I.ÚS 605/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 605/24 ze dne 19. 11. 2024 Trestní odpovědnost rodičky a duly za smrt dítěte při domácím porodu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavních stížnostech J. S., zastoupené Mgr. Richardem Hořejším, advokátem se sídlem Václavkova 343/20, Praha, a A. M. K., zastoupené Mgr. Adélou Hořejší, advokátkou se sídlem Václavkova 343/20, Praha, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 6 Tdo 411/2023-935 ze dne 31. října 2023, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 4 To 324/2022-857 ze dne 1. prosince 2022 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 7 T 145/2021-709 ze dne 16. dubna 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se zamítají. Odůvodnění I. Úvodní vymezení podstaty nálezu 1. Ústavní soud se v tomto nálezu poprvé zabývá trestní odpovědností rodičky a duly za smrt dítěte při domácím porodu. Kromě posouzení specifické skutkové situace stěžovatelek formuluje v této souvislosti i některé obecné závěry do budoucna; zabývá se ochranou života dítěte v průběhu porodu a svobodou ženy rozhodovat o místě a způsobu svého porodu. V rámci přezkumu odsouzení stěžovatelky, která u porodu vystupovala jako dula, Ústavní soud zejména definuje základní rámec jejího postavení, související s odpovědností za jednání při domácím porodu. II. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 2. Okresní soud v Českých Budějovicích uznal stěžovatelky vinnými z přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustily tím, že při porodu první stěžovatelky (rodičky) způsobily smrt dítěte. Za to jim okresní soud uložil trest odnětí svobody v délce 6 měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu v délce 12 měsíců. 3. První stěžovatelka byla podle skutkové věty rozsudku okresního soudu vinna tím, že "(...) v rozporu s ustanovením § 2 900 zákona č. 89/2019 Sb. ve znění pozdějších změn a doplnění (Občanský zákoník), si jako rodička nepočínala tak, aby nedošlo k újmě na životě nebo zdraví novorozence, neboť věděla, že existuje riziko pro plod při vaginálním porodu koncem pánevním, který si vyžaduje nezbytnost odborného vedení porodu ve zdravotnickém zařízení a zdravotnickým pracovníkem, přesto zdravotnické zařízení před porodem ani v průběhu porodu nekontaktovala, přistoupila k domácímu porodu, ačkoli v případě porodu koncem pánevním u šestatřicetileté prvorodičky ve 41. týdnu těhotenství by byl indikován primárně císařský řez, přičemž v důsledku jejího jednání novorozenec J. V. utrpěl udušení při porodu a zemřel". 4. Druhá stěžovatelka je dulou, která byla u porodu přítomna (dulu lze obecně definovat jako nezdravotnickou pomáhající profesí, jejímž cílem je poskytování různé formy podpory ženě v průběhu těhotenství i po něm; podrobněji k tomu níže). Podle skutkové věty rozsudku usmrtila dítě z nedbalosti tím, že "(...) jako dula prvorodičky bez gynekologicko-porodnického či jiného zdravotního vzdělání, překročila povinnosti duly, ke kterým se zavázala dohodou o poskytování služeb duly uzavřenou s obž. J. S. dne 27. 2. 2020, když u J. S. prováděla gynekologické předporodní vyšetření ke zjištění připravenosti rodičky k porodu, přičemž si byla vědoma nefyziologické polohy dítěte a existence rizika pro plod při vaginálním porodu koncem pánevním, následně nevhodně stanovila strategii, resp. způsob vedení porodu a nezvládla techniku vaginálního porodu koncem pánevním novorozence J. V., který v důsledku jejího jednání utrpěl udušení při porodu a zemřel". 5. Okresní soud se nejprve zaměřil na posouzení, zda byl porod neplánovaným překotným porodem v domácím prostředí, na čemž stěžovatelky stavěly svou obhajobu, anebo zda se jednalo o plánovaný domácí porod. Dospěl k závěru, že domácí porod plánovaný byl. Oporou mu k tomu byl především deník, který si rodička vedla. Okresní soud dále na základě provedených důkazů uzavřel, že novorozenec v průběhu vypuzování z těla rodičky ještě žil a byl proto chráněn trestním právem jako živá bytost. Za příčinu smrti považoval okresní soud na základě znaleckých posudků a výpovědí svědků (např. lékařů záchranné služby) akutní hypoxii, tedy udušení, způsobené nepostupujícím porodem koncem pánevním, při kterém je dítě otočeno zadečkem napřed. V jeho průběhu se rozené dítě zaseklo hlavičkou v těle rodičky, hlavička stlačila pupečník, v důsledku čehož došlo k zástavě cirkulace krve a následně k udušení. Okresní soud na straně rodičky shledal vědomou nedbalost, spočívající v tom, že se při vědomí konkrétních rizik v jejím těhotenství rozhodla pro domácí porod. Šlo o kombinaci rizik plynoucích zejména z 1) polohy dítěte uloženého koncem pánevním, 2) věku rodičky, 3) faktu, že šlo o prvorodičku a 4) skutečnosti, že rodička byla již ve 41. týdnu těhotenství. Těmto rizikům rodička nepřizpůsobila své jednání, čímž porušila prevenční povinnost podle § 2900 občanského zákoníku a způsobila smrt dítěte. 