I.ÚS 778/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 778/24 ze dne 3. 9. 2025 Počátek běhu promlčecí lhůty u náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky I. K., zastoupené Mgr. Richardem Hořejším, advokátem, sídlem Václavkova 343/20, Praha 6 - Dejvice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. ledna 2024 č. j. 30 Cdo 3231/2022-934 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2021 č. j. 25 Co 110/2021-835, výroku I, výroku II v části, v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 700 000 Kč s příslušenstvím, a výroku III, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. ledna 2024 č. j. 30 Cdo 3231/2022-934 s výjimkou té části, kterou bylo odmítnuto dovolání v rozsahu, v jakém směřovalo proti výroku III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2021 č. j. 25 Co 110/2021-835 v části týkající se zamítnutí žaloby o zaplacení částky 43 280 Kč, a uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze v rozsahu výroku I, výroku II v části, v níž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. prosince 2020 č. j. 26 C 150/2015-749 ve výroku III tak, že žaloba o zaplacení 700 000 Kč s příslušenstvím se zamítá, a výroku III v části, v níž byl potvrzen výrok IV uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 co do částky 300 000 Kč s příslušenstvím, byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí v rozsahu uvedeném ve výroku I tohoto nálezu spolu s výrokem IV uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze se ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. IV. Náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem se vedlejší účastnici řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené tzv. nezákonným trestním stíháním se obecně promlčuje v subjektivní lhůtě šesti měsíců ode dne následujícího po dni pravomocného zproštění obžaloby. Ústavní soud se v tomto nálezu zabývá otázkou, od kdy začíná promlčecí lhůta běžet, jestliže trestní soud při vyhlašování neodůvodnil rozhodnutí, v jehož důsledku došlo k pravomocnému zproštění obžaloby. II. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaných spisů Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 26 C 150/2015 a Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 1 T 93/2010 zjistil Ústavní soud následující skutečnosti. II.1 Trestní stíhání stěžovatelky 3. Stěžovatelka byla porodní asistentkou, která v červenci 2009 poskytla zdravotní péči rodičce u plánovaného porodu v domácím prostředí. Z důvodů, které zůstaly neobjasněny, došlo k poškození zdraví novorozence, který i přes následně poskytovanou zdravotní péči v různých zdravotnických zařízeních ve věku 20 měsíců zemřel. Proti stěžovatelce bylo od roku 2010 vedeno trestní stíhání. Za vinu jí bylo kladeno, že se dopustila ublížení na zdraví z nedbalosti, neboť při zdravotní péči postupovala non lege artis. Nejprve byla trestními soudy shledána vinnou a odsouzena k trestu odnětí svobody, trestu zákazu činnosti a k náhradě škody. Ústavní soud ovšem zrušil rozhodnutí nalézacího, odvolacího i dovolacího soudu, neboť shledal, že závěr o vině stěžovatelky nelze učinit mimo rozumnou pochybnost (nález ze dne 24. 7. 2012 sp. zn. I. ÚS 4457/12). 4. Stěžovatelka byla poté v pokračujícím trestním řízení obvodním soudem obžaloby zproštěna podle § 226 písm. b) trestního řádu. Městský soud v Praze usnesením zamítl odvolání státního zástupce podané v neprospěch stěžovatelky. Tím se zprošťující rozsudek stal pravomocným. Usnesení městského soudu bylo vyhlášeno ve veřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2014. Podle tvrzení stěžovatelky nebylo vyhlášené usnesení nijak odůvodněno (k tomu bod 54 níže). Písemné vyhotovení usnesení bylo oběma obhájcům stěžovatelky doručeno dne 22. 5. 2014, stěžovatelce dne 27. 5. 2014. Nejvyšší soud pak usnesením ze dne 10. 12. 2014 zamítl i dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch stěžovatelky. II.2 Řízení o náhradě újmy způsobené trestním stíháním 5. Stěžovatelka se následně domáhala náhrady újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, a to podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen "zákon o odpovědnosti státu"). 