I.ÚS 3976/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3976/14 ze dne 30. 5. 2017 N 90/85 SbNU 555 K právu nezletillého na účast v soudním řízení, jehož se dotýká (jízda nezletilého načerno)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a Tomáše Lichovníka - ze dne 30. května 2017 sp. zn. I. ÚS 3976/14 ve věci ústavní stížnosti J. T., zastoupeného Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Husova 242/9, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 5. května 2011 č. j. 39 C 735/2010-34, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. července 2011 č. j. 28 C 339/2010-44, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. září 2011 č. j. 34 C 682/2009-39, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. července 2012 č. j. 11 C 680/2010-58, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2015 č. j. 26 Cdo 4140/2015-130, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. března 2015 č. j. 10 Co 145/2015-82 a proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. ledna 2015 č. j. 78 EXE 2468/2012-70, které se týkaly přirážky za neuhrazení jízdného v městské hromadné dopravě, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni, Okresního soudu Plzeň-město a Plzeňských městských dopravních podniků, a. s., se sídlem v Plzni, Denisovo nábřeží 12. I. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. července 2011 č. j. 28 C 339/2010-44 bylo porušeno základní právo stěžovatele na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, na participaci na řízení, které se ho dotýká, podle čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Uvedený rozsudek se proto zrušuje. III. Řízení o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 5. května 2011 č. j. 39 C 735/2010-34 se zastavuje. IV. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Procesní vývoj a spojení ústavních stížností ke společnému řízení 1. Ústavní soud obdržel ústavní stížnosti, původně vedené pod sp. zn. I. ÚS 3976/14, sp. zn. II. ÚS 544/15 a sp. zn. II. ÚS 107/16, ve kterých se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů. Všechny ústavní stížnosti spolu věcně souvisely, neboť vykazovaly obdobné skutkové i právní okolnosti a stěžovatel byl zastoupen stejnou advokátkou. Podle ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") ve spojení s ustanovením § 112 odst. 1 občanského soudního řádu, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí nebo se týkají týchž účastníků řízení. Ústavní soud proto z důvodu hospodárnosti a efektivity řízení tyto věci usnesením pléna ze dne 12. 4. 2016 spojil ke společnému řízení pod shora uvedenou spisovou značkou. II. Částečné zpětvzetí ústavní stížnosti 2. Podáním ze dne 28. listopadu 2016, doručeným Ústavnímu soudu stejného dne, vzal stěžovatel prostřednictvím právní zástupkyně ústavní stížnost směřující proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 5. května 2011 č. j. 39 C 735/2010-34 v celém rozsahu zpět; doplnil, že ve věci byla uzavřena dohoda o narovnání, jejíž kopii přiložil. Podle ustanovení § 77 zákona o Ústavním soudu může stěžovatel vzít ústavní stížnost zpět do okamžiku, než se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě. Ústavní soud tedy řízení o ústavní stížnosti směřující proti citovanému rozsudku zastavil. III. Řízení před obecnými soudy a argumentace stěžovatele 3. V odůvodnění ústavní stížnosti (původně vedené pod sp. zn. II. ÚS 544/15) směřující proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. července 2011 č. j. 28 C 339/2010-44, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. září 2011 č. j. 34 C 682/2009-39 a proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. července 2012 č. j. 11 C 680/2010-58 je zejména uvedeno, že nezletilý stěžovatel žije v Dětském domově DOMINO v Plzni, kam byl umístěn na základě předběžného opatření, vydaného usnesením Okresního soudu Plzeň-město. Stěžovatel zcela náhodně zjistil, že je proti němu vedena exekuce, a to aniž by mu bylo doručeno jakékoli rozhodnutí v nalézacím řízení nebo v rámci exekučního řízení. Teprve pomocí své právní zástupkyně se mu podařilo seznámit se s existencí exekučních titulů, tj. výše uvedených rozsudků. 4. