I.ÚS 4004/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 4004/14 ze dne 22. 9. 2015 N 174/78 SbNU 593 Poučovací povinnost jako prostředek ke spravedlivému rozhodnutí věci   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Ludvíka Davida a soudců Kateřiny Šimáčkové a Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) - ze dne 22. září 2015 sp. zn. I. ÚS 4004/14 ve věci ústavní stížnosti Zdeňky Mašínové, zastoupené JUDr. Milanem Janouškem, advokátem, se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 44, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2014 č. j. 33 Cdo 3678/2014-80, kterým bylo odmítnuto stěžovatelčino dovolání, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. února 2014 č. j. 19 Co 505/2013-54 potvrzujícímu rozsudek soudu prvního stupně a proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 20. května 2013 č. j. 10 C 88/2012-31, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba o určení neplatnosti postupní smlouvy a o určení vlastnictví k nemovitostem, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kolíně jako účastníků řízení a Státního pozemkového úřadu jako vedlejšího účastníka řízení. I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2014 č. j. 33 Cdo 3678/2014-80, rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. února 2014 č. j. 19 Co 505/2013-54 ve výrokové části, kterou byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 20. května 2013 č. j. 10 C 88/2012-31 ve výrocích II a III, a výroky II a III rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 20. května 2013 č. j. 10 C 88/2012-31 bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Uvedená rozhodnutí se proto v tomto rozsahu zrušují. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. 1. Včas podanou ústavní stížností, splňující i další náležitosti, se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to s poukazem na tvrzené porušení svých základních práv zaručených v čl. 2 odst. 3, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 3, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 2. Okresní soud v Kolíně (dále též "soud prvního stupně") rozhodl shora označeným rozsudkem ve věci stěžovatelky jako žalobkyně v řízení proti České republice - Státnímu pozemkovému úřadu o určení neplatnosti postupní smlouvy a o určení vlastnictví k nemovitostem tak, že zamítl žalobu na určení neplatnosti postupní smlouvy ze dne 15. 7. 1940, uzavřené mezi otcem žalobkyně panem Josefem Mašínem na straně jedné a jeho nezletilými dětmi Ctiradem, Josefem a Zdeňkou Mašínovými, zastoupenými opatrovníkem JUC. Vladimírem Kašlíkem (výrok I). Rovněž zamítl žalobu na určení, že vlastníkem budovy č. p. X v Lošanech s pozemkovými parcelami zapsanými v k. ú. a obci Lošany byl ke dni své smrti, tj. k 30. 6. 1942, pan Josef Mašín (výrok II). Výrokem III soud uložil stěžovatelce zaplatit žalovanému státu náklady řízení ve výši 859 Kč. 3. Stěžovatelka ve své žalobě zejména uváděla, že je v katastru zapsanou spoluvlastnicí 2/8 předmětných nemovitostí, které nabyla na základě uvedené postupní smlouvy dne 15. 7. 1940 od svého otce pana Josefa Mašína a dále na základě této smlouvy nabyli další části její bratři Ctirad a Josef Mašínovi, a to každý 3/8 z celku. Nyní je však vlastníkem těchto 6/8 Česká republika. 4. Stěžovatelka jako žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně uvedla, že její otec předmětné nemovitosti převáděl na své tehdy nezletilé děti v době okupace Československé republiky německou armádou, tj. v době, kdy byl členem známé skupiny odbojářů Balabán, Morávek, Mašín. Celá rodina Josefa Mašína byla vystavena za okupace perzekuci, gestapo usilovalo o Mašínovo zatčení, a ten se tak musel ukrývat a zdržovat mimo bydliště. Gestapo se rovněž zajímalo o jeho majetek. Výlučně z těchto důvodů přistoupil Josef Mašín k podpisu postupní smlouvy ze dne 15. 7. 1940, kdy požádal notáře JUC. Vladimíra Kašlíka, aby jako opatrovník jeho nezletilých dětí za ně dar přijal a obstaral potřebné záležitosti s převodem vlastnictví k nemovitostem. Josef Mašín se v době převodu předmětných nemovitostí nepochybně nacházel v tísni a záležitost s převodem byla uskutečněna pouze v součinnosti se spřízněnými úředníky. Předmětná smlouva byla s opatrovnickým soudem za nezletilé schválena dne 16. 7. 1940 a převod vlastnictví byl zapsán do pozemkové knihy 17. 7. 