I.ÚS 544/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 544/14 ze dne 26. 3. 2014   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ivany Janů a Ludvíka Davida mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele Karla Molodčenko, zastoupeného JUDr. Vladimírem Boleslavem, advokátem se sídlem Nad Konvářkou 315/3, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 21 Cdo 3328/2013-687, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2013, č. j. 62 Co 12/2013-588, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 6. 2012, č. j. 4 C 271/99-497, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6 jako účastníků řízení takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 2. 2014, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o Ústavním soudu“), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení článku 36 odst. l a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel poté, co rekapituluje průběh řízení před obecnými soudy, v ústavní stížnosti namítá, že se dovolací soud při svém rozhodování odchýlil od své konstantní judikatury, podle které schodek jako jeden z předpokladů odpovědnosti pracovníka podle ustanovení § 176 a násl. zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, účinného k rozhodnému dni 31. 10. 1997, kdy došlo ke krádeži svěřených hodnot (dále jen „zákoník práce“), je zpravidla zjišťován inventarizací, není-li schodek prokázán inventarizací, neznamená to bez dalšího, že by zaměstnavatel neměl proti odpovědnému pracovníku nárok na náhradu škody, musí však jinými důkazními prostředky prokázat stav hodnot, které pracovník převzal k vyúčtování, a skutečnost, že došlo ke škodě (schodku) na svěřených hodnotách. V nyní projednávané věci stěžovatel od počátku řízení tvrdí, že údajný schodek nebyl zjištěn inventarizací ani jinak. Soud prvního stupně se s těmito námitkami stěžovatele řádně nevypořádal, odvolací soud pak dovodil, že pochybení při provádění inventury nemají vliv na správnost vyčíslení schodku. Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že dovolací soud odmítl dovolání s odkazem na své rozhodnutí v obdobné věci ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1358/2002, ve které však dospěl k závěru, že v případě, že inventurní soupisy nebyly podepsány osobou odpovědnou za provedení inventarizace, je třeba z ustanovení § 30 odst. l zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, dovodit, že je neprůkazná celá inventarizace, která z takových soupisů vycházela. Tento závěr přitom koresponduje s argumentací stěžovatele, který uváděl, že v jeho věci nebyl učiněn ani k důkazu předložen žádný inventurní soupis, natož podepsaný interními předpisy k tomu povolaným zaměstnancem. Stěžovatel poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. II. ÚS 324/99, a vyjadřuje své přesvědčení, že v případě prokázaného protiprávního jednání třetí osoby by měl být zaměstnanec odpovědným za takto vzniklý schodek na hodnotách, svěřených mu k opatrování jen tehdy, jestliže svým zaviněním (úmyslně nebo z nedbalosti) porušil konkrétní povinnosti, plynoucí z obecně závazných právních předpisů, vnitřních norem zaměstnavatele, s nimiž byl seznámen a pracovní smlouvy a tím protiprávní jednání třetí osoby a vznik škody umožnil. V souzeném případě je nepochybné, a bylo i soudem zjištěno, že stěžovatel neporušil žádnou svoji konkrétní povinnost, která by pro něho plynula ať již z obecně závazných předpisů, interních předpisů žalobce, pracovní smlouvy nebo i dohody o hmotné odpovědnosti. Setrvání na dosavadní judikatuře, podle níž se hmotně odpovědný zaměstnanec nemůže zprostit své hmotné odpovědnosti za schodek, který vznikl jako důsledek protiprávního jednání třetí osoby, pokud neplněním svých povinností řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím [§ 73 odst. 1 písm. d) zákoníku práce] vznik schodku umožnil, by tak ve svých důsledcích znamenalo, že zaměstnanec by se ve srovnání s pachatelem majetkového deliktu (obvykle jednání postižitelného podle trestního práva) dostal do zcela nerovného postavení, což je nepochybně ústavně zcela nepřijatelné. Pokud Nejvyšší soud k tomu uvedl, že není důvod, aby relevantní právní otázka byla posouzena jinak, trpí jeho rozhodnutí z ústavněprávního hlediska taktéž nedostatkem řádného odůvodnění. