I.ÚS 497/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 497/24 ze dne 5. 3. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Heleny Soukupové, zastoupené JUDr. Bc. Milanem Čmelíkem, advokátem, sídlem Lidická 405/3, Jablonec nad Nisou, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 3650/2023-355 ze dne 19. 12. 2023 a usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 186/2022-314 ze dne 12. 9. 2023, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a) Kristiny Morávkové, zastoupené Mgr. Martinem Čaňkem, advokátem, sídlem Dolní náměstí 679/5, Jablonec nad Nisou, b) Stavebního bytového družstva X, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem se vedlejší účastnici řízení a) nepřiznává. Odůvodnění: 1. Ústavní soud usnesením sp. zn. I. ÚS 497/24 ze dne 19. 12. 2024 odmítl ústavní stížnost stěžovatelky jako zjevně neopodstatněnou. 2. Vedlejší účastnice a) přípisem doručeným dne 11. 2. 2025 požádala, aby Ústavní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o ústavní stížnosti, které měly spočívat v nákladech na zastoupení advokátem (dva úkony právní služby včetně režijního paušálu ve smyslu advokátního tarifu). 3. Ústavní soud náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem vedlejší účastnici podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu nepřiznal, a to z následujících důvodů: 4. Podle § 62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu platí, že náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, nestanoví-li tento zákon jinak. 5. Podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu přitom platí, že Ústavní soud může v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. 6. Povinnost k náhradě nákladů řízení v právě uvedeném smyslu Ústavní soud ukládá výjimečně. Jde o mimořádné situace, kdy uložení povinnosti nahradit náklady řízení je svého druhu sankcí neúspěšnému účastníkovi řízení, který svým postupem porušení základního práva bezdůvodně vyvolal, nebo podal ústavní stížnost jako šikanózní (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 641/24 ze dne 27. 11. 2024, bod 25). 7. Ústavní soud dospěl k závěru, že v případě stěžovatelky a vedlejší účastnice k výjimečnému uložení povinnosti nahradit náklady řízení nebyl dán důvod. Stěžovatelčin návrh šikanózní nebyl. Spor stěžovatelky a její matky (vedlejší účastnice) o družstevní byt je dlouholetý a podle Ústavního soudu je zjevné, že na jeho existenci se podílela svoji měrou i vedlejší účastnice (k tomu viz závěr o obecných soudů o konfliktním chování matky vůči dceři; bod 31 usnesení ze dne 19. 12. 2024). 8. Stěžovatelčinu ústavní stížnost v každém případě nelze považovat za svévolné či zlomyslné zneužití jejího práva podat ústavní stížnost, a proto Ústavní soud důvod k výjimečnému přiznání náhrady neshledal. Vedlejší účastnice ostatně ve svém návrhu stran "odůvodněnosti" uložení povinnosti nahradit náklady řízení nic konkrétního neuvádí. 9. Nad rámec výše uvedeného nezbývá Ústavnímu soudu nic jiného než apelovat na matku i dceru, aby se po více než deseti letech svého konfliktu pokusily pozastavit a zamyslet se, zda jim další vedení soudních procesů o družstevní byt v jejich životě přinese pocit naplnění a spravedlnosti. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. března 2025 Jan Wintr v. r. předseda senátu