1940. Josef Mašín by podle žalobkyně nikdy nemovitosti za normálních poměrů nepřeváděl, neboť byl rozhodnut na statku v Lošanech hospodařit. Obavy ze zatčení se naplnily a pan Josef Mašín byl v květnu 1941 gestapem zatčen a dne 30. 6. 1942 za svoji odbojovou činnost popraven. 5. Podíly na nemovitosti u bratrů Ctirada a Josefa pak za komunistického režimu propadly na základě usnesení Nejvyššího soudu ČSR v Praze ze dne 28. 12. 1956 sp. zn. Nt 52/54 ve prospěch Československé republiky, a to z toho důvodu, že oba bratři opustili nezákonně republiku a před svým útěkem do zahraničí uskutečnili činnost podle tehdy platných zákonů trestnou. Jejich podíly jsou tak nyní ve vlastnictví České republiky. Určením, že Josef Mašín byl ke dni své smrti vlastníkem předmětných nemovitostí, hodlala žalobkyně dosáhnout toho, aby majetek jejího otce byl řádně zděděn jeho potomky, čímž by podle ní došlo k nápravě v tísni uzavřené smlouvy a také k nápravě následných křivd. 6. Soud prvního stupně nárok posoudil podle § 80 písm. c) o. s. ř. a zabýval se primárně tím, zda žalobkyně prokázala naléhavý právní zájem na určení neplatnosti postupní smlouvy a na určení vlastnictví. Pokud jde o určení neplatnosti smlouvy, soud uvedl, že právní otázka neplatnosti právního úkonu představuje vyřešení otázky toliko předběžné ve vztahu k posouzení vlastnictví otce žalobkyně ke dni smrti. Lze-li žalovat přímo o určení existence práva nebo právního vztahu, není zpravidla dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky. Tvrdí-li žalobkyně, že její otec uzavíral smlouvu v tísni, nesvobodně, a proto je smlouva neplatná, lze tento stav podle soudu prvního stupně odstranit jen určením, že otec byl či nebyl ke dni smrti vlastníkem. Takového soudního řízení by se ale museli účastnit všichni dědicové. S ohledem na tyto své závěry dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy. Pokud jde o žalobní návrh na určení vlastnictví ke dni smrti jejího otce, pak žalobkyně není jedinou dědičkou po zemřelém; dědici jsou dále i její bratři Josef a Ctirad Mašínovi, příp. jejich dědici. Proto je všechny účastníky dědického řízení třeba považovat v souladu s § 91 odst. 2 o. s. ř. za nerozlučné společníky. Neúčastní-li se řízení všichni nerozluční společníci, nemůže být návrhu vyhověno pro nedostatek věcné legitimace žalobkyně. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací se ve svém rozsudku ze dne 6. 2. 2014 č. j. 19 Co 505/2013-54, kterým byl rozsudek Okresního soudu v Kolíně potvrzen, ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neprokázání naléhavého právního zájmu žalobkyně ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. na určení neplatnosti postupní smlouvy. Ve sporu o určení neplatnosti právního úkonu jde při posouzení existence naléhavého právního zájmu podle odvolacího soudu též o to, jak se následné určení, že úkon byl učiněn neplatně, promítne fakticky do právních poměrů žalobkyně. Takové určení by se do právních poměrů žalobkyně v dané věci prý nijak nepromítlo, neboť by se zejména nezměnil stav zápisu vlastnických práv v katastru nemovitostí. K vyvolání dodatečného projednání dědictví po otci žalobkyně by jednoznačně směřovalo jen druhé žalobní žádání, že otec žalobkyně byl ke dni smrti vlastníkem předmětných nemovitostí. Proto platí, že lze-li žalovat na určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy. Nelze rovněž (podle ustálené judikatury) pominout, že má-li být určena neplatnost smlouvy jako právního úkonu podle § 80 písm. c) o. s. ř., musí se řízení (ať již jako žalobci nebo jako žalovaní) účastnit všichni, kdo ji uzavřeli, popř. jejich právní nástupci, neboť se v řízení jedná o jejich právech. Pouhý tvrzený souhlas s vedením sporu (s podáním žaloby) však nestačí. 8. Pokud jde o druhé žalobní žádání, tedy návrh na určení, že nemovitosti, které byly předmětem smlouvy postupní, patřily ke dni smrti otci žalobkyně - Josefu Mašínovi, pak odvolací soud konstatoval, že předpoklad úspěšnosti takové žaloby spočívá po procesní stránce v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na určení je naléhavý právní zájem. Zkoumaná žaloba na určení vlastnického práva otce žalobkyně vychází z tvrzené existence naléhavého právního zájmu a věcné legitimace žalobkyně jako dědičky (jedné z dědiců) Josefa Mašína, a tedy předpokládá, že vyhověním žalobě by se takové soudní rozhodnutí dotklo příznivě právního postavení žalobkyně jako dědi