I.ÚS 503/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 503/14 ze dne 19. 2. 2014   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida a Ivany Janů o ústavní stížnosti Jaromíra Šicnera, zast. Dr. JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem, sídlem Na Příkopě 23, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13.12.2013, č.j. 32 Cdo 3931/2011-464, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3.5.2011, č.j. 1 Cmo 363/2010-414, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1.6.2010, č.j. 31 Cm 20/2009-272, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ing. Josefa Sedláka, MBA, sídlem Koterovská 633/29, Plzeň, insolvenčního správce dlužníka SORstav - plus s.r.o., sídlem Letkovská 9, Plzeň-Božkov, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Stěžovatel ústavní stížností v záhlaví uvedený rozsudek Nejvyššího soudu, rozsudek Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") a rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a domáhal se jejich zrušení pro údajné porušení jeho práv zaručených ústavním pořádkem České republiky a principy demokratického právního státu zakotvené v čl. 1 odst. 1 a v čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), v čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Dodatkový protokol"). V návrhu informoval o sporu, v němž vystupoval jako žalovaný, kdy společnost SORstav - plus, s.r.o., se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 2 660 387,- Kč, jakožto nároku ze smlouvy o dílo. Stěžovatel proti žalobě namítal, že poté, co dlužník (sc. společnost SORstav - plus, s.r.o., dále též jako "žalobce") znemožnil splnění závazku dohodnutým způsobem, totiž plněním na jeho clearingový účel u společnosti Clearing ICE, a.s., splnil závazek náhradním plněním, složením clearingových poukázek do úschovy soudu, když dlužník neposkytl součinnost tím, že odmítl clearingové poukázky převzít. K těmto údajům doplnil, že oba účastníci měli u společnosti Clearing, ICE, a.s., zřízen clearingový účet jak ke dni podpisu smlouvy, tak ke dni vyúčtování ceny díla, žalobce po uplynutí doby trvání jednoho roku svoji účast v systému Clearing ICE neobnovil. Stěžovatel po výzvě, aby uhradil dlužnou částku, tak pouze trval na dodržení platně uzavřené smlouvy, konkrétně na zvoleném způsobu úhrady, který však nebyl z důvodu neobnovené účasti žalobce v systému Clearing ICE možný. Proto stěžovatel upozornil žalobce, že mu neposkytuje dostatečnou součinnost a po uplynutí přiměřené lhůty složil do soudní úschovy clearingové poukázky na úhradu svého dluhu, čímž podle svého přesvědčení závazek splnil. V další části popsal stěžovatel průběh soudního sporu, jehož výsledkem bylo uložení povinnosti zaplatit žalobci částku 1 912 163,- Kč s příslušenstvím. Porušení citovaných ustanovení Ústavy a Listiny spatřuje stěžovatel v tom, že soudy neposkytly jeho právům dostatečnou ochranu tím, že nedostatečně zkoumaly otázku splnění závazku prostřednictvím clearingových poukázek do soudní úschovy, resp., že nedostatečně zkoumaly porušení zásady "pacta sunt servanda" ze strany žalobce. Na podporu svých tvrzení odkazuje na řadu judikátů Ústavního soudu. Posléze namítá, že soudy ve svých odůvodněních zcela nepřípustně odmítají clearingový systém jako řádný vypořádací sytém mezi podnikateli, čímž otevřeně a svévolně zasáhly do práva podnikatelů nejen takový systém v rámci svého podnikání provozovat, či se ho účastnit, ale též jeho prostřednictvím vypořádávat své vzájemné pohledávky s požadovaným účinkem. Tento přístup ve svých důsledcích pak podle stěžovatele zasahuje i do základního práva vztahujícího se k vlastnictví majetku. Polemizuje též se závěrem soudů, že clearing, clearingové systémy či clearingové poukázky a plnění jejich prostřednictvím není upraveno českým právním řádem, a proto má přednost peněžité plnění, k čemuž dodává, že tento přístup je nutno s poukazem na rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva považovat za nepřípustný. Podle stěžovatelova názoru nezáleží na tom, že český