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 27. 6. 2012, č. j. 4 C 271/99-497, uložil stěžovateli jako žalovanému povinnost zaplatit žalobci Česká pošta, s. p. částku 1 000 000 Kč s příslušenstvím, taktéž druhé žalované Heleně Baudyšové uložil povinnost zaplatit žalobci částku 1 000 000 Kč s příslušenstvím. K odvolání stěžovatele, žalobce i žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 4. 2013, č. j. 62 Col2/2013-588, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel i žalovaná dovolání, které bylo ústavní stížností napadeným rozsudkem jako nepřípustné odmítnuto. Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že státní moc může být uplatňována jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Ústavní soud, s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí (čl. 87 Ústavy ČR), zejména respektuje skutečnost - což vyslovil v řadě svých rozhodnutí - že není součástí soustavy obecných soudů, a že mu proto zpravidla ani nepřísluší přehodnocovat "hodnocení" dokazování před nimi prováděné a také mu nepřísluší právo přezkumného dohledu nad činností soudů. Na straně druhé však Ústavnímu soudu náleží posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních zákonech nebo v mezinárodních smlouvách podle čl. 10 Ústavy ČR a v rámci toho uvážit, zda řízení před nimi bylo jako celek spravedlivé. Po přezkoumání předložených listinných důkazů, vyžádaného spisového materiálu a posouzení právního stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatele je zjevně neopodstatněný, neboť je zřejmé, že k porušení jeho ústavně zaručených práv postupem Okresního soudu pro Prahu 6, Městského soudu v Praze ani Nejvyššího soudu nedošlo. Městský soud v Praze v odůvodnění svého napadeného rozhodnutí neměl za důvodné námitky stěžovatele týkající se provedení inventury, neboť „podstatné je to, že bez ohledu na určitá pochybení žalobce ve způsobu provádění inventury, kdy tato byla provedena pouze jedinou pracovnicí s časovou prodlevou, dospěli oba znalci k jednoznačnému závěru, že tato pochybení nemají vliv na správnost vyčíslení schodku tak, jak jej žalobce určil.“ Městský soud v Praze v této souvislosti konstatoval, že bezprostředně po vloupání se na místo dostavila Policie ČR, která prováděla šetření, proto žalobce přístup do prostoru hlavní pokladny neměl. Jakmile to však bylo možné, přistoupil žalobce ke zjišťování výše vzniklé škody, nelze mu tedy dle odvolacího soudu vyčítat nedostatek pečlivosti a opatrnosti. Odvolací soud uzavřel, že podstatné je, že bylo provedenými důkazy prokázáno, že schodek byl vyčíslen ve správné výši. Takto řádně odůvodněný závěr Městského soudu v Praze je třeba považovat za prvek nezávislého soudního rozhodování, kterému nemá Ústavní soud z pozice ústavnosti čeho vytknout. V tomto směru Ústavní soud v podrobnostech odkazuje na přiléhavé a podrobné odůvodnění rozhodnutí obou ve věci jednajících obecných soudů, které se všemi námitkami stěžovatele v míře odpovídající jejich konkretizaci vypořádaly způsobem, který Ústavní soud neshledal vybočujícím z mezí ústavnosti. Ústavní soud zejména konstatuje, že obecné soudy vycházely ve svých závěrech z řádně provedených důkazů, kterými byl dostatečně skutkový stav věci zjištěn. Ústavní soud má na mysli zejména znalecký posudek Ing. Pavly Císařové, CSc., ze kterého vzal soud prvního stupně za prokázané, že inventura, kterouž žalobce provedl, určila výši schodku částkou 28 564 390,50 Kč. Tento znalecký posudek byl přezkoumán znalcem Ing. Ladislavem Zelinkou, PhD., který zjistil, že porovnáním zjištěného stavu se stavem účetním byl správně vyčíslen schodek ve výši 28 564 390,50 Kč, přičemž provádění inventarizace pokladen bylo upraveno vnitřním předpisem „Poštovní pravidla“ schváleným výnosem České pošty s. p. č. j. 2378/95 – Pos ze dne 5. 5. 1995. Nelze tedy přisvědčit stěžovateli, že by se soud jeho námitkami ohledně nesprávně provedené inventarizace nezabýval. Stěžovatel dále namítá, že bylo obecnými soudy zjištěno, že neporušil žádnou svoji konkrétní povinnost, která by