6. Okresní soud dále dospěl k závěru, že jednání duly bylo s konáním rodičky "úzce spjato". Podle okresního soudu "(...) skutkové a právní závěry týkající se obou obžalovaných se významně prolínají, navazují na sebe a tvoří v podstatě jeden celek". Uvedl, že role duly nebyla tak pasivní, jak naznačovala před soudem, naopak před porodem rodičku vyšetřila, následně při porodu asistovala, udílela pokyny a nezvládla techniku vaginálního porodu koncem pánevním. Okresní soud shledal roli duly při porodu jako aktivní, čemuž odpovídá i formulace skutkové věty, podle které dula nevhodně stanovila strategii a způsob vedení porodu a neadekvátně reagovala na zaseknutí hlavičky dítěte v těle rodičky (začala hlavičku neodborně extrahovat, podrobněji k tomu níže). 7. Stěžovatelky podaly proti rozsudku okresního soudu odvolání, která Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl. Soud se znovu věnoval tomu, zda šlo o plánovaný domácí porod. Neuvěřil obhajobě, že záznam v deníku rodičky neodpovídal realitě, jelikož byl pouhou formou mentální očisty. Podrobněji se krajský soud zabýval také okamžikem smrti dítěte. V bodech 75 a násl. odůvodnění dospěl na základě znaleckých posudků k závěru shodnému s okresním soudem. Shrnul, že sice nebylo možné určit, zda dítě žilo v době úplného vypuzení z těla rodičky, avšak bez pochybností bylo prokázáno, že dítě zemřelo nejdříve v okamžiku, kdy bylo částečně vypuzeno. Krajský soud také v bodě 83 odkázal na to, že rodička se o možné komplikace svého porodu zajímala a z důkazů tak plyne, že si konkrétních rizik spojených se svým těhotenstvím byla dobře vědoma. 8. Ohledně duly krajský soud dospěl k závěru, že se dula spolupodílela na vzniku tragického následku tím, že překročila svá oprávnění, vyšetřila rodičku a neodborným taháním dítěte z jejího těla porod nevhodně vedla. Tím vším se podle krajského soudu "zpronevěřila svému poslání". 9. Jako důvodnou neshledal krajský soud ani námitku obou stěžovatelek, týkající se podjatosti znalce. Stěžovatelky upozorňovaly na to, že znalec je členem České lékařské komory, vystupující na odborných konferencích údajně jako kritik domácích porodů. Krajský soud odkázal především na letité zkušenosti a erudici znalce v oboru porodnictví a dospěl k závěru, že důkaz jeho znaleckým posudkem není nezákonný. 10. Stěžovatelky napadly usnesení krajského soudu dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl. V dokazování provedeném nižšími soudy neshledal Nejvyšší soud žádné zjevné rozpory. Nad rámec odůvodnění soudů prvního a druhého stupně se vyjádřil k momentu počátku trestněprávní ochrany novorozence. Odkázal přitom i na nálezy Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 1565/14 a I. ÚS 4457/12), ze kterých plyne, že ochrana života a zdraví dítěte v průběhu porodu je ústavně chráněným statkem. Nejvyšší soud připomenul, že i v případě vraždy novorozeného dítěte matkou podle § 142 trestního zákoníku je dítě chráněno proti atakům ze strany rodičky (matky) i při porodu v průběhu vypuzování dítěte, nikoli pouze po něm, jak tvrdí stěžovatelky. Názory trestněprávní doktríny ohledně toho, kdy začíná trestněprávní ochrana života, se různí. Za "objektivně vyvážený" závěr považuje Nejvyšší soud moment, kdy dítě alespoň částečně začne opouštět tělo rodičky - živý člověk je tedy chráněn právě od tohoto okamžiku. V posuzovaném případě proto novorozenec nebyl pouhou součástí těla rodičky, ale člověkem, a tedy nositelem práv, včetně práva na ochranu života. 11. K námitce stěžovatelek o absenci příčinné souvislosti mezi jejich jednáním a smrtí novorozence se Nejvyšší soud vyjádřil v bodě 75 odůvodnění. Odkázal na argumentaci nalézacího a odvolacího soudu, a poté své závěry o existenci příčinné souvislosti shrnul nás