6. Svůj nárok nejprve uplatnila u vedlejší účastnice dne 21. 11. 2014. Vedlejší účastnice jí dne 22. 5. 2015 vyhověla jen zčásti. 7. Téhož dne stěžovatelka podala k obecným soudům žalobu, kterou se domáhala po vedlejší účastnici omluvy a dále peněžité náhrady nemajetkové újmy a náhrady škody. Celkem se domáhala 6 363 092 Kč s příslušenstvím, z toho 5 000 000 Kč jako peněžité náhrady nemajetkové újmy. 8. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 10. 12. 2020 uložil vedlejší účastnici povinnost zveřejnit omluvu tam uvedeného znění na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti (výrok I) a zamítl žalobu v části domáhající se uložení povinnosti vedlejší účastnici zveřejnit omluvu jednorázovým odvysíláním v hlavní večerní zpravodajské relaci České televize a Televize Nova (výrok II). Dále vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit stěžovatelce 1 570 212 Kč s příslušenstvím, z čehož 700 000 Kč představovalo náhradu nemajetkové újmy, ve zbytku šlo o náhradu škody (výrok III). Ve zbývající částce 4 792 880 Kč s příslušenstvím obvodní soud žalobu zamítl (výrok IV) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky V, VI a VII). 9. Podle obvodního soudu stěžovatelka uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy až po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty. Vznesenou námitku promlčení však obvodní soud vyhodnotil jako rozpornou s dobrými mravy, a proto stěžovatelce přiznal již uvedených 700 000 Kč s příslušenstvím. 10. Stěžovatelka i vedlejší účastnice se odvolaly. Stěžovatelka mimo jiné namítala, že jí jako náhrada nemajetkové újmy má být přiznáno dalších 300 000 Kč. 11. Městský soud v Praze změnil rozsudek obvodního soudu ve výroku I tak, že žalobu na zveřejnění omluvy na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti zamítl (výrok I). Rozsudek obvodního soudu ve výroku III ohledně částky 700 000 Kč (odčinění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání) s příslušenstvím změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, ve zbytku jej potvrdil (výrok II). Rozsudek obvodního soudu ve výroku IV rovněž potvrdil (výrok III). V nákladových výrocích V, VI a VII rozsudek obvodního soudu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení (výrok IV). 12. Městský soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných obvodním soudem. Obvodní soud podle něj došel ke správnému závěru, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 zákona o odpovědnost státu, neboť stěžovatelka byla v trestním řízení obžaloby zproštěna. Obvodní soud se v této situaci správně zabýval tím, zda stěžovatelce vznikla majetková a nemajetková újma a je-li dána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a újmou. Jde-li o majetkovou újmu, ztotožnil se městský soud se závěry obvodního soudu, který stěžovatelce přiznal náhradu ušlého zisku 857 870 Kč a dále 12 342 Kč vynaložených na obhajné, a naopak jí nepřiznal 43 280 Kč vynaložených na překlad části spisového materiálu v trestním řízení, neboť nešlo o účelně vynaložené náklady. 13. Ohledně nároku stěžovatelky na zadostiučinění za nemajetkovou újmu městský soud konstatoval, že sdílí názor obvodního soudu, že subjektivní promlčecí lhůta začíná běžet dnem následujícím po dni právní moci zprošťujícího rozsudku (zde den po vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání státního zástupce). Podání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nemá na její počátek vliv. Na rozdíl od obvodního soudu však došel k závěru, že námitka promlčení učiněná vedlejší účastnicí není v rozporu s dobrými mravy, a proto stěžovatelce nemůže být přiznána omluva ani peněžitá náhrada nemajetkové újmy. 14. Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost. Dovolání stěžovatelky směřující proti výroku III rozsudku městského soudu v části týkající se zamítnutí žaloby o zaplacení částky 43 280 Kč za náklady na překlad části spisového materiálu posoudil jako objektivně nepřípustné, neboť jde o peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč dle § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Ve zbytku neshledal naplnění předpokladů přípustnosti dovolá