I.ÚS 682/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 682/24 ze dne 24. 4. 2024 N 82/123 SbNU 395 Kontradiktornost řízení o vazbě, právo obviněného být slyšen   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele V. V., nyní ve Vazební věznici Praha-Pankrác, zastoupeného Mgr. Tomášem Markem, advokátem sídlem Na Hutích 661/9, Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 139/2024 ze dne 22. února 2024, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Městského státního zastupitelství v Praze jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 139/2024 ze dne 22. února 2024 byla porušena práva stěžovatele na soudní ochranu, na rovnost účastníků řízení a na možnost k přípravě obhajoby, zakotvené v článku 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 139/2024 ze dne 22. února 2024 se ruší. III. Městský soud v Praze je povinen zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů vzniklých v řízení před Ústavním soudem 8 228 Kč do tří dnů od vykonatelnosti tohoto nálezu k rukám zástupce stěžovatele. Odůvodnění I. Namítané porušení ústavně zaručených práv 1. Ke stížnosti státní zástupkyně zrušil Městský soud v Praze ("stížnostní soud") usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ("soud prvního stupně"), který stěžovatele propustil z vazby, a žádost o propuštění z vazby zamítl. Stěžovateli nebylo umožněno se ke stížnosti vyjádřit, v čemž spatřuje porušení svých základních práv, a navrhuje usnesení stížnostního soudu zrušit. II. Rekapitulace skutkového a procesního vývoje 2. Stěžovatel je stíhán pro zločin vydírání [§ 175 odst. 1 a odst. 2 písm. c) trestního zákoníku)], přečin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu [§ 326 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku], pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí [§ 199 odst. 1 a odst. 2 písm. d) trestního zákoníku], pro přečin nebezpečného vyhrožování (§ 353 odst. 1 trestního zákoníku) a přečin týrání zvířat (§ 302 odst. 1 trestního zákoníku). Usnesením sp. zn. 37 Nt 1650/2023 ze dne 1. listopadu 2023 byl stěžovatel vzat do vazby podle § 67 písm. b) a c) trestního řádu, dne 4. ledna 2024 podal žádost o propuštění, státní zástupkyně žádosti nevyhověla a věc postoupila (10. ledna 2024) soudu prvního stupně. 3. Soud prvního stupně vydal 23. ledna 2024 ve vazebním zasedání usnesení sp. zn. 37 Nt 3002/2024, jímž: (I) rozhodl o odpadnutí vazebního důvodu podle § 67 písm. b) trestního řádu, (II) přijal písemný slib stěžovatele, (III) vyslovil nad ním dohled probačního úředníka, (IV) uložil stěžovateli předběžné opatření spočívající v zákazu styku s uvedenými osobami a (V) při trvajících důvodech vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu propustil stěžovatele z vazby za jejího současného nahrazení výše uvedenými tituly. 4. Z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně se podává, že odpadl důvod koluzní vazby a soud prvního stupně v kontextu věci uvěřil sebereflexi stěžovatele, jeho motivaci a efektu nástrojů nahrazujících vazbu, zejména předběžnému opatření zakazujícímu stěžovateli styk s poškozenou. 5. Po vyhlášení usnesení se stěžovatel vzdal práva na stížnost za sebe i za oprávněné osoby, státní zástupce však stížnost podal. Písemné odůvodnění stížnosti bylo soudu prvního stupně doručeno dne 5. února 2024, obhájci stěžovatele bylo přeposláno až 20. února 2024. Stížnost projednal obhájce se stěžovatelem dne 22. února 2024, avšak téhož dne stížnostní soud v neveřejném zasedání vydal napadené usnesení, jímž zrušil body II-V z usnesení soudu prvního stupně a za současného trvání vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu nově rozhodl, že (1.) žádost stěžovatele o propuštění z vazby se zamítá, (2.) jeho písemný slib se nepřijímá, (3.) nevyslovuje se dohled probačního úředníka a (4.) zamítá se návrh na uložení předběžného opatření spočívajícího v zákazu styku s uvedenými osobami. 