I.ÚS 4068/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 4068/14 ze dne 31. 3. 2016 N 56/80 SbNU 667 Ke splnění podmínek pro obnovu řízení v trestní věci   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudců Tomáše Lichovníka a Kateřiny Šimáčkové - ze dne 31. března 2016 sp. zn. I. ÚS 4068/14 ve věci ústavní stížnosti T. T., zastoupeného JUDr. Janem Szewczykem, advokátem, se sídlem v Praze, Kaprova 11, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 84/2014 ze dne 16. října 2014 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 47 T 4/2009-1096 ze dne 25. dubna 2014, jimiž byl zamítnut stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení v jeho trestní věci, za účasti Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení a Městského státního zastupitelství v Praze jako vedlejšího účastníka řízení. I. Usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 84/2014 ze dne 16. října 2014 a usnesením Městského soudu v Praze č. j. 47 T 4/2009-1096 ze dne 25. dubna 2014 bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 84/2014 ze dne 16. října 2014 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 47 T 4/2009-1096 ze dne 25. dubna 2014 se ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Stěžovatel byl rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 47 T 4/2009-530 ze dne 16. 4. 2009 uznán vinným ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, 3 trestního zákona z roku 1961, tj. úmyslného způsobení těžké újmy na zdraví s následkem smrti. Toho se stěžovatel měl dopustit tím, že "po předchozí slovní rozepři a vzájemném strkání opakovaně fyzicky napadal poškozeného ..., a to tak, že jej opakovaně bil do hlavy a celého těla a následkem tohoto bití poškozený upadl hlavou na patník kovového sloupu, o který mu [stěžovatel] bil hlavou, a ještě na zemi do bezbranného poškozeného kopal a následkem tohoto surového jednání poškozenému ... způsobil tržně zhmožděné rány v oblasti hlavy, přičemž bezprostřední příčinou smrti poškozeného bylo pohmoždění Varolova mostu se zakrvácením mozkových komor a otok mozku při tříštivé zlomenině spodiny lební, přičemž smrt poškozeného nebylo možno odvrátit ani včasnou lékařskou pomocí". Stěžovatel se v průběhu trestního řízení hájil tím, že ke smrtelnému zranění poškozeného došlo nikoliv jeho jednáním, ale v důsledku pádu dekorativní kovové konstrukce. Pro rozhodnutí městského soudu byl zásadní znalecký posudek prof. PhDr. Jiřího Strause, DrSc., znalce z oboru kriminalistiky se specializací forenzní biomechanika, podle něhož byl pád konstrukce (či kamene na ní umístěného) biomechanicky vyloučen. 2. Odvolání stěžovatele proti rozsudku městského soudu zamítl Vrchní soud v Praze usnesením č. j. 8 To 102/2009-636 ze dne 18. 11. 2009. 3. Stěžovatel podal dne 20. 2. 2014 u Městského soudu v Praze návrh na povolení obnovy řízení ve svůj prospěch. Městský soud tento návrh zamítl usnesením uvedeným v záhlaví a výroku tohoto nálezu. Z nových důkazů, jejichž provedení stěžovatel navrhoval, městský soud provedl znalecký posudek Fakulty strojní Českého vysokého učení technického v Praze (dále jen "ČVUT") jako znaleckého ústavu z oboru strojírenství se specializací biomechanika. U veřejného zasedání znalec doplnil, že zásadní rozpor mezi posudkem znalce Strause a posudkem ČVUT je v tom, že znalec Straus uvažoval o celé dekorativní kovové konstrukci jako o jednom tělese. Konstrukce však byla složena z několika těles, a pak nelze použít momentovou rovnici statické stability, kterou užil znalec Straus. Tato rovnice by mohla platit, pokud se těleso nehýbe, neplatí, pokud je těleso v pohybu. Pro popis pádu konstrukce je nutné použít metodu uvolňování soustavy těles. Městský soud k hodnocení znaleckého posudku ČVUT uvedl, že znalecký ústav vycházel pouze ze stěžovatelem selektivně poskytnuté dokumentace a že tento důkaz nemůže přivodit jiné rozhodnutí o vině, a tím i o trestu. Nový posudek totiž nemá vliv na závěr původního znalce o tom, že samovolný pád dekorativní konstrukce je vyloučen a že ji poškozený bez spolupůsobení jiné osoby nemohl vychýlit z původní pozice a způsobit její pád. I podle závěrů nového znaleckého posudku lze pro prvotní vychýlení konstrukce ze stability použít momentovou rovnici statické stability. Soud nepochyboval o tom, že k vychýlení konstrukce ze stabilního postavení došlo v příčinné souvislosti s jednáním obviněného. 