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. července 2011 č. j. 28 C 339/2010-44 bylo žalovanému stěžovateli za neuhrazení jízdného při přepravě dopravním porostředkem městské dopravy uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení jako žalobci přirážku k jízdnému ? částku 1 006 Kč s úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 8 520 Kč. Stejně bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. září 2011 č. j. 34 C 682/2009-39. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. července 2012 č. j. 11 C 680/2010-58 bylo stěžovateli uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení částku 1 000 Kč s úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 2 520 Kč. 5. Stěžovatel si je vědom konstantní judikatury Ústavního soudu, podle které považuje ústavní stížnost proti rozhodnutí obecného soudu v bagatelní věci obecně za zjevně neopodstatněnou. Avšak ve svém souhrnu a vzhledem k výši náhrady nákladů řízení uložené stěžovateli k zaplacení (spolu s náklady exekuce) vše přesahuje částku 50 000 Kč. 6. Podstatou této ústavní stížnosti jsou námitky stěžovatele proti postupu Okresního soudu Plzeň-město, kterým mu byla odňata možnost jednat před soudem, a tedy bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces. Stěžovatel se v důsledku nesprávného postupu soudu vůbec nedozvěděl o tom, že je proti němu podána žaloba, neměl možnost se vyjádřit k žalobním tvrzením ani k prováděným důkazům, neměl možnost uvádět rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy a rozsudky mu nebyly ani řádně doručeny. 7. V době, kdy řízení u Okresního soudu Plzeň-město probíhalo, tj. na přelomu let 2011 a 2012, bylo stěžovateli mezi 12 a 13 lety. Okresní soud Plzeň-město přitom se stěžovatelem vůbec nejednal; namísto s ním soud v jednom z případů (ve věci vedené pod sp. zn. 28 C 339/2010) jednal s matkou stěžovatele jako s jeho zákonnou zástupkyní. Zastoupení stěžovatele matkou však nebylo možno považovat za řádné zastoupení, a to z důvodu střetu zájmů mezi nimi. Okresní soud Plzeň-město připustil toto zastoupení, přestože mu musely být známy okolnosti, které zastoupení vylučovaly. Možný střet zájmů mezi stěžovatelem a jeho matkou v případě žaloby o zaplacení peněžité částky (spočívající v jízdném a přirážce k jízdnému), směřující vůči dítěti, pak vyplývá již z toho, že péče řádného hospodáře v rámci rodičovské zodpovědnosti zahrnuje i řádné plnění závazků a povinností. V daném případě to tedy byla právě matka stěžovatele, která měla povinnost žalované částky uhradit. 8. V dalších dvou případech (v řízeních vedených pod sp. zn. 34 C 682/2009 a sp. zn. 11 C 680/2010) jednal okresní soud, podle stěžovatele rovněž nesprávně, s opatrovníky, kterými byli tímto soudem ustanoveni asistenti soudce Okresního soudu Plzeň-město. Okresní soud Plzeň-město tedy svým postupem odňal stěžovateli možnost, aby mohl být přítomen projednání své věci tím, že stěžovatel nebyl ze strany soudu o řízení nijak informován a do řízení zapojen, ačkoli na druhou stranu jeho věk nijak nebránil soudu uložit mu zaplacení shora uvedených částek. 9. Do ústavně zaručeného práva stěžovatele na vlastnictví bylo ze strany Okresního soudu Plzeň-město zasaženo podle jeho názoru také tím, že mu bylo uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši dvakrát 8 520 Kč a jednou 2 520 Kč. Přitom Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. IV. ÚS 2777/11 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) označil za ústavně konformní postup obecného soudu, který nepřiznal ve sporu úspěšnému žalobci náhradu za zastoupení advokátem s tím, že tyto náklady nebyly vynaloženy účelně, když rutinní vyplňování údajů může činit i osoba práva neznalá a takovou činnost administrativní povahy nelze považovat za poskytnutí právní pomoci. V tomto usnesení sp. zn. IV. ÚS 2777/11 se konkrétně jednalo také o žalobu na zaplacení jízdného a přirážku k jízdnému. V daném případě šlo o typickou formulářovou žalobu, jak ji popsal Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 (N 68/64 SbNU 767). 10. Z uvedených důvodů se stěžovatel domnívá, že napadenými rozsudky došlo k porušení jeho základních práv, zaručených v čl. 11 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 11. Pokud jde o ústavní stížnost (původně vedenou pod sp. zn. II. ÚS 107/16) proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2015 č. j. 26 Cdo 4140/2015-130, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. března 2015 č. j. 10