I.ÚS 837/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 837/24 ze dne 20. 6. 2024 Právo na přiměřeně vysoké finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu jako součást ústavní ochrany soukromého a rodinného života   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele R. H., zastoupeného opatrovnicí A. B., právně zastoupeného JUDr. Mgr. Bohdanem Žáčkem, advokátem, sídlem Sedlčanská 1102/8, Praha 4 - Michle, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 3751/2023-306 ze dne 11. ledna 2024, části rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 25 Co 120/2021-253 ze dne 21. července 2021 a části rozsudku Okresního soudu Praha-východ č. j. 36 C 33/2018-209 ze dne 15. ledna 2021, které se týkají zamítnutí (nepřiznání) částky 3 600 000 Kč s příslušenstvím a rozhodnutí o nákladech řízení, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a České podnikatelské pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8 - Karlín, zastoupené Mgr. Markem Nemethem, advokátem, sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 3751/2023-306 ze dne 11. ledna 2024, rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 25 Co 120/2021-253 ze dne 21. července 2021 v rozsahu, kterým bylo "potvrzeno" zamítnutí žaloby co do částky 3 600 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,5 % ročně od 6. prosince 2012 do zaplacení, a rozsudkem Okresního soudu Praha-východ č. j. 36 C 33/2018-209 ze dne 15. ledna 2021 v rozsahu, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele co do zaplacení částky 3 600 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,5 % ročně od 6. prosince 2012 do zaplacení bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na ochranu soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 3751/2023-306 ze dne 11. ledna 2024, rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 25 Co 120/2021-253 ze dne 21. července 2021 v rozsahu, kterým bylo "potvrzeno" zamítnutí žaloby co do částky 3 600 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,5 % ročně od 6. prosince 2012 do zaplacení a kterým bylo rozhodováno o nákladech řízení, a rozsudek Okresního soudu Praha-východ č. j. 36 C 33/2018-209 ze dne 15. ledna 2021 v rozsahu, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele co do zaplacení částky 3 600 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,5 % ročně od 6. prosince 2012 do zaplacení a kterým bylo rozhodováno o nákladech řízení, se ruší. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí v rozsahu, který se týká nevyhovění jeho žalobě co do částky 3 600 000 Kč s příslušenstvím. Napadený rozsudek Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") navrhuje zrušit v rozsahu, v jakém tento rozsudek potvrdil odvoláním napadené výroky napadeného rozsudku Okresního soudu Praha-východ (dále jen "okresní soud"), popřípadě v rozsahu, v jakém o napadených výrocích okresního soudu nerozhodl, a v rozsahu nákladových výroků II a III. Rozsudek okresního soudu navrhuje zrušit v rozsahu odvoláním napadeného zamítavého výroku III okresního soudu, a to v rozsahu, v jakém krajský soud odvolání stěžovatele (změnou výroku III rozsudku okresního soudu ve výroku I svého rozsudku) nevyhověl, a v rozsahu nákladových výroků. 2. Tvrdí, že soudy porušily jeho základní práva zaručená v čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 3. Ve věci vedené okresním soudem pod sp. zn. 36 C 33/2018 jde již o druhou ústavní stížnost stěžovatele. Ústavní soud předchozí ústavní stížnosti stěžovatele vyhověl nálezem sp. zn. II. ÚS 1224/23 ze dne 15. listopadu 2023 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). II. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah rozhodnutí 4. Stěžovatel se žalobou podanou k okresnímu soudu domáhal náhrady nemajetkové újmy po P. F., dříve P. G. F., (dále jen "řidič"), a vedlejší účastnici (dále jen "pojišťovna") za zásah do rodinného a soukromého života podle § 11 a § 13 odst. 2 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník z roku 1964"). Žaloval o zaplacení částky 3 000 000 Kč, později žalobu rozšířil o 1 000 000 Kč na 4 000 000 Kč a o požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení z celé žalované částky ode dne 6. prosince 2012 do zaplacení. Nemajetková újma mu vznikla úmrtím rodičů při dopravní nehodě způsobené řidičem v roce 2012. 