6. Stížnostní soud v napadeném usnesení podrobně zrekapituloval stížnost státní zástupkyně, na její odůvodnění odkázal a s předloženou argumentací se plně ztotožnil; navržené instrumenty nepovažoval za dostatečné k náhradě vazby a přístup soudu prvního stupně označil za nadměrně shovívavý. III. Argumentace stěžovatele a vyjádření k ústavní stížnosti 7. Stěžovatel brojí proti postupu stížnostního soudu, který rozhodl, aniž by mu poskytl prostor k reakci na argumenty státní zástupkyně v písemném odůvodnění stížnosti. Stěžovatel spatřuje základní pochybení v nemožnosti reagovat na jednotlivé argumenty a je přesvědčen, že měl-li by možnost se k nim vyjádřit, stížnostní soud by rozhodl jinak. Obhájce si ihned po doručení stížnosti státního zástupce vyžádal Skype poradu se stěžovatelem, která proběhla 22. února 2024, a následně zahájil přípravu písemného vyjádření ke stížnosti. Téhož dne však rozhodl stížnostní soud, aniž by umožnil stěžovateli k věci se vyjádřit, přičemž napadené usnesení bylo zcela založeno na důvodech uvedených ve stížnosti (viz odst. 6 usnesení). 8. Stěžovatel rovněž poukázal na průtahy ve vazebním řízení - že soud prvního stupně mohl odůvodnění stížnosti přeposlat bezprostředně poté, co mu bylo 5. února 2024 doručeno a mohl postoupit spis stížnostnímu soudu. S touto námitkou se stěžovatel obrátil na předsedkyni soudu prvního stupně v podnětu k prověrce spisu; 19. února 2024 se mu dostalo odpovědi pověřené místopředsedkyně, která konstatovala nedůvodné průtahy (14 dní), teprve poté byl spis postoupen stížnostnímu soudu. V ústavní stížnosti stěžovatel odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, především nálezy sp. zn. I. ÚS 306/24 ze dne 28. února 2024, bod 31 (všechna rozhodnutí na https://nalus.usoud.cz), sp. zn. III. ÚS 1056/19 ze dne 28. srpna 2019 (N 151/95 SbNU 312) či sp. zn. I. ÚS 1305/09 ze dne 8. února 2010 (N 19/56 SbNU 185). Dále stěžovatel podrobně argumentuje ke konkrétním stížnostním důvodům státního zástupce. 9. S ohledem na charakter věci stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl přednostně, mimo pořadí podle § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ("zákon o Ústavním soudu"); rovněž navrhl, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem. 10. Ústavní soud si k věci vyžádal vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení. Stížnostní soud zcela odkázal na odůvodnění napadeného usnesení, Městské státní zastupitelství v Praze se k věci nevyjádřilo. IV. Vlastní hodnocení Ústavního soudu 11. Včasná ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, řádně zastoupeným na základě speciální plné moci (§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2, § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je důvodná a není třeba nařizovat ústní jednání podle § 44 zákona o Ústavním soudu. 12. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), kterému přísluší přezkoumávat ústavní stížnosti proti pravomocným rozhodnutím, u nichž zákon žádný (další) opravný prostředek nepřipouští. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není jim ani instančně nadřazen. Jeho zásah připadá v úvahu pouze při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo vykazují-li znaky svévole. 13. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") se může každý domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu, podle čl. 37 odst. 3 Listiny jsou si všichni účastníci řízení rovni. Článek 40 odst. 3 Listiny zaručuje každému obviněnému právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva") má každý právo, aby jeho věc byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem. Podle čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy má každý, kdo je obviněn z trestného činu právo na přiměřený čas k přípravě své obhajoby. Osobní svoboda představuje jednu z nejvýznamnějších základních svobod a zásahy do ní musejí být činěny citlivě a přiměřeně, a proto podle čl. 8 odst. 2 Listiny nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, které stanoví zákon, a podle čl. 8 odst. 5 Listiny nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. 14. Součástí práva na spravedlivý proces je vytvoření prostoru pro to, aby účastník řízení mohl účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat. Tento požadavek na fair proces je třeba uplatnit především při rozhodování o osobní svobodě, které má kontradiktorní charakter, zachovávající obviněnému procesní záruky jako rovnost zbraní či možnost vznášet relevantní argumenty k tvrzení protistrany. Jakkoli je možnost osobn