I.ÚS 754/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 754/24 ze dne 5. 2. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele D. L., zastoupeného JUDr. Viktorem Pakem, advokátem, sídlem Francouzská 171/28, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 943/2023-454 ze dne 6. 12. 2023, rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 71 Co 79/2022-427 ze dne 5. 10. 2022 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 37 C 44/2018-391 ze dne 8. 12. 2021, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a) Městské nemocnice Ostrava, příspěvkové organizace, sídlem Nemocniční 898/20a, Ostrava, zastoupené Mgr. MUDr. Karlem Adamusem, Ph.D., advokátem, sídlem Kirovova 1430/11, Karviná, b) obchodní korporace Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, jako vedlejších účastnic řízení, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Vedlejší účastnici a) se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily jeho základní práva zaručená především v čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Skutkové okolnosti a procesní vývoj věci 2. Stěžovatel měl babičku, která o něj od dětství pečovala a se kterou měl blízký vztah. Bylo jí 78 let. Dne 24. 2. 2017 babička podstoupila operaci v nemocnici [vedlejší účastnice a)]. Lékaři jí laparoskopicky odstranily vejcovody a vaječníky z důvodu nálezu cysty na pravém vaječníku a podezření nádorového onemocnění. 3. Zatímco první pooperační den proběhl bez obtíží, druhý den 26. 2. 2017 si pacientka brzy ráno začala stěžovat na bolesti v oblasti rány; záznam z ranní vizity, kterou prováděl Z., je nečitelný. Pacientka opakovaně zvracela a v místě rány měla tuhou rezistenci, na niž byl přikládán led. Pacientce byl telefonicky předepsán lék proti bolesti a nevolnosti, vyšetřena lékařem však nebyla. Na večerní sdělení sester v 21:30 o pokračujících potížích pacientky, která dál zvracela a hlásila bolesti, nebylo ze strany lékaře reagováno. Další den ráno 27. 2. 2017 po přetrvávajícím zvracení (i střevního obsahu) lékaři pacientku vyšetřili a na základě vyšetření CT zjistili vážnou komplikaci uskřinutí kličky tenkého střeva v místě zavedení portu při laparoskopii. Týž den byla provedena krátká re-operace, při níž byla uskřinutá klička uvolněna. 4. Další pooperační průběh byl u pacientky běžný, a to až do 4. 3. 2017, kdy došlo k akutnímu respiračnímu selhání s poruchou vědomí. Pacientka byla 5. 3. 2017 v rámci nemocnice přeložena na anesteziologicko-resuscitační oddělení a 3. 4. 2017 do Orlové na totéž oddělení jiného zdravotnického zřízení (Nemocnice s poliklinikou Karviná-Ráj) a 26. 5. 2017 pak tamtéž na jednotku následné intenzivní péče, kde 12. 6. 2017 zemřela. 5. Stěžovatel se žalobou z ledna 2018 domáhal, aby soudy nemocnici uložily povinnost zaplatit mu 500 000 Kč s příslušenstvím; žalovaná částka měla představovat náhradu újmy, které byla stěžovateli způsobena úmrtím jeho babičky. Stěžovatel v žalobě tvrdil, že nemocnice provedla pacientce operaci, která nebyla řádně indikována, a to vzhledem k její polymorbiditě a jen mírně zvýšeným hodnotám nádorového markru (ukazatele rizika vzniku zhoubného nádoru). Stěžovatel rovněž tvrdil, že nemocnice jednala protiprávně, protože babičce poskytla nesprávnou pooperační péčí - opožděně reagovala na její potíže. 6. Okresní soud v Ostravě ("nalézací soud") žalobu stěžovatele zamítl. Dospěl k závěru, že nemocnice se postupovala v průběhu péče o pacientku protiprávního non lege artis, konkrétně její lékař opomenul vést čitelné lékařské záznamy a pacientku nevyšetřil již dne 26. 2. 2017. Tento postup ovšem nebyl v příčinné souvislosti ani s uskřinutím střevní kličky, ani se vznikem tvrzené nemajetkové újmy, tj. ztráty osoby blízké stěžovateli (viz ústavní stížností napadený rozsudek nalézacího soudu). 7. Krajský soud v Ostravě ("odvolací soud") prvostupňové rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil. Podle odvolacího soudu byla indikace k operaci správná, odůvodněna zvýšenými nádorovými markry, jejichž hodnota vysoce převyšovala nad normálním rozmezím. Pooperační komplikace byla - i přes nedostatky v péči nemocnice dne 26. 2. 2017 - odhalena a odstraněna včas, o čemž svědčí zachování vitality uskřinuté kličky tenkého střeva po jejím uvolnění dne 27. 2. 2017. Byť se zdravotní stav pacientky dne 4. 3. 