právní řád pojem clearingových poukázek nezná, podstatné je to, clearingovou poukázku je nutno považovat za majetkovou hodnotu chráněnou vlastnickým právem a tak s ní také zacházet. Relevantní znění příslušných ustanovení Ústavy, Listiny a Dodatkového protokolu, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující: Čl. 1 odst. 1 Ústavy: Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Čl. 90 Ústavy: Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Čl. 11 odst. 1 Listiny: Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. Čl. 26 odst. 1 Listiny: Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Čl. 36 odst. 1 Listiny: Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Čl. 1 Dodatkového protokolu: Každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva. Předchozí ustanovení nebrání právu států přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo pokut. II. Z předložených rozsudků obecných soudů zjistil Ústavní soud tyto relevantní skutečnosti: Společnost SORstav - plus, s.r.o., se žalobou domáhala proti stěžovateli zaplacení částky 2 668 387,- Kč s příslušenstvím (po rozšíření žaloby v průběhu sporu), a to jako nedoplatku ceny díla (1 912 163,- Kč) a smluvní pokuty. Stěžovatel tvrdil, že žaloba je nedůvodná, protože on svůj závazek splnil, a to složením clearingových poukázek do soudní úschovy, když šlo o náhradní plnění, neboť žalobce znemožnil svým postupem plnění na jeho clearingový účet u společnosti Clearing ICE, a.s., a tímto plněním jeho závazek zanikl. Městský soud vzal za nesporné uzavření smlouvy o díle (včetně dodatků), podle níž bylo předmětem díla zhotovení projektové dokumentace a provedení prací na rekreačním domu, dále provedení fakturace, započtení a vstup žalobce do systému Clearing ICE. Po provedeném dokazování zaměřeném na skutečnosti sporné mezi účastníky dospěl městský soud k závěru, že žaloba je po právu, proto rozsudkem ze dne 1.6.2010, č.j. 31 Cm 20/2009-272, žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl o nákladech řízení. Následně vrchní soud k odvolání stěžovatele rozsudkem ze dne 3.5.2011, č.j. 1 Cmo 363/2010-414, rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně částky 1 912 163,- Kč s úrokem z prodlení potvrdil, ve zbývajícím rozsahu jej změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vrchní soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o díle, že v dodatku č. 2 bylo ujednáno, že základní smluvní cena bude uhrazena celá převodem ve prospěch clearingového bilančního účtu vedeného společností ICE Clearing a DPH bude uhrazena ve prospěch běžného účtu zhotovitele; úhrada ve formě clearingových poukázek sjednána nebyla. Dílo bylo zhotoveno a žalobce vyúčtoval stěžovateli dohodnutou cenu díla a po započtení vzájemných pohledávek činil zůstatek dluhu stěžovatele 1 912 163,- Kč. Stěžovatel měl u společnosti ICE Clearing zřízen clearingový účet jak ke dni podpisu smlouvy o díle, tak ke dni vyúčtování ceny díla. Též žalobce dne 10.3.2006 uzavřel se společností ICE Clearing smlouvu o vstupu do systému tzv. Clearing ICE, na jejímž základě měl zřízen a aktivován clearingový účet na dobu jednoho roku. Stěžovatel byl v období od 10.10.2002 do 4.12.2007 členem představenstva uvedené společnosti a byl to on, kdo s žalobcem smlouvu o vstupu do systému Clearing ICE sjednal. Poukázky Clearing ICE jsou ve Všeobecných smluvních podmínkách uvedené společnosti upraveny v rámci clearingového zúčtování jako speciální institut, přičemž podle článku VI. odst. 4 těchto podmínek byl žalobce oprávněn přijmout tyto poukázky pouze za podmínky, že má uzavřenu smlouvu o využití poukázek Clearing ICE; uzavření takové smlouvy prokázáno nebylo. Protože žalobce svou účast v systému Clearing ICE neobnovil, k datu 10.3.2007 zanikla a k témuž datu přestal existovat i jeho clearingový účet, na který měla být podle smlouvy o dílo hrazena cena díla. Dopisem ze dne 21.11.2007 žalobce tuto skutečnost oznámil stěžovateli a vyzval jej, aby zůstatek ceny díla uhradil na jeho bankovní účet, stěžovatel trval na dohodn