4. Dále městský soud provedl výslech svědka Libora Makovce, který uvedl, že na dekorativní konstrukci viděl před rvačkou mezi stěžovatelem a poškozeným kámen. Další svědkyně, novinářka Mgr. Magdalena Sodomková, uvedla, že s autorem dekorativní konstrukce panem Chmelíkem vedla rozhovor, v němž uvedl, že na vrchol dekorativní konstrukce kámen dal. V původním soudním řízení měl autor konstrukce tvrdit opak. K výslechům obou svědků městský soud uvedl, že se soudy v původním řízení variantou kamene na vrcholu konstrukce podrobně zabývaly. Výslechy svědků tak nemohly přivodit nové rozhodnutí o vině. Městský soud se také zabýval různě dokumentovanými výtkami odborné veřejnosti ke znalci Strausovi, které stěžovatel předkládal. Některé listinné důkazy k tomu neprovedl, u ostatních zhodnotil, že nemohly přivodit jiné rozhodnutí o vině a trestu. 5. Vrchní soud v Praze usnesením uvedeným v záhlaví a výroku tohoto nálezu zamítl stížnost stěžovatele proti popisovanému rozhodnutí městského soudu. Stěžovatel navrhoval jako nový důkaz i znalecký posudek znalce z oboru soudního lékařství MUDr. Václava Horáka, který se ve svých závěrech liší od dřívějších závěrů soudních znalců. Jako nejpřijatelnější mechanismus vzniku smrtelného poranění na hlavě poškozeného se mu jevil pád kamene na hlavu poškozeného s následným nárazem hlavy o tvrdou podložku, na níž ležel kovový šroub. Dále stěžovatel poukazoval na znalecký posudek ČVUT a nedostatečnou odbornost znalce Strause. Vrchní soud v odůvodnění odkázal na své dřívější rozhodnutí o odvolání, v němž uvedl, že zásadní tvrzení obhajoby o tom, že nejzávažnější poranění poškozeného vznikla tak, že na poškozeného spadl kámen umístěný na konstrukci, není v rozporu se závěrem, že poranění vznikla v přímé souvislosti s jednáním stěžovatele. Pokud by kámen skutečně spadl spolu s konstrukcí, nemohl spadnout sám od sebe. Pokud by konstrukci na sebe zvrhl poškozený, pak by to "rozhodně nebylo bez přičinění obžalovaného, který poškozeného bil a kopal a poškozený se mohl konstrukce přidržet". 6. Vrchní soud tedy zhodnotil, že se v původním řízení možností vzniku zranění pádem kamene na hlavu poškozeného zabýval a že se stěžovatel v podstatě domáhá toho, aby ve výroku rozsudku soudu prvního stupně byl popis skutku doplněn o další mechanismus vzniku zranění poškozeného (pád kamene na hlavu poškozeného), který rovněž zavinil stěžovatel. To i přes to, že dva svědci vyloučili, že by na hlavu poškozeného kámen spadl. Dále uvedl, že z pohledu právní kvalifikace "je úplně jedno", zda k následku smrti došlo pádem poškozeného na patník kovového sloupu, nebo tím, že na sebe poškozený v důsledku útoku obžalovaného zvrhl konstrukci, z níž na poškozeného spadl kámen. 7. Proti rozhodnutím městského soudu a vrchního soudu se stěžovatel bránil ústavní stížností, v níž navrhl, aby Ústavní soud tato rozhodnutí zrušil pro porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Porušení tohoto práva stěžovatel spatřoval zejména v tom, že podle něj byly objektivně dány důvody pro povolení obnovy řízení, tyto důvody stěžovatel ve svých podáních uvedl a předložil nové důkazy, které povolení obnovy řízení odůvodňovaly. Souhlasil s tím, že se soudy v původním řízení určitým způsobem s tvrzeními stěžovatele vypořádaly, tehdy však nedisponovaly důkazy, které byly soudu předloženy až v řízení o povolení obnovy. Stěžovatel se dále neztotožnil s tím, že "je jedno", jakým jednáním stěžovatele došlo ke zranění poškozeného, zejména za situace, kdy soud výši trestu odůvodnil zejména údajnou brutalitou útoku vůči poškozenému. Vrchnímu soudu také vytýkal, že jeho interpretace výpovědí dvou svědků, kteří měli vyloučit pád kamene na poškozeného, nemá oporu v provedeném dokazování. Porušení ustanovení o řízení stěžovatel spatřoval také v tom, že městský soud nepřipustil další důkazní návrhy. 8. Stěžovatel považoval za zásadní, aby byl bez jakýchkoliv pochybností správně zjištěn skutkový stav, pokud jde o mechanismus vzniku úrazových změn u poškozeného. Podle jeho názoru z nových důkazů vyplývá, že skutkový děj proběhl zcela jinak, než jak jej městský soud popsal ve výroku odsuzujícího rozsudku. Poukazoval na znalecký posudek znalce Horáka, který podle něj jednoznačně zpochybňuje posudek znalce Strause. Z posudku znalce Horáka mimo jiné vyplývá, že mechanismus poranění popsaný ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku je velmi