I.ÚS 497/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 497/24 ze dne 19. 12. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Heleny Soukupové, zastoupené JUDr. Bc. Milanem Čmelíkem, advokátem, sídlem Lidická 405/3, Jablonec nad Nisou, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 3650/2023-355 ze dne 19. 12. 2023 a usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 186/2022-314 ze dne 12. 9. 2023, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a) Kristiny Morávkové, zastoupené Mgr. Martinem Čaňkem, advokátem, sídlem Dolní náměstí 679/5, Jablonec nad Nisou, b) Stavebního bytového družstva X, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; namítá, že soudy porušily její základní práva zaručená v čl. 11, 12, 32, 36 a 38 Listiny základních práv a svobod. II. Skutkové okolnosti a procesní vývoj věci 2. Matka stěžovatelky (vedlejší účastnice) byla od roku 1988 členkou bytového družstva (vedlejšího účastníka) a měla proto i právo užívat družstevní byt. Matka se stěžovatelkou (dcerou) v bytě bydlely do roku 1998, kdy se matka odstěhovala k příteli. Stěžovatelka se svými dětmi byt užívaly dál; stěžovatelka za matku platila náklady spojené s členstvím v bytovém družstvu a užíváním bytu. V roce 2010 se matka za rodinou do bytu vrátila. 3. V červenci 2011 matka uzavřela se stěžovatelkou smlouvu označenou jako "dohoda o převodu členských práv a povinností". Převodem členských práv měly účastnice dohody v úmyslu zabránit tomu, aby se družstevní podíl stal předmětem exekučního nebo insolvenčního řízení vedených proti matce (aby o něj rodina nepřišla); matka totiž měla dluhy přes 300 000 Kč. 4. Matka byla i po červenci 2011 bytovým družstvem nadále vedena jako jedna z osob užívajících byt. Stěžovatelka a její dvě děti byt užívaly a veškeré platby s tím spojené hradila družstvu stěžovatelka (matka dceři na platby v uvedeném období několikrát přispěla). Byť mezi účastnicemi řízení panovaly zprvu dobré vztahy, po podpisu smlouvy o převodu družstevního podílu se soužití v bytě stalo velmi konfliktním. Stěžovatelka následně v říjnu 2012 zrušila u bytového družstva oprávnění matky spoluužívat byt, vyměnila zámek od dveří a znemožnila matce vstup do bytu. 5. Matka se následně u civilních soudů domáhala určení vlastnického práva k členskému podílu v bytovém družstvu, se kterým je spojeno právo užívání družstevního bytu. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ("nalézací soud") v pořadí již druhým usnesením č. j. 38 Cm 54/2018-261 ze dne 22. 8. 2022 matce vyhověl a určil, že je vlastníkem členského podílu. Vrchní soud v Praze ("odvolací soud") ústavní stížností napadeným usnesením prvostupňové rozhodnutí nalézacího soudu v meritu potvrdil jako věcně správné. 6. Uvedené soudy dospěly k následujícím závěrům: Dohoda z roku 2011 uzavřená mezi matkou a stěžovatelkou ohledně družstevního podílu neobsahovala určení, zda jde o převod bezúplatný či úplatný ani ujednání o ceně nebo způsobu jejího určení, přičemž se v řízení ani nepodařilo zjistit skutečnou vůli stran ohledně toho, zda se mělo jednat o převod úplatný, či neúplatný, a to ani z prohlášení o vzájemném majetkovém vypořádání zůstatkové hodnoty členského podílu ve výši 93 781 Kč, neboť smyslem a účelem prohlášení bylo vypořádání vztahů mezi stěžovatelkou a matkou na straně jedné a bytovým družstvem na straně druhé (body 82 až 84 usnesení nalézacího soudu a bod 19 usnesení odvolacího soudu). Vzhledem k tomu, že se zjištěná neurčitost týkala podstatné náležitosti smlouvy, soudy uzavřely, že dohoda byla absolutně neplatným právním jednáním (bod 107 usnesení nalézacího soudu a bod 25 usnesení odvolacího soudu) a dcera na jejím základě podíl nenabyla. Soudy též shodně uzavřely, že stěžovatelka podíl nenabyla ani vydržením (bod 107 usnesení nalézacího soudu a bod 26 usnesení odvolacího soudu). Nalézací soud se na základě dřívějšího závazného názoru odvolacího soudu, založeném na překonaném skutkovém závěru, že převod byl bezúplatný - zabýval i tím, zda při posouzení dohody jako darovací smlouvy matka mohla "darovaný" členský podíl požadovat důvodně vrátit, protože stěžovatelka se vůči ní zachovala způsobem hrubě porušujícím dobré mravy, a to s kladným závěrem. Stěžovatelka totiž připravila matku o bydlení v průběhu tíživé finanční situace, ačkoliv ta se usilovně snažila v rámci svých možností přispívat dceři na společnou domácnost; míru nemravnosti nesnižuje ani napětí ve vztazích, na němž měla svůj podíl také matka (stěžovatelce dala kupříkladu facku) [body 108 a 109 usnesení nalézacího soudu a bod 27 usnesení odvolacího soudu]. 7. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením dovolání stěžovatelky odmítl, aproboval jako souladný se svou judikaturou závěr nižších soudů o absolutní neplatnosti smlouvy o převodu pro absenci podstatné náležitosti smlouvy v důsledku její neurčitosti. III. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka tvrdí, že od roku 1998 splácela anuitu za družstevní byt a hradila všechny náklady spojené s členstvím v bytovém družstvu; byt tedy v podstatě zaplatila, a rovněž jej zrekonstruovala - bydlí zde 33 let. Stěžovatelka a její děti v důsledku napadených rozhodnutí přijdou o domov. 9. Stěžovatelka zaplatila přibližně 75 % ceny členského podílu, avšak podle rozhodnutí soudů podíl nenabyla, přestože na ni byl v roce 2011 úplatně přepsán za cenu 90 000 Kč její matkou, což matka výslovně potvrdila. Stěžovatelka tedy byla protiústavně zbavena vlastnictví členského podílu, za který prokazatelně zaplatila. Právo stěžovatelky bylo fakticky vyvlastněno bez náhrady ve prospěch matky, která v bytě nebydlí 25 let; odstěhovala se v roce 1998, v roce 2010 se do bytu vrátila, avšak to mělo být jen na přechodnou dobu. Matka zároveň od roku 1998 neplnila žádné závazky plynoucí z členství v družstvu, což při jednání u soudu označila za nesporné. 10. Napadená soudní rozhodnutí jsou podle stěžovatelky v rozporu s dobrými mravy, elementární spravedlností a judikaturou vyšších soudů; jsou výrazem neodůvodněného vybočení z interpretačních standardů a představují nepředvídatelnou výkladovou libovůli. Soudy nevycházely z provedených důkazů a věc chybně právně hodnotily. 11. Stěžovatelka dále v návrhu uvádí následující: Soudy chybně posoudily otázku platnosti smlouvy o převodu. Matka ani stěžovatelka neplatnost nenamítaly, jde o překvapivý závěr nalézacího soudu, který ještě při jednání stěžovatelce prezentoval názor, že převod členství bude soudem nadále posuzován jako úplatný (stejně jako tomu bylo v "prvním kole" projednávání). Protiústavní je závěr, že by smlouva označená jako absolutně neplatná měla "konvertovat" do platné darovací smlouvy. Podle stěžovatelky byla prokázána dobrá víra a svobodná vůle obou stran dohodu o převodu uzavřít. 12. Podle stěžovatelky soudy protiústavně hodnotily otázky neúplatnosti právního jednání. Podle judikatury Nejvyššího soudu platí, že "[v]yšlo-li najevo, že součástí smlouvy je i ujednání, podle něhož si účastníci vypořádali vypořádací podíl, je zjistitelné, že šlo o převod úplatný" (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3279/2015 ze dne 23. 11. 2016). Úplatnost vyplývá z převodní smlouvy; původně ji potvrdila i matka, avšak po ustanovení advokáta autentické tvrzení účelově změnila. 13. Část listiny nazvaná "Prohlášení o vzájemném majetkovém vypořádání" specifikuje hodnotu členského vkladu a ukládá ji mezi účastníky vypořádat. Matka výslovně uvedla, že převedla na stěžovatelku členský podíl za 90 000 Kč, které nikdy nedostala, což nemění podstatu převodu, jenž byl sjednán úplatně. Matka pohledávku nikdy neuplatnila, protože byly se stěžovatelkou dohodnuté na zápočtech jejích předchozích plnění ve prospěch matky a jejích dluhů, respektive všeho, co stěžovatelka na byt uhradila. Soudy nikdy nezjišťovaly skutečnou výši pohledávky; kdyby tak učinily, vyšla by najevo skutečná výše pohledávky matky vůči stěžovatelce, která za ni od roku 1998-2011 plnila finanční závazky vůči družstvu v celkové výši téměř 500 000 Kč (bez zápočtu úroků z prodlení). Z toho by jednoznačně vyplynula i reálná vypořádací cena za převod, která se příliš nelišila od tržní hodnoty v té době. 14. Matka začala úplatnost převodu rozporovat účelově, byť sama v průběhu řízení tvrdila, že stěžovatelka od roku 1998 hradila veškeré platby v družstvu. Soudy místo vlastního důkazního šetření upřednostnily tvrzení matky a tvrzení stěžovatelky nereflektovaly. Stěžovatelka nebyla vyzvána k předložení důkazů o výši pohledávky matky vůči ní, aby mohla doložit, že výše je relevantní cenou za převod, mnohonásobně vyšší nad rámec ceny 90 000 Kč. Stěžovatelka od roku 1998 do roku 2023 vložila do členského podílu celkově asi 1 000 000 Kč, což téměř odpovídá ceně bytů