I.ÚS 3985/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3985/14 ze dne 27. 4. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudce Radovana Suchánka a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Radka Vrzala, právně zastoupeného JUDr. Vlastimilem Rampulou, advokátem se sídlem Karlovo nám. 671/24, Praha 1, proti příkazu k domovní prohlídce ze dne 21. 10. 2014 sp. zn. 3 Nt 233/2014, vydaného soudkyní Okresního soudu Brno - venkov, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavnímu soudu byl dne 20. 12. 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného příkazu, přičemž namítal porušení čl. 12 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z odůvodnění napadeného příkazu vyplývá, že domovní prohlídka dle § 83 odst. 1 tr. řádu byla soudkyní příslušného soudu nařízena v trestní věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku, a to v rodinném domě, který stěžovatel užívá. 3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že příkaz neobsahuje žádné odůvodnění, z jakých skutečností je dovozována neodkladnost nařízené prohlídky, přičemž se omezuje pouze na parafrázi znění ustanovení § 160 odst. 4 tr. řádu. Z příkazu není ani zřejmé, z jakých skutkových (případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněné. V odůvodnění příkazu je podle přesvědčení stěžovatele pouze v obecné rovině poukázáno na podezření z trestné činnosti daňového charakteru, jež je prověřována policejním orgánem, stěžovatel však odmítá, že by se na nějaké trestné činnosti tohoto charakteru jako obchodní ředitel společnosti HOPR TRADE CZ., s. r. o., podílel. Další nedostatek příkazu spatřuje stěžovatel ve velmi vágním označení věcí, které mají být pro účely trestního řízení prohlídkou opatřeny. V dané věci nejde dle názoru stěžovatele o případ, kdy by věc nesnesla odkladu, jelikož nic takového se konkrétně nepodává ani z příkazu k prohlídce. Podle zásady zdrženlivosti mělo dojít nejdříve k učinění výzvy k vydání věci podle § 78 tr. řádu. O využitelnosti tohoto procesního postupu svědčí i fakt, že jej následně úspěšně použil policejní orgán před samotným provedením prohlídky. 4. Stěžovatel rovněž v ústavní stížnosti namítá, že v dané věci není zřejmé, z čeho dovodila soudkyně Okresního soudu Brno - venkov svou místní příslušnost k vydání příkazu, když je pouze konstatováno, že k tomuto soudu podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Brno, návrh na nařízení domovní prohlídky. Vzhledem k tomu, že z velmi obecně pojatého popisu možné trestné činnosti obsaženého v příkazu není možné zjistit místo spáchání takové případné trestné činnosti, podle níž by byl zvolen další klíč pro určení příslušnosti soudu, je jedinou jistotou pro určení příslušnosti soudu dle § 26 tr. řádu sídlo státního zastupitelství, jehož státní zástupce příslušný návrh učinil. Tímto je sídlo Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Brno. Soudem příslušným k provádění úkonů přípravného řízení, tedy i nařízení prohlídky dle § 83 tr. řádu je dle názoru stěžovatele v daném případě Městský soud v Brně, nikoli Okresní soud Brno - venkov. Stěžovatel se proto domnívá, že příkaz byl vydán místně nepříslušným soudem. 5. Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci, neboť není vrcholem jejich soustavy. Pokud orgány činné v trestním řízení postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Na druhé straně je však jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) oprávněn, ale i povinen posoudit, zda bylo řízení jako celek spravedlivé a zda v něm nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele. 6. Jak bylo opakovaně Ústavním soudem vyloženo, je jeho pravomoc vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. Pravomoc přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky nemožnosti nápravy jiným způsobem. Nutno poznamenat, že prohlídka jiných prostor a pozemků je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád, a její procesní použitelnost, jakožto i její hodnocení z hlediska důkazního, je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. obecných soudů. 7. Ústavní soud se otázkami domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků zabýval již mnohokrát. Již v nálezu sp. zn. III. ÚS 287/96 (in: Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 8, s. 123-124) a dále např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 201/01 (N 147/24 SbNU 59) Ústavní soud poukázal na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť ,,spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec". Jestliže proto ústavní pořádek České republiky připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky, resp. prohlídky jiných prostor a pozemků je "třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti" (nález sp. zn. III. ÚS 287/96). 8. Podle § 82 odst. 1 a 2 tr. řádu lze domovní prohlídku a prohlídku prostor nesloužících k bydlení (jiných prostor) a pozemků vykonat, je-li důvodné podezření, že se zde nachází věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení. 9. Pokud jde o náležitosti odůvodnění příkazu k domovní prohlídce, Ústavní soud připomíná poměrnou stručnost ust. § 83 a násl. tr. řádu. Trestní řád stanoví pro tyto úkony písemnou formu, ovšem co do obsahových náležitostí, vyjma toho, že příkazy musejí být odůvodněny, žádné požadavky nestanoví; lze je však dovodit z povahy věci i ze základních zásad trestního řízení. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu, jímž se prohlídka nařizuje, nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněny. Zároveň však, zejména dochází-li k prohlídkám v počátcích prověřování trestní věci za hrozícího prodlení jako k neopakovatelným a neodkladným úkonům, nelze mít na obsah a podrobnost odůvodnění uvedených příkazů přemrštěné nároky. Příkazy ve smyslu § 83 a násl. tr. řádu jsou především nástrojem kontroly nezávislých soudů, jako garanta zákonnosti v přípravném řízení, nad postupem policie v případech, kdy úkony policie citelně zasahují to základních práv osob. 10. V projednávané věci Ústavní soud shledal, že napadený příkaz soudu k domovní prohlídce je odůvodněn dostatečně, je v něm uveden trestný čin, pro něž se řízení vede a objekt, jenž má být prohlídce podroben, je uveden s přesnou adresou a s vlastnickými vztahy. Je v něm uvedeno, který orgán prohlídku provede, jakož i důvodné podezření, že se v příslušném objektu nacházejí věci důležité pro trestní řízení. Soud v něm rovněž podává srozumitelný nástin trestné činnosti (a to velmi podrobným způsobem), jenž je prověřována a specifikuje kategorie věcí důležitých pro trestní řízení, o nichž je důvodné podezření, že se v místě prohlídky nacházejí, a to zejména listinné důkazy (např. účetní doklady, evidence, dokumentace, faktury, smlouvy, listiny neoficiálního účetnictví apod.). Soudkyně rovněž v napadeném příkazu vysvětlila, že cestou dobrovolnosti by mohlo dojít ke zmaření úkonů trestního řízení. 11. Pokud jde o námitku nedostatečného odůvodnění neodkladnosti úkonu ve smyslu § 160 odst. 4 tr. řádu, obdobným námitkám, jako jsou námitky stěžovatelovy, se Ústavní soud již ve své rozhodovací činnosti věnoval. Odkázat lze např. na odůvodnění usnesení sp. zn. II. ÚS 577/04, III. ÚS 231/05, I. ÚS 1813/07 či nálezu sp. zn. I. ÚS 4183/12 (N 131/70 SbNU 211). Ve věci sp. zn. III. ÚS