I.ÚS 806/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 806/24 ze dne 23. 9. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelů: 1) D. K., 2) S. Č., 3) M. Č., 4) Z. Č., 5) V. S. 6) L. S., 7) K. R., 8) H. D., 9) R. V., 10) P. B., 11) Z. H., 12) J. V, 13) F. K., 14) H. J., 15) J. J., 16) V. J., 17) M. J., 18) J. J., zastoupených JUDr. Michalem Fraňou, advokátem, sídlem Truhlářská 1108/3, Praha 1 - Staré Město, proti vyřízení podnětu k výkonu dohledu Vrchního státního zastupitelství v Praze č. j. 1 VZN 1815/2023-20a ze dne 25. 1. 2024, vyřízení žádosti o přezkum postupu policejního orgánu Krajského státního zastupitelství v Praze č. j. 1 KZN 218/2023-25 ze dne 5. 12. 2023 a vyrozumění Policie České republiky Krajského ředitelství policie Středočeského kraje č. j. KRPS-258982-6/TČ-2023-010081-ODKL ze dne 15. 11. 2023, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, Krajského státního zastupitelství v Praze a Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V nyní posuzované věci Ústavní soud řešil, zda orgány činné v trestním řízení porušily základní právo stěžovatelů na účinné vyšetřování, nezahájily-li trestní řízení na základě jejich oznámení trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby ve věci stavby bytového domu v obci X. II. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 2. Z ústavní stížnosti a příslušných spisů Krajského státního zastupitelství v Praze a Krajského ředitelství policie Středočeského kraje vyplývá následující: 3. Stěžovatelé jsou občany obce X. V září 2023 podali prostřednictvím Krajského státního zastupitelství v Praze ("KSZ v Praze") trestní oznámení. V něm uvedli skutečnosti, jež podle nich měly nasvědčovat podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 3 trestního zákoníku. 4. Uvedený trestný čin měl být podle nich spáchán v souvislosti se stavbou bytového domu v X; jde o tzv. residenci V. Stěžovatelé v oznámení tvrdili, že jsou stavbou poškozeni, neboť je v rozporu s územním plánem obce. Místo původně povoleného čtyřpodlažního domova pro seniory byla stavba na základě (údajně nezákonného) rozhodnutí příslušného stavebního úřadu ze dne 21. 1. 2019 změněna na pětipodlažní bytový dům s 402 jednotkami. Stěžovatelům se provedenou stavbou měla snížit kvalita života v obci zatížením infrastruktury i nárůstem počtu obyvatel nad snesitelnou kapacitu obce (viz č. l. 1-4 spisu KSZ v Praze). 5. Krajské ředitelství policie Středočeského kraje ("KŘP") na oznámení stěžovatelů zareagovalo (ústavní stížností napadeným) vyrozuměním z listopadu 2023. Stěžovatelům sdělilo, že jejich trestní oznámení bylo uloženo ad acta ("ke spisům"), neboť jimi popsané jednání bylo v plném rozsahu již opakovaně prověřeno orgány činnými v trestním řízení (ve věcech sp. zn. KRPS-272830/ČJ-2021-011681 a KRPS-40040/TČ-2022-010081). 6. Stěžovatelé následně požádali státního zástupce o přezkoumání postupu policejního orgánu. Státní zástupce KSZ v Praze vyhodnotil jejich podání jako podnět k využití oprávnění státního zástupce uvedených v § 157 odst. 2 trestního řádu. Ústavní stížností napadeným vyřízením žádosti z prosince 2023 stěžovatelům sdělil, že neshledal zákonné důvody, aby policejnímu orgánu uložil provedení dalších úkonů za účelem objasnění věci. Policejní orgán postupoval zákonně, neobnovil-li na základě nynějšího podání stěžovatelů prověřování v dříve evidované (obsahově obdobné) věci sp. zn. KRPS-40040/TČ-2022-010081-ODKL, nevyhotovil-li záznam o zahájení úkonů trestního řízení a nepřiznal-li stěžovatelům procesní postavení poškozených. 7. Dne 20. 12. 2023 stěžovatelé podali podnět k výkonu dohledu nad postupem KSZ v Praze podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Státní zástupkyně Vrchního státní zastupitelství v Praze ("VSZ v Praze") vyřízením podnětu z ledna 2024 stěžovatelům sdělila, že jejich podnět nebyl shledán důvodným. III. Argumentace stěžovatelů 8. Stěžovatelé ústavní stížností brojí proti zásahu orgánů veřejné moci spočívajícím v postupu VSZ v Praze, KSZ v Praze a KŘP. Tvrdí, že orgány činné v trestním řízení porušily jejich základní právo na účinné prověřování a vyšetřování vyplývající z práva na příznivé životní prostředí podle čl. 11 odst. 3 a čl. 35 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). Domáhají se, aby Ústavní soud policii zakázal pokračovat v porušování jejich práva spočívajícím v neprovedení účinného prověřování a vyšetřování ve věci vedené pod sp. zn. KRPS-258982/TČ-2023-010081-ODKL. 9. Stěžovatelé namítají, že v trestním oznámení předložili relevantní, srozumitelná a hájitelná tvrzení, kterými se orgány činné v trestním řízení měly věcně zabývat. Stěžovatelé si nenárokují zahájení trestního stíhání, domáhají se pouze náležitého prověření věci, ve které došlo k významnému nezákonnému zásahu do jejich práva na příznivé životní prostředí. Ústavní právo na účinné vyšetřování podle judikatury Ústavního soudu existuje a stěžovatelé se jej zatím marně domáhají. 