5. Řidič, který svou nedbalostí tragickou dopravní nehodu způsobil, byl shledán vinným z přečinu usmrcení z nedbalosti, byl mu za to uložen podmíněný trest odnětí svobody (30 měsíců na 4 roky), zákaz řízení motorových vozidel na 6 let a povinnost nahradit újmu stěžovateli (jednorázové odškodnění podle § 444 odst. 3 občanského zákoníku ve výši 480 000 Kč) a jeho sestře (517 294 Kč včetně nákladů pohřbu). Ve zbytku byli oba odkázáni na občanskoprávní řízení (shodně jako manžel sestry a jejich dvě dcery, jimž každému pojišťovna rovněž vyplatila v souvislosti s úmrtím dvou blízkých osob 480 000 Kč). 6. Stěžovatel je osobou trpící duševní poruchou v důsledku jiné dopravní nehody a je invalidní v třetím stupni. Zemřelí rodiče o stěžovatele pečovali, na jejich péči byl stěžovatel závislý. 7. Pro přehlednost považuje Ústavní soud za vhodné na tomto místě načrtnout časovou osu rozhodnutí obecných soudů, která se týkají odčinění újmy osob blízkých v souvislosti s úmrtím rodičů stěžovatele. 8. Z téhož důvodu jako stěžovatel se původně společně se stěžovatelem domáhali náhrady nemajetkové újmy, potažmo pojistného plnění po řidiči a pojišťovně (společně dále jen "žalovaní"), stěžovatelova sestra, její manžel a jejich dvě dcery. Řízení o nároku stěžovatele bylo následně usnesením okresního soudu č. j. 3 C 50/2015-278 ze dne 21. listopadu 2017, z důvodu pochybnosti o schopnosti stěžovatele řádně se účastnit řízení a udělit plnou moc, vyloučeno k samostatnému projednání a rozhodnutí. 9. Dne 12. září 2018 okresní soud rozsudkem č. j. 3 C 50/2015-385 rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit sestře stěžovatele částku 1 000 000 Kč a každé z jejích dcer částku 400 000 Kč (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž se domáhaly zaplacení ve výroku I specifikovaných částek po žalovaných "společně a nerozdílně" a ve zbylé části nároku žalobu zamítl (výrok III). Rozhodl o nákladech řízení (výroky IV až VII). Okresní soud zjistil, že nejintenzivnější vztah se zemřelými z tam žalujících osob měla sestra stěžovatele, zejména proto, že se mohla díky jejich výpomoci v domácnosti a s péčí o své dcery věnovat podnikání, byla na nich tedy sociálně závislá. Se smrtí rodičů se do vydání rozhodnutí nevyrovnala, ztráta ji paralyzovala tak, že zanechala náročného povolání, převzala starost o dům, domácnost, péči o dcery a stěžovatele. Okresní soud uzavřel, že sestra stěžovatele nebyla po smrti rodičů schopna vést život stejné kvality. U dcer sestry předpokládal, že by se vztahy mezi zemřelými a dcerami mohly i přes vysoký věk zemřelých delší dobu rozvíjet. Manželovi sestry žádné další plnění okresní soud již nepřiznal. 10. Dne 13. května 2020 krajský soud rozsudkem č. j. 21 Co 157/2019-500 rozsudek okresního soudu ve věci sestry a jejích dcer změnil ve výroku I tak, že žalobu zamítl (výrok I), ve výroku III rozsudek potvrdil (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky III až VII). Nepřiznal tak žádnou náhradu nemajetkové újmy, poněvadž vyplacenou částku 480 000 Kč každému ze čtyř žalobců a i stěžovateli (tj. celkem 2 400 000 Kč) podle § 444 odst. 3 občanského zákoníku považoval vzhledem k okolnostem případu za dostačující. 11. Následně dne 15. ledna 2021 okresní soud napadeným rozsudkem vyhověl žalobě stěžovatele na zaplacení částky 200 000 Kč s tím, že v rozsahu plnění jednoho ze žalovaných zaniká povinnost druhého (výrok I). Žalobu zamítl v části, kterou stěžovatel požadoval zaplacení ve výroku I specifikované částky "společně a nerozdílně" (výrok II), a v rozsahu požadavku na zaplacení částky 3 800 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 000 000 Kč od 6. prosince 2012 do zaplacení (výrok III). Řidiči náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok IV) a dále rozhodl, že stěžovatel, pojišťovna a stát nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok V a VI). 12. Okresní soud se podrobně zabýval účelem satisfakční funkce náhrady nemajetkové újmy a její výše podle judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a provedl komparaci se zahraniční právní úpravou. Vzal v potaz jak uložený trest zákazu řízení vozidel, který byl pro řidiče citelný vzhledem k provozování auto