pro účely rozhodnutí o další vazbě osobní slyšení obviněného, a vzhledem k absenci návrhu obviněného nenařídil a nekonal vazební zasedání, o návrhu státního zástupce a žádosti obviněného rozhodl mimo vazební zasedání, když takový postup ustanovení § 73d odst. 3 trestního řádu podle jeho názoru umožňuje. 8. Ústavní soud vyzval k podání vyjádření i Krajský soud v Brně, žádné vyjádření k ústavní stížnosti, i přes opakovanou výzvu, však nebylo tímto soudem Ústavnímu soudu doručeno. 9. Ústavní soud doručil vyjádření okresního soudu stěžovateli, který ve své replice k tomuto vyjádření ze dne 7. dubna 2015 k tvrzení okresního soudu, že rozhodoval o žádosti obviněného o propuštění z vazby a o návrhu státního zástupce na vydání rozhodnutí o pokračování vazby mimo vazební zasedání, kdy takový postup zvolil podle § 73d odst. 3 trestního řádu, uvedl, že trestní řád vychází ze závaznosti vazebního zasedání, ve kterém se rozhoduje o pokračování či ukončení vazby, a zná jen výjimky uvedené v § 73d odst. 3 trestního řádu. Podle názoru stěžovatele nešlo ani o jediný z důvodů uvedených v citovaném ustanovení, a proto nebylo možné konat rozhodování o vazbě mimo vazební zasedání a stěžovatel měl být vyslechnut k otázce trvání či ukončení vazby. IV. 10. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v části, v níž je navrhováno zrušení napadených rozhodnutí, důvodná. 11. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavní soud pak ve svých čet