10. Orgány činné v trestním řízení svévolně vyložily zákonná pravidla územního plánování a na něm závislého povolování staveb. Stěžovatelům se nedostalo srozumitelného odůvodnění. VSZ v Praze v odůvodnění jako nosný důvod uvedlo, že ve věci sporného stavebního řízení provedl příslušný krajský úřad přezkumné řízení postupu stavebního úřadu, avšak namítané nedostatky neshledal; krajský úřad ovšem podle stěžovatelů přezkumné řízení zastavil primárně z důvodu stavebníkovy dobré víry. Stěžovatelé rovněž namítali, že původní stavební povolení na stavbu domova seniorů z roku 2008 nebylo již platné v době vydání sporného povolení změny stavby z ledna 2019; k tomu se orgány činné v trestním řízení vůbec nevyjádřily. Ani zbývající části odůvodnění nevysvětlují, proč nebyly zahájeny úkony trestního řízení. 11. Skutečnost, že zákon přímo nestanoví striktní pravidla, jak mají orgány činné v trestním řízení naložit s trestním oznámením, neznamená, že můžou postupovat svévolně a nepřezkoumatelným způsobem. V opačném případě se stávají pravidla územního plánování iluzorními. Právo na účinné vyšetřování je ve vztahu k ochraně práva na příznivé životní prostředí nezbytným aspektem zachování právního státu. Stěžovatelům se jiné právní ochrany nedostává: nejsou-li účastníky územního nebo stavebního řízení, což jsou toliko majitelé sousedních nemovitostí, pak nemohou proti stavbě brojit ve správním řízení. Nelze se tedy jednoduše odvolat na zásadu subsidiarity trestní represe. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Stěžovatelé petit ústavní stížnosti formulovali jako návrh proti jinému zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Jiný zásah měl spočívat v postupu orgánů činných v trestním řízení. 13. Podle judikatury Ústavního soudu ale připadá - zjednodušeně řečeno - ústavní stížnost brojící proti jinému zásahu v úvahu pouze tam, kde nelze neústavnost napravit jiným způsobem, například návrhem na kasaci rozhodnutí orgánu veřejné moci (srov. nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995). Přitom je třeba respektovat, že rozhodnutím ve smyslu § 72 zákona o Ústavním soudu je akt orgánu veřejné moci bez ohledu na to, jak je označen a jak je jeho obsah uspořádán, je-li způsobilý zasáhnout do právní sféry stěžovatele (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1062/25 ze dne 7. 5. 2025). 14. V souladu s uvedeným Ústavní soud posoudil ústavní stížnost materiálně tak, že směřuje ke kasaci v záhlaví uvedených rozhodnutí (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 3248/24 ze dne 2. 4. 2025, týkající se práva na účinné vyšetřování a sekundární viktimizace obětí, ve kterém Ústavní soud zrušil vyrozumění státního zastupitelství; či obdobně nález sp. zn. II. ÚS 527/23 ze dne 30. 5. 2024). 15. Ústavní soud je k posouzení - materiálně hodnocené - ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnými osobami [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a je přípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelé jsou řádně zastoupeni advokátem. V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 16. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. 17. Podstatou argumentace stěžovatelů je tvrzení, že orgány činné v trestním řízení porušily jejich základní právo na účinné vyšetřování; to má vyplývat především z jejich práva na příznivé životní prostředí a z širšího zájmu na dodržování pravidel územního plánování. 18. Stěžovatelům lze přisvědčit v tom, že mezi pozitivní povinností státu obecně patří zajistit ochranu základních práv účinným trestním řízením, vznese-li údajná oběť tzv. hájitelné tvrzení, jehož obsah naznačuje nutnost užití prostředků trestního práva vů