I.ÚS 487/04 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 487/04 ze dne 28. 11. 2007 N 208/47 SbNU 667 K možnosti domáhat se přezkoumání propuštění ze služebního poměru ve správním soudnictví   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů - ze dne 28. listopadu 2007 sp. zn. I. ÚS 487/04 ve věci ústavní stížnosti JUDr. R. Š. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2004 č. j. 21 Cdo 283/2004-77, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 9. 2003 č. j. 9 Co 160/2002-42, 9 Co 796/2003-42 a proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 3. 2002 č. j. 13 C 87/2002-3, "ve spojení s" usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 8. 2003 č. j. 13 C 87/2002-33, jimiž bylo zastaveno řízení o stěžovatelově žalobě pro nedostatek pravomoci soudu přezkoumat rozhodnutí služebního orgánu o propuštění ze služebního poměru. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2004 č. j. 21 Cdo 283/2004-77, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 9. 2003 č. j. 9 Co 160/2002-42, 9 Co 796/2003-42 a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 3. 2002 č. j. 13 C 87/2002-3 "ve spojení s" usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 8. 2003 č. j. 13 C 87/2002-33 se zrušují. Odůvodnění I. Okresní soud v Ústí nad Labem (dále též "okresní soud") rozhodl napadeným usnesením ze dne 6. 3. 2002 č. j. 13 C 87/2002-3 o zastavení řízení ve věci žalobce JUDr. R. Š. (dále jen "stěžovatel") proti žalované České republice - Ministerstvu vnitra (dále jen "žalovaný") o určení, že trvá služební poměr stěžovatele u žalovaného založený dne 1. 11. 1972 (výroková část I), a dále rozhodl usnesením ze dne 26. 8. 2003 č. j. 13 C 87/2002-33, jímž doplnil citované usnesení ve výroku I, že po právní moci tohoto rozhodnutí bude věc postoupena k projednání a rozhodnutí žalovanému. Okresní soud vycházel z toho, že předmětem řízení je určovací žaloba podle § 80 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), nikoli přezkum rozhodnutí služebního funkcionáře; z toho, že rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru nemohlo být podle právní úpravy platné v době jeho vydání přezkoumáváno soudem, dovodil, že soud nemůže tuto věc projednávat a rozhodovat o ní v řízení podle části třetí o. s. ř. Jestliže zákon neumožňoval soudní přezkum napadeného rozhodnutí služebního funkcionáře, nespadá do pravomoci soudu ani žaloba na určení, zda tu právo z něj vyplývající je či není. Vzhledem k tomu, že nedostatek pravomoci soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. Protože předmětem řízení je určení trvání služebního poměru u Policie České republiky, je podle názoru okresního soudu orgánem příslušným k projednání a rozhodnutí této věci žalovaný. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též "krajský soud") napadeným usnesením ze dne 19. 9. 2003 č. j. 9 Co 160/2002-42, 9 Co 796/2003-42 usnesení okresního soudu ze dne 6. 3. 2002 č. j. 13 C 87/2002-3 ve znění doplňujícího usnesení okresního soudu ze dne 26. 8. 2003 č. j. 13 C 87/2002-33 potvrdil. Krajský soud (stejně jako okresní soud) dospěl k závěru, že až do účinnosti zákona č. 334/1991 Sb., o služebním poměru policistů zařazených ve Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie, zákon neumožňoval přezkoumat rozhodnutí služebního funkcionáře, a tedy ani rozhodnutí ze dne 30. 7. 1991, kterým byl stěžovatel propuštěn ze služebního poměru. Teprve ustanovení § 118 zákona č. 334/1991 Sb. umožnilo, aby policista podal u soudu žalobu na přezkoumání rozhodnutí služebních orgánů o propuštění ze služebního poměru. V souzené věci však o přezkum rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru nejde; žaloba, o které okresní soud rozhodoval, je žalobou na určení podle § 80 písm. c) o. s. ř., že služební poměr trvá. Krajský soud dále poukázal na to, že vztahy a nároky vyplývající ze služebního poměru stěžovatele (tj. ze vztahu veřejnoprávní povahy) byly upraveny v zákoně č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti, který je nutno vzhledem k přechodným ustanovením zákona č. 334/1991 Sb. vztáhnout i na nároky vzniklé ze služebního poměru. A protože z ustanovení zákona č. 100/1970 Sb. vyplývá, že ve věcech služebního poměru rozhoduje služební orgán, a nikoli soud v rámci občanskoprávního řízení, není dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí souzené věci ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 o. s. ř., ani ve smyslu § 7 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud napadeným usnesením ze dne 17. 