I.ÚS 752/04 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 752/04 ze dne 31. 10. 2007 N 175/47 SbNU 337 K odměně exekutora v případě, že povinný plnil dobrovolně po vydání exekučního příkazu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů - ze dne 31. října 2007 sp. zn. I. ÚS 752/04 ve věci ústavní stížnosti Pražského stavebního bytového družstva proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 9. 2004 č. j. Nc 733/2003-134 a proti příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., ze dne 29. 1. 2003 č. j. EX 1651/03-248 ve znění opravného usnesení ze dne 29. 3. 2004 č. j. EX 1651/03-264. I. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 9. 2004 č. j. Nc 733/2003-134 a příkazem k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., ze dne 29. 1. 2003 č. j. EX 1651/03-248 ve znění opravného usnesení ze dne 29. 3. 2004 č. j. EX 1651/03-264 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a právo na ochranu majetku podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 9. 2004 č. j. Nc 733/2003-134 a příkaz k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., ze dne 29. 1. 2003 č. j. EX 1651/03-248 ve znění opravného usnesení ze dne 29. 3. 2004 č. j. EX 1651/03-264 se zrušují. III. Náhrada nákladů vedlejšího účastníka se nepřiznává. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 30. 11. 2004, stěžovatel napadl příkaz k úhradě nákladů exekuce vydaný soudním exekutorem Jurajem Podkonickým (dále jen "exekutor") ze dne 29. 1. 2003 č. j. EX 1651/03-248 ve znění opravného usnesení ze dne 29. 3. 2004 č. j. EX 1651/03-264 (dále jen "příkaz exekutora"), kterým byly určeny náklady exekuce ve výši 1 173 775,40 Kč. Rovněž napadl usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále též jen "obvodní soud") ze dne 13. 9. 2004 č. j. Nc 733/2003-134 (dále jen též "usnesení obvodního soudu"), kterým byl změněn příkaz exekutora tak, že výše nákladů se určuje částkou 1 119 944,60 Kč. V návrhu uvedl, že usnesením obvodního soudu ze dne 21. 5. 2003 č. j. Nc 733/2003-6 byla na základě vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2001 č. j. 48 Cm 431/99-27 nařízena exekuce na jeho majetek a jejím provedením byl pověřen exekutor. Stěžovatel tvrdil, že po nařízení exekuce pohledávku oprávněného zaplatil dobrovolně oprávněnému, exekutor přesto vymáhanou částku odepsal z jeho účtu a převedl na svůj účet, později tuto částku vrátil a následně byly určeny náklady exekuce. Se stanovenou výší nákladů stěžovatel nesouhlasí, protože podle něj přechodná ustanovení vyhlášky č. 233/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, stanoví zpětnou účinnost, pokud upravují způsob určení odměny exekutora v exekučním řízení zahájeném přede dnem nabytí účinnosti novely vyhlášky v případě, že o odměně exekutora nebylo ještě pravomocně rozhodnuto. Stěžovatel má za to, že základem pro určení odměny exekutora za provedené exekuce na peněžitou částku byla dle stavu právních předpisů platných ke dni 24. 11. 2003, kdy oprávněnému uhradil dlužnou částku, výhradně výše exekutorem vymoženého plnění. Dle stěžovatele tato zásada vyplývala z příslušných právních předpisů a také z odůvodnění usnesení obvodního soudu ze dne 16. 1. 2004 č. j. Nc 733/2003-60, kterým byl zrušen původní příkaz k náhradě nákladů exekuce jako nepřezkoumatelný. Stěžovatel má za to, že nebyla respektována zásada zákazu zpětné účinnosti právních norem, a odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 611/01 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 26, nález č. 75). Dále tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), v čl. 2 odst. 2 a v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil, rovněž navrhl zrušení ustanovení čl. II odst. 1 vyhlášky č. 233/2004 Sb. Pro úplnost uvedl, že napadené ustanovení nebere ohled na skutečnost, že po jeho dobrovolném zaplacení přímo oprávněnému nebylo již v jeho možnostech ovlivnit dobu, po kterou poté exekuce nebyla soudem pravomocně zastavena. Exekutor jako prezident Exekutorské komory