2017 zhoršil, péče žalované nemocnice skončila dne 3. 4. 2017 přeložením pacientky do jiného zdravotnického zařízení, za situace, kdy se její zdravotní stav zlepšil a stabilizoval. Podle odvolacího soudu nelze dovodit pochybení (protiprávní jednání) nemocnice v přímé příčinné souvislosti s úmrtním babičky stěžovatele, která dne 12. 6. 2017 zemřela přirozeně, na ukončení srdeční činnosti (viz ústavní stížností napadený rozsudek odvolacího soudu). 8. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl (viz ústavní stížností napadené usnesení). III. Argumentace stěžovatele 9. Stěžovatel tvrdí, že soudy ohledně úmrtí jeho babičky dospěly ke skutkovým zjištěním, která jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. 10. Nalézací soud provedl řadu důkazů ke skutkové otázce velikosti vaječníku a cysty odstraněné otvorem v břišní stěně. Podle stěžovatele bylo sporné, zda vůbec bylo možné, aby byl vaječník s cystou vytažen otvorem o průměru 1 cm, v operačním protokolu uváděném. Byl-li otvor během výkonu rozšířen, je klíčové, zda byl následně správně uzavřen, a to právě s ohledem na uskřinutí střeva v něm. 11. Stěžovatel v odvolání rozporoval závěr nalézacího soudu, že při v pořadí první operaci byla cysta vypuštěna do endobagu. Svědek T. R., který u operace asistoval, vypověděl, že si na operaci pacientky přímo nepamatuje, ale že "podle operačního protokolu" byla cysta, kterou je možno do pomocného portu stlačit, odstraněna a v endobagu neporušena. R. podle stěžovatele nemohl asistovat u operace celou dobu: z operačního protokolu vyplývá, že operace probíhala v době od 12:40 do 13:10, avšak R. již v 13:02 zaznamenával u téže pacientky do nemocničního informačního systému záznam o vizitě na jednotce intenzivní péče (nalézací soud chybně uvedl, že lékař záznam zaznamenal až po 14. hodině). 12. Nalézací soud podle stěžovatele protiústavně opominul řadu provedených důkazů: Ze zprávy nemocnice ze dne 1. 3. 2017 o bioptickém vyšetření vyplývá, že cysta si zachovala svůj trojrozměrný charakter, tedy byla naplněná, neperforovaná a neodsátá. Nalézací soud rovněž opominul obsah doplňku č. 1 znaleckého posudku MUDr. Jiřího Svobody, podle kterého údaj o přítomnosti cysty o cca 25 mm ve všech třech rozměrech svědčí spíše proti variantě odsátí cysty před jejím vynětím v endobagu, respektive pro vynětí vaječníku s neporušenou cystou; kapalina vyplňující cystu je nestlačitelná. Nalézací soud současně pominul, že spolu s cystou bylo v endobagu odstraněno také ovarium o rozměru 35 x 25 x 23 mm, zatímco operatérka M. uvedla, že otvorem o velikosti 10 mm je schopna vytáhnout vaječník právě o velikosti 10 mm. Nalézací soud v tomto ohledu opomněl i obsah doplňku č. 1 znaleckého posudku MUDr. Svobody, podle kterého uvedený rozpor mezi výpovědí operatérky a výsledkem bioptického vyšetření budí nejistotu: operatérka by podle jejích slov neměla být schopná vaječník otvorem vytáhnout. Nalézací soud opomenul, že podle MUDr. Svobody by v případě rozšíření rány nad 1 cm bylo sešití v jediné vrstvě jednoznačně chybné. 13. Opomenutí provedených důkazů a extrémní rozpornost skutkových zjištění namítal stěžovatel i v dovolání. Soudy měly aplikovat základní zásadu soukromého práva, že nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního jednání (§ 6 odst. 2 občanského zákoníku) - její použití při posuzování příčinné souvislosti nemá být podmíněno prospěchem zdravotnického zařízení z úmrtí pacienta či úmrtím pacienta v daném zařízení, jak tvrdily soudy. V případě protiprávního jednání nemocnice (pozdním vyšetřením a nesprávnou dokumentací) měla jít nejistota o tom, zda mohla být pooperační komplikace odhalena dříve, k tíži nemocnici. Stěžovatel v dovolání odkazoval na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, od které se soudy odchýlily. Nejvyšší soud přesto jeho dovolání odmítl. Závěr Nejvyššího soudu, podle kterého soudy dospěly ke zjištění, že se nemocnice "nedopustila protiprávního jednání" je v rozporu se závěry nalézacího soudu a odvolacího soudu; jde o protiústavní deformaci skutkového stavu. Nejvyšší soud rozhodl v rozporu se stanoviskem pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017. IV. Vyjádření k ústavní stížnosti a replika 14. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval účastníky řízení, aby se k ústavní stížnosti stěžovatele vyjádřili. 15. Podle Nejvyššího soudu je