6. 2004 č. j. 21 Cdo 283/2004-77 dovolání stěžovatele zamítl. Nejvyšší soud v prvé řadě konstatoval, že se stěžovatel žalobou ze dne 17. 10. 1991 podanou u Okresního soudu v Děčíně (a tam vedenou pod sp. zn. 7 C 2242/91) domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že skončení služebního poměru propuštěním příslušníka Sboru národní bezpečnosti (dále též "SNB"), nyní policisty, na základě vyhlášeného rozkazu ředitele Úřadovny cizinecké policie a pasové služby v Ústí nad Labem ve věcech personálních ze dne 30. 7. 1991 č. 75 je neplatné, a tudíž služební poměr stěžovatele u odpůrce - Úřadu cizinecké policie a pasové služby Federálního policejního sboru (Úřadovny cizinecké policie a pasové služby Ústí nad Labem - RPK Děčín) - dále trvá. Stěžovatel zároveň požadoval, aby mu žalovaná nahradila rozdíl v ušlém služebním příjmu za dobu od 1. 9. 1991. Nejvyšší soud dále poukázal na to, že stěžovatel na základě výzvy Městského soudu v Praze (dále též "městský soud") ze dne 9. 10. 1995, podáním ze dne 25. 10. 1995 označeným jako "upřesnění petitu žalobního návrhu ve věci č. j. 38 Ca 324/95" (pod touto spisovou značkou byla věc u městského soudu v té době projednávána), sdělil, že upřesňuje petit žalobního návrhu tak, že žádá soud, aby vydal rozsudek "rozhodnutí ředitele Úřadu cizinecké policie a pasové služby Federálního policejního sboru č. j. UC 857/P-91 ze dne 1. 10. 1991, kterým byl potvrzen rozkaz ředitele Úřadovny CPS Ústí n/L. ve věcech personálních č. 75 ze dne 30. 7. 1991 o propuštění žalujícího ze služebního poměru příslušníka SNB podle § 100 odst. 1 písm. e) zákona č. 100/70 se zrušuje, služební poměr žalujícího k žalovanému trvá se všemi právy a nároky ...". Městský soud usnesením ze dne 24. 11. 1995 č. j. 38 Ca 324/95-81 "právní věc o určení, že služební poměr žalobce u žalované trvá, o náhradě ušlého nevyplaceného služebního příjmu ... vyloučil k samostatnému projednání" a usnesením ze dne 18. 12. 1995 č. j. 38 Ca 324/95-85 v tomto rozsahu vyslovil věcnou nepříslušnost městského soudu a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 3. Nejvyšší soud dodal, že městský soud usnesením ze dne 30. 11. 1995 č. j. 38 Ca 324/95-86 řízení [o zrušení rozhodnutí ředitele Úřadu cizinecké policie a pasové služby Federálního policejního sboru ze dne 1. 10. 1991 č. j. UC 857/P-91, kterým byl potvrzen rozkaz ředitele Úřadovny CPS Ústí nad Labem ve věcech personálních ze dne 30. 7. 1991 č. 75 o propuštění stěžovatele ze služebního poměru příslušníka SNB podle § 100 odst. 1 písm. e) zákona č. 100/1970 Sb.] zastavil. Městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně uvedl, že rozhodnutí ředitele Úřadu cizinecké policie a pasové služby Federálního policejního sboru ze dne 1. 10. 1991 č. j. UC 857/P-91, kterým byl potvrzen rozkaz ředitele Úřadovny CPS Ústí nad Labem ve věcech personálních ze dne 30. 7. 1991 č. 75, jehož přezkoumání se stěžovatel domáhá, bylo vydáno dne 1. 10. 1991 a nabylo právní moci dnem doručení stěžovateli, neboť šlo o rozhodnutí odvolacího orgánu, proti kterému již další odvolání nebylo přípustné. Protože však zákon č. 100/1970 Sb. v té době přezkoumání rozhodnutí služebních funkcionářů soudem neumožňoval a žalobu v dané věci soud nemůže projednat ani podle přechodného ustanovení zákona č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád, "nezbylo, než řízení zastavit". Nejvyšší soud proto - s ohledem na výše uvedené - konstatoval, že bylo dále pokračováno jen ve věci určení, že služební poměr stěžovatele u žalovaného trvá, o náhradě ušlého nevyplaceného služebního příjmu a o (podrobněji uvedených) peněžitých náhradách. I když stěžovatel v průběhu dalšího řízení žalobu několikrát změnil (také prohlášením do protokolu před okresním soudem dne 3. 9. 2001), "vždy uváděl, že se domáhá určení, že jeho služební poměr u žalovaného založený dne 1. 11. 1972 trvá, a peněžitých nároků vyplývajících ze služebního poměru". Okresní soud usnesením ze dne 6. 3. 2002 č. j. 7 C 224/2000-216 řízení o návrhu stěžovatele na určení, že trvá služební poměr stěžovatele u žalované založený dne 1. 11. 1972, vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí. V řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 13 C 87/2002 bylo proto jednáno jen o tomto posléze uvedeném nároku a ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 6. 3. 2002 č. j. 1