České republiky musel o přípravě vyhlášky vědět a na obsah mohl mít i značný vliv. Zastavení exekuce (po dobrovolném zaplacení celé vymáhané částky v listopadu 2003, tedy několik měsíců před účinností vyhlášky č. 233/2004 Sb.) vázlo na správném stanovení nákladů exekuce formou exekučního příkazu a v případě námitek na příslušném usnesení soudu. Připomíná, že podle § 88 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, platí, že pokud exekutor v plném rozsahu nevyhoví námitkám účastníka řízení, postoupí je bez zbytečného odkladu soudu, který o nich rozhodne do 15 dnů. V daném případě byl napadený příkaz k úhradě nákladů exekuce doručen stěžovateli dne 10. 2. 2004, námitky proti němu byly soudnímu exekutorovi doručeny dne 13. 2. 2004. Je přesvědčen, že pokud by soudní exekutor ve stanovené lhůtě "bez zbytečného odkladu" postoupil námitky soudu a ten rozhodl o námitkách ve stanovené lhůtě "do 15 dnů", muselo by o námitkách být rozhodnuto zcela nepochybně přede dnem 30. 4. 2004, kdy nabyla účinnosti vyhláška č. 233/2004 Sb. Jelikož se tak nestalo, domnívá se, že exekutor účelově vyčkával s postoupením námitek soudu až na dobu, kdy nabude tato vyhláška účinnosti. 2. Vzhledem k návrhu na zrušení ustanovení právního předpisu Ústavní soud podle § 78 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, řízení o ústavní stížnosti usnesením ze dne 2. 11. 2006 č. j. I. ÚS 752/04-26 přerušil a po vydání nálezu sp. zn. Pl. ÚS 8/06 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 44, nález č. 39, vyhlášen pod č. 94/2007 Sb.), jímž byla zrušena některá ustanovení podzákonných právních předpisů týkajících se odměňování exekutorů, pokračoval v řízení. 3. Relevantní znění příslušných článků Ústavy a Listiny upravujících základní práva, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující: Čl. 1 Ústavy: (1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. (2) Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva. Čl. 2 odst. 2 Listiny: Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Čl. 40 odst. 6 Listiny: Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. II. 4. Podle čl. 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků a vedlejšího účastníka. 5. Obvodní soud setrval na svém stanovisku, které projevil výrokem napadeného usnesení, a odkázal na jeho odůvodnění, jakož i na obsah připojeného spisu. Uvedl, že postupoval v souladu se zákonnými ustanovením, a dodal, že rozhodovací činnost soudů v exekučním řízení podle zákona č. 120/2001 Sb. je značně ztížena tím, že soudní exekutoři nepůjčují své spisy, případně žádané listiny ze spisu (s odkazem na § 96 exekučního řádu), který je k řadě rozhodnutí soudu třeba. Návrh na rozhodnutí o ústavní stížnosti neformuloval. 6. Soudní exekutor byl požádán o vyjádření dne 20. 12. 2004, v termínu navazujícím na tuto žádost se k ústavní stížnosti nevyjádřil. Teprve těsně před prvním ústním jednáním (dne 7. 10. 2007) zaslal Ústavnímu soudu obsáhlé osmnáctistránkové podání, které však neobsahovalo žádné relevantní skutečnosti týkající se vlastní ústavněprávní argumentace k řešené ústavní stížnosti. 7. Vedlejší účastník - Česká konsolidační agentura - s tvrzeními stěžovatele nesouhlasí, zejména s tím, že uhradil dlužnou částku dobrovolně, neboť se tak stalo až po vydání exekučních příkazů na přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu a na prodej podniku; úhrada dluhu je tak výsledkem činnosti exekutora. S ohledem na uvedené skutečnosti má vedlejší účastník za to, že přijetí vyhlášky č. 233/2004 jeho postavení nezhoršilo. Z uvedených důvodů vedlejší účastník navrhl, aby Ústavní soud zamítl ústavní stížnost a uložil stěžovateli povinnost nahradit mu náklady řízení. 8. Ze spisu obvodního soudu sp. zn. Nc 733/2003 vyplývá, že u něj byl proti stěžovateli podán návrh na nařízení exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb. k vymožení pohledávky ve výši 5 261 822,42 Kč s příslušenstvím. Usnesením ze dne 21. 5. 2003 č. j. Nc 733/2003-6 byla exekuce nařízena a provedením exekuce byl pov